Pour le Pérou:

 

Pour la Pologne:

STANISLAV SOKOLOWSKI.

Pour le Portugal:

JOSÉ DE MATTOS BRAANCAMPS.

Pour la Roumanie:

 

Pour l'État Serbe-Croate-Slovène:

DOUCHANS TOMITCH.

Pour le Siam:

 

Pour la Suède:

 

Pour la Suisse:

DUNANT.

CH. GUILLAUME.

Pour la République Tchéco-Slovaque:

V. C. VANÍČEK.

Pour la Tunisie:

H. GEOFFROY SAINT-HILAIR.

Pour l'Uruguay:

 

(Překlad.)

MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA

o zřízení

Mezinárodního ústavu Zimného v Paříži,

sjednaná

MEZI REPUBLIKOU ARGENTINSKOU, BELGIE, CHILE, ČÍNOU, COLUMBIÍ, RE- PUBLIKOU COSTA-RICA, REPUBLIKOU KUBÁNSKOU, DÁNSKEM, ŠPANĚLSKEM, FINSKEM, FRANCIE, ALŽÍREM, KOLONIEMI ZÁPADNÍ FRANCOUZSKÉ AFRIKY, KOLONIEMI A PROTEKTORÁTY, FRANCOUZSKÉ INDOČÍNY, MADAGASKAREM, VELKOU BRITANIÍ A DOMINIEMI JIŽNÍ AFRIKY, KANADOU, STÁTY AUSTRALSKÝMI, NOVÝM ZÉLANDEM, INDIÍ, ŘECKEM, GUATEMALOU, REPUBLIKOU HAITI, ITALIÍ A JEJÍMI KOLONIEMI ERYTHREOU, TRIPOLISEM A SOMALI, JAPONSKEM, LUCEMBURKEM, MAROKEM, KNÍŽECTVÍM MONACKÝM, NORVÉŽSKEM, REPUBLIKOU PANAMSKOU, NIZOZEMSKEM A JEHO KOLONIEMI V NIZOZEMSKÉ INDII, PERU, POLSKEM, PORTUGALSKEM, RUMUNSKEM, STÁTEM SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, SIAMEM, ŠVÉDSKEM, ŠVÝCARSKEM, REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU, TUNISEM A URUGUAYEM.

Podepsaní zmocněnci vlád států v předu jmenovaných, shromáždění na poradě v Paříži, sjednali tato ustanovení:

Článek 1.

Vysoké Strany Smluvní zavazují se založiti a udržovati mezinárodní Ústav zimný se sídlem v Paříži. Každý stát, dominion nebo kolonie, které úmluvy této nepodepsaly, mohou k ní na svou žádost přistoupiti, bude-li přijetí jejich do mezinárodního Ústavu zimného odhlasováno valným shromážděním, stanoveným článkem 4. této smlouvy, dvoutřetinovou většinou přítomných nebo zastoupených členů. Žádost musí býti podána řediteli ústavu a obsahovati závazek ročního příspěvku na náklady ústavu za podmínek stanovených v článku 9. Ředitel sdělí přijetí, jakmile bude odhlasováno, ministrovi zahraničních věcí republiky francouzské, který je oznámí všem vládám smluvním.

Článek 2.

Osoby právnické nebo fysické, které vynikly v zimovědě, nebo v průmyslu zimném, a podporovatelé Mezinárodního Ústavu zimného mohou obdržeti usnesením výkonného výboru titul dopisujícího člena ústavu.

Článek 3.

Hlavní účely Ústavu, jehož činnost jest mezinárodní, jsou tyto:

1. podporovati vyučování vědy a prakse zimné, jakož i vývoj a popularisování studií a vědeckých nebo technických výzkumu v tomto oboru,

2. podporovati studium nejlepšího řešení otázek, jež se týkají uchovávání, dopravy a rozprodeje potravin, podléhajících zkáze,

3. seznamovati, s udáním původu uveřejňovaných zpráv, se světovým stavem mražených potravin s trojího hlediska, a sice s hlediska výroby, oběhu a spotřeby,

4. soustřeďovati k uveřejňování veškerý zprávy a doklady vědecké, technické a hospodářské, jež se týkají výroby a užívání zimy,

5. soustřeďovati ke studiu zákony, předpisy a zprávy všeho druhu o průmyslu zimném a předkládati dle potřeby vládám k schválení opatření, jimiž se mají zlepšiti a sjednotiti předpisy o mezinárodní dopravě výrobků, při nichž se dá s výhodou použíti chlazení,

6. pořádati mezinárodní sjezdy zimné,

7. udržovati stálé styky s vědeckými a odbornými skupinami, aby se zabezpečilo uskutečnění programu činnosti ústavu.

