Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1485-1485/6.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelací senátorů Chlumeckého, dr Hellera a soudr.

v záležitosti vypovězení 140 dělníků ze státních železáren v Podbrezové na Slovensku.

(Tisk 1330/2).

Odpovídaje na uvedenou interpelaci, uvádím:

K bodu 1.

Provisionování vysloužilých a přebytečných dělníků jest v zájmu sanace státních závodů na prosto nutné a provádí se nejen u závodů slovenských, nýbrž i u závodů českých. Jest samozřejmé, že budou pensionováni úředníci, podúředníci a kancelářské pomocné síly, pokud tyto jsou pro závod postradatelnými, a na jichž místo bude možno nalézti ve vlastním personálu náhrady.

K bodu 2.

Stanovy bratrské pokladny, přijaté valným shromážděním dne 24. února 1922 nebyly ministerstvem schváleny (zd. spis č. j. 6329 Úsp. 22), jelikož pro každé zamýšlené zvýšení provise jest nejdříve nutno opatřiti dobrozdání pojistného technika, zda navržené příspěvky stačí k úhradě takto vzniklého vyššího nákladu. Poněvadž toto dobrozdání nebylo předloženo, nemohlo ministerstvo veřejných prací navrhované zvýšení provisí schváliti.

K bodu 3.

Ministerstvo veřejných prací požádalo přípisem ze dne 12. července 1922 č. j. 6681 Úsp. 1922 ministerstvo financí o souhlas k tomu, aby dělníkům státních báňských a hutnických závodů na Slovensku, kteří nemají nároků na provisi z bratrské pokladny, mohly býti za souhlasu vlády RČS. povoleny zaopatřovací požitky cestou milosti v rámci zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 303 Sb. z. a nař. Jakmile dojde souhlas ministerstva financí, bude v této záležitosti potřebné ihned zařízeno.

V Praze dne 9. října 1922.

Ministr veřejných prací:

Srba v. r.

Tisk 1485/1.

Původní znění

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátorů Hartla, dr Herzigové a soudr.

o protiprávních opatřeních okresní politické správy ve Vrchlabí při tamější slavnosti slunovratu. (Tisk 1418).

Dne 21. června 1922 pořádal místní odbor spolku >Bund der Deutschen in Böhmen< ve Vrchlabí slavnost slunovratu. Slavnost tato bula úředně povolena. Slavnostní řečník však vybočil z programu slavnosti, pronesl nenávistnou řeč proti Československé republice a byl pro své výroky oznámen soudu.

Proti státním úředníkům, kteří se slavnosti zúčastnili, okresní správa politická vyšetřování nezavedla a samozřejmě jim také neoznámila jich přeložení, které nenařizuje úřad I. instance.

Rovněž přítomnost jejich na slavnosti četnictvem nedala zjišťovati. K disciplinárnímu zakročení proti přednostovi okresní správy politické není tedy důvodu.

V Praze dne 22. října 1922.

Ministr:

Černý v. r.

Překlad.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation der Senatoren Hartl, Dr Herzig und Genossen

betreffend rechtswidrige Maßnahmen der politischen Bezirksverwaltung in Hohenelbe anläßlich der dortigen Sonnwendfeier. (Druck Nr. 1418).

Am 21. Juni 1922 wurde von der Ortsgruppe Hohenelbe des Vereines >Bund der Deutschen in Böhmen< eine Sonnwendfeier veranstaltet. Diese Feier wurde behördlicherseits bewilligt, Der Festredner wich jedoch vom Programme dieser Feier ab, hielt eine hasserfüllte Rede gegen die Čechoslovakische Republik und wurde wegen seiner Äusserungen dem Gerichte zur Anzeige gebracht.

