Resoluce.

1. Vláda se vyzývá, aby ihned předložila zákon o úpravě pensijních (odpočivných) požitků příslušníků četnictva dle zásad §u 1 a 2 tohoto zákona, a dle těchto zásad upravila i pense všech dle §u 26 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., dle prozatímních ustanovení na odpočinek odešlých příslušníků četnictva.

2. Vláda se vyzývá, aby státním. úředníkům, kteří mají tolik služebních let, kolik je nutno k dosažení posledního platového stupně hodnostní třídy dosažitelné časovým postupem, a tohoto stupně skutečně dosáhli, dále zřízencům, kteří za stejných předpokladů dosáhli posledního platového stupně, poskytla při dobré kvalifikaci do pense nezapočitatelné odměny a to:

úředníkům skupin A a B dvě tříleté odměny po 900 Kč ročně, úředníkům skupin C a D dvě tříleté odměny po 400 Kč ročně, úředníkům skupiny E dvě tříleté odměny po 300 Kč ročně,

dále:

podúředníkům dvě dvouleté odměny po 250 Kč ročně, zřízencům dvě dvouleté odměny po 200 Kč ročně.

Dále budiž poskytnuta profesorům vysokých škol, pokud dosáhli požitků, rovnajících se požitkům posledního platového stupně IV. hodnostní třídy státních úředníků, jedna odměna - do pense nezapočitatelná - a to částkou ročně 3000 Kč po třech letech.

Důvodová zpráva vládního návrhu.

Zákonem ze dne 21. prosince 1921 č. 495 Sb. z. a n. povoleny byly státním zaměstnancům mimořádné a nouzové vypomoci do konce roku 1922.

Ač drahota způsobená dobou válečnou očividně se zmírňuje a dle všech příznaku lze očekávati, že pokles cen bude trvalý a že bude pokračovati, nedostoupilo přece ještě klesnutí cen nejnutnějších životních potřeb takové míry, aby se mohlo provésti zmíněným zákonem zamýšlené snížení služebních požitků o celé mimořádné a nouzové výpomoci, které činí u mnohých převážnou část celkových požitků.

Na druhé straně nesmí vláda opomenouti žádných prostředků, které by tento ozdravovací proces podporovaly.

Jedním z těchto prostředků jest nesporně vliv na regulování trhu poptávky a nabídky. Státní zaměstnanectvo i s příslušníky svých domácností tvoří veliký počet spotřebitelů a je tudíž závažnou složkou pro regulování poptávky, tím závažnější, jelikož spotřeba jeho omezuje se z největší části na nejnutnější životní potřeby, u nichž pokles cen jest nejdůležitější. Pro poptávku po těchto potřebách jsou tedy - ne v poslední řadě - směrodatnými též příjmy zaměstnanců. Přizpůsobiti tyto příjmy klesající tendenci cen jest nutným a závažným úkolem národohospodářské a tím i finanční politiky. Jeví se tedy nutnost počíti dnes již aspoň mírně s odbouráváním požitků státních zaměstnanců.

Ostatně je nesporno, že nynější přespřílišné zatížení státních financí osobními náklady je nadále nesnesitelno, poněvadž další zvýšení příjmů zaváděním nových neb zvyšováním dosavadních daní není již možno, spíše nutno počítati vzhledem na celkovou situaci hospodářskou s citelným jich poklesem. Spořádané svoje finanční poměry i v cizině všeobecně uznávané, musíme si nezbytně uhájiti.

Nastává však ještě další úkol. Z důvodů existenčních poskytnuty byly státním zaměstnancům průběhem války a za dob poválečných mimořádné a nouzové výpomoci, jež byly vybudovány dle počtu členů rodiny zaměstnancovy na systému čistě alimentačním. Systém tento hověl dobře poměrům dob mimořádných, pozbývá však návratem k poměrům normálním svého odůvodnění. Zde tedy musí se počíti s úpravou v tom směru, abychom se postupným ztenčováním těchto přídavků vraceli k systému odměny za práci.

