Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1345.

Hromadné sirotčí pokladny mají za účel, aby peníze sirotků a opatrovanců, zejména menší obnosy, společně zužitkovaly tím způsobem, že zapůjčí se peníze ty majitelům nemovitostí, hlavně malým, na úrok a hypotéku.

Slouží tudíž zájmům poručenců a opatřovanců jakož i ku podpoře zemědělského reálního úvěru, na nějž všeobecně působí nízkou mírou úrokovou.

V novější době připojila se k těmto účelům též sociální působnost, jelikož částí správních přebytků použilo se ku podpoře chudých sirotků, pak dítek zanedbaných neb opuštěných.

Nynější působnost hromadných sirotčích pokladen, jejichž prvopočátky sáhají až do 16. století, byla upravena cís. patentem ze dne 9. listopadu 1858, čís. 205 ř. z. dosud platným a instrukcí ze dne 24. června 1859, čís. 123 ř. z.

Zákonem ze dne 18. března 1876, čís. 51 ř. z. zavedena pak stejná úroková míra jak pro vklady poručenců a opatrovanců (kapitály pasivní), tak pro zápůjčky hypotekární (kapitály aktivní) a upravena zákonem ze dne 11. listopadu 1889, čís. 179 ř. z. výše úroků z aktivních kapitálů.

Zákon ze dne 3. června 1901, čís. 62 ř. z, stanovil pak, že částí správních přebytků sirotčích pokladen má býti použito ku podpoře chudých sirotků, pak dítek zanedbaných neb opuštěných.

Po dobu působnosti cís. patentu z roku 1858, dle něhož hromadné sirotčí pokladny spravovány byly státem, nahromadily se totiž u těchto pokladen časem dosti značné správní přebytky, které tvořily reservní fond určený především ku krytí případných ztrát.

Tyto správní přebytky povstaly jednak z rozdílu úrokového mezi aktivními a pasivními kapitály vybíraného asi do roku 1881, jednak z úroků plynoucích z těchto reservních fondů, pak též tím, že jsou zde určité výhody manipulační (co do úrokování nepatrných a zbytkových kapitálů pasivních, pak co do doby počátku a ukončení úrokování aktivních i pasivních kapitálů).

Ovšem bylo to především zásluhou soudů poručenských, že jejich opatrná a účelná správa sirotčích vkladů umožnila tyto správní přebytky.

Jelikož bylo málokdy ztrát, narostly tyto správní přebytky tak, že roku 1900 v zemích, v nichž působily sirotčí pokladny, (totiž v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Rakousích Horních i Dolních a v Haliči) dosáhly výše 45.4 milionů korun.

Učiněny různé návrhy, jak má býti upotřebeno těchto správních přebytků (ku stavbě státních budov, ku povznesení zemědělského družstevnictví). Avšak zákonem ze dne 3. června 1901, č. 62 ř. z. určeno, že má býti jich použito ku vybudování sirotčí péče.

Zákon z roku 1901 omezil na léta 1901 až včetně 1910 povinnost hromadných sirotčích pokladen, aby odváděly každoročně z úhrnů svých správních přebytků, které podle schválených ročních výkazů najevo vyjdou až do konce příslušného druhého předchozího roku, percentuální kvotu příslušným zemím.

Platnost tohoto zákona byla však po roku 1910 neustále prodlužována, zejména v naší republice zákonem ze dne 29. ledna 1919, čís. 51 Sb. z. a n. do 31. prosince 1918 a posledně zákonem ze dne 6. dubna 1920, čís. 217 Sb. z. a n. do 31. prosince 1920.

Jelikož však dle §u 1 zákona z 3. června 1901, čís. 62 ř. z. jedná se tu o odvádění částí správních přebytků, jež se zjistí dle ročních výkazů až do konce příslušného druhého předchozího roku, vztahoval se zákon ze 6. dubna 1920 jenom na percentuální kvótu správních přebytků do konce roku 1918. Dle předložené osnovy zákona má býti odvedena příslušná část správních přebytků za léta 1919 až 1921.

