Senát Národního shromáždění R.Č. r. 1922.

1. volební období.

6. zasedání.

K tisku 1518-1518/4.

Ústřední ředitelství tabákové režie zřízené v prvních dnech naší samostatnosti tísnilo se z počátku několik měsíců v budově zemského finančního ředitelství v Praze a bylo pak na jaře r. 1919 umístněno v budově německého gymnasia ve Štěpánské ulici.

Umístnění toto bylo opatřením nouzovým, poněvadž nemohl úřad spravující důležité podniky státní s ročním výnosem přes půl miliardy korun octnouti se bez přístřeší.

Na umístnění ústředního ředitelství v budově gymnasijní ve Štěpánské ulici bylo od prvopočátku nazíráno jako na ubytování prozatímní, a bylo proto nepřetržitě jednáno o opatření jiných místností pro toto ředitelství a to na Smíchově, ve Vyšehradské třídě na Novém Městě pražském, na Karlově náměstí, v barácích na parcele náležející klášteru >Sacre coeur< na Smíchově a konečně o postavení nové budovy pro ředitelství poblíž pomníku Palackého v Podskalí.

Když ze všech těchto projektů pro naskytnuvší se závažné překážky sešlo, bylo konečně zajištěno pro ústřední ředitelství tabákové režie vhodné staveniště na Král. Vinohradech na t. zv. Seidlově poli, jež ministerská rada usnesením 19. října 1922 přikázala ministerstvu financí pro budovu tabákové režie.

Stavba této budovy bude s urychlením provedena, načež ústřední ředitelství zmíněnou školní budovu opustí, by tato mohla býti vrácena původnímu účelu.

V Praze, dne 16. listopadu 1922.

Dr Al. Rašín v. r.,

ministr financí.

Die in den ersfen Tagen unserer Selbständigkeit errichtete Zentraldirektion der Tabakregie war anfangs durch einige Monate im Gebäude der Finanzlandesdirektion in Prag zusammengedrängt und wurde dann im Frühjahr 1919 im Gebäude des deutschen Gymnasiums in der Štěpánská ul. untergebracht.

Diese Unterbringung war eine Notverfügung, weil ein Amt, welches wichtige staatliche Unternehmungen mit einem Erträgnisse über eine halbe Milliarde Kronen verwaltet, nicht ohne Obdach bleiben konnte.

Die Unterbringung der Zentraldirektion im Gymnasialgebäude in der Štěpánská ul. wurde anfangs als eine provisorische Unterkunft angesehen, und wurde deshalb ununterbrochen wegen Beschaffung anderer Lokalitäten für diese Direktion und zwar in Smíchov, in der Vyšehradská třída in der Prager Neustadt, am Karlovo nám. in den Baraken auf der dem Kloster >Sacre Coeur< in Smíchov gehörigen Parzelle und schliesslich wegen Errichtung eines neuen Gebäudes für die Direktion nächst des Palacký-Monumentes in Podskalí verhandelt.

Nachdem von allen diesen Projekten wegen der entstandenen gewichtigen Hindernisse Abstand genommen wurde, wurde schliesslich für die Zentraldirektion der Tabakregie ein geeigneter Bauplatz in Kgl. Weinberge auf dem sogenannten Seidl-Felde sichergestellt, welches vom Ministerrate mit dem Beschlusse vom 19. Oktober 1922 dem Finanzministerium für das Gebäude der Tabakregie zugewiesen wurde.

Der Bau dieses Gebäudes wird mit Beschleunigung durchgeführt werden, worauf die Zentraldirektion das erwähnte Schulgebäude verlassen wird, damit dasselbe seinem ursprünglichen Zwecke zurückgegeben werden könne.

Prag, am 16. November 1922.

Dr. Al. Rašín m. p.,

Tisk 1518/1.

Vojenské hudby řídí se přesně cenníkem vydaným civilními hudebními korporacemi. Dodržování cenníkových sazeb jest ministerstvem národní obrany kontrolováno a jsou proto všemi pluk. hudbami předkládán měsíční hlášení o všech honorovaných výkonech pl. hudeb.