Osnova snaží se vyhověti prvému úkolu tím, že ponechává zatím. celkové požitky nezměněny zachováním dočasně povolených mimořádných drahotních a nouzových výpomocí, zavádí však plnou srážku daně z příjmu ze služebních požitků, z níž dosaváde dle zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n. sráželo se jen 25%. Rozšíření této povinnosti daňové na vojenské gážisty je v duchu demokratických zásad a požadavkem sjednání plné parity mezi civilními a vojenskými zaměstnanci. K usnadnění přechodu voleno postupné zvyšování daňových srážek tak, že plná daňová povinnost nastane až 1. červencem 1923.

Další snížení požitků vyplývá ze zvýšení pensijních příspěvků následkem zvýšení pensijní základny.

Přeměnu požitkového systému alimentačního na systém placení za práci provádí postupně osnova tak, že zvyšuje základní služné na účet drahotních přídavků o 75%, vyslovujíc zároveň zásadu, že zbytek těchto drahotních přídavků má býti pozvolna percentuelně odbouráván. Aby se odbourávání to dělo co nejracionelněji, vyloučí se nejprv z jednotného drahotního přídavku III. až VIII. rodinné třídy přiměřené částky, z nichž se utvoří zvláštní přídavky na děti. Odbourávati započnou se pak nejprve zbytky drahotních přídavků, kdežto přídavky na děti ponechají se do druhé etapy, až budou jednotné přídavky postupnými srážkami zcela vyčerpány. Tím se docílí, že značné nesrovnalosti ve zbytcích drahotních přídavků v jednotlivých rodinných třídách a stupních se zmírní a vyplynou srážky jednak mírnější, jednak stejnoměrnější. Jako počátek odbourávání stanoví se 20% srážky z redukovaných jednotných drahotních přídavků od 1. dubna 1923. Nadále ponechává se vládě stanoviti dle vývoje klesání cen životních potřeb jak termíny tak i výši dalších srážek, a to jak ohledně zbytků jednotných drahotních přídavků, tak i ve druhé řadě přídavků na děti.

Místní přídavky ponechávají se v dosavadní výši, vyhovuje se však opakovanému oprávněnému požadavku v tom směru, že se dosavadní nejvyšší hranice pro výměru místního přídavku odstraňuje (u úředníků s obmezením na nejvyšší výměru 7500 Kč), čímž zvyšuje se tento přídavek v nejvyšších hodnostních třídách (od VII./3. počínajíc) a v nejvyšších stupních služného ostatních zaměstnanců, tedy právě tam, kde srážky na dani z příjmu následkem progresse této daně budou nejcitelnějšími.

Výjimka musila býti učiněna u vojenských důstojníků IV. až U. hodnostní třídy a četnických důstojníků IV. hodnostní třídy pro zvláštní konstrukci místních a činovních přídavků těchto důstojníků oproti civilním úředníkům (§ 2, předposlední odstavec). Civilní zaměstnanci v těchto hodnostních třídách nemají-totiž místní, nýbrž pouze činovní přídavek; vojenští a četničtí důstojníci zmíněných hodnostních tříd mají však místní přídavek v nejvyšší míře dosud platné (4008 Kč) a vedle toho ještě činovní přídavek, ovšem menší než civilní zaměstnanci. činovní přídavek pro vojenské a četnické důstojníky stanoven byl takovým způsobem, aby dohromady s místním přídavkem byl v jakémsi poměru k činovním přídavkům funkcionářů civilních. Tento poměr nelze měniti, proto nebylo též možno měniti ani zmíněnou kombinaci místního přídavku s činovními přídavky, jež tvoří jakýsi celek, ani výši místního přídavku.

Odstraněním hranice místního přídavku zvýšila se částka, jež z místního přídavku se započítává do pensijní základny a která doposud činila nejvýše 2004 Kč, v V. hodnostní třídě 3. stupni na 4080 Kč. V důsledku toho je nutno zvýšiti též ve IV.-II. hodnostní třídě částku činovního přídavku do pense započitatelnou (dosud 3000 Kč) na 6000 Kč (§ 2, odst. 3. a 5).

Výši nových požitků, a sice základního služného, místních přídavků a jednotných drahotních přídavků u jednotlivých kategorií pragmatikálních státních zaměstnanců viděti z přiložených tabel A-K.