Gegen diejenigen Staatsbeamten, welche an der Feier Teil genommen hatten, hat die politische Verwaltung keine Untersuchung eingeleitet und ihnen selbstredend auch ihre Versetzung nicht angekündigt, welche Versetzung eine Behörde I. Instanz nicht zu verfügen hat. Desgleichen ließ diese Behörde die Anwesenheit der Betreffenden bei der Feier durch die Gendarmerie nicht sicheretellen. Es liegt daher keine Veranlassung vor, gegen den Chef der politischen Bezirksverwaltung im Disciplinarwege vorzugehen.

Prag, am 22. Oktober 1922.

Der Minister:

Černý m. p.

Tisk 1485/2.

Původní znění.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci senátora dra Ledebur-Wichelna

ve příčíně zrušení odborných škol pro paličkování krajek v Rudohoří. (Tisk 1418/4).

Státní krajkářské kursy v Sauersacku a Hirschenstandu byly zrušeny výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 15. prosince 1921, č. j. 106355 dnem 31. prosince 1921 pro naprosto nedostatečnou návštěvu. Přihlásilyť se ve školních rocích 1919-20 a 1920-21 do jmenovaných kursů pouze 4 řádné žákyně.

Krajkářské kursy v Suniperku a v Nové Vsi u Bastianperku zrušeny nebyly a není také úmyslem školské správy tyto kursy zrušiti.

Další udržení krajkářských kursů jest ovšem závislé na dostatečné návštěvě žákyň.

V Praze dne 23. října 1922.

Ministr školství á národní osvěty:

Bechyně v. r.

Překlad.

Antwort

des Ministers für Schulwesen und Volkskultur

auf die Interpellation des Senators Dr Ledebur-Wicheln

betreffend die Auflassung der Spitzenklöplerinnenschulen im Erzgebirge.

(Druck Nr. 1418/4).

Die staatlichen Kurse für Spitzenklöpelei in Sauersack und Hirschenstand wurden zufolge Erlasses des Ministerium für Schulwesen und Valkskultur vom 15. Dezember 1921 Z. 106355 wegen absolut anzureichender Frequenz derselben mit dem 31. Dezember 1921 aufgelassen. Es hatten sich nämlich in den Schuljahren 1919-20 und 1920-21 in diese Kurse bloß 4 ordentliche Schülerinnen angemeldet.

Die Kurse für Spitzenklöpelei in Sonnenberg und Neudorf bei Sebastiansberg wurden nicht aufgelassen und es besteht auch seitens der Unterrichts verwaltung nicht die Absicht diese Kurse auf zulassen.

Die weitere Erhaltung der Kurse für Spitzenklöpelei hängt allerdings von einem genügenden Besuche der Schülerinnen ab.

Prag, am 23. Oktober 1922.

Minister für Schulwesen und Volkskultur:

Bechyně m. p.

Tisk 1485/3.

Původní znění

Odpověď

ministra financí

na interpelaci senátora Hartla a soudruhů

ve příčíné konečné úpravy pensijních požítků bosensko-hercegovských pensistů, kteří jsou československými státnímí občany. (Tisk 1355).

Bosensko-hercegovským pensistům bydlícím v republice Československé poskytujeme na jejich odpočivné a zaopatřovací požitky, pokud jim nejsou vypláceny úřady spojeného království SHS, 60procentní zálohy, a. jsou-li odkázáni jedině na pensi a příslušeli-li před tím, než nabyli cízí příslušnosti do některé obce nynější republiky Československé, i doplatky na nominál příslušného požitku odpočivného neb zaopatřovacího. Poskytují-li jim však úřady spojeného království SHS příslušné požitky v jihoslovanské měně, doplňujeme jim ztrátu, kterou utrpí valutovou diferencí - předpokladem ovšem jest, že jsou taktéž jedině odkázáni na pensi a že před tím, než nabyli cizí příslušnosti, příslušeli do některé obce nynější republiky Československé.

Ohledně pak těch bosensko-hercegovských pensisů, kteří žíjí mimo obvod republiky Československé a kteří vzhledem ke zvláštnímu státoprávnímu postavení Bosny a Hercegoviny v býv. Rakousko-Uhersku podrželi svoji původní domovskou příslušnost v některé obci nynější republiky československé, nelze zatím předbíhati mezistátnímu vyjednávání, zahájenému v Římě návrhem t. zv. pensijní konvence, jenž dosud nebyl schválen ani jediným z národnostních států, vzniklých na půdě býv. Rakousko-Uherska.

