Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1472.

Dle § 101 odst. 2 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n. jest líčení před soudy ústní a veřejné, rozsudky ve věcech trestních prohlašují se vždy veřejně a veřejnost při přelíčení smí býti vyloučena jen v případech zákonem stanovených.

Tato zásada veřejnosti hlavního líčení jest uznána platnými trestními řády a její bezdůvodné nezachovaní má za následek zmatečnost řízení.

Avšak veřejnost hlavního líčení, jíž umožněna jest kontrola veřejnosti nad soudním jednáním a dána tím záruka spravedlivého rozsudku, neznamená ještě, aby hlavního líčení zúčastnili se jako posluchači individua, která z průběhu hlavního líčení berou jen poučení pro svou praksi zločineckou a povalují se v síních soudních, připravujíce se na případy, kdy sami budou státi před soudem jako obžalovaní.

Kontrola veřejnosti vyžaduje přístupu ku hlavnímu líčení jen takových osob, které svou způsobilostí, vážností a opravdovostí poskytují záruku, že tuto kontrolu hodlají vykonávati ve smyslu zákona.

Nutno také chrániti mládež před nebezpečím, jež často poskytuje trestní líčení pro mravní vývoj, příběhy mravní bídy a lidské špatnosti.

Při větších a zejména sensačních trestních přelíčeních vyžaduje toho veřejná bezpečnost a ohledy na zdraví soudců, porotců, obhájců, znalců, svědků a soudního personálu, aby nepřeplňovány byly soudní síně, což lze provésti jen vydáním vstupenek, pokud místa stačí, takže pro nedostatek místa záhodno odepříti posluchačům přístup ku veřejnému hlavnímu líčení.

Ozbrojení posluchačů, byť i jen holí, ohrožuje bezpečnost soudu, pročež nutno vyloučiti každé ozbrojení posluchačů, aniž by určitým osobám byla ponechána výsada ozbrojení.

Stav nedůstojný soudnímu jednání již dle své povahy nedovoluje přístupu ku hlavnímu přelíčení.

Dle shora uvedených zásad, jež částečně zachovávány byly již v trestních řádech dosud platných, ústavně-právní výbor pojednal ve své schůzi dne 9. listopadu 1922 vládním návrhu zákona tisk 1468, jejž změnil, jak dole uvedeno.

Dle osnovy jde jen o práva posluchačů veřejného hlavního líčení.

Přístup k němu může býti posluchačům odepřen a to buď pro nedostatek místa buď těm, kdož svou totožnost na požádání neosvědčí nebo byli potrestáni pro nepolitický zločin

Toto odepření přístupu může se státi orgánem soudním, případně soudem nebo presidiem. O nedostatku místa rozhoduje soud nebo presidium, jež vydati může i vstupenky.

Totožnost lze osvědčiti občanskou legitimací nebo jiným úředním výkazem.

Potrestání nepolitickým zločinem lze ihned zjistiti (při osobách známých soudním orgánům) nebo nahlédnutím do trestního rejstříku.

Rehabilitace takových osob, výmaz jejich odsouzení z rejstříku, vrací právo súčastniti se trestního líčení jako posluchač.

Osoby nezletilé (které nedosáhly 21. roku), smějí býti posluchači pouze, vyžaduje-li toho účel jejich studia vysokoškolského. Legitimace dotyčné vysoké školy bude dostatečným průkazem ku předpokladu účelu toho.

Oproti vládní osnově dle usnesení ústavně-právního výboru němá přístupu k hlavnímu přelíčení jako posluchač vůbec žádná ozbrojená osoba. Tedy nedovoluje se přístup i osobám těm, které zbraň nosí z povinnosti úřední nebo služební, a osoby ty musí zbraň svou odložiti před vstupem do soudní síně jako posluchači. Tím nemá býti žádné osobě poskytnuta výsada.

Jako zbraň uvádí se zejména i hůl vzhledem na ustanovení § 295 tr. ř. čl. XXXIII. z r. 1896.

Tomu, kdo dostaví se jako posluchač ve stavu nedůstojném soudnímu jednání (jako podnapilý, v šatě rozedraném), budiž přístup odepřen.

Výbor ústavně-právní navrhuje, aby senát přijal vládní osnovu zákona tak, jak ji výbor změnil a jak dole jest uvedena.

V Praze dne 9. listopadu 1922.

Dr František Soukup v. r.
předseda.

Dr Adolf Procházka v. r.

zpravodaj.

ze dne . . . . . . . . . . 192.,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Na místo § 295 tr. ř. čl. zák. XXXIII. z roku 1896, na místo druhé a třetí věty § 228 trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z. a na místo prvního a druhého odstavce § 257 vojenského trestního řádu ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z. a zák. čl. XXXIII. z roku 1912 nastupuje toto ustanovení:

1. Přístup ku veřejnému hlavnímu líčení může býti posluchačům odepřen buď pro nedostatek místa, bud těm, kdož svou totožnost na požádání neosvědčí, anebo byli potrestáni pro nepolitický zločin.

2. Osoby nezletilé smějí býti posluchači pouze, vyžaduje-li toho účel jejich studia na vysoké škole.

3. Ozbrojen, byť i jen holí, nemá nikdo přístupu ku hlavnímu přelíčení.

4. Tomu, kdo se dostaví ve stavu nedůstojném soudnímu jednání, budiž přístup odepřen.

Čl. II.

Zákon nabude účinnosti patnáctého dne po vyhlášení a provedení jeho se ukládá ministru spravedlnosti a národní obrany.