§em 2 zákona ze dne 19. března 1920, č.. 186 Sb. z. a n. přiřknut byl veškerým aktivním důstojníkům četnickým zvláštní četnický přídavek, jehož výše řídí se ročním služným. Při ročním služném od 2808 až do 3408 Kč (t. j. 1.-3. platový stupeň XI. hodnostní třídy) stanoven jest přídavek 600 Kč, při ročním služném od 3708 až do 4308 Kč (t. j. 4. platový stupeň XI. a 1.-3. platový stupeň X. hodnostní třídy) přídavek 900 Kč atd. Osnovou nemění se výše tohoto přídavku, jelikož není jejím účelem zvyšování požitků státního zaměstnanectva, mění se však základní služné, a tu bylo nutno v osnově vyjádřiti, že podklad pro výměru zmíněného přídavku se přizpůsobuje zvýšenému služnému dle nového zákona (§ 1. poslední odstavec). Přídavek 600 Kč bude tudíž příslušeti četnickému důstojníku při služném od 4908 do 5952 Kč (t. j. 1.-3. platový stupeň XI. hodnostní třídy), přídavek 900 Kč při služném od 6480 až do 7536 Kč (t. j. 4. platový stupeň XI. a 1.-3. platový stupeň X. hodnostní třídy) atd.

Jelikož se zvyšuje u pragmatikálních zaměstnanců služné o 75%, bude nutno u nepragmatikálních zaměstnanců, pokud se jejich požitky upraví analogicky dle zásad této osnovy (§ 17), zvýšiti onu část denního platu případně mzdy, jež odpovídá základnímu služnému pragmatikálních zaměstnanců a vyloučiti tudíž předem onu část, jež by připadala na místní přídavek. Tedy na příklad u kancelářských pomocníků připadá z dosavadního denního platu pro Prahu 7 K 80 h částka 5 K 20 h (%) na základní plat a částka 2 K 60 h (%) na místní přídavek. To jest dle obdoby pragmatikálních zaměstnanců, u kterých místní přídavek dosud z pravidla činí 30% služného, tedy 1/3 ze souhrnu služného a místního přídavku. V důsledku toho nutno při 75%ním zvýšení denního platu zvýšiti základnu 5 K 20 h o 75%, t. j. na částku 9 K 10 h a k té přidati částku, připadající dosud na místní přídavek, která se nemění, tedy 2 K 60 h, takže bude činiti nový denní plat kancelářského pomocníka pro Prahu 11 K 70 h. Podobně připadá z denní počáteční mzdy u výpomocného zřízence v Praze 7 K 20 h Částka 4 K 80 h na základní mzdu, jež se zvýší o 75%, t. j. na základní mzdu 8 K 40 h a k ní se přidá nezměněná částka 2 K 40 h, připadající na místní přídavek, takže bude jeho nová denní mzda činiti 10 K 80 h.

U přídavku na děti a drahotního přídavku rozeznává osnova mezi zaměstnanci, kteří jsou již ve státní službě a mezi zaměstnanci, kteří nastoupí službu po 31. prosinci 1922. Pro ony ponechává dosavadní systém s tím určením, že bude postupným odbouráním požitků spočívajících na systému alimentačním proměněn v systém platu za práci. Pro zaměstnance, kteří vstoupí po účinnosti navrhovaného zákona do státní služby, zavádí osnova již systém platu za práci, neboť přisuzuje jim pouze služné a místní přídavek, a pouze z důvodů existenčních přiznává jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance, jenž ovšem časem bude odbourán (§ 7.). Na přídavky na děti nebudou již tito zaměstnanci míti nároku. Ale i u zaměstnanců, kteří jsou již ve státní službě, nastává omezení alimentačních požitků, neboť na přírůstky rodinné, sňatkem neb narozením dětí po 31. prosinci 1922 nebude již brán zřetel (§ 6. II.).

Dále zostřují se podmínky pro nárok na drahotní přídavky (§ 6. I.).

Původní předpisy o nároku na drahotní přídavky, obsažené v ministerském nařízení ze dne li. září 1918, č. 333 ř. z., a doplněné nařízením vlády ze dne 23. června 1919, ě. 348 Sb. z. a n., a § 4 zákona ze dne 21, prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., ukázaly se totiž v různých směrech neúplnými a příliš liberálními. Z toho důvodu se novelisují §em 6. s dodatky v §u 15.

