Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1507.

Die gegenwärtige Wirtschaftskrise hat auch bei den, auf Grund des Genossenschaftsgesetzes vom 9. April 1873, RGBl. No. 70, begründeten landwirtschaftlichen Erwerbs- und Wirtschaftsgenossenschaften und deren Verbänden schwere Folgen gezeitigt. Die Rückwirkung der enormen Preissenkung der landwirtschaftlichen Produkte und die Wirkung der heurigen Missernte beeinträchtigt auch die Genossenschaftlichen Organisationen der Landwirtschaft auf das schwerste, da die verminderte wirtschaftliche Leistungsfähigkeit der Mitglieder sich naturgemäss auch bei deren Organisationen geltend macht.

Noch mehr fallen jedoch die geradezu katastrophalen Preisstürze ins Gewicht, die in den letzten Monaten eingetreten sind und den Verkaufswert der bei den landwirtschaftlichen Genossenschaften befindlichen Warenvorräte verringerten. Es sind schon nach, dem heutigen Stand in die Millionen gehende Verluste bei einem grossen Teil der landwirtschaftlichen Genossenschaften eingetreten und die Existenz vieler Genossenschaften ist auf das höchste gefährdet, da die eingeleiteten Sanierungsmassnahmen nicht ausreichen, um die Verluste wieder hereinzubringen. Es wird nur mit staatlicher Hilfe möglich sein, die bedrohten Genossenschaften zu erhalten, und es liegt im Interesse der Volkswirtschaft und damit des Staates selbst, Zusammenbrüche zu verhüten, deren Folgen für die gesamte landwirtschaftliche Genossenschaftsorganisation wie für das Genossenschaftswesen überhaupt und für die Gesamtwirtschaft unabsehbar wären.

Die ausgezeichneten Leistungen der Genossenschaften für den Versorgungsdienst während des Krieges und in der Nachkriegszeit sind allgemein bekannt und die Bedeutung der landwirtschaftlichen Genossenschäften für die Erhaltung des gesamten ländlichen Mittelstandes braucht nicht erst hervorgehoben zu werden. Es ist daher Pflicht des Staates, im eigenen Interesse den in unverschuldete Verluste geratenen Genossenschaften beizustehen.

Durch den Preissturz sind vor allem die landwirtschaftlichen Lagerhausgenossenschaften überaus schwer betroffen, aber auch andere Genossenschaften haben durch die wirtschaftliche Krise stark gelitten. Wenn auch durch das Gesetz vom 17. Feber 1922, Sg. No. 85, bestimmt wurde, dass der Staat bis zum Betrag von 50 Millionen Kč die Garantie für Darlehen an notleidende landwirtschaftlichen Genossenschaften mit Ausnahme der Kreditgenossenschaften übernimmt, so ist erstens diese staatliche Aushilfte in Anbetracht der Zahl der notleidenden Genossenschaften und der Höhe ihrer Verluste ganz unzureichend - abgesehen davon, dass die blosse staatliche Garantie für aufgenommene Kredite ohnedies eine ungenügende Hilfe bedeutet, da die Beschaffung der Sanierungskredite den Genossenschaften überlassen bleibt und zufolge der Regierungsverordnung vom 18. Mai 1922, Sg. No. 149, an schwer zu erfüllende Bedingungen geknüpft ist.

Ueberdies gilt das erwähnte Garantiegesetz ausdrücklich nur für landwirtschaftliche Genossenschaften mit Ausnahme der Kreditgenossenschaften, es ist also eine staatliche Hilfeleistung für die in ihrer Existenz bedrohten landwirtschaftlichen Kreditgenossenschaften (Raiffeisenkassen) überhaupt nicht in Aussicht genommen. Die landwirtschaftlichen Kreditgenossenschaften bedürfen jedoch dringend der Hilfe infolge des zu so ausserördentlichen Verlusten führenden Kriegsanleihebesitzes und des Besitzes an "Wiener Kronen", der dadurch entstanden ist, dass, zur Zeit der Währungstrennung den genossenschaftlichen Zentralkassen in Unkenntnis der währungspolitischen Massnahmen Beträge überwiesen wurden, die nicht in Kč gutgeschrieben werden konnten und durch den Zinsenverlustund die Unmöglichkeit, darüber zu verfügen, namhafte Verluste verursachen. Es tut auch den ländlichen Kreditgenossenschaften (Raiffeisenkassen) eine Aushilfe seitens des Staates dringend not, wenn nicht eine ganze Reihe von ihnen in unabsehbare Schwierigkeiten geraten soll. Auch die landwirtschaftlichen Genossenschaftsverbände bedürfen infolge des Zusammenhanges ihrer Gebarung mit der Gebarung der ihnen angeschlossenen Genossenschaften, infolge der schon eingetretenen und weiter in noch viel höherem Mass unausbleiblich zu gewärtigenden Verluste dringend der Unterstützung durch den Staat.

Da die finanziellen Verhältnisse der einzelnen Genossenschaften ihren zuständigen Verbänden genau bekannt sind, würde die bestimmungsgemässe Verwendung der seitens des Staates zur Verfügung gestellten Mittel auf Grund des Gutachtens der landwirtschaftlichen Genossenschaftsverbände gesichert sein und die Verteilung der staatlichen Beiträge könnte nur auf Grund des Einvernehmens mit den Verbänden erfolgen.

