Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1496.

Záležitosti poručenské a opatrovnické jinak byly upraveny na území bývalého státu rakouského a uherského.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku obstarávaly je soudy a místní příslušnost řídila se podle obecné příslušnosti soudní (bydliště, pobyt). Na Slovensku a Podkarpatské Rusi spravoval agendu poručnickou a opatrovnickou samostatný správní úřad (vrchnost městská, župní, výjimečně obcí) a příslušnost se určovala domovskou příslušností poručence příp. opatrovníka.

Zákonem z 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n. o prozatímní úpravě poručenské a opatrovnické agendy na Slovensku a Podkarpatské Rusi přenáší se působnost poručenských a opatrovnických úřadů a orgánů na ministerstvo spravedlnosti, které je vykonává poručenskými úřady I., II. a III. stolice, vzhledem ku různým předpisům, týkajícím se poručenských a opatrovnických záležitostí na Slovensku a Podkarpatské Rusi na jedné a ostatního státního území na druhé straně, hlavně pokud se týče příslušnosti, ukládání a správy sirotčích peněz, přenesení a přikázání poručnictví a opatrovnictví z poručenských úřadů poručenským soudům a naopak, rozhodování o příslušnosti v případech sporu neb z jiných pochybných důvodů, jakož i vzhledem ku zavedení župního zřízení na Slovensku jevilo se nejvýš nutným doplniti zákon z 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n. a provésti aspoň částečné sjednocení dotyčných se nesrovnávajících předpisů, jakož i doplniti je tak, aby agenda poručenská a opatrovnická v celém státním území účelně, bez formálních těžkostí a průtahů mohla býti obstarávána.

Žádoucí úplná unifikace nemohla té doby ještě býti provedena z důvodů technických vzhledem ku přetížení soudců soudní agendou na Slovensku a Podkarpatské Rusi a konečně též proto, že jest úmysl poručenské a opatrovnické věci odňati soudům poručenským úřadům a zříditi pro ně zvláštní oddělení sociální péče, a jim agendu tu ku účinnějšímu obstarání přikázati.

Zákonem tímto v zájmu účelnosti učiněna též výjimka od ustanovení zákona z 2. listopadu 1918, č. 3. Sb. z. a n., dle něhož kompetentní konflikty mezi poručnickými úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi a poručenskými (opatrovnickými) soudy na ostatním území státním náleželo by rozhodovati zvláštnímu senátu, složenému ze 3 soudců Nejvyššího soudu a 3 soudců Nejvyššího správního soudu, kdežto tímto zákonem přikazuje se rozhodování Nejvyššímu soudu.

Ukládání sirotčích peněz zavádí se v celém státě jednotně a sirotčí pokladny na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jež peníze sirotčí hlavně jen sbíraly a dále ukládaly, jako nevhodná a zbytečná instituce se zrušují.

Rovněž se zrušují zákonem tímto na Slovensku a Podkarpatské Rusi pětičlenné rodinné rady, jichž úkolem bylo větší sirotčí majetek (přes 200.000 K) spravovati, neboť této doby více nevyhovují a zejména nikoliv v těch případech, kde jde o rychlé rozhodování.

Poněvadž skoro všechny sirotčí peníze přeneseny byly ze Slovenska a Podkarpatské Rusi do Maďarska, má býti poskytnuta za souhlasu ministerstva financí potřebným českoslov. příslušníkům, kteří v Československé republice mají řádné bydliště, když nestačí k uspokojení jich prostředky sirotčí pokladny, záloha z hotovosti státních.

Poněvadž zákon nečiní rozdílu mezi příslušníky státními Slovenska a Podkarpatské Rusi, jakož i ostatního území státního, platí tato výhoda za zákonitých předpokladů pro všechny státní občany československé.

Ježto zákon tento má nabýti účinnosti současně se zákonem ze dne 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n., který zase má vejíti v působnost současně se zákonem ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n. o zřízení župním, a jelikož posledně citovaný zákon vejde v platnost dle nařízení vlády jen na Slovensku a sice dnem 1. ledna 1923, byla stanovena účinnost tohoto zákona rovněž týmž dnem.

Z té příčiny bylo ustanovení § 6 zákona z 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n. v tom směru změniti.

V Praze dne 28. listopadu 1922.

Dr F. Soukup v. r.,

místopředseda.

J. Lukeš v. r.,

zpravodaj.