V Praze dne 3. listopadu 1922.

Ministr financí:

Dr. Rašín v. r.

Překlad.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation des Senators Hartl und Genossen

betreffend die endliche Regelung des Ruhegenüsse der bosnisch-herzegovinischen Pensionisten čechoslovakischer Staatsbürgerschaft. (Druck Nr. 1355).

Den in der Čechoslovakischen Republik wohnhaften bosnisch-herzegovinischen Pensionisten gewähren wir auf ihre Ruhe- und Versorgungsgenüsse, insoferne ihnen dieselben nicht durch die Behörden des vereinigten Königreiches SHS. ausgezahlt werden, 60%tige Vorschüsse, und wenn dieselben einzig auf ihre Pension angewiesen sind und vor der Erwerbung der fremden Zugehörigkeit in einer Gemeinde der jetzigen Čechoslovakischen Republik heimatsberechtigt waren, auch Nachzahlungen auf das Nominale des bezüglichen Ruhe- bzw. Versorgungsgenusses.

Wenn ihnen jedoch die Behörden des vereinigten Königreiches SHS, die bezüglichen Genüsse in jugoslavischer Valuta auszahlen, ergänzen wir ihnen den durch die Valutadifferenz erlittenen Verlust - vorausgesetzt natürlich, daß sie ebenfalls bloß auf ihre Pension angewiesen sind und daß sie vor der Erwerbung der fremden Zugehörigkeit in einer Gemeinde der jetzigen Čechoslovakischen Republik heimatsberechtigt waren.

Hinsichtlich derjenigen bosnisch - herzegovinischen Pensionisten jedoch, welche außerhalb des Gebietes der Čechoslovakischen Republik leben und welche mit Rücksicht auf die besondere staatsrechtliche Stellung Bosniens und der Herzegovina im ehemaligen Österreich-Ungarn ihre ursprüngliche Heimatszuständigkeit in einer Gemeinde der jetzigen Čechoslovakischen Republik behalten haben, kann vorläufig den zwischenstaatlichen Verhandlungen nicht vorgegriffen werden, welche in Rom mit dem Antrage der sogenannten Pensions-Konvention eingeleitet wurden, die bisher durch keinen einzigen der auf dem Boden des ehemaligen Österreich-Ungarn entstandenen Nationalstaaten genehmigt wurde.

Prag, am 3. November 1922.

Der Finanzminister:

Dr. Rašín m. p.

Tisk 1485/4.

Původní znění.

Odpověď

vlády

na interpelaci pp. senátorů Jelinka, dr Mayr-Hartinga a soudr.

v záležitosti událostí, sběhlých dne 29. října 1922 v Bruntále. (Tisk 1484/4).

Jménem vlády dovoluji si sděliti toto:

Podle šetření, jež bylo ihned podniknuto ještě v noci dne 29. října t. r. št. kpt. Kubalou, který zastupoval velitele vojenského tábora v Bruntále, jsoucího na zdravotní dovolené, pak okresní politickou správou v Bruntále, jakož i na základě šetření velitele 8. divise, generála Martyho, který dne 30. října t. r. osobně v Bruntále záležitost tu zjišťoval, jest prokázáno, že v noci dne 29. října t. r. kolem 11. hodiny odstranili někteří vojínové 2. praporu čs. pěšího pluku čís. 15 z vojenské posádky v Bruntále sochu císaře Josefa II. a že po tomto činu došlo ke srážce s hloučkem tamních občanů, při níž bylo čtyřikráte vystřeleno a jedním projektilem byl zasažen do krku a těžce zraněn 18letý zubní technik Max Kincl, jenž zranění svému podlehl.