Kvota ta činí dle osnovy vládní tak jak činila dle zákona z roku 1901 o 1/10 % méně nežli činí úroková míra sirotčí pokladny ve výkazovém roku platná. Tudíž při 4% úrokování činí kvota 3.9%. Z částek takto vypočtených odečte se režijní příspěvek 2% a zúčtuje se jako státní příjem. Toto vše stanoví osnova souhlasně s ustanovením zákona z roku 1901.

Hromadné sirotčí pokladny odvedou percentuální kvotu příslušným zemím, totiž Čechám, Moravě a Slezsku.

Částek podle §u 1 zemím přidělených budiž (dle §u 2 osnovy) upotřebeno k ošetřování a vychování chudých sirotků až do dokonaného 18. roku věku, jakož i zanedbaných a opuštěných dítek.

V tomto směru obsahoval zákon z r. 1901 ještě ustanovení, že zevrubnější ustanovení o použití zemím odvedených obnosů vyhrazuje se zemskému zákonodárství.

Ku provedení zákona z r. 1901 byly též usneseny zemské zákony a to: na Moravě z 21. ledna 1902, čís. 29 z. z., ve Slezsku z 24. října 1902, čís. 58 z. z. a v Čechách z 29. října 1902, čís. 78 z. z.

V zákonech těchto stanoveno, že z přebytků těch mají se utvořiti zvláštní zemské sirotčí fondy, jichž se má použíti pro péči chudých sirotků, pak dítek zanedbaných (spustlých), jakož i dítek opuštěných, - v ústavech, ochranovnách resp. polepšovnách neb v soukromé rodinné výchově se nacházejících, - konečně ku podpoře takových ústavů obecních, spolkových neb soukromých.

Máme zde tudíž již zemské fondy sirotčí a ustanovení, jak země Čechy, Morava a Slezsko odvedené jim částě správních přebytků použijí, takže v tomto směru není potřebí nějakého opatření ve vládní osnově.

Uvedený § 2 osnovy neobsahuje ustanovení, že při upotřebení částky správních přebytků zemím odvedených má býti především přihlédáno k sirotkům po vojenských osobách, které přišly o život ve válce neb ve výkonu branné služby, jak to ustanovoval § 2 zákona z roku 1901; jelikož o zaopatření těchto vojenských sirotků postaráno zvláštními předpisy, zejména zákonem z 8. dubna 1919, čís. 199 Sb. z. a n. o organisaci péče o válečné poškozence a zákonem ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců.

Tyto zákony nevztahují se sice na děti po osobách, které ve veřejné službě bezpečnostní přišly o život, avšak jest na ně pamatováno ve shora uvedených zemských zákonech, dle nichž lze přednostně postarati se o takové děti.

Osnova vládní v §u 2 praví, že částek zemím přidělených má býti upotřebeno k ošetřování a vychování chudých sirotků, jakož i zanedbaných a opuštěných dítek.

Dle toho jest zde vlastně pouze dvojí druh osob, jež mají býti ošetřovány a vychovávány, totiž jednak chudí sirotci až do dokonaného 18. roku, jednak děti zanedbané a opuštěné. Zákon z roku 1901 rozeznával však trojí druh těchto osob, totiž chudé sirotky až do dokonaného 18. roku, pak děti zanedbané, dále děti opuštěné.