Pro posuzování nároku zůstávají směrodatnými všeobecné předpisy pensijní (§ 6. I., odst. 1.); hlavní zásadou je pak, že, jestliže pro téhož oprávněného byly založeny nároky na drahotní přídavky jakéhokoli druhu z různých důvodů, náleží mu pouze jeden nárok, při různé výši nárok na drahotní přídavek vyšší. Na této zásadě spočívají všechny předpisy o drahotních přídavcích, nicméně byla zdůrazněna tím, že byla vyslovena v zákoně ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n. (či. I., § 2. poslední věta). Vzhledem ku své důležitosti byla převzata i do znění §u 6. I., odst. 4.

Již v důvodové zprávě k zákonu ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., bylo uvedeno, že veliký počet našich pensistů se zdržuje mimo území republiky a že valutový zisk je nenutí k návratu, nýbrž spíše láká k pobytu za hranicemi. Vláda nepoužila nejzazšího prostředku zákazem pobytu v cizině pensistům a jejich pozůstalým, poněvadž by tím byla postihla i případy, kde tento pobyt jest z důvodů rodinných, zdravotních, příp. hospodářských nezbytným, nýbrž uspokojila se pouze tím, že jim odepřela výhody plynoucí ze zákona výše zmíněného (čl. I., § 8. nový odstavec zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., a § 6 vládního nařízení z 15. července 1921, č. 234 Sb. z. a n.). Přes to však množí se způsobem nápadným případy stěhování se pensistů do ciziny, takže je nutno sáhnouti k prostředku ještě ostřejšímu tím, že může býti při požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině odepřen jednotný drahotní přídavek zcela nebo z části (§ 15). To platí i o mimořádné a nouzové výpomoci, pokud se tímto zákonem zachovávají (dosavadní pensisti). Vyskytují se však i mnohé případy, že i členové rodiny aktivních státních zaměstnanců dlí v cizině, ač tento pobyt při bližším zkoumání nejeví se naprosto nezbytným. Proto bylo nutno i zde použíti omezovacího ustanovení a odepříti drahotní přídavky na členy rodiny, kteří se zdržují v cizině (§ 6. I., odst. 2.). Rozhodování o výjimečných případech, o nichž mluví § 6. I., odst. 2., bude příslušeti ministerstvu financí. Rovněž bude toto ministerstvo rozhodovati o tom, kdy při požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině může býti celý drahotní přídavek neb jen částečný poskytován nebo odepřen (§ 15.).

Novým ustanovením jest, že se nárok na drahotní přídavky na děti omezuje u synů i dcer do dokonaného 18. roku věku (§ 6, I., odst. 1. a § 15). Ustanovení toto platí i pro pensisty a pozůstalé, jimž byly vyměřeny požitky dle dosavadních předpisů. Toto věkové omezení bylo stanoveno v úvaze, že děti ve výše označeném věku mají a mohou býti zpravidla zaopatřeny, nestudují-li ovšem, v kterémžto případě ponecháno bylo ustanovení o poskytnutí drahotního přídavku po dobu studií, nejdéle však do 24. roku věku. Dlužno výslovně upozorniti, že omezení hranice věkové u synů a dcer do 18 roku se netýká nároků na příspěvky na výchovu a na sirotčí pensi spolu s přídavky ji doplňujícími na výměr příspěvku na výchovu.

Úplně se zrušuje ustanovení, dle kterého svobodní státní zaměstnanci nebo bezdětní vdovci, kteří žijí ve společné domácnosti s prarodiči, rodiči nebo se sourozenci, mohli býti na roveň pokládáni zaměstnancům ženatým bezdětným, uhrazují-li v důsledku právního nebo mravního závazku prokazatelně převážnou částí výživu těchto příbuzných pro jejich nuznost. Ustanovení to zrušuje se z důvodu, že vedlo k neoprávněným požadavkům.

Je-li odůvodněno zostření předpisů o nároku na drahotní přídavky, bude nutno zostřiti i dozor nad jich plněním. Nárok na drahotní přídavky a zánik jeho musí oprávněný ohlásit (§ 6, IV.). Správnost přihlášek bude zkoumána s největší přísností; žádostem o prominutí přeplatků z titulu neoprávněného požívání drahotních přídavků nebude zásadně vyhovováno, naopak bude dle povahy věci zakročováno prostředky nejpřísnějšími. - Totéž platí ovšem též o přídavcích na děti (§ 6, IV.).