Aby skuteční hudebníci z povolání nebyli poškozováni, odmítlo ministerstvo národní obrany uzavříti smlouvy s různými lázeňskými správami. Výjimka se stala jedině v lázních poděbradských a to v dohodě s >Unií československých hudebníků<, která nemajíc již dosti výkonných sil pro řádný orchestr k disposici, projevila souhlas, aby vojenská hudba uzavřela smlouvu s dotyčnou lázeňskou správou. V jiných případech, kde byla vojenská správa požádána o propůjčení vojenské hudby např. lázněmi >Karlsbrunn<, byli žadatelé upozorněni, že jen v tom případě dá vojenská správa svolení k uzavření smlouvy s dotyčnou lázeňskou správou, když >Unie čs. hudebníků< a >Musikerverband< v Teplicích-Šanově dá prohlášení, že není s to hudbu dodati.

Mohlo by se tedy jednati jen o případnou konkurenci s civilními kapelami, hrajícími příležitostně v různých letních restauracích, tanečních zábavách atd. Většina těchto civilních hudeb pozůstává však až na mizivé procento ze státních zřízenců, býv. poddůst. voj. hudeb, podúředníků, ba i úředníků a řemeslníků, jimž hudba jest vedlejším zaměstnáním. Skutečný hudebník z povolání nemůže z těchto nahodilých výdělků žíti a považoval by to též za jakousi degradaci.

Hudebníky z povolání jsou členové orchestrů všech divadel, členové filharmonie, lázeňských orchestrů, lepších biografů a lepších t. zv. salonních orchestrů; těm zajisté vojenská hudba konkurenci nedělá, protože ve zmíněných podnicích nehraje.

Proč jest vojenská hudba různými pořadateli a restauratéry požadována a proč obecenstvo jí dává přednost před civilní hudbou, mohli by zajisté nejlépe zodpověděti dotyční činitelé a obecenstvo.

Především jest to i u té nejslabší vojenské hudby sehranost, lepší výkon, dochvilnost a pořádek, o čemž zajisté každý pořadatel koncertu, zábavy atd., který také odvádí státu daně a poplatky, předem uvažuje. Civilní hudbě, která se může těmito vlastnostmi honositi, netřeba míti obavy konkurence vojenské hudby.

Zrušíme-li účinkování vojenských hudeb při koncertech, zábavách a odkážeme-li je jen ku- hraní pochodů při výkonech služebních, bude to míti zajisté velký vliv na povšechný život hudební, neboť hlavně vojenská hudba vychovává dorost pro civilní hudby a hudební kroužky.

Na př. při oblíbené hudbě Herrmanově v Praze jest sice kapelník jedním z oněch málo, jímž jest hudba jediným povoláním, členové jeho orchestru jsou však výhradně státní zřízenci, býv. poddůstojníci vojenských hudeb. Podobně jest při hudbě kolínského >Sokola<, bývalé >Kmochově<.

Takovýmto dobrým hudbám netřeba se obávati konkurence vojenské hudby.

Organisaci >Jednota stavů hudebních<, v níž jest soustředěna hudební inteligence: skladatelé, profesoři konservatoře, operní a symfoničtí kapelníci, ředitelé kůrů, učitelé hudby, členové orch. filharmonie, oper a pod., organisaci to skutečných odborníků, >hudebníků z povolání<, není vojenská hudba ani na obtíž ani na závadu. S této strany nebylo dosud ani jediné stížnosti. Stížnosti na vojenské hudby pochází od >Odborového sdružení hudebníků v čs. republice<, v kterém jsou soustředěni po většině hudebníci, kterým je hudba jen vedlejším zaměstnáním.

Co se týče zdanění požitků vojenského kapelníka, rotmistrů a mužstva smluvním - t. j. soukromým - výkonem vzniklých, učinila vojenská správa finanční správě návrh na zdanění jich, takže dosavadní výtky do konkurence vojenských hudeb pozbudou významu.

V Praze, dne 15. listopadu 1922.

Udržal v. r.,

ministr národní obrany.

