Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1922.
I. volební období.
6. zasedání.
Tisk 1527.
Návrh
senátora R. Pánka a spol.,
aby senát Národního shromáždění republiky Československé
usnesl se na resoluci, týkající se prodloužení platnosti kolektivních smluv.
Vládě se ukládá, aby až na další prodloužila platnost nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. června 1922, č. 180 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje platnost nařízení o zachování služebních poměrů zaměstnanců, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z.
Dále se vládě ukládá, aby s největším urychlením předložila Národnímu shromáždění nový návrh zákona o obchodních pomocnících a jiných zaměstnancích, který by vyhovoval dnešním změněným sociálním poměrům.
Návrh tento, který není pro státní správu spojen s nižádným nákladem, budiž přikázán sociálně-politickému výboru.
Důvody.
Dnem 31. prosince 1922 končí platnost nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. června 1922, č. 180 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje platnost nařízení o zachování služebních poměrů zaměstnanců, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z.
Původní nařízení vlády republiky Československé ze dne 9. ledna 1919, č. 14 Sb. z. a nař. bylo vydáno v době nejistých hospodářských poměrů poválečných a zabezpečovalo aspoň částečnou ochranu služebních poměrů soukromých zaměstnanců v kancelářích a obchodech. Vzhledem k tomu, že příčiny, pro které bylo původní nařízení vydáno, trvaly v nezmenšené míře i nadále, bylo nutno toto nařízení stále prodlužovati; posledně se tak stalo nahoře již citovaným nařízením ze dne 30. června t. r., č. 180 Sb. z. a nař.
Tím, že bylo nutno vydati zvláštní nařízení o ochraně služebních poměrů soukromých zaměstnanců, bylo prokázáno, že dosavadní zákon o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. nepostačuje k tomu, aby zabezpečil v dostatečné míře ochranu těchto zaměstnanců, jak toho změněné poválečné poměry vyžadují.
Poukazujeme dále na těžkou hospodářskou krisi, která svými účinky zasahuje i existenci všech soukromých zaměstnanců. Je všeobecně známo, že od dob převratu neprožívali jsme tak kritických dob, jako právě nyní.
Vláda republiky Československé v důsledku této irise uznala nutnost ochrániti dělnictvo aspoň částečně při hromadném propouštění z práce a nařízením ze dne 21. října, č. 304 Sb. z. a nař. stanovila pro tyto případy výpovědní lhůtu týdenní. Naproti tomu platnost nařízení vlády o zachování služebních poměrů úřednictva má končiti koncem tohoto roku, tedy v době nejtěžších hospodářských poměrů, kdy by bylo naopak nutno ochranná opatření ještě rozšířiti.
V Praze dne 23. listopadu 1922.
R. Pánek,
dr Krejčí, dr Krouský, dr Klouda, A. Konečný, Č. Lisý, dr Veselý, J. V. Klečák, F. Šťastný, V. Klofáč, Jaroš.