Z požitků státních zaměstnanců, civilních i vojenských, v činné službě bude se srážeti:

1. Pensijní příspěvek ve výši 8% pensijní základny příp. jiného platnými předpisy ustanoveného základu, jestliže již nyní neplatí pensijní příspěvek vyšší; zaměstnanci, kteří již dosáhli nároku na výhodu čl. IV. poslední odstavec zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n., z r. 1920, příp. § 15, odst. 3., zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., t. j., nabyvše práva na plnou pensi, platí příspěvky jenom z případného zvýšení pensijní základny, budou platiti pensijní příspěvky z oněch částek, o něž se jejich dosavadní základna zvýši novou zákonnou úpravou nebo jiným jakýmkoli způsobem. Kdož platí dosud podle zmíněné zásady pensijní příspěvky pouze ze zisku na pensijní základně, budou je ovšem nadále platiti, jak ze zisků dosavadních, tak i z toho, čeho získají na pensijní základně touto zákonnou úpravou nebo jiným způsobem. Zaměstnanci, kteří nabudou nároku na plné výslužné po účinnosti tohoto zákona, budou platiti pensijní příspěvky z rozdílu mezi pensijní základnou podle dřívějších předpisů a mezi pensijní základnou stanovenou tímto zákonem po příp. ještě z toho, čeho později na pensijní základně dále získají (§ 9).

2. Daň z příjmu (§ 8).

Osnovou byla - jak již v úvodu podotknuto a odůvodněno - rozšířena povinnost platiti daň z příjmu i na vojenské gážisty. Tuto daň platiti jsou povinni i četníci, jakož i zaměstnanci, kteří přijati byli do státní služby na smlouvu.

Konečně budou povinni platiti tuto daň i poživatelé odpočivných a zaopatřovacích požitků, stanovených navrhovaným zákonem (§ 13).

K objasnění připojuje se přehled služebních požitků a srážek svobodných zaměstnanců v Praze, jak se budou jeviti v ročních částkách, až nastanou plné srážky tímto zákonem stanovené (100% daně z příjmů, 8% pensijní příspěvek a 20% na drahotním přídavku); do něho pojaty byly k vůli úplnosti též některé kategorie nepragmatikálních zaměstnanců, jejichž požitky se upraví teprve nařízeními dle zásad navrhovaného zákona (tabela L).

Úprava platů aktivních státních zaměstnanců má přirozeně vliv na odpočivné a zaopatřovací požitky. Jelikož se zvyšuje základní služné aktivních zaměstnanců o 75% na účet drahotních přídavků, mimořádných a nouzových výpomocí, zvyšuje se zároveň pensijní základna a tím také požitky, vyměřené na jejím podkladě, t. j. odpočivné a ostatní zaopatřovací požitky.

Úprava spočívá dále - jak již bylo řečeno - v tom, že se z drahotních přídavků, mimořádných a nouzových výpomocí upravují přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky, jež postupem času mají býti snižovány až do jejich úplného zrušení. Tento postup musí býti obdobně zachován i při pensijních požitcích. Proto se stanoví k odpočivným a zaopatřovacím požitkům, jež se zvýší rozšířením pensijní základny, taktéž přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky (§ 10); s odbouráváním započne se i zde u jednotného přídavku drahotního, kdežto přídavky na děti budou snižovány až po zániku drahotních přídavků (§ 11). Těm poživatelům odpočivných a zaopatřovacích požitků, jichž státní poměr služební nastal po 31. prosinci 1922, může se důsledně poskytnouti arci pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance na odpočinku nebo bezdětné vdovy obdobně podle zásad platných pro aktivní státní zaměstnance (§ 12).

Konečně bylo nutno zavésti dle obdoby předpisů pro aktivní státní zaměstnance placení daně z příjmu. O tom zmiňuje se již důvodová zpráva v pojednání o srážkách s požitků státních zaměstnanců vůbec (§ 13).