Die Militärkapellen richten sich genau nach dem von den Vereinigungen der Zivilmusikkapellen herausgegebenen Tarife. Die Einhaltung der Tarifsätze wird vom Ministerium für nationale Verteidigung kotrolliert und es werden deshalb von allen Regimentsmusiken monatlich Meldungen über sämtliche honorierten Leistungen der Regimentsmusiken vorgelegt.

Um die wirklichen Berufsmusiker nicht zu schädigen, hat das Ministerium für nationale Verteidigung die Abschliessung von Verträgen mit verschiedenen Bäderverwaltungen abgelehnt. Eine Ausnahme fand lediglich im Bade Poděbrad und zwar im Einvernehmen mit der >Unie československých hudebníků< statt, welche, da ihr eine genügende Anzahl von ausübenden Kräften für ein ordentliches Orchester nicht mehr zur Verfügung stand, ihre Zustimmung zur Abschliessung eines Vertrages zwischen der Millitärkapelle und der bezüglichen Bäderverwaltung gab. In anderen Fällen, in welchen die Militärverwaltung um die Beistellung einer Militärkapelle z. B. durch die Bäderverwaltung >Karlsbrunn< angegangen, wurde, wurden die Gesuchsteller aufmerksam gemacht, dass die Militärverwaltung bloss in dem Falle ihre Zustimmung zur Abschliessung eines Vertrages mit der bezüglichen Bäderverwaltung erteilen werde, falls die >Unie československých hudebníků< und der >Musikerverband< in Teplitz-Schönau erklären, dass sie nicht in der Lage sind die Musik beizustellen.

Es könnte sich daher lediglich um eine eventuelle Konkurenz mit Zivilkapellen handeln, welche gelegentlich in verschiedenen Sommerrestaurationen, bei Tanzunterhaltungen etc. spielen. Die Mehrzahl dieser Zivilkapellen besteht jedoch bis auf ein schwindendes Perzent aus Staatsangestellten, ehemaligen Unteroffizieren der Militärkapellen, Unterbeamten, ja sogar Beamten und Handwerkern, für welche die Musik eine Nebenbeschäftigung bildet. Ein wirklicher Berufsmusiker kann von derartigen zufälligen Verdiensten nicht leben und würde dies auch als eine gewisse Degradierung ansehen.

Berufsmusiker sind die Orchestermitglieder sämtlicher Theater, die Mitglieder einer Philharmonie, der Bäderorchester, der besseren Kinos und der besseren sogenannten Salonorchester; solchen bereitet die Militärkapelle gewiss keine Konkurrenz, weil sie in den erwähnten Unternehmungen nicht spielt.

Aus welchen Gründen die Militärmusik von verschiedenen Veranstaltern und Restaurateuren verlangt wird und aus welchen Gründen ihr das Publikum vor den Zivilkapellen den Vorzug gibt, könnten die betreffenden Faktoren und das Publikum gewiss am besten beantworten.

Es ist dies vor Allem selbst bei der schwächsten Militärmusik das Zusammenspiel, die bessere Leistung, die Pünktlichkeit und Ordnung, was gewiss jeder Arrangeur eines Konzerts, einer Unterhaltung u. s. w., welcher auch dem Staate Steuern und Gebühren abführt, im vornhinein in Erwägung zieht. Eine Zivilmusik, welche sich dieser Eigenschaften rühmen kann, braucht die Konkurenz der Militärmusik nicht zu befürchten.

Sollten wir die Mitwirkung der Militärmusik bei Konzerten und Unterhaltungen aufheben und dieselbe bloss auf das Spielen von Märschen in Ausübung des Dienstes verweisen, so wird dies gewiss einen grossen Einfluss auf das allgemeine Musikleben ausüben, zumal hauptsächlich von der Militärmusik der Nachwuchs für Zivilmusiken und Musikzirkel erzogen wird.

