Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1348.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pacht (podpacht) zemědělského pozemku může býti propachtovatelem zrušen po dobu platnosti tohoto zákona i když pachtovní doba končí pouze v těchto případech:

1. Vzdal-li se pachtýř (podpachtýř) dobrovolně pachtu po ukončení doby pachtovní, neb dříve;

2. obhospodařuje-li pachtýř (podpachtýř) více než 8 ha zemědělské půdy (vlastní i najaté);

3. je-li pachtýř (podpachtýř) v placení pachtovného, více než roli v prodlení;

4. nemá-li propachtovatel více než 8 ha vlastní, neb najaté půdy zemědělské a béře tuto po uplynutí pachtovní doby do vlastního obdělávání,

5. u půdy zabrané, stala-li se tato předmětem přídělového řízení, dle zákona přídělového.

§ 2.

1. Ustanovení § 1 vztahuje se na pacht zemědělské půdy uzavřený jakýmkoliv způsobem (smlouvou, ústním ujednáním, dražbou, obnovou dle zákonných opatření a pod.), v době platnosti tohoto zákona trvající, neb končí, pokud pachtýř pozemek sám, neb jeho rodina obdělává.

2. Na vnucené pachty dle § 63 přídělového zákona se zákon tento rovněž vztahuje.

§ 3.

1. Za pachtýře (podpachtýře) považuje se dle tohoto zákona ten, kdo v době vydání zákona pozemku užívá. Byl-li pozemek, v době platnosti zákona, předán v užívání z rodičů na potomky, stávají se tito pachtýři.

2. Byl-li pozemek snad již před vydáním tohoto zákona jinému pachtýři propachtován, předání jeho však před vydáním zákona tohoto nenastalo, jest pozemek ponechati tomu, v jehož užívání se nachází (starému pachtýři).

3. Bylo-li předání pozemku již provedeno, propachtování to stalo se však proti vůli starého pachtýře a nový pachtýř má více než 8 ha zemědělské půdy (vlastní i najaté) považuje se za pachtýře pachtýř starý a jest tomuto pozemek v užívání předati.

4. Ten jemuž pozemek byl takto odňat požadovati může náhradu nákladů na pozemek skutečně již vynaložených.

§ 4.

Zákon tento platí o pachtech (podpachtech) zemědělské půdy náležející osobě soukromé, obci, neb jiné právnické osobě. Směrodatné stanovení, jde-li o půdu zemědělskou či nikoliv, jest nynější kultura pozemku.

§ 5.

Nový majitel pozemku, u podpachtu pachtýř, pokud nejsou dány podmínky pro zrušení pachtu dle § 1, jest povinen pachtýři, neb podpachtýři dále pozemek ve smyslu tohoto zákona v užívání ponechati.

§ 6.

Pokud stanovena jest zákonem tímto hranice výměry pozemků (8 ha) nehledí se na rozdíl až do 1/2 ha.

§ 7.

Vypovídá-li propachtovatel pacht na základě některé z příčin v § 1 odst. 2-4 uvedených vyrozumí o tom předem pachtýře. Když dobrovolnou dohodou obou stran zrušení pachtu se nepodařilo učiní propachtovatel návrh na zrušení pachtu u okresního soudu v jehož obvodu pozemek leží.

§ 8.

Soud vyšetřiv pravdivost důvodů rozhodne o zrušení pachtu v řízení nesporném, o útratách však dle zásad řízení sporného.

§ 9.

Odevzdání pozemku při zrušení pachtu (§ 7-8) nastává vždy po hlavní sklizni toho roku kdy zrušení pachtu se stalo.

§ 10.

I když pozemek odevzdán jest po sklizni, nebo zrušení pachtu stalo se po sklizni má pachtýř právo, žádati náhradu nákladů na pozemek za účelem dosažení příští sklizně skutečně vynaložených.

§ 11.

Nedohodnou-li se strany o výši náhrady (§ 3 odst. 4 a § 10) určí tuto, k návrhu jedné strany okresní soud.

