Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.
I. volební období.
5. zasedání.
Původní znění.
Tisk 1452.
Antrag
der Senatoren Dr. Ledebur-Wicheln und Genossen
auf Ergänzung des Gesetzes vom 29. Oktober 1919, betreffend die provisorische Erhöhung der Versorgungsgenüsse der Bergarbeiter.
Die Regierung wird aufgefordert, den beiden Häusern des Parlamentes den folgenden Gesetzesvorschlag vorzulegen:
Gesetz
vom ........192
betreffend die Erhöhung der Versorgungsgebühren der beim Bergbau in Verwendung gestandenen Angestellten und Beamten.
§ 1.
Die im § 1 des Cesetzes vom 29. Oktober 1919 betreffend die provisorische Erhöhung der Versorgungsgenüsse der Bergarbeiter festgesetzten Alters- und Invaliditätszulagen gelten in gleichem Sinne auch für jene Beamte und Angestellte des Bergbaues, die im Sinne der §§ 4 und 5 des Bruderladengesetzes vom 23. Mai 1854 auf Grund ihrer Dienstverwendung als ordentliche Mitglieder der Bruderlade zur Beitragsleistung verpflichtet waren.
§ 2.
Den pensionierten Beamten und Angestellten des Bergbaues ist bei Berechnung der erhöhten Versorgungsgenüsse im Sinne des § 1 dieses Gesetzes nicht nur die Zeit während welcher sie bei der Bruderlade versicherungspflichtigt waren, sondern auch die Zeit während welcher sie die Versicherung etwa freiwillig aufrechterhielten, einzurechnen.
§ 3.
Die in den §§ 2 und 3 des Gesetzes vom 29. Oktober 1919 getroffenen Bestimmungen finden auch auf die im § 1 dieses Gesetzes genannten Personen analoge Anwendung.
§ 4.
Der Minister für öffentliche Arbeiten wird beauftragt, dieses Gesetz im Einvernehmen mit dem Minister für soziale Fürsorge durchzitführen.
Begründung:
Durch das Gesetz vom 29. Oktober 1919 wurden die Versorgungsgenüsse der pensionierten Bergarbeiter erhöht. Nach dem Wortlaute des § 3 des gennanten Gesetzes wäre anzunehmen, dass diese Erhöhung auch für freiwilligeVersicherung gilt. Da aber die zu dem genannten Gesetz erlassene Durchführungsverordnung vom 18. Mai 1920 im § 1(Schlussabsatz) feststellt, "unter Bergarbeiterprovision ist jeder Versorgungsgenuss zu verstehen, der von wem immer in Folge der Zwangsversicherung bei einer Bruderlade bezogen wird" wurden in der bisherigen Praxis die Ansprüche jener Bergbeamten, die aus dem Arbeiterstand hervorgegangen sind und nach ihrer Ernennung zu Beamten freiwillig die Einzahlung in die Bruderlade weiter geleistet haben, auf Gewährung der ausserordentlichen Zulage abgewiesen. Diese Beamten erhalten somit für die von ihnen durch eine Reihe von Jahren gezahlten Beiträge nicht die allen Bergarbeitern zugestandenen Vorteile, was einer schweren Schädigung vieler, an und für sich in schwierigen Verhältnissen befindlichen Altpensionisten gleichkommt.
Die Durchführung des Gesetzes würde für die Staatskassa keinerlei Belastung bedeuten.
Prag, am 13. Juli 1922.
Dr. Ledebur-Wicheln,
Dr. Hilgenreiner, Hübner, Fritsch, Zuleger, Jesser, Dr. Koperniczky, Jelinek, Spies, K. Friedrich, Vetter-Lilie, Ficza.
Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.
I. volební období.
5. zasedání.
Překlad.
Tisk 1452.
Návrh
senátora dr Ledebura-Wichelna a soudruhů
na doplnění zákona ze dne 29. října 1919 o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických.
Vláda se vyzývá, aby oběma komorám parlamentu předložila následující návrh zákona:
Zákon
ze dne .......192
o zvýšení zaopatřovacích platů bývalým zřízencům a úředníkům při hornictví.
§ 1.
Starobní a invalidní přídavky, stanovené v §u 1 zákona ze dne 29. října 1919 o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických, platí stejně také pro úředníky a zřízence při hornictví, kteří ve smyslu §§ 4 a 5 zákona o bratrských pokladnách ze dne 23. května 185 na základě své služby jako řádní členové bratrské pokladny byli povinni platiti příspěvky.
§ 2.
Pensionovaným úředníkům a zřízencům při hornictví započítati jest při výpočtu zvýšených zaopatřovacích platů ve smyslu §u 1 tohoto zákona nejen dobu, po kterou museli býti pojištěni u bratrské pokladny, nýbrž také dobu, po kterou snad byli pojištěni dobrovolně.
§ 3.
Ustanovení §ů 2 a 3 zákona ze dne 29. října 1919 užíti jest obdobně také o osobách, jmenovaných v §u 1 tohoto zákona.
§ 4.
Ministru veřejných prací se ukládá, aby tento zákon provedl v dohodě s ministrem sociální péče.
Odůvodnění
Zákonem ze dne 29. října 1919 zvýšeny byly zaopatřovací platy pensionovaných horníků. Dle znění §u 3 tohoto zákona bylo by míti za to, že toto zvýšeni platí také pro dobrovolné pojištění. Poněvadž však prováděcí nařízení ze dne 18. května l920, k tomuto zákonu vydané, v §u 1 (poslední věta) stanoví, že "hornickou provisí rozuměti jest každý zaopatřovací plat, kterého požívá kdokoli v důsledku povinného pojištění u bratrské pokladny", zamítány byly dle dosavadní praxe nároky na zvýšení mimořádných přídavků těch úředníků, kteří vyšli ze stavu dělnického a kteří po svém jmenování úředníky příspěvky do bratrské pokladny dobrovolně dále platili. Těmito úředníkům tedy za příspěvky, které platili pořadu let, nedostává se výhod, jež přiznány jsou všem horníkům, což znamená těžké poškození mnohých staropensistů, kteří již samo sebou se nalézají v těžkých poměrech.
Provedení tohoto zákona by pro státní pokladnu neznamenalo žádného zatížení.
V Praze, dne 13. července 1922.
Dr Ledebur-Wicheln,
dr Hilgenreiner, Hübner, Fritsch, Zuleger, Jesser, dr Koperniczky, Jelinek, Spies, K. Friedrich, Vetter-Lilie, Ficza.