Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1424.

In der Nacht vom 7. auf den 8. Juli 1922 um 1 Uhr morgens wurde in der Station Wiesa-Oberleutensdorf ein Sonderzug, der die Turner des Gaues Ostböhmen des deutschen Turnerverbandes nach Komotau bringen sollte, von etwa 150 Personen, welche der čechischen Nationalität angehören, überfallen, Männer und Frauen mit Knütteln, Zaunlatten, Bajonetten, Brechstangen, Revolvern und Pistolen bedroht und geschlagen. Hiebei wurde auf den stehenden Zug ein Steinbombardement eröffnet und geschossen. Die Angreifer verschafften sich mit Gewalt Zugang zu den Waggons und raubten nicht nur die Fahnen und sonstigen Embleme sondern auch Rucksäcke, Handtaschen und Geldtaschen. Der Lokomotivführer wurde durch Drohungen am Weiterfahren behindert. Von den im Zuge befindlichen Personen wurden zahlreiche verletzt. 21 Personen mussten dem Krankenhause in Komotau übergeben werden, wovon eine oder zwei Schwerverletzte waren.

Die amtliche Meldung über diesen Vorfall ist offenbar gefärbt. Die Menge hatte kein Recht, die Turner aufzufordern die Trikoloren abzulegen und es ist ganz klar, dass die im Schlafe gestörten Turner es kaum gewagt haben die bewaffnette Bande noch durch Beschimpfungen zu reizen. Bezeichnend ist, dass von den Angreifern niemand verletzt wurde, während auf Seite der Angegriffenen mehr als 20, darunter 2 Schwerverletzte vorkamen. Ungemein bezeichnend ist auch, dass der Ueberfall auf einen um 1 Uhr nachts durchfahrenden Zug stattfinden und dass sich eine Bande von 150, offenbar vorbereiteten, mit allen möglichen Instrumenten bewaffneten Personen ansammeln und ihren Ueberfall in aller Ruhe ausführen konnte, ohne dass die Behörde Vorkehrungen getroffen hätte und gegen den Ueberfall eingeschritten wäre. Die Gendarmerie kam, nachdem die Menge den Zug überfallen, die Turner bedroht und viele von ihnen verletzt und nachdem sie geraubt und geplündert hatte.

Vor Kurzem erst haben unter den Augen der Behörde ähnliche Vorfälle bei hellichtem Tage in Leitmeritz stattgefunden. Die Häufung dieser Vorfälle zeigt, wie sehr der Geist des nationalen Hasses und dos Chauvinismus sich in einem Teil der čechischen Bevölkerung verbreitet und dass diese vor keiner Gewalttat zurückschreckt. Die Schuld daran trägt die Regierung, welche in der čechischen Bevölkerung die Meinung aufkommen lässt, dass die deutsche Bevölkerung in diesem Staate vogelfrei ist. Sooft bisher seitens der čechischen Bevölkerung Gewalttaten begangen wurden, wurde zwar die Einleitung einer strengen Untersuchung versprochen, ohne dass es bisher gelungen wäre, die Täter zu eruieren. Wir haben jeden Glauben an den Willen der Behörden, Gewalttaten entgegenzutreten, verloren. Die Behörden verhalten sich solchen Dingen gegenüber passiv und unterstützen sie mindestens indirekt. Es handelt sich weder in Leitmeritz noch in Wiesa um Angehörige unserer Partei. Dies hindert uns nicht mit aller Entschiedenheit gegen diese Gewalttaten zu protestieren und zu verlangen, dass endlich einmal die Bürger dieses Staates sich in nationaler und politischer Hinsicht frei betätigen können, ohne Gefahr zu laufen, bei Betätigung dieser Freiheit Schaden an ihrem Leben oder Ihrer Gesundheit zu erleiden. Aber auch die Eiesenbahnbeamten in Wiesa können ihre Pflicht nicht getan haben, da sie bemerken mussten, was sich vorbereitet und weil sie Plünderern in entschiedenster Weise hätten entgegen treten müssen.