Při stanovení přídavků na děti a jednotných drahotních přídavků navrhovaných pro pensisty a jejich pozůstalé (§ 10) bylo nutno především dbáti toho, aby státní zaměstnanci, kteří odejdou do výslužby za platnosti tohoto zákona, a jich pozůstalí neměli menší odpočivné neb zaopatřovací požitky než ti, kteří byli pensionováni podle dřívějších pensijních předpisů a jimž se zatím ponechávají dosavadní drahotní požitky (drahotní přídavky, mimořádné a nouzové výpomoci) v neztenčené míře, ale také aby snad neměli v některých stupních platových více než měli v činné službě, nebo aby diference nebyla tak nepatrná, že by přímo sváděla ke vstupu na odpočinek i při úplné schopnosti k další činné službě.

Takové případy by nastaly, kdyby na př. svobodný úředník (bezdětný vdovec) měl

			na nových aktivních požitcích ve IV. místní třídě:	na odpočivném s dosav. drahot. požitky:
v 1.	plat. stupni	VI. h. tř.	23.388 Kč	23.388 Kč
v 2.		VI. h. tř.	24.600 Kč	25.200 Kč
v 3.		VI. h. tř.	25.812 Kč	26.994 Kč
v 4.		VI. h. tř.	27.660 Kč	28.470 Kč

Takovýmto nesrovnalostem třeba zabrániti přiměřenou úpravou přídavků na děti a jednotných drahotních přídavků pro pensisty a jich pozůstalé.

Poněvadž u aktivních státních zaměstnanců vyplývá pro každý platový stupeň jiný jednotný drahotní přídavek (přídavek na děti zaměstnanců zařaděných do hodnostních tříd ve dvojí výměře), bylo by nejsprávnější, aby obdobně i pensistům stanoveny byly individuelně pro každý platový stupeň poměrné přídavky k odpočivnému. To by však bylo jen tehdy možno, kdyby každý zaměstnanec odcházel do výslužby po dovršeném 35. po případě 40. služebním roce, tedy po dosažení nároku na plné 100%ní výslužné. Jest však mnoho případů, kdy zaměstnanec ze zdravotních důvodů odchází do výslužby před získáním práva na plné výslužné, ve kterémž případě se vymezuje odpočivné částkami pohybujícími se mezi 40-100% pensijní základny. Není tudíž možno při stanovení drahotních přídavků pro pensisty přihlížeti k platovým stupňům, nutno spíše jako se dosud dělo i nadále odstupňovati zmíněné přídavky dle absolutní výše přiznané pense a ovšem přiměřeně k přídavkům aktivních státních zaměstnanců, při čemž přirozeně dle stavu věci musí býti přídavky pensistů menší, než přídavky aktivních zaměstnanců.

V činné službě mají svobodní úředníci s požitky 1. platového stupně IX. až včetně 3. platového stupně VIII. hodnostní třídy [K XI. a X. hodnostní třídě se při výpočtu nepřihlíží, jelikož se v těchto třídách vyskytují případy pensionováni jen výjimečně.] (pensijní základna až do 13.608 Kč) jednotný drahotní přídavek pohybující se mezi 5388 až 5952 Kč ročně; k pensi až do 14.000 Kč by se jim poskytl při nároku na plné výslužné drahotní přídavek ročně 4008 Kč. Ve 4. platovém stupni VIII. hodnostní třídy (pensijní základna 14.610 Kč) až včetně do 3. platového stupně VII. hodnostní třídy (pens. základna 17.406 Kč) mají v činné službě 4272 až 5328 Kč; k pensi dostanou 3600 Kč ročně. Ve 4. platovém stupni Vil. hodnostní třídy (pens. základna 18.804 Kč) až včetně po 4. platový stupeň Ví. hodnostní třídy (pens. základna 24.210 Kč) rovná se prvému platovému stupni V. hodnostní třídy, mají v činné službě 2244 až 3636 Kč; k pensi dostanou 2400 Kč (§ 10, B, 1.).

Na téže zásadě jsou vybudovány i jednotné přídavky svobodných zaměstnanců náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců. V činné službě mají svobodní podúředníci jednotný drahotní přídavek od 3048 až 4776 Kč, zřízenci pak od 3336 do 4836 Kč; jednotný drahotní přídavek k pensi činí dle výše pense 1800 až 3000 Kč ročně (§ 10, B, 1.).

Ve II. rodinné třídě se zvyšují přídavky zprvu uvedené u úředníků o 1800 Kč, u zaměstnanců náležejících do kategorie pod-úředníků a zřízenců o 1200 Kč. Zvýšení jednotného drahotního přídavku pro II. třídu rodinnou odpovídá dosavadnímu systému.