§ 12.

Rozhodl-li soud o zrušení pachtu (§ 8) ve prospěch propachtovatele z příčiny § 1 odst. 4 tento však nevzal po rozhodnutí soudu pozemky do vlastního obděláváni, nýbrž jinému. v užívání předal, rozhodne soud, na žádost pachtýře, o obnovení pachtu takto přerušeného, na útraty propachtovatele.

Náhradu nákladu v tomto případě novým uživatelem na pozemek vynaložených povinen jest platiti propachtovatel.

§ 13.

Pachtovné u pachtu na něž vztahuje se tento zákon, pokud placeno jest rokem 1922 počínaje, nesmí býti vyšší, než zákon tento stanoví a placeno bude vzdor tomu, co bylo snad ujednáno, vždy v penězích, leč, že by pachtýř dobrovolně byl ochoten platiti innaturu.

§ 14.

Pachtovné řídí se podle čistého katastrálního výnosu a nesmí býti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z I ha ročně vyšší, než kolik obnáší desateronásobný čistý katastrální výnos z I ha propachtované půdy. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi nesmí býti pachtovné z I kat. jitra vyšší než kolik obnáší desateronásobný čistý katastr. výnos z I kat. jitra propachtované půdy.

§ 15.

V těch případech, kde smluveno bylo pachtovné nižší, než stanoví § 13 není propachtovatel oprávněn požadovati zvýšení pachtovného a toto na pachtýři vymáhati.

§ 16.

Pachtýř, který již v roce 1922 zaplatil vyšší pachtovné, než připouští § 13 jest oprávněn přeplatek ten si při pozdějším placení pachtovného vyúčtovati.

§ 17.

Účinnost tohoto zákona počíná dnem vyhlášení a končí koncem roku 1928.

§ 18.

Jiná zákonná opatření zákonu tomuto odporující se ruší.

Zákon provésti ukládá se všem ministrům.

Potřebu ochrany drobných pachtýřů zemědělské půdy, není třeba zvlášť zdůrazňovati; jsou pro ní důvody sociální a hospodářské. Důležito jest však, aby ochrana ta zajištěna byla včas. Že jest nutná, patrno jest již z toho, že od roku 1920 ochrana tato do jisté míry trvá. Dřívějšími zákonnými opatřeními zaručovalo se (opatření Stálého výboru N. S. z 8. října 1920, č. 586) obnovení pachtu na rok a stanovena byla určitá nejvyšší mez pachtovného. Stanovení pachtovného dotýkalo se však pouze části pachtů a pomíjelo vůbec ony skutečně drobné pachty, uzavřené pouze na rok.

V roce 1921 jevilo se býti opět naléhavým obnovu drobných pachtů zákonem naříditi, což stalo se zákonem z 12. srpna 1921, č. 313. Dle tohoto zákona provedla se sice obnova na 3 roky, pouze však opět v některých případech, poněvadž v jiných zákon obnovu nepřipouštěl.

Právě v těch případech ve kterých hospodářské nesnáze drobného venkovského člověka bývají většinou zištně využívány, nebylo možno pachtýři ochrany se dožadovati. Způsob stanovení pachtovného pak nevyhovoval.

Vedle toho byl způsob dožadování se obnovy a stanovení pachtovného dosti složitým. Nejsou ojedinělé případy, kdy propachtovatel oznámení pachtýře o obnově pachtu, třeba posláno bylo doporučeně, vůbec nepřijal a tak obnova pachtu znemožněna.

Jest proto nejvýše třeba, poněvadž důvody pro ochranu drobných pachtýřů trvají, provésti tuto znovu a to nejen u těch pachtů, které letošním rokem končí, nýbrž vůbec a to způsobem jednoduchým.