Navržená úprava zákonných ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví pro Slovensko a Podkarpatskou Rus přináší s sebou též nutnost rozhodnouti palčivou otázku majetkového odbavování sirotků a opatrovanců v případech, kde jmění jejich nebo jmění sirotčí pokladny v důsledku válečných událostí dostalo se do ciziny.

Tu se navrhuje v osnově, aby potřebným československým státním příslušníkům, kteří mají v tuzemsku řádné bydliště, nestačí-li k uspokojení jich prostředky sirotčí pokladny, povolena byla za souhlasu ministerstva financí súčtovatelná záloha z pokladničních hotovostí státních.

S tímto navrženým zákonným ustanovením lze souhlasiti, jelikož jedná se jen o potřebné osoby, pak jde jen o zálohy, které budou státní pokladně opět nahraženy a vyžaduje se k tomu vůbec souhlasu ministerstva financí.

Pokud v osnově navrženo jest (v § 8), aby funkce vedoucích a rozhodujících orgánů při poručenských (sirotčích) úřadech byly dle potřeby svěřeny soudcům z povolání, jakož i aby úkony, které podle zák. čl. XX. z r. 1877 a zákonů pozdějších náležejí fiškálu sirotčí stolice, přecházely na státního zástupce v sídle poručenského (sirotčího) úřadu druhé stolice, bude nutno, aby tato mimořádná činnost soudců z povolání resp. státních zástupců byla zvláště odměněna, z prostředků státních úhradou rozpočtovou.

Výbor rozpočtový navrhuje senátu, aby osnovu zákona vůbec a zejména ve směrech shora uvedených vzal za své usnesení.

V Praze dne 28. listopadu 1922.

Fr. Zimák v. r.,

místopředseda.

Dr Adolf Procházka v. r.,

zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Místní příslušnost poručenských (sirotčích úřadů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zřízených podle zákona ze dne 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n. určuje se bydlištěm poručencovým nebo opatrovancovým.

(2) Nelze-li bydliště zjistiti, řídí se místní příslušnost poručenského (sirotčího) úřadu podle místa pobytu poručencova (opatrovancova), a není-li pobyt jeho znám anebo zdržuje-li se poručenec (opatrovanec) v cizině, podle místa jeho posledního bydliště v tuzemsku.

(1) Shledá-li poručenský (sirotčí) úřad (§ 1), že jest v poručenské nebo opatrovnické věci příslušným jiný poručenský úřad na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi anebo některý soud jmenovaný v § 109 a násl. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., postoupí věc z úřední moci anebo na návrh úřadu nebo soudu podle zákona příslušnému. Do té doby, nežli se stane rozhodnutí takové právoplatným, jest povinen učiniti všechna opatření, jichž jest zapotřebí k ochraně zájmů veřejných nebo práv poručenců a opatrovanců.

(2) Totéž platí, sezná-li poručenský (opatrovnický) soud mimo oblast Slovenska a Podkarpatské Rusi, že v poručenské (opatrovnické) věci jest příslušným některý poručenský (sirotčí) úřad této oblasti.

Je-li jisto, že poručenskou (opatrovnickou) věc dlužno vyříditi nebo obstarávati ve zdejším státním území, podmínky místní příslušnosti však nejsou dány anebo nelze je zjistiti, určí Nejvyšší soud, který soud anebo poručenský (sirotčí) úřad jest místně příslušným.

Spory a příslušnost dle tohoto zákona mezi poručenskými (sirotčími) úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na jedné straně a poručenskými (opatrovnickými) soudy na ostatním území státním na druhé straně rozhoduje Nejvyšší soud na návrh jednoho ze súčastněných úřadů nebo soudů anebo na návrh účastníků.

(1) V zájmu poručence (opatrovance), může příslušný poručenský (sirotčí) úřad buď sám od sebe anebo na návrh přenésti na jiný poručenský (sirotčí) úřad nebo soud na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus buď celou poručenskou (opatrovnickou) věc nebo jen péči o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) zcela anebo částečně. Stejně může soud, na území mino Slovensko a Podkarpatskou Rus přenésti poručenskou (opatrovnickou) věc anebo péči o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) na poručenský (sirotčí) úřad (§ 1).

(2) Je-li poručenský (sirotčí) úřad nebo soud, na který poručenská nebo opatrovnická věc zcela nebo zčásti má býti převedena, srozuměn s opatřením příslušného poručenského (sirotčího) úřadu nebo soudu, stane se opatření toto bez dalšího schválení účinným. Nedocílí-li se dohody, jest k účinnosti opatření potřebí na Slovensku a Podkarpatské Rusi schválení poručenského (sirotčího) úřadu třetí stolice téhož obvodu, pokud pak jde o přenesení poručenské (opatrovnické) věci nebo péče o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) na ostatní území státní nebo naopak, schválení Nejvyššího soudu (§ 6).