V III. až VIII. rodinné třídě u zaměstnanců zařaděných do hodnostních tříd, přísluší na každé dítě ještě přídavek, jenž činí při ročním odpočivném až do 14.000 Kč 1200 Kč ročně, při odpočivném od 14.000 Kč výše 1500 Kč ročně; jednotný drahotní přídavek II. rodinné třídy se pak zvyšuje pouze při odpočivném do 14.000 Kč vždy o 300 Kč.

V III. až VII. rodinné třídě u zaměstnanců náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců se stanoví přídavek na každé dítě beze zřetele na výši výslužného 900 Kč; jednotné drahotní přídavky se jim již nezvyšují v těchto rodinných třídách, poněvadž mají stejný přídavek na děti, kdežto u zaměstnanců zařaděných do hodnostních tříd jest přídavek na děti odstupňován dle výše odpočivného.

Vdovám po úřednících se povoluje podle výše vdovské pense odstupňovaný jednotný drahotní přídavek od 1800 do 3200 Kč ročně, k příspěvku na výchovu pak přídavek pro každé dítě, jenž činí u vdovské pense do ročních 7000 Kč pro každé dítě 1200 Kč a od 7000 Kč výše 1500 Kč a jednotný drahotní přídavek vždy o 300 Kč vyšší než první rodinné třídy, ale pouze při vdovské pensi do 7000 Kč, aby neměly na drahotních požitcích méně než mají nyní.

Vdovám po zaměstnancích náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců se povoluje jednotný drahotní přídavek rovněž odstupňovaný dle výše vdovské pense od 1800 Kč do 2400 Kč, t. j. polovina jednotného drahotního přídavku mužů v II. rodinné třídě, zvýšená ve všech stupních o 300 Kč, k příspěvku na výchovu pak pro každé dítko ještě přídavek 900 Kč a to beze zřetele na výši vdovské pense; jednotný drahotní přídavek pak v II. až VII. rodinné třídě se již těmto vdovám nezvyšuje, poněvadž mají stejný přídavek na děti, kdežto vdovy po zaměstnancích zařaděných do hodnostních tříd mají přídavek na děti odstupňovaný dle výše vdovské pense (§ 10, A, 2, B, 2.). Zmíněné zvýšení drahotních přídavků vdov bylo nutno, aby výměra jejích celkového požitku neklesla pod výměru požitků dosavadních.

Úhrn přídavků, určený pro sirotky bez obou rodičů, jest přizpůsoben dosavadním výměrám (§ 10, A, 3, B, 3).

Poněvadž se přiznává k vyšším odpočivným a zaopatřovacím požitkům nižší drahotní přídavek, učiněno v §u 10 také opatření, aby poživatel vyššího základního požitku neměl méně než poživatel nižšího. Na příklad požívá-li pensista ročního odpočivného 13.999 Kč, přísluší mu jednotný drahotní přídavek 4008, celkem 18.007 Kč, kdežto činí-li jeho odpočivné 14.100 Kč, přísluší mu pouze 3600 Kč, měl by tedy při celkovém požitku 17.700 Kč o 307 Kč méně než poživatel předchozí, proto se mu jednotný drahotní přídavek doplní o tutéž částku.

Výši jednotných drahotních přídavků pensistů a jich pozůstalých dle §u 10 viděti z tabely M.

Poměr mezi celkovými pensijními požitky a celkovými aktivními požitky před nynější úpravou a po úpravě jest viděti ze srovnávacích tabulek N, O, P.

§em 18 zmocňuje se vláda, aby zavedla nový způsob výplaty požitků státních zaměstnanců a sice ve čtvrtletních anticipatních lhůtách poukazem na peněžní ústavy k tomu určené. Způsob takové výplaty jest zaveden v Belgii a velice se osvědčil. Poskytuje státním zaměstnancům disposici větší částkou peněz, kterých s druhé strany může použíti dočasně peněžní ústav, u něhož jsou uloženy, k produktivním účelům. Další výhoda tohoto opatření jest zmenšení oběživa a zjednodušení výplatních způsobů, což má veliký národohospodářský význam. Nesmí se podceňovati ani to, že dává se tím státním zaměstnancům příležitost, ba dokonce se nabádají k úsporám. Vládě ponechává se možnost omeziti tento nový způsob výplaty na určité kategorie zaměstnanců a na určitá území, jelikož není jisto, jestli by zavedení jeho u některých kategorií zaměstnanců neb v některých územích nenarazilo na obtíže.