Všechny otázky, které se týkají zájmů hospodářských, zákonodárství a správy jednotlivého státu, jsou vyloučeny z působnosti Mezinárodního Ústavu zimného.

Článek 4.

Mezinárodní Ústav zimný podléhá svrchovanosti a správě valného shromáždění složeného ze zástupců ustanovených státy zúčastněnými. Státy, které si nepřejí jmenovati oficielních zástupců, mohou na jich místě uvésti Mezinárodnímu Ústavu zimnému některé odborné sdružení, které tam bude právoplatně zastupovati jejich země.

Počet zástupců, každého státu na generální konferenci stanoven jest článkem 9. této úmluvy, kterým se upravuje podít států na výlohách Ústavu. Členové konference, kteří nemohou se zúčastniti některé schůze, mají právo pověřiti svým zastupováním některého jiného spolučlena valného shromáždění.

Valné shromáždění schází se nejméně každý druhý rok.

Článek 5.

Výkonná moc Mezinárodního Ústavu zimného jest svěřena výkonnému výboru, který pod vedením a správou valného shromáždění provádí usnesení jeho a připravuje pro něj návrhy.

Výkonný výbor skládá se z členů jmenovaných příslušnými vládami. Každý stát, dominion a kolonie zúčastněná má ve výkonném výboru jednoho člena.

Předsedové mezinárodních komisí ustanovených dle článku 7. této úmluvy, mohou se zúčastniti ve výkonném výboru s hlasem poradním.

Výkonný výbor schází se nejméně dvakrát do roka. Jest pověřen prováděním usnesení valného shromáždění, má dozor nad veškerou:správou Ústavu, jmenuje tajným hlasováním ředitele, který koná úřad generálního tajemníka valného shromáždění, stanoví organisační předpisy pro personál a opatřuje vše, čeho třeba k činnosti Ústavu.

Členové výkonného výboru, kterým není možno zúčastniti se schůze osobně, mohou pověřiti svým zastupováním některého spolučlena výboru.

Výkonný výbor může ustanoviti ze svého středu řídící výbor.

V době mezi jednotlivými schůzemi má výkonný výbor pravomoc valného shromáždění, kterému jest vyhrazeno konečné schvalování jeho usnesení.

Výkonný výbor volí ze svého středu předsedu, šest místopředsedů a správní výbor složený z 12 členů, který sestavuje rozpočet a předkládá výroční zprávu o finančním stavu Ústavu.

Tato studia týkají se otázek vztahujících se na výrobu a užívání zimy ve všech jejích oborech a zejména:

na dosažení nízkých teplot;

na zařízení a potřeby zimotvorné;

na průmyslové užívání zimy;

na dopravu;

na zákonodárství;

na vyučování;

na všeobecné hospodářství a na statistiku.

Předseda každé z těchto komisí volen jest valným shromážděním a jest v něm zpravodajem.

Složení každé komise stanoveno jest rovněž valným shromážděním podle návrhů předložených předsedou od ní jmenovaným se zřením na přání vyslovená Sdruženími zimy nebo jinými organisacemi vědeckými nebo průmyslovými oněch zemí, které jsou přihlášeny k této smlouvě.

Článek 8.

Práce komisí a zprávy všeho druhu nabyté ústřední správou Ústavu podle čl. 3. této úmluvy uveřejňují se ve Věstníku. Tato úřední publikace vydává se v angličtině ve francouzštině, avšak na žádost příslušných zemí může býti uveřejňováno i vydání v kterémkoli jazyku států přihlášených k této úmluvě, pokud to dovolí řádné a mimořádné příjmy Ústavu.

