Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1414.

Am 25. Juni fand auf der Schützeninsel in Leitmeritz ein deutsches Turnerfest statt. Dasselbe verlief bis gegen Abend in voller Ruhe. Etwa gegen ¹/₂ 6 Uhr nachmittag sperrten Gengarmerie und Militär die Zugange zur Insel ab, weil čechische Zivilisten und Militärpersonen sich in grosser Anzahl ansammelten und das Fest stören wollten. Auf der Brücke selbst befand sich zu jener Zeit Herr Bezirkshauptmann .Veltrubsky und Kommisär Zahaika, die mit den Funktionären des deutschen Turnvereines verhandelten. An der der Stadt zu gelegenen Seite der Brücke und zwar an den Mündungen der Inselgasse und der grossen Mühlstrasse standen zahlreiche Zivilisten und noch mehr čechische. Militärpersonen, die ständig Zuzug erhielten. Deutsche, welehe in die Nähe dieser Masse kamen und sich in deutscher Sprache ruhig unterhielten, wurden beschimpft und mit der Bemerkung, dass sie Spitzel seien, fortgewiesen. Dabei stiess die Menge ununterbrochen Drohungen gegen die auf der Insel weilenden Festteilnehmer aus. Der Vizebürgermeister von Leitmeritz, Herr Hlawitschka, ersuchte den Bezirkshauptmann um die Erlaubnis zum Passieren derBrücke, welche ihm erteilt wurde. Auf dem zur Insel zu zugehenden Ende der Brücke liess ihn jedoch das Militär, das dort Bereitschaft hielt, nicht durch und erst als derBezirkshauptmann intervenierte, gab der den Befehl führende Offizier widerwillig nach. Auf der Insel wurde um diese Zeit ruhig geturnt und zahlreiche Zuschauer folgien den Vorführungen. Einige Frauen, die mit ihren Kindern die Insel verlassen wollten, wurden durch die städtische Polizei hieran gehindert.

Herr Vizebürgermeister Hlawitschka ging dann wieder auf die zur Stadt gelegene Seite des Ufers, wo er bedroht wurde. Die Menge rief einander zu, ihn niederzuschlagen. Rufe, wie: "Cebt ihm eins hinter die Ohren, dass er genug hat", "Schlag ihn nieder, den Hund, das ist der Vizebürgermeister", wurden ihm zugerufen. Unter den Demonstranten wurde eine Liste gezeigt, auf der die Namen verschiedener deutscher standen, die man totschlagen wollte, wenn der Zug der Turner die Inselbrüche passiert hatte. Herr Vizebürgermeister Hlawitschka ging dann auf die Insel zurück, um die Teilnehmer des Festes zu warnen und um die Beamten der politischen Bezirksverwaltung von den Absichten der Demonstranten in Kenntnis zu setzen. Der Herr Bezirkshauptmann beruhigte ihn mit der Mitteilung, dass er ja dazu da sei, um Gewalttätigkeiten zu verhindern. Gleichzeitig ordnete er den Abmarsch der Turner an. Herr Vizebürgemeister Hlawitschka riet den Turnern an, mit dem Abzug zu warten, bis die Soldaten durch das Blasen der Retraite zum Abzug veranlasst werden. Nach 7 Uhr abends erschien der Mititärkommandant Rada und hielt eine kurze Ansprache, die den Erfolg hafte, dass ein Teil der Soldaten weggehen wollte. Nach einigen Schritten kehrten sie zurück und blieben am Platze. Hiebei wurde der Kommandant Rada und der Bezirkhauptmann in der unflätigsten Weise beschimpft und ihnen mit den Fäusten gedroht und vor ihnen ausgespuckt. Mittlerweile waren die von der Insel heimkehrenden Kinder auf der Bahnhofstrasse geschlagen und vom Bahndamm heruntergestossen worden. Vizebürgermeister Hlawitschka ersuchte den Bezirkshauptmann Gendarmerieassistenz hinzuschicken, was er versprach. Er selbst eilte in die Bahnhofstrasse und begegnete verschiedene junge Leute, die mach ihrer Aussage von Soldaten angegriffen und verletzt worden waren. Ein Student, der von einem grossen Stein in die linke Brustseite getroffen worden war, konnte kaum weitergehen. Eine Frau weinte bitterlich, weil man ihr Kind über den hohen Bahndamm hinunter gestossen, sie aber fortgejagt hat. Ein junger Mann wurde von. Soldaten, die ihn nach einem Revolver untersuchten, blutiggeschlagen. Ein anderer wurde von einem Unteroffizier des 42. Reg. mit dem abgeschnallten Überschwung bedroht. Die versprochene Gendarmerieassistenz blieb aus. Nach ungefähr einer Viertelstunde kam die Bereitschaft von der Inselbrücke die Geldberggasse herauf marschiert, marschierte ruhig weitei und rückte in die Kaserneein, ohne einzugreifen. Als die Bereitschaft vorüber war, kam es zu fürchterlichen Szenen. Ungefähr 40 bis 50 Soldaten fingen jeden Passanten, der aus der Bahnhofstrasse in die Geldberggasse gelangen wollte, ab, schlugen ihn nieder und wenn er flüchten wollte, schlugen sie immer wieder auf ihn ein. Die Unglücklichen wurden mit den Fäusten, mit Steinen, mit Messern und mit anderen Gegenständen hauptsächlich auf den Kopf und Gesicht bearbeitet. Eine bestialische Jagd wurde hier auf wehrlose Menschen verübt, ohne dass Militär oder Gendarmerie eingriff. Herr Vizebürgermeister Hiawitschka hat selbst gesehen, wie 6 Personen auf solch bestialischer Weise misshandelt und mit Fusstritten traktiert wurden und wie auf ihnen herumgetreten worden ist. Bis ³/₄8 Uhr abends war die versprochene Gendarmerieassistenz noch immer nicht erschienen und erst gegen 8 Uhr abends wurde Retraite geblasen und so die entfesselte Soldateska veranlasst, in die Kaserne zurück zu gehen.