So ist z. B. bei der beliebten Kapelle Herrmann's in Prag der Kapellmeister zwar einer der wenigen, denen die Musik der einzige Beruf ist, die Mitglieder seines Orchesters sind jedoch ausschliesslich Staatsangestellte, ehemalige Unteroffiziere der Militärkapellen. Ähnlich verhält sich die Sache bei der Kapelle des Koliner >Sokol<, der ehemaligen Kapelle Kmoch's.

Derartige gute Kapellen haben die Konkurrenz der Militärkapellen nicht zu befürchten.

Der Gewerkschaft >Jednota stavůü hudebních <, in welcher die Musikerintelligenz: Komponisten, Professoren des Konservatoriums, Kapellmeister der Opern- und Symhonieorchester, Chordirigenten, Musiklehrer, Mitglieder der philharmonischen Orchester, Opernmitglieder und dgl. vereinigt ist, dieser Gewerkschaft wirklicher Fachmänner, >Berufsmusiker<, ist die Militärmusik weder zur Last noch irgendwie hinderlich. Von dieser Seite vernahm man bisher keine einzige Beschwerde. Die Beschwerden gegen die Militärkapellen stammen vom >Odborové sdružení hudebníků v Československé republice<, in welcher Vereinigung zumeist solche Musiker vereinigt sind, welchen die Musik bloss eine Nebenbeschäftigung ist.

Was die Besteuerung der durch Vertrags, d. i. durch private Leistungen erwachsenden Einkünfte der Militär-Kapellmeister, Rottmeister und Mannschaft anbelangt, so hat die Militärverwaltung der Finanzverwaltung deren Besteuerung beantragt, sodass der bisherige den Militärkapellen gemachte Vorwurf einer Konkurrenz seine Bedeutung verlieren wird.

Prag, am 15. November 1922.

Udržal m. p.,

Minister für nationale Verteidigung.

Tisk 1518/2.

Pokud interpelace má na mysli zaopatření zaměstnanců velkostatků vůbec, odkazuje vláda na ustanovení §ů 73 a 75 zákona náhradového ve znění zákona ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb. z. a n. a na nařízení vlády ze dne 21. října 1922, č. 305 Sb. z. a n. a ze dne 3. listopadu 1922, č. 318 Sb. z. a n. jimiž vydány byly bližší předpisy k §u 75 zákona náhradového. O nařízení, jímž budou vydány bližší předpisy k §u 73 zákona náhradového, se právě pracuje a bude vydáno v době co nejblížší.

O zaopatření zaměstnanců dle shora řečených opatření zákonných jest rozhodováno před převzetím příslušných objektů a stane se tak i na velkostatku Nové Hrady.

V Praze, dne 27. listopadu 1922.

Švehla v. r.,

předseda vlády.

Insofern die Interpellation die Versorgung dar Bediensteten des Grossgrundbesitzes überhaupt im Sinne hat, verweist die Regierung auf die Bestimmungen der §§ 73 und 75 des Entschädigungsgesetzes im Wortlaute des Gesetzes vom 13. Juli 1922, Nr. 220 S. d. G. u. V. und auf die Regierungsverordnungen vom 21. Oktober 1922, Nr. 305 S. d. G. u. V. und vom 3. November 1922, Nr. 318 S. d. G. u. V. mit welchen nähere Vorschriften zum § 75 des Entschädigungsgesetzes herausgegeben wurden. An der Verordnung, mit welcher nähere Vorschriften zum § 73 des Entschädigungsgesetzes zur Herausgabe gelangen werden, wird gegenwärtig gearbeitet und wird dieselbe möglichst bald herausgegeben werden.

Über die Versorgung der Angestellten im Sinne der obenerwähnten gesetzlichen Bestimmungen wird vor der Übernahme der bezüglichen Objekte entschieden und wird dasselbe auch auf dem Grossgrundbesitze Gratzen erfolgen.

Prag, am 27. November 1922.

Švehla m. p.,

Vorsitzender der Regierung.

Tisk 1518/3.

Předpisy o potravinách a poživatinách na území naší republiky platné zavedeny byly ještě za trvání říše Rakousko - Uherské. Ačkoliv předpisy ty v obou polovinách bývalé říše se v zásadách shodovaly, lišily se přece v některých podrobnostech, nebo ve výkladu jejich.