Dle toho také zemské zákonodárství rozeznávalo 1. chudobné sirotky nemající rodičů, neb jichž otec (živitel) umřel a jejichž matka není s to pečovati o jich výživu neb výchovu, 2. děti zanedbané čili mravně spustlé neb v nebezpečenství spustlosti vydané, na něž vztahují se zejména zákony ze dne 24. května 1885, čís. 89 a čís. 90. ř. z. ohledně polepšoven a 3. děti opuštěné, t. j. děti, jichž rodiče a domov jsou neznámi, pak nalezence, dále děti nemajetné, jichž otec (živitel) zemřel neb nachází se pro nevyléčitelnou chorobu v ústavě neb v chudobinci a jichž matka není s to pečovati o jich výživu a výchovu, konečně děti, jichž rodiče pro zlé nakládání s dítky byli odsouzeni, neb jichž otec z důvodu tohoto neb z jiného důležitého důvodu byl zbaven své otcovské moci (§§ 177, 178 vš. obč. zák.).

Aby ze stilisace osnovy nepovstal mylný výklad, že kromě chudých sirotků mohou býti ošetřovány a vychovávány jen děti zanedbané a (současně) opuštěné, změnil ústavně-právní výbor slučovací spojku >a< v odporovací spojku >neb<, takže zde máme opět trojí druh chráněnců podporovaných, souhlasně se zákony zemskými.

§ 3 vládní osnovy má tutéž stilisaci jako § 3 zákona z roku 1901.

Navrhovaný zákon není pouhým prodloužením zákona z roku 1901, nýbrž zákonem samostatným, přizpůsobeným novým poměrům státním.

Ježto však dle §u 1 osnovy zákon má se vztahovati jen na správní přebytky, které budou zjištěny za léta 1919 až 1921, nejsou ustanovení §u 3 vládní osnovy, ohledně úhradě ztráty reservním fondem nekryté, časově obmezena a budou míti účinnost až do nové úpravy zákonné.

Osnova vládní vztahuje se jen na země historické (Čechy, Moravu a Slezsko). V těchto zemích bylo koncem roku 1921 sirotčích pokladen a to v Čechách 226, na Moravě 82, ve Slezsku 20.

Za správní rok 1918 bylo letos odvedeno zemským sirotčím fondům ze správních přebytků hromadných sirotčích pokladen a to:

a) v Čechách 405.533 Kč 71 h,

b) na Moravě 359.068 Kč 16 h,

c) ve Slezsku 16.482 Kč 54 h.

Správní přebytky sirotčích pokladen za rok 1918 obnášely celkem:

v Čechách 10,398.300 Kč 25 h,

na Moravě 9,394.772 Kč 96 h,

ve Slezsku 431.253 Kč 99 h.

Ze správních přebytků těchto připadá tudíž zemským sirotčím fondům podíl rovnající se 3.9% (4%-0.1%) po srážce 2% na režii ve prospěch státní pokladny. Tento režijní poplatek činí v Čechách 8.276 Kč 18 h, na Moravě 7.327 Kč 60 h a ve Slezsku 336 Kč 33 h.

Na Slovensku a na Podkarpatské Rusi jsou sirotčí pokladny upraveny zákonným článkem XX z roku 1887 (§§ 285 a násl.) a pozdějšími novelami a prováděcími předpisy k tomuto zákonu. Spravovány jsou sirotskými stolicemi (vrchnostmi), které podléhají ministerstvu vnitra. Rozšířiti platnost navrhovaného zákona i na Slovensko a Podkarpatskou Rus jest okamžitě nemožno. Agenda jejich není upravena jednotně: zvláštními předpisy upravena jest pro sirotčí pokladny komitátu (nařízením minister. vnitra I. M. č. 123.000/1902 a ministerstva financí F. M. 3.600/1902), pro sirotčí pokladny měst municipálních a měst se samostatným magistrátem (nařízení I. M. 55.300/1903) a pro sirotčí pokladny obcí (Uh. arch. nař. str. 341 z r. 1903). Vedle toho jmění řady sirotčích pokladen bylo při převratu převezeno do Budapešti, takže přesný obraz o jeho stavu chybí (scházejí i účetní knihy). K podobné úpravě, jako v ostatním území je zavedena a jež předloženým návrhem zákona má býti pro léta 1919 až 1921 provedena, bylo by lze přikročiti teprve, až bude správa sirotčích pokladen na Slovensku sjednocena a jmění do Uher převezené navráceno.

