Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1510.

Návrh finančního zákona a rozpočtu na rok 1923, který vláda předložila sněmovně poslanecké vykazuje po stránce formální naproti roku předešlému tyto změny:

1. Vedle dosavadního rozdělení příjmů a výdajů na řádné, mimořádné a investiční jest zavedeno ještě rozdělení další na příjmy a výdaje věcné a osobní a vyloučena přípustnost virementů i co do vzájemného přesunu po této stránce, což má za účel, aby výdaje osobní nevzrůstaly na úkor výdajů věcných.

2. Co do takových podniků, ústavů a zařízení státních, které mají míti povahu výdělečně produktivní, jako státní statky a lesy a doly, knihtiskárny a tiskové kanceláře, vojenské továrny, tabákové továrny, mincovna, loterie, bankovní úřad, železnice, státní lázně, jsou v rozpočtu uvedeny jen úhrnné číslice, kdežto rozčlenění výdajů a příjmů jest uvedeno jen ve vysvětlivkách k dotyčným kapitolám. Důvodem tohoto opatření má býti, aby provoz takových podniků nebyl příliš obmezován zřeteli na úzkostlivé dodržování číslic rozpočtových a dopřána mu tak byla obchodnická volnost, která ku zdárnému výsledku takových podniků jest žádoucí. Zdali ovšem tímto účetním opatřením zaručí se již rentabilita podniků těch a zdali tak lze vůbec učiniti nějakým zákonem, zůstává otázkou, ježto se zde jedná o celý problém rozdílu mezi podnikáním veřejným a soukromým.

3. Zmizela úplně samostatná kapitola rozpočtu, týkající se poválečných opatření a položky v ní obsažené, pokud ještě mají významu, povedeny do ostatních kapitol, kam věcně náležejí. Změnu tuto sluší vítati, ježto přibližuje aspoň formálně rozpočet k dobám předválečným.

4. Ve finančním zákoně samém vysloven slib osvobození věřitelů budoucích výpůjček státních od daně rentové za účelem povzbuzení k horlivějšímu upisování těchto výpůjček, což jindy děje se teprve ve výzvě k subskripci samé. Ještě účinnějším podnětem by ovšem bylo, kdyby konečně splněny byly sliby několikrát již opětované a počalo se skutečně s vyplácením úroků rent předválečných. Naproti tomu třeba vytknouti, že rozpočet, tak jako loni, ani letos neobsahuje výdaj nouzových drahotních výpomocí pro státní zaměstnance, ačkoliv tento výdaj, třeba v číslici ještě sbory zákonodárnými neurčené, dojista i v roce 1923 nastane, čímž se objeví opět nutnost rozpočtu dodatečného.

Po stránce věcné neliší se mnoho rozpočet letošní od rozpočtu loňského.

Odůvodnění pro očekávané snížení neb zvýšení státních výdajů a příjmů nalézá se na příslušných místech rozpočtu.

S kritického hlediska nutno s povděkem uznati, že vzestupná čára, ve které se náš státní rozpočet od roku 1919 pohyboval i co do svých výdajů i co do svých příjmů, byla konečně zastavena, ano že naproti loňsku lze konstatovati ve směru tom malý sestup. Ovšem za poměrů, v jakých se celé naše hospodářství národní nalézá, nelze se s tímto malým sestupem spokojiti. Jako rozpočet náš dříve nepřetržitě stoupal, tak by měl nyní opět klesati. Všeobecná deflace a klesání vysokých čísel, které celé naše hospodářství v současné době prodělává, musí dojíti výrazu i v hospodářství finančním. Nelze si představiti, aby měna naše na světovém trhu stoupala, ceny a důchody klesaly, avšak číslice státních příjmů a výdajů zůstávaly celkem nezměněny. Bolestná přechodná krise a oběti, které s ozdravovacím průběhem poválečného hospodářství nutně jsou spojeny a které i jiné bohaté státy západní prodělaly a dosud prodělávají, mohou jen tenkráte býti zmírněny, přizpůsobí-li se i naše hospodářství finanční těmto změněným poměrům. Dnes nestačí jen heslo žádné nové daně, nýbrž jest třeba vážně a zavčasně počíti se snižováním daní i poplatků poválečným zvyšováním tak naduřelých.

Vykazoval-li rozpočet bývalého Rakouska při dvojnásobném počtu obyvatelstva asi 3 miliardy, jest při dnešním asi šestinásobném znehodnocení koruny celkový náš rozpočet (i s investicemi) 22 miliard neoprávněně vysoký, i když vezme se zřetel k poválečnému zdražení majícímu svůj původ jinde než v poklesu měny a činícímu ve státech s měnou zlatou asi 60%.

A co platí o daních a poplatcích, platí i o tarifech, portu, monopolních cenách státních, platí ale zejména i o finančním hospodářství našich samosprávných svazků. Po sanaci, provedené zákonem ze dne 12. srpna 1921, měly by zmizeti několikastové a tisícové přirážky samosprávné k daním státním, které činí u nás břímě daňové tak nesnesitelným. Tu bude třeba nápravy, má-li docíleno býti oné úměrnosti mezi potřebami hospodářství soukromých a veřejných, jejíž zachování jest nezbytnou podmínkou zdárného hospodářství státu i jeho obyvatelstva. Proto jest si vřele přáti, aby letošní rozpočet byl poslední, který sestavován byl ještě ve znamení inflace.

Dosavadní výsledky hospodářství státního za minulá léta, pokud nejvyšší účetní a kontrolní úřad je mohl zjistiti, vykazují značně příznivější výsledky, než bylo očekáváno. Neví se, bude-li tomu tak i v budoucnosti. Proto jest ovšem správno, když z opatrnosti rozpočet sestaven jest spíše pesimisticky než optimisticky, neboť spoléhání na povolování úvěrů dodatečných působí vždy dojmem nepříznivým.

Z ministerstva veřejných prací jsou to opět vedle vodních staveb, elektrisace a báňských podniků hlavně stavby pozemní, které vyžadují nákladu 993,510.000 Kč (o 169,970.000. Kč více než roku loňského) a týkají se skoro všech ministerských resortů.

Pokusy, aby loňské investice uhraženy byly výpůjčkami (dopravní, losovou, elektrisační a cizozemskou) zdařily se jen částečně.

Zajímavý jest rozpočet na rok 1923 oněch státních závodů, ústavů a podniků nahoře zmíněných, které na příště dle zásad obchodně podnikových mají býti spravovány.

Jsou to:

Pasivními zůstati mají tedy i v příštím roce státní statek Lány, československá tisková kancelář, úřední noviny, zbrojovka v Brně, školní zemědělský závod v Uhřiněvsi a státní lázně. Státní pošta, telegraf a telefon se zřetelem ke své zvláštní veřejnohospodářské a kulturní povaze mezi tyto podniky zařazena býti nemá.