Věstník dodává se zdarma všem zemím přihlášeným k této úmluvě v poměru stanoveném valným shromážděním podle třídy, v níž jednotlivé země jsou zapsány.

Článek 9.

Výlohy spojené s činností Ústavu jsou uhražovány:

1. ročními příspěvky států, které béřou podíl v jeho činnosti a jichž příspěvek jest stanoven podle tříd udaných tuto

Třída	Roční příspěvek	Počet zástupců ve valném shromáždění
I.	12 000,- fr.	6
II.	9000.-	5
III.	6000.-	4
IV.	4000.-	3
V.	2000.-	2
VI.	1000.-	1

 

2. Příjmy plynoucí z předplatného na Věstník a z prodeje publikací Ústavu za podmínek stanovených výkonným výborem.

3. Subskripcemi, dary a odkazy, které mu mohou zákonitě připadnouti, zejména podle čl. 2. této úmluvy.

Částky, jimiž přispívá každý smluvní stát, jsou splatny počátkem každého roku řediteli Ústavu prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí republiky Francouzské.

Článek 10.

Tato úmluva jest sjednána na dobu deseti let. Když lhůta tato vyprší, obnovuje se mlčky od pěti k pěti letům, při čemž každá vláda má právo vystoupiti z Ústavu nebo změniti třídu, v níž jest zařaděna, po každém období, ohlásila-li to nejméně rok napřed.

Každá vláda, která přistoupila později, jest vázána až do uplynutí prvního desetiletí, byla-li přijata v prvním pětiletí tohoto období. Jinak jest vázána až do uplynutí období dalších pěti let, které následují po onom období, kdy byla přijata.

Článek 11.

Úmluva tato budiž ratifikována. Každý stát oznámí v čase pokud možno nejkratším ratifikaci vládě francouzské, která se postará o uvědomění ostatních smluvních zemí.

Listiny ratifikační budou uloženy v archivech vlády francouzské.

Tato úmluva nabude platnosti pro každou smluvní zemi dnem, kdy předána bude listina ratifikační.

Sepsáno v Paříži dvacátého prvého červu tisícdevětsetdvacet v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády republik Francouzské, a jehož snímky budou zaslán každé smluvní mocnosti.

Zmíněný exemplář datovaný, jak vpřed uvedeno, může býti podepsán až včetně č 31. prosince 1920.

Na důkaz toho zmocnění zástupci dále podepsaní, jichž plné moci byly uznány za dobré správné, podepsali tuto úmluvu:

Za republiku Argentinskou;

DE ALVEAR.

JORGE GUERRERO.

Za Belgii:

WALTER PEEREBOON.

Za Chile:

MAXIMILIANO IBANEZ.

Za Čínu:

 

Za Columbii:

 

Za republiku Costa-Rica:

MANUEL DE PERALTA.

Za republiku Kubánskou:

RAFAEL MARTINEZ ORTIZ.

Za Dánsko:

H: A. BERNHOFT.

Za Španělsko:

MARIINO BASTOS..

Za Finsko:

 

Za Francii:

J. RICARD.

ANDRÉ LEBON.

MAURICE LESAGE.

Za Alžír:

E. GÉRARD.

Za kolonie západní francouzsk Afriky a za Madagaskar:

YOU.

Za Kolonie a francouzské protektoráty Indočíny:

GARNIER.

Za Velkou Britanii:

 

Za Dominie Jižní Afriky:

 

Za Kanadu:

 

Za Státy Australské:

 

Za Nový Zéland:

 

Za Indii:

 

Za Řecko:

SKOUSÉS.

Za Guatemalu:

 

Za republiku Haiti:

 

Za Italii:

ANDREA SABINI.

Za italské kolonie Erythréu,

Tripolis a Somali:

LE Dr. UBERTO FERRETTI.

Za Japonsko:

H. ASHIDA.

Za Lucembursko:

J. PH. WAGNER.

Za Maroko:

NACIVET.

Za knížectví Monacké:

BALNY D'AVRICOURT.

Za Norvéžsko:

CHRISTOFFER SMITH.

Za republiku Panamskou:

R. A. AMADOR.

Za Nizozemsko a za Nizozemskou Indii:

KAMERLINGH ONNES.