Diese unerhörten Vorfälle haben die gesamte Bevölkerung in schwerste Unruhe versetzt, wobei nicht nur das Verhalten des čechischen Militärs, sondern auch die Passivität der Zivil- und Militärbehörden gezeigt hat, dass das Leben und die Gesundheit der deutschen Bevölkerung gefährdert ist. Wir fragen die Herren Minister:

1. Sind sie bereit, sofort Aufklärungen über den Vorfall zu geben?

2. Ist der Herr Minister des Innern bereit, die schuldtragenden Beamten zur Verantwortung zu ziehen?

3. Ist der Herr Minister für nationale Verteidigung bereit, gegen die Soldaten militärgerichtliche Schritte einzuleiten?

4. Welche Massnahmen gedenken die Herren Minister zu treffen, damit solche Vorfälle unterbleiben?

Prag, am 30. Juni 1922.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Překlad.

Tisk 1414.

senátorů Perthen-ové, Kiesewettera a soudr. na pány ministry vnitra a národní obrany o událostech v Litoměřicích.

Dne 25. června konala se na Střeleckém ostrově v Litoměřicích slavnost německých turnérů. Slavnost měla až k večeru zcela klidný průběh. Asi o ¹/₂6. hodině odpolední uzavřelo četnictvo a vojsko příchody k ostrovu, poněvadž se nashromáždil veliký počet českých osob civilních a vojenských, které chtěly slavnost rušiti. Na mostě samém nalézal se tou dobou pan okresní hejtman Veltrubský a komisař Zahálka, kteří vyjednávaly s funkcionáři německého turnérského spolku. Na straně mostu směrem k městu a to při vyústění ulice Ostrovní a Mlýnské stálo hojně civilistů a ještě více českých vojínů, jichž počet neustále rostl. Němcům, kteří se dostali do blízkosti této tlupy a kteří se klidně bavili německým jazykem, bylo spíláno i byli odháněni s poznámkou,, že jsou "špiclové". Při tom shromáždění neustále vyhrožovali směrem k účastníkům slavnosti, kteří se nalézali na ostrově. Náměstek starosty v Litoměřicích, pan Hlawitschka, žádal okresního hejtmana za dovolení, aby mohl přejíti přes most, kteréž mu bylo uděleno. Na konci mostu směrem k ostrovu však nepropustilo jej vojsko, které tam mělo pohotovost, a teprve když okresní hejtman zakročil, velící důstojník s odporem povolil. Na ostrově mezi tím bylo klidně cvičeno a četní diváci přihlíželi tomuto cvičení. Několika ženám, které se svými dětmi chtěly ostrov opustiti, bylo v tom městskou policií zabráněno.