Die Antragsteller geben der bestimmten Erwartung Ausdruck, dass in Anbetracht der volkswirtschaftlichen Bedeutung des landwirtschaftlichen Genossenschaftswesens und in Berücksichtigung der Folgen, die der Ruin der durch die Preisstürze und die weiteren vörangeführten Ursachen bedrohten Genossenschaften für die gesamte Volkswirtschaft nach sich ziehen würde, der Staat helfend eingreifen wird, und sie stellen den nachstehenden

Die Regierung wird ermächtigt, einen Betrag von 50 Millionen Kč zur Sanierung der infolge der Wirtschaftskrise in ihrem Bestand gefährdetem landwirtschaftlichen Genossenschaften und deren Verbände zu verwenden; die Verwendung dieses Betrages erfolgt durch das Ministerium für Landwirtschaft nach Anhörung und Antragstellung der zuständigen landwirtschaftlichen Genossenschaftsverbände.

Für die Bedeckung ist womöglich im Rahmen des Staatsvoranschlages Raum zu

schaffen; wenn dies nicht möglich ist, wäre die Regierung zu ermächtigen, die Mittel im Wege von Kreditoperation zu verschaffen.

Prag, am 22. November 1922.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1507.

Nynější hospodářská krise způsobila těžké následky také u zemědělských výdělkových a hospodářských společenstev, jež založena jsou na základě družstevního zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. z., jakož i u jejich svazů. Následky ohromného poklesu cen zemědělských výrobků a působení letošní neúrody poškozují velmi těžce také družstevní organisace zemědělské, ježto zmenšená hospodářská schopnost členů se přirozeně jeví také v jejich organisacích.

Ještě více však padají na váhu přímo katastrofální poklesy cen, jež nastaly v posledních měsících a které zmenšily prodejní cenu zásob zboží, jež mají zemědělská družstva. Dle dnešního stavu nastaly již u valné části zemědělských družstev škody do milionů jdoucí, i jest existence mnohých družstev v nejvyšší míře ohrožena, poněvadž zahájená opatření sanační nepostačují, aby ztráty zase nahradila. Bude jen se státní pomocí možno udržeti ohrožená družstva, i jest v zájmu národního hospodářství a tím státu samého, aby se zabránilo úpadkům, jejichž následky by pro veškerou zemědělskou družstevní organisaci jako pro družstevnictví vůbec a pro veškeré hospodářství byly nedozírny.

Znamenité výkony družstev pro zásobovací službu ve válce a v době, poválečné jsou všeobecně známy i netřeba teprve zvláště vytýkati význam zemědělských družstev pro udržení veškerého venkovského středního stavu. Jest tudíž povinností státu, aby ve vlastním zájmu přispěl družstvům, jež bez viny utrpěla ztráty.

Poklesem cen jsou především nadmíru těžce postižena zemědělská skladištní družstva, ale také jiná družstva silně utrpěla hospodářskou krisí. I když zákonem ze dne 17. února 1922 čís. 85 Sb. z. a n. bylo ustanoveno, že stát až do výše 50 milionů Kč přejímá záruku za zápůjčky, poskytnuté zemědělským družstvům, jež se ocitla v tísni, vyjma družstva úvěrní, tož především tato státní pomoc, přihlédneme-li k počtu družstev, jež se octla v tísni, a ku výši jejich ztrát, naprosto nedostačuje nehledě k tomu, že pouhá státní záruka za sjednané zápůjčky znamená beztoho nedostatečnou pomoc, ježto opatřiti sanační úvěry zůstává ponecháno družstvům a dle vládního nařízení ze dne 18. května 1922, čís. 149 Sb. z. a n. jest vázáno na podmínky těžce splnitelné.

Ostatně platí zmíněný zákon o záruce výslovně pouze pro hospodářská družstva s výjimkou družstev úvěrních, není tudíž vůbec pomýšleno na státní pomoc pro zemědělská družstva úvěrní (Raiffeisenky), ve své existenci ohrožená. Zemědělská úvěrní družstva však nutně potřebují pomoci následkem toho, že mají ve svém držení válečnou půjčku, která vede k tak mimořádným ztrátám, a že mají ve svém držení vídeňské koruny, což vzniklo tím, že v době rozluky měny na družstevní ústřední pokladny pro neznalost opatření měnové politiky převedeny byly částky, jež nebylo lze připsati k dobru v československých korunách a které značné ztráty způsobují ztrátou úroků a nemožností jimi disponovati. Také venkovská úvěrní družstva (Raiffeisenky) nutně potřebují pomoci státní, nemá-li se celá řada jich octnouti v nedozírných potížích. Také zemědělské družstevní svazy naléhavě potřebují podpory státní následkem souvislosti svého hospodaření s hospodařením družstev k nim připojených, a následkem ztrát již nastalých a dále ještě větší měrou nevyhnutelně hrozících.

Poněvadž finanční poměry jednotlivých družstev jsou dobře známy jejich příslušným svazům, bylo by účeli vyhovující použití prostředků státem poskytnutých na základě dobrozdání zemědělských družstevních svazů zabezpečeno a mělo by se rozdílení státních příspěvků díti pouze na základě dohody s těmito svazy.

Navrhovatelé očekávají s určitostí, že stát, přihlížeje k národohospodářskému významu zemědělského družstevnictví a k následkům, jež by pro veškeré národní hospodářství přivodila zkáza družstev, která poklesem cen a z dalších příčin z předu uvedených jsou ohrožena, zasáhne pomocnou rukou, i činí tento

Vláda se zmocňuje, aby použila částky 50 milionů Kč k sanaci zemědělských družstev a jejich svazů, jež následkem hospodářské krise ve svém trvání jsou ohroženy; této částky použije ministerstvo zemědělství po slyšení a k návrhům příslušných zemědělských družstevních svazů.

O úhradu budiž pokud možno postaráno v rámci státního rozpočtu; není-li to možno, bylo by vládu zmocniti, aby sobě prostředky opatřila úvěrovými operacemi.

V Praze, dne 22. listopadu 1922.