Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1415.

I. ústavně-právního výboru a

II. sociálně-politického výboru

Ústavně právní výbor uvažoval ve schůzi dne 4. července 1922 o svrchu zmíněném usnesení Poslanecké sněmovny a usnesl se na návrhu, aby senát schválil tuto osnovu zákona ve stejném znění.

Osnova je nesporně výsledkem dohody mezi různými politickými složkami sněmovny poslanecké a jest zákonodárným opatřením rázu přechodného, platným pouze do konce roku 1923, jehož nutnost vyplývá z mimořádných poměrů bytových, jako důsledku doby válečné.

Nelze proto na ni klásti přísné měřítko zákonů určených pro trvalou úpravu právních poměrů ve státě. Mimo to ovšem dlužno si býti vědoma, že osnova obsahuje mnoho obmezení soukromého práva vlastnického k nemovitostem a že ukládá jich majitelům těžké obětí ve prospěch celku.

Dále jest si přiznati, že právě majetek domovní velmi trpěl válečnými a poválečnými poměry a že se mu nedostalo žádného odškodnění.

Poukazuje-li se na vysoké ceny realit, za které jsou prodávány, jest připomenouti, že předně se to týká jen některých obytných objektů a za druhé, že je to výhoda, které se dostává právě živlům spekulačním a ne těm, které domovní majetek snaží se udržeti a které za tuto snahu by spíše zasluhovaly uznání a náhrady.

V § 8 jsou obsažena ustanovení pod čís. 4., která se nedají srovnati dobře s populační politikou, neboť pro domácnosti o více než 5 členech se nedovoluje, aby každý člen měl aspoň 1 místnost pro sebe, ačkoliv domácností o 2 členech se pod čís. 2 dává právo na 3 obytné místností, tedy se uznává, že každý člen má nárok na 1 místnost pro sebe a oba dohromady na další společnou místnost. To jest nedůslednost, která věcnými důvody se omluviti nedá.

Rovněž není dosti sociální, že k členům domácnosti se nečítají osoby služebné a že jsou odkázány na t. zv. pokoje pro služebné, které, jak známo, jsou obyčejně velmi nepatrné prostornosti a často nehygienicky položené.

Také § 13 jen nedostatečně řeší zájmy zaměstnanců.

Naproti námitce ve výboru při rozhovoru činěné, že by nebylo potřebí, aby se vztahoval zákon i na Podkarpatskou Rus, bylo uznáno, že i tam, pokud jde o zaměstnanectvo veřejné, zejména státní, a železniční a pokud se týče městského obyvatelstva, je nutno činiti mimořádná opatření osnovou zákona navrhovaná, poněvadž autonomní správa ze známých důvodů zanedbaností této země dřívější státní správou nemohla býti dosud uskutečněna.

Přes veškeré tyto i jiné nedostatky usnesl se výbor a navrhuje schválení osnovy zákona ve stejném znění, poněvadž jakoukoliv změnou by nastal nebezpečný průtah a zmatky vypovídáním nájemních poměrů, které by způsobilo nepřekonatelné obtíže bytové.

V Praze dne 7. července 1922.

Dr Frant. Soukup v. r.,

předseda.

Dr Jar. Brabec v. r.,

zpravodaj.

Výbor sociálně-politický po podané zprávě o usnesení poslanecké sněmovnu o návrhu poslanců; Langra, Bezděka, Biňovce, inž. Bečky, Dubického a soudruhů tisk senátu 1363, o mimořádných opatření bytové péče, doporučil schválený zákon, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou, k přijetí senátu.

V Praze dne 7. července 1922.

R. Jaroš v. r.,

předseda.

Jos. Ackermann v. r.,

zpravodaj.