Wir fragen die beiden Herren Minister:

1. Sind dieselben bereit, die schuldtragenden Beamten rücksichtslos zur Verantwortung zu ziehen?

2. Welche Vorkehrungen wurden getroffen, um diejenigen, welche an den Gewalttaten teilgenommen haben, sicherzustellen und deren Bestrafung zu veranlassen?

3. Welche Vorkehrungen gedenkt die Regierung zu treffen, um der nationalen Verhetzung innerhalb der Bevölkernng ein Ende zu bereiten?

Prag, am 10. Juli 1922.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1424.

V noci ze dne 7. na 8. července 1922 v 1 hodinu ráno přepaden byl ve stanici Louka-Horní Litvínov zvláštní vlak, jenž dopraviti měl turnéry východočeské župy Svazu německých turnérů do Chomůtova, asi 150 osobami, které jsou příslušníky české národnosti, muži a ženy ohrožováni a biti klacky, latěmi z plotů, bajonety, páčidly, revolvery a pistolemi. Při tom byl stojící vlak bombardován kamením a stříleno naň. Útočníci vynutili si násilím vstup do vagonů a uloupili netoliko prapory a jinaké odznaky, nýbrž také baťochy, ruční brašny a peněženky. Strojvůdci bylo hrozbami zabráněno jeti dále. Z osob ve vlaku se nalézajících četné byly zraněny. 21 osob muselo býti dodáno do nemocnice v Chomůtově, z čehož jedna nebo dvě osoby byly těžce zraněny.

Úřední hlášení o této události jest patrně zabarveno. Shromáždění neměli práva vyzývati turnéry, aby odložili trikolory a jest zcela jasno, že turnéři, byvše ze spánku vyrušeni, sotva se odvážili ozbrojenou tlupu drážditi ještě spíláním. Příznačno jest, že z útočníků nikdo nebyl poraněn, kdežto na straně napadených bylo více než 20, mezi nimi 2 těžce zranění. Nesmírně příznačno jest také, že se mohlo státi přepadení vlaku projíždějícího v 1 hodinu v noci a že tlupa asi 150 patrně připravených a všemi možnými nástroji ozbrojených osob se mohla shromážditi a přepadení provésti ve všem klidu, aniž by úřad byl učinil opatření a zakročil proti tomuto přepadení. Četnictvo přišlo, když již tlupa vlak přepadla, turnéry ohrozila a mnohé z nich zranila a když již byla loupila a plenila.

Teprve před krátkou dobou udál se před očima úřadů podobný případ za bílého dne v Litoměřicích. Hromadění takovýchto případů ukazuje, jak velice se v jisté části českého obyvatelstva rozšířil duch národnostní zášti a šovinismu a že obyvatelstvo toto žádného násilí se neleká. Vinu na tom nese vláda, která dává v českém obyvatelstvu vzrůstati domněnce, že německé obyvatelstvo v tomto státě jest psancem. Kdykoli posud české obyvatelstvo spáchalo násilnosti, bylo sice slíbeno, že zavedeno bude přísné vyšetřování, aniž by se posud bylo podařilo zjistiti pachatele. Ztratili jsme veškeru víru ve vůli úřadů těmto násilnostem čeliti. Úřady chovají se vůči těmto věcem pasivně a podporují je alespoň nepřímo. Nejde ani v Litoměřicích ani v Louce o příslušníky naší strany. To nám nezabraňuje, abychom se vší rozhodností protestovali, proti těmto násilnostem a žádali, aby konečně jednou občané tohoto státu v národnostním a politickém směru volně se mohli uplatňovati, aniž by se vydávali v nebezpečí, že při uplatňování této svobody utrpí škodu na svém životě nebo zdraví. Avšak ani železniční úředníci v Louce nekonali asi své povinnosti, poněvadž museli pozorovati, co se chystá a poněvadž s největší rozhodností byli by museli se postaviti proti plenitelům.

Tážeme se obou pánů ministrů:

1. Jsou ochotni bezohledně volati k zodpovědnosti provinivší se úředníky?

2. Jaká opatření byla učiněna, aby zjištěni a potrestáni byli ti, kdož těchto násilností se zúčastnili?

3. Jaká opatření zamýšlí vláda učiniti, aby národnostnímu štvaní v obyvatelstvu učiněn byl konec?

V Praze, dne 10. července 1922.