Z důvodů hospodářských jest samozřejmé, aby doba pachtu byla nejméně 6ti letá. Proto také stanovena jest platnost zákona na 6 let. Není tím nikterak dotčeno ustanovení § 63 přídělového zákona. Vnucený pacht uzavřený na 6 let bude dle smlouvy končiti, tímto zákonem bude dále samočinně prodloužen.

Právě tak bude tomu u vnucených pachtů uzavřených na kratší dobu. Nebude třeba, aby prodloužením vnucených pachtů zabýval se Pozemkový úřad, jeho agenda v tomto směru odpadne, takže bude se moci Pozemkový úřad věnovati spíše definitivnímu provádění pozemkové reformy.

Navrhovatel sleduje myšlenku zajistiti drobným pachtýřům ochranu zákonem samotným způsobem co nejjednodušším, aby nebyli pachtýři ochrany se dovolávající nuceni dožadovati se rozhodnutí několika úřadů. Navrhovateli jest známo, že většina drobných pachtů uzavírána jest bez smlouvy, nedostatečným ústním ujednáním při kterém doba trvání pachtu není mnohdy vůbec stanovena. Toho bývá potom využíváno, pacht případně každým rokem vypovídán jen za tím účelem, aby docíleno bylo zvýšení pachtovného.

Je-li propachtování provedeno dražbou, bývá při tom pachtovné nepoměrně zvýšeno tím, že dražby zúčastní se jednotlivci hospodářsky silní a vědouce, že drobní pachtýři nemohou - aby výživu rodiny zabezpečili - od polí ustoupiti, zúmyslně pachtovné přihazováním po větších obnosech zvyšují.

Z těchto důvodů má zákon chrániti všechny pachtýře ať již pacht proveden byl jakýmkoliv způsobem.

Je-li pacht uzavřen na delší dobu, než na kterou zákon platí a za jiných podmínek platí pro tento, po dobu platnosti zákona,, ustanovení zákona a po uplynutí doby té nastupují teprve podmínky smluvené.

Poněvadž v některých případech, při pachtech letos končících na jaře jest pozemek pachtován, aby na podzim dán byl v užívání, jest nutno, aby zákonem tímto provedena byla obnova pachtu pro staré pachtýře.

Důležité jest, aby zajištěno bylo užívání pozemku všem pachtýřům bez rozdílu komu náleží pozemek propachtovaný. Není správné vylučovati z obnovy pachty pozemku náležejících těm, kteří nemají více, než 15 ha půdy ve vlastnictví. Propachtuje-li takový majitel pozemek jest patrno, že jej - výnosů z něho - nevyhnutelně nepotřebuje a že tudíž jest na místě, aby i nadále byl pozemek pachtýři ponechán.

Z důvodů hospodářských jest nutno, aby předávání pozemků nastávalo vždy po sklizni, jak jest také všeobecně praktikováno.

Neobyčejnou důležitost má určité pevné stanovení pachtovného a to tak, aby způsobu stanovení toho bylo možno ve všech případech použíti. Že by ochrana drobných pachtýřů bez úpravy pachtovného, nebylo vlastně ochranou není třeba připomínati.

Právě při tomto jest postavení pachtýřů využíváno způsobem až brutálním. Případy, že placeno jest pachtovné 300-500 Kč z I míry nejsou nikterak ojedinělé. Ano jsou i jednotlivé případy, kdy placeno jest 700-800 Kč z I míry. Podotknouti nutno, že ani v tomto případě nejedná se o pozemky prvotřídní. Pachtýři nemající možnosti získati jiný pramen obživy nuceni jsou také tak vysoké pachtovné platiti; při tom však musí svoji životní úroveň snižovati.

Navrhovatel má za to, že nejjednodušší a při tom oběma stranám vyhovující bude způsob právě navrhovaný, při němž pouhým násobením čistého katastrálního výnosu vypočtěna bude výše pachtovného.

V Praze, dne 23. května 1922.

Klečák, dr Klouda, dr Ot. Krouský, dr Krejčí, R. Pánek, A. Konečný, Klofáč, dr Veselý, A. Šťastný, A. Svěcený.