Za Peru: Za Polsko:

STANISLAV SOKOLOWSKI.

Za Portugalsko:

JOSÉ DE MATTOS BRAANCAMPS.,

Za Rumunsko:

 

Za Stát Srbů, Chorvatů a Slovinců:

DUŠAN TOMIČ.

Za Siam:

 

Za Švédsko:

 

Za Švýcary:

DUNANT. CH. GUILLAUME.

Za republiku Československou:

V. C. VANÍČEK.

Za Tunis:

H. GEOFFROY SAINT-HILAIR.

Uruguay:

 

Důvodová zpráva.

Roku 1907 sešli se v Paříži, roku 1910 ve Vídni a r. 1913 v Chicagu odborníci z celého světa, aby luštili otázky, týkající se výroby ledu a umělého chlazení v ů b e c (zejména pro konservování potravin a jejich dopravu). Utvořena byla řada státních sdružení, zabývajících se realisací vědeckých výzkumů, a mohutná mezinárodní "Association Internationale du Froid" jako polooficielní korporace, sdružující v sobě jednotlivá národní sdružení výše zmíněná.

Nepříznivé politické poměry v bývalé monarchii jakož i přísné rozlišování národnosti a státní příslušnosti (nationrace) v ústředním vedení zmíněné korporace způsobily, že čeští odborníci málo se zúčastnili tohoto ruchu. Po převratu došlo vřelé vyzvání od generálního sekretáře Associace, aby republika Československá zúčastnila se spolupráce; poněvadž toto odvětví technické činnosti mělo a má značnou důležitost, zasahujíc do různých oborů podnikání (věda, výživa lidu, dopravnictví, strojnictví), podalo ministerstvo veřejných prací příslušný návrh, jenž byl ministerskou radou schválen ve schůzi 6. května 1919 s tím, že republika československá přistoupila za člena Associace do IV. skupiny účastníků s ročním příspěvkem 1000 franků.

Zatím ujala se francouzská vláda iniciativy v tom směru, aby dosavadní polooficielní, polosoukromá korporace nahrazena byla organisací oficielní, a svolala za tím účelem do Paříže mezinárodní konferenci, jež se konala 15. -17. prosince 1919 za účasti 38 států, dominií a kolonií. Na konferenci byla sjednána konvence, jež se tuto předkládá, jež byla pak na nové konferenci, konané 21. června 1920 v Paříži, podepsána splnomocněnými zástupci smluvních států (za republiku Československou podepsal generální konsul Vaníček).

Smluvní strany zavázaly se předmětnou úmluvou zříditi a udržovati Mezinárodní ústav zimný (Institut international du Froid) v Paříži, jehož hlavní účely uvádí podrobně článek 3. úmluvy. Činnost jeho má značný význam pro theoretické i praktické řešení otázek, přicházejících v úvahu jmenovitě s hlediska výroby; oběhu a spotřeby hospodářských statků, podléhajících rychlé zkáze.

Pokud jde o finanční stránku podnikání zmíněného Ústavu, jsou zúčastněné státy rozděleny do šesti kategorií s ročními příspěvky mezi 12.000 až 1000 franky a poměrným zastoupením na Valném Shromáždění; republika československá je členem ve skupině V. s příspěvkem 2000 franků a 2 zástupci ve valném shromáždění ústavu.

Částku tuto je hraditi z rozpočtu ministerstva veřejných prací.

Vláda republiky Československé, chtějíc uvésti ve skutek závazek převzatý podpisem předmětné mezinárodní úmluvy, navrhuje, aby Národní shromáždění učinilo usnesení ratifikační, výše uvedené.

Po stránce formální se navrhuje, aby vládní návrh byl předložen nejprve poslanecké sněmovně, a připojuje se přání, aby přikázán byl v poslanecké sněmovně výborům zahraničnímu a pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností, po schválení poslaneckou sněmovnou pak v senátu výborům zahraničnímu a živnostensko-obchodnímu, aby o něm podaly zprávu ve lhůtě čtrnáctidenní.

V Praze dne 17. listopadu 1921.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. Ed. Beneš, v. r.