Domněnka, že by byly státní úřady nebo snad vojenské velitelství v Bruntále, byvše již dříve informovány o úmyslu vojínů, strhnouti sochu, úmyslně přehlížely přípravy k tomu konané, nezakládá se na pravdě. Zprávy o tom, že se šíří pověsti o připravovaném stržení sochy Josefa II., došly okresní politické správy dne 29. října t. r. po 7. hodině večer, tedy několik jen hodin před samotným činem. Úřadující komisař okresní politické správy ihned vyložil zástupci velitele praporu, št. kpt. Kubalovi situaci a požádal jej, aby šel ihned do kasáren a vojíny varoval před nějakým nepředloženým činem. Št. kpt. Kubala tak učinil a o 21. hodině vrátil se zpět k úřadujícímu komisaři se sdělením, že mužstvu byla patřičně věc důstojníky vyložena, že ubikace byly prohledány nic podezřelého nenalezeno a že kromě toho obklíčením baráků učiněno bylo opatření, aby každý příchozí neb odcházející mohl býti kontrolován.

Učinila tedy vojenská správa pokud mohla v tomto krátkém čase ihned opatření. Kdy měla zprávy městská rada, není přesně známo, měla je však právě tak, jako štábní kapitán Kubala 2 až 3 hodiny před činem.

Okresní komisař okresní politické správy v Bruntále sám uvědomil úřadujícího náměstka starosty o kolujících pověstech úředně. Zdá se, že městská rada nutná opatření, která měla v moci, neudělala a pokud snad nějaké rozkazy policii vydala, nebyly tyto rozkazy v dostatečné míře vyplněny.

Aspoň pokud generál Marty mohl zjistiti, byl městskou radou dán rozkaz k střežení pomníku policejními strážníky. Rozkaz ten - jak z činu vidno - nebyl však proveden.

Rozřešiti otázku, kdo dal popud ku svržení sochy, jakož i kdo počal stříleti, bude úkolem civilních i vojenských soudů, které se již věcí zabývají.

Vystřeleno bylo již po svržení pomníku, když vojíni se již vzdalovali a němečtí občané v hostinci Riedlově, k ochraně pomníku shromážděni, přivoláni byvše policejním komisařem a výkřiky >Turner, heraus!<, běželi za vzdalujícími se vojíny.

Na místě činu nalezen byl zásobník, jenž obsahoval 4 prázdné nábojnice. Ze dvou nábojnic bylo vystřeleno. Třetí nábojnice obsahovala nespálený papír a ve čtvrté byl nespálený prach a zaražený starý projektil. Byly tudíž z tohoto zásobníku vypáleny dvě rány. Účastníci tvrdí však, že slyšeli rány čtyry. To je výsledek zatímního šetření, pravý stav věci bude zjištěn řízením soudním.

Při posuzování těchto velmi bolestných událostí jest zvláště míti na mysli, že do posledních dnů vzájemný poměr mezi obyvatelstvem Bruntálu a tamní vojenskou posádkou byl vždy velmi dobrý a dle souhlasného posudku všech činitelů bylo až do zmíněného činu spolužití vojska a domácího obyvatelstva to nejlepší.

K nepředloženému činu dalo se svésti pouze několik vojínů a to tím, že dne 27. října v průběhu divadelního představení, konaného na oslavu státního svátku a dne 28. října t. r. v době slavnostní akademie, kterou pořádala z téže příčiny bruntálská vojenská posádka, pohaslo elektrické světlo, což pokládáno bylo za umluvenou provokaci se strany živlů nepřejících oslavám 28. října.

O příčinách těchto poruch v elektrickém osvětlení, jež obě nastaly v době oslav státního svátku a z nichž zejména druhá trvala po celou dobu slavnostní akademie, jež pořádala vojenská posádka v Bruntálu, koná se šetření.

