Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1352.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 1. pozměněného zákona zní takto Pacht (podpacht) zemědělského pozemku, který končí v průběhu roku 1922, obnovuje se na další 2 pachtovní roky, pacht (podpacht) zemědělského pozemku, který končí v průběhu roku 1923, obnovuje se na další pachtovní rok, i proti vůli propachtovatele (vlastníka, pachtýře) tím, že pachtýř (podpachtýř) propachtovateli nebo jeho hospodářské správě písemně oznámí nejpozději do 30. září běžného roku, že si pozemek nadále podrží v pachtu, jestliže

1. Pachtýř pachtovaný pozemek sám, nebo se svou rodinou obdělává a nadále obdělávati chce a může a nemá svých i pachtovaných pozemků více než 5 ha a

2. pacht zrušen byl výpovědí propachtovatelovou nebo nemůže býti obnoven pro jeho odpor a propachtovatel nemá zákonného důvodu od pachtovní smlouvy bez výpovědi odstoupiti.

Článek II.

§ 2. pozměněného a doplněného zákona zní takto:

Pokud běží o pozemky, které nenáleží obci nebo jiné právnické osobě, nebo nejsou podle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n. státem zabrány nebo zapsány v deskách zemských nebo netvoří hospodářskou součást statku zapsaného v deskách zemských, obnova pachtu nenastává, když

a) propachtovatel nevlastní více než 8 ha zemědělské půdy, chce a může na propachtovaných pozemcích hospodařiti a je-li jeho a jeho rodiny výživa závislá z podstatné části na výnosu propachtovaných pozemků, aneb

b) když propachtovatel béře nebo chce vzíti do vlastní správy propachtovaný pozemek, který teprve po 1. srpnu 1914 byl propachtován, nebo kterého nabyl teprve po tomto dnu od osoby nebo po osobě, jejíž jest zákonným dědicem, nebo

c) když béře do vlastní správy pozemek, ježto pominula překážka pro kterou nemohl na pozemku sám hospodařiti, a sice přílišné mládí, dočasná neschopnost, nepřítomnost.

Článek III.

§ 5. pozměněného zákona zní takto:

Pro obnovené pachtovné platí podmínky dosavadního pachtu. Je-li však pachtovné nepřiměřeně vysoké, může pachtýř současně s ohlášením nároků na obnovu pachtu (§ 1) žádat jeho přiměřené snížení pro pachtovní rok 1922-1923 do 30. září 1922 a pro pachtovní rok 1923-1924 do 30. září 1923. Je-li však pachtovné nepoměrně nízké, může propachtovatel žádat přiměřené zvýšeni a to nejdéle do 31. října toho kterého pachtovního roku. Za přiměřené pachtovné považuje se takové, které odpovídá ustanovením opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920, čís. 586 Sb. z. a n. Propachtovatel je oprávněn požadovat pachtovné pouze v penězích. Nedohodnou-li se strany, určí pachtovné k návrhu pachtýře nebo propachtovatele okresní soud, v jehož obvodu propachtovaný pozemek leží. Návrh soudu podati je ve dvou stejnopisech nejdéle do 30. listopadu toho kterého roku.

Opožděný návrh zamítne soud z moci úřední.

Článek IV.

Tento zákon působí ode dne vyhlášení. Provésti jej ukládá se všem ministrům.

Letošním a příštím rokem končí značný počet pachtů drobných zemědělců, kteří by bez zákonné ochrany byli na výživě ohroženi. Jeví se proto krajní nutnost, aby bylo pro tyto ohrožené zemědělce učiněno stejné sociální opatření, jaké se stalo dřívějšími zákony, jimiž byly pachty prodlouženy. Stačí proto poukázati na důvody, které přiměly vládu a Národní shromáždění k vydání takovýchto zákonů v letech předchozích. Také provádění pozemkové reformy nedospělo ještě tak daleko, aby bylo mohlo býti ve všech obvodech republiky přiděleno tolik půdy, kolik jí vzhledem k platným zákonům získati mohou. K tomuto důvodu přidružuje se ještě ta okolnost, že mnozí drobní zemědělci ztratili vzhledem k panující nezaměstnanosti své dřívější zaměstnání a že jsou nyní odkázáni výhradně na výživu plynoucí z obdělávání pozemků.

Ze všeho toho plyne, že jest stát povinen poskytnouti drobným pachtýřům ochrany aspoň v takové míře, jako se to děje vydaným zákonem o ochraně nájemníků bytů. Pokud - se týče jednotlivých ustanovení osnovy, budiž uvedeno toto:

Článek I.

stanoví výslovně prodloužení oněch pachtů, které končí v průběhu roku 1922 a 1923.

Odstavec číslo 1. tohoto článku omezuje prodloužení pachtu jen oněm pachtýřům, kteří neobdělávají více než 5 ha vlastní a pachtované půdy. Ustanovení toto poskytuje ochrany jenom takovým zemědělcům, kteří obdělávají půdu v míře k výživě nejnutnější a vychází tím vstříc v značnější míře než dosud majitelům pozemků.

Článek II.

Odstavec a) dovoluje zrušení pachtu pouze těm propachtovatelům, kteří nemají více než 8 ha vlastní půdy zemědělské chtějí a mohou na propachtovaných pozemcích hospodařiti a jsou k tomu z důvodu své výživy nuceni. Jsou tudíž z ochrany vyloučeni oni propachtovatelé, kteří vlastní statky větší, než zákon o přídělech půdy stanoví (6 hektarů půdy dobré a 10 ha půdy jakosti střední). Navržená výměra odpovídá tudíž průměru. Z ochrany jsou vůbec vyloučeni majitelé půdy, kteří nemohou sami na půdě propachtované hospodařiti a to z důvodu toho, že nemají k. tomu způsobilosti ani možnosti. Konečně jsou z ochrany vyloučeni ti, jejichž výživa je zajištěna povolením jiným, než zemědělským a ti, kteří chtějí zrušiti nájem jen proto, aby mohli od nových nájemců požadovati vyšší pachtovné, než zákon připouští.

Článek III.

Pozměněný zákon dovoloval zvýšení nebo snížení pachtovného, když toto bylo v poměru k běžným pachtovním cenám nepřiměřeně vysoké a nebo nízké. Poněvadž běžné pachty byly určovány konjunkturní spekulací, stalo se, že i soud, vykládající přesně ustanovení § 5. určoval pachty nikoliv ve výši odpovídající výnosu pozemku, nýbrž běžné spekulaci. Je nutno omeziti přesně pojem přiměřenosti pachtovného a to nemůže se státi spravedlivějším způsobem než tím, že se ustanovuje dle opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920, čís. 586 Sb. z. a n.

V Praze, dne 24. května 1922.