Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.
I. volební období.
6. zasedání.
Tisk 1468.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ......... 1922
kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo býti posluchačem veřejného hlavního líčení.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Na místo § 295 tr. ř. čl. zák. XXXIII z roku 1896, na místo druhé a třetí věty § 228 trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z. a na místo prvního a druhého odstavce § 257 vojenského trestního řádu ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z. a zák. čl. XXXIII. z roku 1912 nastupuje toto ustanovení:
K veřejnému hlavnímu líčení mají jako posluchači přístup, pokud místo stačí, pouze ti, kdož svou totožnost na požádání osvědčí občanskou legitimací nebo jiným úředním výkazem a nebyli potrestáni dosud za nepolitický zločin. Osoby nezletilé smějí býti posluchači pouze, vyžaduje-li toho účel jejich studia na vysoké škole. Ozbrojen, byť i jen holí, se smí zúčastniti hlavního přelíčení jedině, kdo zbraň nosí z povinnosti úřední nebo služební. Přístup budiž odepřen tomu, kdo se dostaví ve stavu nedůstojném soudního jednání.
Čl. II.
Zákon nabude účinnosti patnáctého dne po vyhlášení a provedení jeho se ukládá ministru spravedlnosti a národní obrany.
Odůvodnění.
Zásada veřejnosti hlavního líčení uznaná platnými trestními řády neznamená, aby kdokoliv měl k hlavnímu líčení přístup, nýbrž toliko, aby soudní jednání se dálo pod kontrolou veřejnosti, t. j. takových zástupců občanstva, kteří požívají dosti vážnosti před zákonem, aby tuto kontrolu mohli prováděti. Proto také § 223 tr. ř. dříve rakouského odpírá přístup jako posluchačům při hlavním líčení osobám nedorostlým vůbec a § 295 tr. ř. dříve uherského dovoluje, aby z posluchačstva byly vyloučeny takové nedorostlé osoby i ti, kdož se nedostavili ve stavu přiměřeném soudnímu jednání. Za téže podmínky dovoluje § 257 voj. trest. řádu zákon z 5. července 1912, č 131 ř. z. a §. 257 zák. čl. XXXIII. z roku přístup pouze dorostlým osobám mužského pohlaví.
Tento vlastní účel, kontrolovati, zda se zachovává požadavek správného soudnictví, zůstává však za dnešní doby namnoze stranou a do soudní síně jednak přicházejí mnozí jen z touhy po sensaci, těžící z neštěstí jiných, jednak se zúčastní líčení v posluchačstvu i individua, která tím, co při soudním jednání vyjde najevo, obohacují své zločinecké zkušenosti a čerpají z toho poučení pro to, jak sama by mohla uniknouti zákonu v budoucí době, až se podobně jako obžalovaní dostanou do moci trestající spravedlnosti.
Osnovou má se pokud možno čeliti tomuto zneužívání kontroly soudního jednání. V prvém směru nelze ovšem úplně zabrániti tomu, aby do soudní síně nepřicházeli posluchači jako do divadla. Avšak alespoň tak lze učiniti striktním předpisem u osob nezletilých. Od té doby teprve přiznává zákon důležitá práva občanská, zejména dává teprve osobám starším 21 let právo hlasováním vykonávati vliv na správu věcí veřejných, a ustanovení osnovy je tedy v souhlase s tímto obecným hlediskem. Naopak je zase nutno chrániti mládež před tímto věkem před nebezpečím, jaké chovají pro jejich mravní vývoj smutné obrazy mravní bídy a lidských špatností, které často skýtá trestní líčení. Výjimku nutno je učiniti jedině u těch, u nichž návštěva hlavního líčení je prostředkem k prohloubení jejich studia, zejména u posluchačů práv.
Druhý způsob uvedeného zneužívání chce osnova znemožniti tím, že orgány soudní budou moci požadovati od osob do soudní síně mezi posluchače přicházející, aby se legitimovaly. Výkazem bude tu zejména občanská neb i jiná veřejná legitimace. Tímto způsobem bude možno u podezřelých osob nahlédnutím do trestního rejstříku zjistiti, zda nebyly již potrestány, a bude lze jim odepříti přístup bud ihned, aneb alespoň při příštím líčení. Samo sebou se rozumí, že rehabilitace takových osob, výmaz jejich odsouzení z rejstříku, vrátí jim i právo zúčastniti se trestního líčení jako posluchač. Ostatní obsah osnovy reprodukuje jen další ustanovení zmíněných paragrafů trestních řádů, jež tím zároveň unifikuje tím, že umožňuje oproti dřívějšímu stavu přístup k hlavním líčením před vojenskými soudy i ženám, které dosud podle § 257 voj. trest. řádů shora citovaných z přítomnosti při hlavních líčeních byly vyloučeny.
Po stránce formální projevuje se přání, aby byla tato osnova v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru ústavně-právnímu.
V Praze, dne 26. října 1922.
Předseda vlády:
Švehla v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.