Pan náměstek starostův Hlawitschka šel pak zase na stranu břehu, obrácenou k městu, kde mu bylo vyhrožováno. Shromážděné množství volalo, aby jej skolili. Bylo naň pokřikováno "dejte mu jednu za uši, aby měl dost", "zabte ho, psa, to je starostův náměstek", a pod. Mezi demonstranty byla ukazována listina, na které stála jména různých Němců, které chtěli zabíti, až průvod turnérů přejde přes ostrovní most. Pan náměstek starostův Hlawitschka šel potom zpět na ostrov, aby účastníky slavnosti varoval a aby úředníky okresní politické správy uvědomil o úmyslech demonstrantů. Pan okresní hejtman ukonejšil jej sdělením, že přece k tomu je zde on, aby zabránil násilnostem. Zároveň nařídil, aby turnéři odešli. Pan náměstek starostův Hlawitschka radil turnérům, aby s odchodem vyčkali, až vojíni po čepobití budou nuceni odejíti. Po sedmé hodině večerní přišel vojenský velitel Rada a měl krátký proslov, jehož výsledkem bylo, že část vojínů chtěla odejíti. Po několika krocích se vrátili a zůstali na místě. Při tom bylo veliteli Radovi a okresnímu hejtmanovi nejhnusnějším způsobem spíláno a jim pěstmi vyhrožováno a před nimi pliváno. Mezitím byly dítky z ostrova se domů navracející v Nádražní třídě bity a se železničního náspu sráženy. Náměstek starostův Hlawitschka žádal okresního hejtmana, aby tam poslal četnickou asistenci, což tento slíbil. Sám spěchal do Nádražní třídy a potkával tam různé mladé lidi, kteří dle své výpovědi byli od vojínů napadeni a zraněni. Jistý student, jenž byl zasažen velikým kamenem do levé strany prsou, mohl sotva jíti dále. Jakási žena plakala hořce, poněvadž její dítě bylo sraženo s vysokého železničního náspu, ona sama však byla odehnána. Mladík, u kterého vojíni hledali revolver, byl od nich zbit do krve. Jinému jistý poddůstojník 42. pluku vyhrožoval odepjatým opaskem. Slíbená četnická asistence se nedostavila. Asi po čtvrt hodině přicházela od ostrovního mostu Goldbergovou ulicí nahoru pohotovost, kráčela klidně dále a vešla do kasáren, aniž by zakročila. Když pohotovost přešla, došlo ke strašlivým scénám.. Asi 40 až 50 vojínů chytili každého, kdo se chtěl dostati z Nádražní třídy do Geldbergovy ulice, srazili ho k zemi a, když chtěl uprchnouti, znovu do něho bušili. Do nešťastníků tlučeno bylo pěstmi, kamením, noži a jinými předměty hlavně do hlavy a do obličeje. Uspořádána zde bestiální honba na bezbranné lidi, aniž vojsko nebo četnictvo zasáhlo. Pan starostův náměstek Hlawitschka viděl sám, jak 6 osob tímto bestiálním způsobem bylo stýráno a pokopáno a jak po nich bylo šlapáno. Do ³/₄ 8 večer slíbené četnické asistence stále ještě tu nebylo a teprve k 8. hodině večer bylo troubeno čepobití a rozpoutaná soldateska tím pohnuta aby se vrátila do kasáren.

Tyto neslýchané události nejtěžším způsobem zneklidnily veškeré obyvatelstvo, při čemž netoliko jednání českého vojska, nýbrž také pasivita civilních a vojenských úřadů ukázala, že život a zdraví německého obyvatelstva jsou ohroženy.

Tážeme se pánů ministrů:

1. Jsou ochotni podati ihned vysvětlení o tomto případě?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten provinilé úředníky volati k zodpovědnosti?

3. Jest pan ministr Národní obrany ochoten zahájiti vojenské soudní vyšetřování proti vojínům?

4. Jaká opatření zamýšlejí páni ministři učiniti, aby k takovýmto událostem již nedošlo?

V Praze, dne 30. června 1922.