Z okolnosti té vzešla nynější různost posuzování potravin v jednotlivých částech našeho státu.

Zvláště vynikla tato různost při posuzování výrobků těstových, u nichž se připouští dle výnosu býv. rak. min. vnitra ze dne 7. prosince 1901, č. 35463 (věstník min. vnitra č. 20), barvení neškodnými barvami za podmínky, je-li toto zabarvení přiměřeně deklarováno.

Na území býv. Uher, tedy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí v této záležitosti dosud nařízení uherského ministerstva zemědělství ze dne 9. dubna 1901, č. 40800/ - 1910, které stanoví, že jest zbarvené těstoviny považovati za padělané z toho důvodu, že dostávají zbarvením tvářnost, jako kdyby byly zhotoveny s vejci, a takto ohledně jejich povahy, složení a výživné ceny mohou konsumenta klamati. Dle tohoto výkladu bylo by tudíž potraviny tyto všeobecně vzato považovati za falšované ve smyslu nař. uher. ministerstva zemědělství ze dne 9. června 1896, č. 38286, jehož § 5 stanoví v bodu b), že falšováním plodin, výrobků a přípravků rozumí se každá manipulace, když tyto předměty pomocí cizích hmot, anebo i bez nich za účelem zvýšení objemu nebo váhy, nebo ohledně jejich původu, složení a jakosti, nebo hodnoty jich upotřebení, jsou způsobilé klamati.

Jest jasno, že obojí nařízení bylo vydáno za tím účelem, aby obecenstvo bylo chráněno před manipulacemi s potravinami, které jsou způsobilé, aby kupujícího uvedly do klamu ohledně jejich původu, složení, jakosti neb hodnoty.

Ježto se pak množily stížnosti výrobců těstovin z Čech, Moravy a Slezska, kteří vyráběli zboží obarvené neškodnými barvami a obarvení toto přesně deklarovali, takže byla vyloučena možnost, aby kupující byli ohledně jakosti zboží v omylu, že na území Slovenska zboží jejich jest pozastaveno z důvodů svrchu uvedených nařízení býv. uher. ministerstva zemědělství, a že obchodníci zboží toto prodávající jsou pokutováni, požádalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy přípisem ze dne 13. února 1922, čís. 504, ministerstvo zemědělství, aby vyzvalo svoje ústavy, by při posuzování těstového zboží vyrobeného bez přísady vajec - je-li barveno neškodnými barvivy, a je-li toto obarvení řádně vyznačeno - upustily od stíhání výrobců a prodavačů.

Opatření toto hledělo vyhověti jak praktické potřebě, tak i zájmu kupujícího obecenstva a ohledům hygienickým, jakož i tomu, aby bylo zamezeno nestejné posuzování zboží vyrobeného přesně dle platných předpisů v jedné části republiky Československé v části druhé, zvláště když po vzniku republiky Československé splynuly obě části v jeden celek, a nelze zabrániti tomu, aby zboží na býv. rakouském území nedostalo se do obchodu na území býv. Uher.

Ministerstvo zemědělství uznalo oprávněnost stanoviska ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a poukázalo výnosem čís. 12727 ze dne 24. dubna 1922 výzkumné stanice jemu na Slovensku podléhající, aby při posuzování těstovin neškodnými barvami zbarvených postupovaly za řádné jejich deklarace analogicky podle předpisů, platných na území býv. Rakouska. Tím zajisté neruší se smysl základních předpisů o ochraně obecenstva proti falšování potravin, a jest zároveň vyhověno potřebám volného obchodu.

Ježto jest různost výkladů a různost v detailech. Třeba jinak analogických předpisů, platných nyní v částech našeho státu, ze kterých povstal, nadálé neudržitelnou pracuje se v ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na novém zákoně o obchodu potravinami a některými předměty denní potřeby, který bude platným pro celé území republiky Československé. Osnova tohoto zákona jest již hotova a bude v nejbližší době projednána v meziministerských poradách.