Rozhořčení z poruch elektrického vedení právě v tu dobu u českých lidí vzniklé bylo tím větší, že městský biograf v Bruntále byl v uvedené době proudem z městské elektrárny zásobován. To vysvětluje dodatečně městská rada tím, že biograf jest bezprostředně u elektrárny za silnicí as 15 m vzdálen a má zařízenou separátní linku k akumulátorové baterii elektrárny, která podnik ten proudem mohla zásobiti.

Na vojíny, kteří se stali podezřelými, bylo podáno trestní oznámení.

Případ hlavně budou vyšetřovati řádné soudy, vláda však neomezí se toliko na trestní stíhání skutečných vinníků, nýbrž administrativně zakročí zároveň i vůči těm, kdož tím, že opomenuli učiniti náležitá opatření preventivní, zavinili takto nepřímo politováníhodné události v Bruntále.

Vláda vyslovuje hluboké politování nad událostmi těmito a to tím spíše, že padl jim v oběť mladý život, nad jehož ztrátou cítí opravdovou soustrast, lituje však těchto událostí i proto, že porušily dosavadní přátelský poměr a klidné soužití části kruhů občanských s vojenskými.

Vláda učiní všechna vhodná opatření, aby následky událostí bruntálských - pokud jest v moci její - byly odstraněny a aby ohled vzat byl na osud rodiny nešťastnou událostí postižené.

V Praze dne 8. listopadu 1922.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

Překlad.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation der Herren Senatoren Jelinek, Dr. Mayr-Harting und Genossen betreffend die am 29. Oktober 1922 in Freudenthal vorgefallenen Ereignisse.

(Druck Nr. 1484/4.)

Im Namen der Regierung erlaube ich mir folgendes mitzuteilen:

Aufgrund der Erhebungen, welche sofort noch in der Nacht am 29. Oktober d. J. durch den Stabskapitän Kubala, der den auf Krankheitsurlaub weilenden Konnmandanten des Militärlagers in Freudenthal vertrat, ferner durch die politische Bezirksverwaltung in Freudenthal vorgenommen worden sind, sowie aufgrund der Erhebungen des Kommandanten der 8. Div., Gen. Marty, der am 30. Oktober d. J. persönlich diese Angelegenheit in Freudenthal untersucht hat, erscheint nachgewiesen, daß in der Nacht am 29. Oktober d. J. um die 11. Stunde einige Soldaten des 2. Bataillons des čs. Infanterieregimentes Nr. 15 der Garnison in Freudenthal das Denkmal Kaiser Josef II. beseitigt haben und daß es hernach zu einem Zusammenstoße mit einer Schar dortiger Bürger kam, wobei viermal geschossen und von einem Projektile der 18jährige Zahntechniker Max Kinzl in den Hals getroffen und schwer verwundet wurde und seiner Verletzung erlag.

Die Vermutung daß die staatlichen Behörden oder etwa das Militärkommando in Freudenthal, obwohl sie bereits vorher von der Absicht der Soldaten, das Denkmal zu stürzen, informiert worden seien, absichtlich die Vorbereitungen zu diesem Beginnen übersehen hätten beruht nicht auf Wahrheit. Die Nachrichten darüber, daß sich Gerüchte von Vorbereitungen zum Sturze des Denkmales Josef II. verbreiten, trafen bei der politischen Bezirksverwaltung am 29. Oktober d. J. nach 7 Uhr abends, also nur wenige Stunden vor der Tat selbst ein. Der amtierende Kommissär der politischen Bezirksverwaltung legte dem Stellvertreter des Bataillonskommandanten, Stabskapitän Kubala, die Situation dar und ersuchte ihn, sofort in die Kaserne zu gehen und die Soldaten vor irgend einer unüberlegten Tat zu warnen. Stabskapitän Kubala tat dies und kehrte gegen die 21. Stunde zu dem amtierenden Kommissär mit der Mitteilung zurück, daß der Mannschaft die Angelegenheit von den Offizieren gehöring auseinandergesetzt worden sei, daß die Ubikationen durchsucht worden seien, nichts Verdächtigen gefunden und daß außerdem durch Umstellung der Baracken Vorsorge getroffen worden sei, daß jeder Ankommende oder Fortgehende kontrolliert werden könne.