Navrhovaný zákon má značnou důležitost pro sociální péči o chudé sirotky a děti zanedbané neb spustlé.

Doporučuje proto ústavně-právní výbor, aby senát schválil návrh zákona ve znění dole uvedeném.

V Praze dne 24. května 1922.

Dr František Veselý v. r.,

předseda.

Dr Adolf Procházka v. r.,

zpravodaj.

Zákonem ze dne 3. června 1901, č. 62 ř. z. - jehož účinnost byla prodlužována až do konce r. 1918 - bylo ustanoveno, že část přebytků sirotčích pokladen má připadnouti příslušným zemím ve prospěch sirotčí péče.

Vláda předkládá nyní osnovu zákona, jíž se podstatný obsah starého zákona prodlužuje pro další tři léta - 1919, 1920 a 1921 - (§ 1), při čemž dosavadní přednostní nárok sirotků po osobách vojenských odpadá, poněvadž o tyto sirotky jest již jinak postaráno zvláštními zákony.

Z peněz, takto zemským výborům jednotlivých zemí odevzdaných, tyto výbory podporovaly výchovu jednak sirotků, jednak i dítek opuštěných a zanedbaných (§ 2).

Krásných výsledků v tomto oboru dosáhly zemské výbory jednotlivých zemí. Tak na př. zemský výbor český podporoval roku 1921 celkem 4643 dětí, z nichž 3515 v péči rodinné a 1128 dětí v péči ústavní. Mimo to přispívá zemský fond sirotčí na léčení skrofulosních dětí a podporuje zřizování různých ústavů na ochranu mládeže poskytováním značných bezúročných zápůjček.

Při tomto rozsahu činnosti na půdě sociální péče o dítě již dávno nestačily příděly z těchto sirotčích pokladen a zemský výbor ze svých prostředků sám přispívá ročně velikými částkami; tak r. 1921 vydal 350.000 Kč vedle státního přídělu 680.000 Kč.

Náklad na péči o sirotky v posledních dobách velice vzrůstá; neboť za poplatek 12 Kč měsíčně v rodinách, 1 Kč denně v ústavech normálních a 2-3 Kč denně v ústavech detenčních nebo výchovných pro děti abnormální dnes nelze tak veliký počet dětí zaopatřiti. A přece je těžko dítky ošetřované poslati domovské obci. Proto zemské fondy musí v posledních létech mnoho ku státnímu tomuto přídělu připláceti.

Účel, jejž sleduje tento zákon, je nejvýš humanní a je v době dnešní ještě nezbytnější. Proto rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu přijetí této vládní osnovy ve znění dole uvedeném.

V Praze dne 10. května 1922,

Ferd. Jirásek v. r.,

předseda.

Dr J. Karas v. r.,

zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Hromadné sirotčí pokladny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku odvedou každého roku po vyúčtování z úhrnu správních přebytků, které podle schválených ročních výkazů budou zjištěny za léta 1919 až 1921, percentuální kvotu příslušným zemím.

(2) Kvota tato činí o 1/10 % procenta méně, nežli úroková míra sirotčí pokladny ve výkazovém roku platná. Z částek takto vypočtených odečte se režijní příspěvek dvou procent a súčtuje jako státní příjem.

§ 2.

Částek podle § 1 zemím přidělených budiž upotřebeno k ošetřování a vychovávání chudých sirotků až do dokonaného 18tého roku věku, jakož i zanedbaných neb opuštěných dítek.

§ 3.

Vznikla-li by u některé hromadné sirotčí pokladny ztráta reservním fondem nekrytá, budiž schodek uhražen ze správních přebytků jiných hromadných pokladen sirotčích příslušné země.

§ 4.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Provésti jej náleží ministrům spravedlnosti a financí ve shodě s ostatními súčastněnými ministry.