Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1495.

Důvody, jimiž doprovází vláda tento svůj návrh, zejména její doznání, že jest přesvědčena, že navrhovaná výše náhrady plně neodměňuje výkon přípřeže, ale že považuje poskytování přípřeže podle zákona ze dne 22. května 1905, č. 86. ř. z. za veřejné břemeno, tedy za oběti, jež nutno státu přinésti, dále, že dlužno očekávati možnost dalšího poklesu cen krmiv, branný výbor plně uznává a proto doporučuje dle usnesení učiněného ve schůzi dne 23. listopadu 1922 slavnému senátu přijetí návrhu vládního beze změny, a to tím spíše, jelikož platnost tohoto zákona končí jednoroční dobou.

V Praze dne 23. listopadu 1922.

K. Dědic v. r.,

místopředseda.

V. Sehnal v. r.,

zpravodaj.

Návrh zákona jest vyvolán voláním veřejností po úsporách ve státní správě a jest pouze nepatrnou složkou v nutném programu šetření. Jedná se o obnos celkem skrovný a ještě lze předpokládati, že ani ten nebude vyčerpán proto, že potřeba přípřeží pro vojsko klesá rozvojem dopravy pomoci automobilů, jež umožňují převážení značných nákladů najednou a v zrychleném tempu. Nad to je přípřeží v míru třeba skoro jen při větších manévrech, takže zatížení rozpočtu i dodavatelů přípřeží bude minimální.

Náhrady za přípřeže jsou značně sníženy proti cenám letošním, což vláda odůvodňuje značným poklesem cen krmiva v říjnu 1922 proti říjnu 1921. Tomu ovšem nelze přisvědčiti bez výhrady, poněvadž povozníci nenakoupili seno v říjnu, kdy následkem všeobecného poklesu cen za spolupůsobení zahraniční konkurence bursovní záznamy byly pro kupce příznivy, ale museli se zajistiti hned při sklizni sena, kdy ceny byly vysoké následkem trvalého sucha. Také pro rolníka není směrodatna bursovní cena v říjnu, nýbrž výrobní náklady, které letos byly bohužel vyšší než bursovní ceny plodin. Předloha zákona eskontuje nejisté poměry drahotní roku budoucího. Odvolání se na pokles cen pak docela neodůvodňuje snížení náhrady za použití vozu na 10 h za 1 km. Vozy jsou tak drahé, že by ani desateronásobná částka za opotřebení nebyla dostatečnou náhradou. Také opravy železných součástí a kování koní nepodléhají klesající tendenci plodinové bursy.

Správno je ovšem, že dodávání přípřeže není otázkou výdělku, ale spíše oběti přinesené republice a proto výbor rozpočtový usnesl se doporučiti nezměněné přijetí zákona tak jak jest navržen.

Vzhledem k tomu, že kravského potahu užívají pouze nejmenší zemědělci a že tito nepřicházejí pouze o tažnou sílu krav, ale také o mléko, což je značná škoda, navrhuje výbor též přijetí příslušné resoluce. Lze ji přijmouti tím spíše, že výkonnost kravského potahu je nepatrná a vojenská správa zajisté jen v případě naprosté nutnosti po takové přípřeži sahá.

V Praze dne 23. listopadu 1922.

Frant. Zimák v. r.,

místopředseda.

Frant. Jan Kroiher v. r.,

zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Náhrada za vojenskou přípřež v míru ustanovuje se takto:

§ 2.

Tento zákon, jímž se doplňuje, po případě mění zákon ze dne 22. května 1905, č. 86 ř. z. a uher. zák. čl. IX. 1844, jakož i nařízení k nim vydaná, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1923 a platí nejdéle do konce roku 1923.

§ 3.

Provésti tento zákon přísluší ministru národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.

Vzhledem k tomu, že hospodářská škoda vzniklá majiteli tažných krav, použitých na delší vzdálenost k vojenské přípřeži, je nepoměrnou jak k náhradě, tak k výkonu pracovnímu, budiž krav k přípřežím vojenským používáno jen v případu nutnosti a na kratší vzdálenosti.