Es hat also die Militärverwaltung, soweit sie in dieser kurzen Zeit konnte, sofort Vorkehrungen getroffen. Wann der Stadtrat Nachrichten erhalten hatte, ist nicht genau bekannt, er dürfte sie aber ebenso wie Stabskapitän Kubala 2 bis 3 Stunden vor der Tat erhalten haben.

Der Bezirkskommissär des politischen Bezirksverwaltung in Freudenthal verständigte den amtierenden Bürgermeisterstellvertreter von den zirkulierenden Gerüchten selbst amtlich. Es scheint, daß der Stadtrat die notwendigen Vorkehrungen, die in seiner Macht standen, nicht traf und, sofern er vielleicht irgendwelche Befehle an die Polizei erlassen hat, diese Befehle nicht in ausreichendem Maße vollzogen wurden.

Soweit wenigstens General Marty sicherstellen konnte, wurde vom Stadtrate der Befehl zur Bewacheng des Denkmals durch Polizeiwachleute erteilt. Dieser Befehl wurde aber - wie die Tat zeigt - nicht durchgeführt.

Die Lösung der Frage, wer den Impuls zum Denkmalstatze gab, sowie wer zu schießen begann, wird Aufgabe der Zivil- und Militärgerichte sein, die sich mit dieser Angelegenheit bereits befassen.

Es wurde bereits nach dem Sturze des Denkmales geschossen, als sich die Soldaten bereits entfernten und die deutschen Bürger, welche im Gasthause Riedl zum Schutze des Denkmales versammelt waren, vom Polizeikommissär und durch den Ruf >Turner, heraus< herbeigerufen, den sich entrefenden Soldaten nachliefen.

Am Tarorte wurde ein Magazin gefunden, das 4 leere Hülsen enthielt. Aus 2 Hülsen waren Schüsse abgegeben. Die dritte Hülse enthielt unverbranates Papier und in der vierten befand sich unverbraantes Pulver und ein hineingestoßenes altes Projektil. Es waren also aus diesem Magazine zwei Schüsse abgefeuert worden. Die Teilnehmet behaupten aber, vier Schüsse gehört zu haben. Dies ist das Ergebnis der vorläufigen Erhebungen, der wahre Stand der Angelegenheit wird durch das Gerichtsverfahren sichergestellt werden.

Bei der Beurteilung dieser sehr schmerzlichen Ereignisse maß man sich ganz besonders vor Augen halten daß bis in die letzten. Tage das gegenseitige Verhältnis zwischen der Bevölkerung von Freudenthal und der dortigen Garnison stets ein sehr gutes war und daß nach dem übereinstimmenden Urteil aller Faktoren bis zu der erwähnten Tat das Zusammenleben des Militärs und der heimischen Bevölkerung das allerbeste war.

Zu der unüberlegten Tat ließen sich nur einige Soldaten und zwar dadurch verleiten, daß am 27. Oktober im Laufe der zur Feier des Staatsfeiertages abgehaltenen Theatervorstellung und am 28. Oktober d. J. während der Festakademie, welche die Militärgarnison von Freudenthal aus derselben Ursache veranstaltete, das elektrische Licht erlosch, was als eine verabredete Provokation seitens jener Elemente angesehen wurde, welche der Feierlichkeiten des 28. Oktober mißgünstig gesinnt waren.

Über die Ursachen dieser Störungen in der elektrischen Beleuchtung, welche beide zur Zeit der Feierlichkeiten des Staatsfeiertages eintraten, und von denen insbesondere die zweite während der ganzen Dauer der von der Militärgarnison in Freudenthal veranstalteten Festakademie anhielt, sind Erhebungen im Zuge.

