Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1526.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

V § 10, odstavec 1. mění se výše procent ze 30 na 15, takže odstavec tento bude zníti:

>Za přepravu zboří na železnicích v území republiky Československé platí se daň přepravní ve výši 15% ceny přepravní.<

Zákon nabývá platnosti dnem 1. ledna 1923.

Provedení zákona ukládá se ministru financí a ministru železnic.

Zákonem ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n. kodifikována byla daň z jízdních lístků, daň ze zavazadel a daň přepravní, t. j. daň za přepravu zboží. Přepravní daň ze všech tří druhů uvedených dávek jest onou nejvyšší, a svými důsledky nejtíživější dávkou pro celý náš hospodářský život. Obnášejíc plných 30%, relativně velmi vysokých sazeb přepravních, t. j. dovozného včetně manipulačních poplatků a převozného, vlečných a ostatních poplatků za přepravu zboží, zasahuje kalkulaci výroby i obchodu položkou - popř. položkami - velmi podstatnou, a pro politiku sestupu hospodářských čísel nezdolatelnou. Tato daň přepravní, obsažená v sazbách tarifních, které tak nepřiměřeně zvyšuje, svým původem i účelem jest daní karakteru válečného, jejíž existence při kodifikaci prodloužena byla do konce roku 1923.

Přes mnohé a důvodné výtky do počinů podnikatelstva, pokud ozývají se - třeba s této strany - stesky do přílišné drahoty naší železniční dopravy, nutno je považovat za úplné oprávněné. Několikanásobné valutní sesílení koruny československé průběhem běžícího roku, všechen náš vývozní průmysl v jeho schopnosti konkurenční téměř úplně podvrátilo. Průmysl pomáhá si oněmi opatřeními, na která stačí sám. V prvé řadě je to snižování mezd dělnictva, platů zřízenců a úřednictva. Spokojí-li se postižení s osudem bez patrnější odezvy, přináší oběť obecné deflační tendenci, ovšem v pevné víře, že bolestný úbytek hospodářské míry honorován bude stejně obecným sestupem hospodářských čísel.

Dle dosavadních zkušeností není tomu tak. Průmyslová deprese postupuje, a vedle nebezpečné číslice úplně z práce vyloučených, veskrze už jenom nejřádnějších dělníků, zbývající téměř v plném rozsahu pracují v redukované pracovní době tou měrou, která k obživě dělníkovy rodiny z daleka nepostačuje. V řadě koeficientů výrobní a hospodářské ztrnulosti silně se uplatňuje tarifní politika československých železnic.

Snížení tarifů na čs. státních drahách byly by účastny pouze podniky ležící při hlavních tratích, protože místní dráhy, jejichž provoz je povětšině pasivní, z pochopitelných důvodů nenásledovaly by snížení tarifů, bráníce se stoupnutí deficitu. Nebyly by tedy výhody této účastny právě kraje nejchudší a nejzanedbanější.

Uváživši okolnost všeobecného snížení sazeb dopravních, navrhli podepsaní snížení dané přepravní o 50%, t. j. ze 30 na 15%.

Úbytek státních příjmů z titulu této daně, navrženou redukcí bude neznačný. Výnos její, jehož polovinu přenechává ministerstvo financí železničním správám k úhradě výloh způsobených mimořádnými poměry nebo investicemi, v r. 1921 obnášel asi 510 milionů Kč. Ministerstvo financi preliminuje ve svém resortu daň přepravní pro rok 1923 částkou 351,000.900 Kč. Poněvadž ale za běžící rok 1922 vykazuje výnos pouze 258,445.900 Kč, kdy úpadek průmyslové výroby teprve započal, při pokračující tendenci v roce 1923 uplatní se v provozu železnic zcela jistě tou měrou, že výnos této daně objeví se číslicí, podstatně velmi nižší. Vzrůstající nezaměstnanost vyžádá si pak na státních podporách této, obnosy nepoměrně vyšší.

Je tu nesporné třeba, pomoci poměrům způsobem pokud možno ekonomickým. Setrvávat při dani, jejíž výnos sám sebou mizí právě pro její nepříznivé obecně hospodářské účinky, tyto pak honorovat neproduktivními, stále vzrůstajícími obnosy z titulu podporování nezaměstnaných státem, není ovšem ekonomické.

Snížením této daně sledujeme zahájení nutných opatření ke zmírnění průmyslové krise dobře vědouce, že každý pohyb průmyslu bohatě nahražuje úbytek procent absolutním vzrůstem obnosů za daň sníženou. Rozběhnutí průmyslu uvolněním této a jiných brzd přivodí ovšem zvednutí celého národního hospodářství, zvýšenou dopravou umožní se další její zlevnění a co nejhlavnějšího, zaznamenáme tím vážný krok v naší snaze, zlevniti výrobky průmyslové a všecky denní potřeby širokých vrstev lidových. Nikdo si nepřeje nové inflace mezd a platů, ale jsme povinni pro jich deflaci, v míře namnoze veliké už provedené, a ještě připravované, hospodářskou základnu přiměřeně uzpůsobit.

Úbytek ve stranách vydáních spojený s tímto zákonem uhradí se všeobecným snížením všech státních výdajů.

V Praze dne 23. listopadu 1922.

dr Krejčí, dr Krouský, dr Klouda, A. Konečný, Č. Lisý, dr Veselý, J. V. Klečák, R. Pánek, V. Klofáč, B. Jakubka.