Chceme-li zjistiti finanční výsledek osnovy, musíme přihlížeti nejen k úpravě požitků zaměstnanců pragmatikálních, kterou provádí osnova přímo sama, nýbrž i k oněm dalším úpravám požitků ostatních zaměstnanců, jež vzhledem k ustanovení § 17. budou následovati cestou nařizovací.

Dohromady jest počítati asi s 352.000 zaměstnanci, kteří platí nyní okrouhle na pensijních příspěvcích.......	104.000.000 Kč
a na dani z příjmu........		49,000.000 Kč
Pensijní příspěvky ze zvýšených základen pensijních činí..........	168,000.000 Kč
tedy více o..........	64,000.000 Kč
Na dani z příjmu zaplatí všichni státní zaměstnanci civilní i vojenští v činné službě v roce 1923........		179.000.000 Kč
tedy více o...........		130.000.000 Kč
Stát přijme tudíž v roce 1923 na pensijních příspěvcích a na dani z příjmu více o.............		194.000.000 Kč
respektive po srážce vyššího nákladu spojeného s odstraněním nejvyšší hranice místních přídavků, jenž činí.....		20.000.000 Kč
celkem více o.........		174,000.000 Kč
Dosud bylo vypláceno na drahotních přídavcích a výpomocích ročně....	3.487,000.000 Kč
Z částky této má býti převedeno k účelu 75% zvýšení základních platů.....	943,000.000 Kč
zbude tedy na drahotní přídavky částka.	2.544.000.000 Kč
Tato částka zmenšuje se však o..........	364.000.000 Kč
jež připadají na přídavky na děti, zbývá tudíž částka...........	2.180.000.000 Kč
jež se sníží 1. dubnem 1923 o 20%, což činí		327.000.000 Kč
takže celková úspora bude činiti v roce 1923.............		501,000.000 Kč
Do rozpočtu na rok 1923 není pojat náklad na nouzové výpomoci přibližně..		1,400,000.000 Kč
Tento nekrytý náklad zmenší se o uvedenou celkovou úsporu, tak že zbude pro rok 1923 ještě nekrytá částka........		899,000.000 Kč

Celoroční výsledek této finanční předlohy (na rozdíl od právě uvedeného skutečného výsledku v r. 1923) jest tento:

Celoroční příjem od všech státních zaměstnanců
a) na dani z příjmu......		221.000.000 Kč
b) na pensijních příspěvcích...		168.000.000 Kč
celkem...		389,000.000 Kč
od toho dlužno odečísti částky placené v r. 1922, s nimiž v rozpočtu na rok 1923 bylo již počítáno, a sice:
a) na dani z příjmu civ. státních zaměstnanců 25%..........	49.000.000 Kč
b) na pens. příspěvcích všech zaměstnanců (civ. i vojenských)......	104.000.000 Kč
celkem.....		153,000.000 Kč
zbývá.....		236,000.000 Kč
K tomu 20% snížení jednotného drah. přídavku (celoročně 2.180,000.000 Kč).		436.000.000 Kč
činí celkem...		672.000.000 Kč
takže oproti nekrytému nákladu na nouzové výpomoci..........		1.400,000.000 Kč
zbývá nekrytá částka.......		728,000.000 Kč

Tato částka bude kryta dalším snižováním zbývajících drahotních přídavků.

Při těchto výpočtech nebylo počítáno s nákladem na novopensisty a jich pozůstalé, jejž nelze ani přibližně ocenit. Náklad na staropensisty zůstává zatím nezměněn; snížení bude moci nastati až po značnějším odbourání drahotních přídavků staropensistů.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným podle §ů. 55. jedn. řádů sněm.; zároveň se doporučuje, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně i v senátě výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy vždy ve lhůtě 24 hodin.

Návrh na zkrácené jednání se odůvodňuje tím, že účinnost navrhovaného zákona má počíti 1. lednem 1923.

V Praze dne 11. prosince 1922.

Ministerský předseda:

Ant. Švehla, m. p.

Ministr financí:

Dr. Al. Rašín, m. p.