Die Erbitterung der Čechen über die Störungen der elektrischen Leitung gerade zu dieser Zeit war umso größer, als der städtische Biograph in Freudenthal während der angegebenen Zeit mit Strom aus dem städtischen Elektrizitätswerke versehen war. Diesen Umstand erklärt der Stadtrat nachträglich damit, daß der Biograph sich unmittelbar beim Elektrizitätswerke ungefähr 15 m von der Straße entfernt befindet und eine separate Leitung zur Akkumulatorenbatterie des Elektrizitätswerkes eingerichtet hat, die das Unternehmen mit Strom speisen konnte.

Gegen die Soldaten, welche sich verdächtig gemacht haben, wurde die Strafanzeige erstattet.

Der Vorfall wird hauptsächlich durch die ordentlichen Gerichte untersucht werden, die Regierung wird sich aber nicht nur auf die Strafverfolgung der tatsächlich Schuldigen beschränken, sondern gleichzeitig im Administrativverfahren gegen diejenigen einschreiten, welche dadurch, daß sie es unterließen, die notwendigen Präventivverfügungen zu treffen, derart indirekt die bedauernswerten Ereignisse in Freudenthal verschuldet haben.

Die Regierung spricht ihr tiefes Bedauern über diese Ereignisse aus und dies umso mehr, als ein junges Menschenleben zum Opfer fiel, über dessen Verlust sie aufrichtige Teilnahme empfindet; sie bedauert aber diese Ereignisse auch deshalb, weil sie das bisherige freundschaftliche Verhältnis und das ruhige Zusammenleben der bürgerlichen und militärischen Kreise gestört haben.

Die Regierung wird alle geeigneten Maßnahmen treffen, damit die Folgen der Ereignisse von Freudenthal - soweit dies in ihrer Macht steht - beseitigt werden und damit auf das Geschick der durch den unglückliches Vorfall betroffenen Familie Rücksicht genommen werde.

Prag, am 8. November 1922.

Der Vorsitzende der Regierung:

Švehla m. p.

Tisk 1485/5.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty a ministra veřejných prací na interpelace senátora MUDra Ondřeje Přikryla a druhů v záležitosti stavby budov pro menšinové školy na severní Moravě. (Tisk 1418/1).

Ministerstvo školství a národní osvěty, uznávajíc naprosto nedostatečný a nevyhovující stav umístění některých škol na severní Moravě, spravovaných státem, vřadilo do stavebního programu letošního v mezích rozpočtu investičního položku č. 399 finančního zákona ze dne 19. listopadu 1921, čís. 470 Sb. z. a. n., stavby škol ve Šternberku, Mírově, Unčově, Červené Vodě, Fulneku, Bartošovicích a Úsově. Vyjímajíc školu ve Šternberku, zhotovilo také ministerstvo školství a národní osvěty stavební plány a se vším možným urychlením provedlo i jiné práce přípravné, připravivši tak ministerstvu veřejných prací půdu pro zadání těchto staveb. Jedinou výjimkou z toho je škola v Červené Vodě, kde o zadání nemůže se prozatím jednati, ježto soudní řízení odškodňovací v příčině vyvlastněného pozemku není provedeno.

Pokud se interpelace dotýká staveb škol v Mírově a Šternberku, poznamenávám, že v obou případech jest přípravné řízení skončeno. Plány na školu v Mírově byly již vynesením ze dne 11. července 1922, čís. 71138 postoupeny dvojmo okresní správě politické v Zábřeze, aby dala stavební povolení, a týmž výnosem uvědoměno o tom ministerstvo veřejných prací. Třetí pare plánů bylo výnosem ve dne 27. července 1922, čís. 80537 postoupeno posléze uvedenému úřadu s doporučením brzkého zadání stavby.

Podotýkám, že teprve v měsíci květnu a červnu tohoto roku podařilo se v Mírově zajistiti vhodný pozemek.

Ze škol shora uvedených zadalo ministerstvo veřejných prací stavbu školy ve Šternberku a vypsalo veřejné nabídkové řízení na stavbu škol v Mírově, v Unčově a ve Fulneku. Na stavbu škol v Úsově, v Bartošovicích a v Červené Vodě vypíší se nabídková řízení v době nejkratší.