(1) Z důvodů vhodnosti může poručenský (sirotčí) úřad třetí stolice, v jehož obvodu jest poručenský (sirotčí) úřad první stolice podle zákona příslušný, jemu poručenskou nebo opatrovnickou věc odejmouti a přikázati ji jinému poručenskému (sirotčímu) úřadu první stolice svého obvodu.

(2) Přikázati poručenskou (opatrovnickou) věc z obvodu jednoho do obvodu jiného poručenského (sirotčího) úřadu třetí stolice náleží ministru spravedlnosti; přikázati ji na místo příslušného poručenského (sirotčího) úřadu soudu na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus anebo naopak náleží Nejvyššímu soudu.

(3) Přikázati poručenskou nebo opatrovnickou věc podle předchozích odstavců tohoto paragrafu jinému úřadu nebo soudu lze jen na návrh zákonného zástupce. Návrh nutno podati u úřadu (soudu), jenž po zákonu jest příslušným poručenským (sirotčím) úřadem nebo soudem. Tento úřad (soud) předloží návrh i se spisy úřadu (soudu), jemuž náleží o návrhu rozhodnouti vyjádře se zároveň o návrhu. Rozhodnutí, jímž bylo návrhu vyhověno, dodáno budiž i se spisy přímo úřadu (soudu), jemuž byla věc přikázána; tento pak vyrozumí o něm účastníky a úřad (soud), jemuž byla věc odňata.

Právoplatná rozhodnutí poručenských (sirotčích) úřadů (§ 1) jsou vykonatelna soudní exekucí v celém státním území.

(1) Funkce vedoucích a rozhodujících orgánů při poručenských (sirotčích) úřadech (§ 1) mohou býti dle potřeby svěřeny soudcům z povolání.

(2) Úkony, které podle zák. čl. XX. z r. 1877 a zákonů pozdějších náležejí fiškálu sirotčí stolice, přecházejí na státního zástupce v sídle poručenského (sirotčího) úřadu druhé stolice.

(1) Hromadně ukládati jmění poručenců a opatrovanců v sirotčích pokladnách na Slovensku a Podkarpatské Rusi není ode dne, který bude určen nařízením, dovoleno.

(2) Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby provedl likvidaci sirotčích pokladen při sirotčích stolicích podle zák. čl. XX. z r. 1877 zřízených. Podrobná ustanovení o likvidaci budou vydána nařízením.

(3) Likvidací sirotčích pokladen zůstává nedotčeno ručení těch, kdož podle §§ 291 a 299 zák. čl. XX. z r. 1877 jsou zodpovědni za hotovosti, které ze sirotčích pokladen byly uloženy u peněžních ústavů anebo zapůjčeny.

1. Ustanovení §§ 151 až 168 zák. čl. XX. z r. 1877 o rodinných radách se zrušují.

2. Ustanovení § 295 téhož zákona upravené ve znění § 13 zák. čl. VI. z r. 1885 zní:

Jmění poručenců a opatrovanců lze ukládati:

a) na vkladní knížky spořitelen nebo jiných peněžních ústavů, které budou určeny nařízením;

b) v československých státních papírech anebo jiných zúročitelných cenných papírech, kterých podle zákona lze používati k ukládání sirotčího jmění;

c) na hypotéky proti zajištění zástavním právem v knihách pozemkových, pokud nemovitost připočítávajíc předcházející břemena, není tím zavazena při domech více než do polovice, při pozemcích do dvou třetin obecné ceny.

Zaniklo-li poručenství nebo opatrovnictví, buďtež cenné papíry a dluhopisy (odst. a) až c), oprávněným ihned vydány.

V případech, kde jmění poručenců a opatrovanců v důsledku válečných událostí dostalo se do ciziny, může potřebným československým státním příslušníkům, kteří mají v tuzemsku řádné bydliště, nestačí-li k uspokojení jich prostředky sirotčí pokladny, povolena býti za souhlasu ministerstva financí záloha z pokladničních hotovostí státních.

(1) Zákon tento jakož i zákon z 13. července 1922, č. 240 Sb. z. a n. nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1923.

(2) Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti, vnitra a financí v dohodě se súčastněnými ministry.