Platné předpisy o obchodu potravinami v jednotlivých částech republiky Československé se zachovávají, a obecenstvo jest všemožným způsobem chráněno proti tomu, aby nebylo uváděno do omylu ohledně jakosti, složení a hygienické hodnoty potravin a poživatin.

V Praze, dne 10. listopadu 1922.

Švehla v. r.,

předseda vlády.

Dr Hodža v. r.,

ministr zemědělství.

Šrámek v. r.,

ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Tisk 1518/4.

Ve veřejné a universitní knihovně v Praze jest nyní celkem 40 úředníků, z toho Čechů 28, Němců 10 a Slovinci 2. Oba Slovinci ustanovení byli před r. 1919 a oba Sionisté, v interpelaci k Němcům nepočítaní, přijati byli za úředníky jako Němci a též jako Němci literárně dosud vystupovali. Při posledním jmenování praktikantů byl pak ve stavu úřednictva knihovního poměr 28 Čechů k 11 Němcům, změněný od té doby odchodem jednoho německého úředníka na universitu. Uprázdněné místo nebylo dosud obsazeno.

Co se týče zřízenců, byli od roku 1918 ustanoveni toliko 2 zřízenci, a ti oba podle předpisů zákona ze dne 24. července 1919, čís. 462 Sb. z. a n. Ustanovování Němců na místa zřízenecká v universitní knihovně činilo i bývalému ministerstvu kultu a vyučování nesnáze, neboť nebylo zpravidla uchazečů dostatečně zvl. jazykově kvalifikovaných.

Uprázdněná místa jsou vypisována v Úředním listě Československé republiky jak česky tak i německy.

Z vylíčeného jest patrno, že nelze ve veřejné a universitní knihovně v Praze, jak se domníval akademický senát německé university, mluviti o pomíjení německých úředníků a zřízenců. I napříště hodlám pak bráti ke kvalifikovaným uchazečům německé národnosti slušný zřetel.

V Praze, dne 23. listopadu 1922.

Rud. Bechyně v. r.,

ministr školství a národní osvěty.

In der öffentlichen und Universitätsbibliothek in Prag sind dermalen im Ganzen 40 Beamte, hievon 28 Čechen, 10 Deutsche und 2 Slovenen. Die beiden Slovenen wurden vor dem Jahre 1919 angestellt und die beiden Zionisten, welche in der Interpellation nicht unter die Deutschen gerechnet werden, wurden als Deutsche als Beamte aufgenommen und traten auch bisher als Deutsche literarisch auf. Bei der letzten Ernennung von Praktikanten war dann im Status der Bibliotheksbeamtensehaft das Verhältnis von 28 Čechen zu 11 Deutschen, welches seit dieser Zeit durch den Abgang eines deutschen Beamten zur deutschen Universität abgeändert wurde. Die erledigte Stelle wurde bisher nicht besetzt.

Was die Angestellten betrifft, wurden seit 1918 bloss 2 Angestellte ernannt, und diese beiden nach den Bestimmungen des Gesetzes vom 24. Juli 1919, Nr. 462 S. d. G. u. V. Die Ernennung von Deutschen auf die Angestelltenposten in der Universitätsbibliothek bereitete auch dem ehemaligen Ministerium für Kultus und Unterricht Schwierigkeiten, zumal in der Regel keine genügend insbesondere sprachlich qualifizierten Bewerber vorhanden waren.

Die erledigten Stellen gelangen im Amtsblatte der Čechoslovakischen Republik sowohl in čechischer als auch in deutscher Sprache zur Ausschreibung.

Aus dem Geschilderten geht hervor, dass in der öffentlichen und Universitätsbibliothek in Prag, wie der akademische Senat der deutschen Universität anzunehmen glaubte, von einer Zurücksetzung der deutschen Beamten und Angestellten keine Rede sein kann. Ich beabsichtige nun auch für die Zukunft auf qualifizierte Bewerber deutscher Nationalität gebührende Rücksicht zu nehmen.

Prag, am 23. November 1922.

Rud. Bechyně m. p.,

Minister für Schulwesen und Volkskultur.