V Praze dne 18. října 1922.

Ministr veřejných prací:

Srba v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Bechyně v. r.

Tisk 1485/6.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty, ministra vnitra, ministra sociální péče a ministra zahraničních věcí

na interpelaci senátora Al. Konečného a spol.

ve příčině verbování a posílání nezkušených dívek, členek t. zv. Mariánské družiny žen a dívek při kostele Redemptoristů sv. Michala v Brně, Dominikánská ulice 7, do kláštera Božského Srdce Páně (Bendictine convent of the sacred heart) v Lisle ve státě Illinois U.S.A. (Tisk 1330).

Podle výsledku šetření jest Mariánská družina náboženské sdružení, které má za účel pěstovati mariánský kult, vésti své členy ke zbožnosti a nabádati ke skutkům lásky k bližnímu. Vedení Mariánské družiny obstarává ředitel jmenovaný konsistoří, která také rozhoduje o založení těchto družin.

Marie Tomková, narozená r. 1899, a Marie Weikertová, narozená r. 1898, obě bytem v Žabovřeskách u Brna, vstoupily roku 1916 za souhlasu svých rodičů do Mariánské družiny žen a dívek u kostela sv. Michala v Brně.

Na vyzvání předsedy t. zv. druhé americké misse, aby se členky hlásily do amerických klášterů, přihlásily se obě dívky. Přihláška jich byla přijata a dívkám zaslány prostředky na cestu do Ameriky. Rodiče dívek nechtěli k odjezdu svoliti. Dívky, které se staly zatím plnoletými, vydaly se dne 29. dubna 1921 proti vůli svých rodičů na cestu do Ameriky. Obě dívky vyjely z Hamburku na lodi >Cedric<, patřící společnosti >White Star Line< dne 25. května 1921. Po svém příjezdu do Ameriky vstoupily do kláštera Božského Srdce Páně a psaly ihned svým rodičům, že jsou v novém působišti spokojeny.

Obě dívky byly v době odjezdu plnoleté a měly právo rozhodovati svobodně o svém budoucím osudu. Na cestu byly jim vydány řádné cestovní pasy, protože předložily všechny nutné doklady, mezi jiným také prohlášení amerických úřadů, že není námitek proti jich cestě do Ameriky. Provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by dívky lákány byly do Ameriky způsobem, který by zakládal skutkovou povahu trestního činu, nebo že by se tak dálo k účelům nedovoleným. Pro úřady bezpečnostní nebylo tedy důvodu k zakročení.

Rovněž ohledně činnosti Mariánské družiny u kostela sv. Michala v Brně, resp. o činnosti P. J. Schrollera, nyní rektora kláštera řádu Redemptoristů v Plzni, nebylo zjištěno ničeho, co by odůvodňovalo jakékoliv zakročení státních úřadů.

O nynějším působišti dívek Tomkové a Weikertové bylo pak toto zjištěno: Město Lisle jest vzdáleno od Chicaga asi 25 angl. mil. a je hlavním střediskem české katolické činnosti ve Sp. Státech. Nalézá se tam kolej sv. Prokopa, jediná střední česká škola spolu s bohosloveckým seminářem, dále sirotčinec, v němž nachází se nyní asi 280 českých neb slovenských dětí, a klášter Božského Srdce Páně, v němž vychovávány jsou dívky k vyučování v katolických školách a pro službu dobročinných ústavů.

Marie Tomková a M. Weikertová jsou nyní novickami a mají složiti klášterní sliby za šest měsíců. Jsou v klášteře spokojeny a nemají v úmyslu ho opustiti.

Obě dívky připravují se pro vyučování na katolických farních školách, podle potřeby budou však opatrovati dítky v sirotčinci nebo konati jinou podobnou práci.

V Praze dne 29. října 1922.

Ministr vnitra:

Malypetr v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Bechyně v. r.

Ministr sociální péče:

Habrman v. r.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. Beneš v. r.