Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1922.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1550.

Vlády vedly k podání návrhu, který se stal předmětem usnesení poslanecké sněmovny, předloženého senátu tiskem 1544, tyto důvody:

1. Mimořádné poměry vyvolané válkou zatížily státní administrativu řadou úkolů přechodného trvání. Tím vytvořilo se a tvoří se dále nestejnoměrné zatížení jednotlivých správních oborů: v některých resortech, jichž působnost se vývojem zužuje, jeví se veliký nadbytek, v jiných zjevný nedostatek zaměstnanců.

2. Státní správa nemůže podle platných zákonitých ustanovení vykonávati přesun definitivních zaměstnanců z jednoho správního oboru do jiného. Aby uvedené potřebě bylo vyhověno, aniž by na jedné straně byli zaměstnanci zatímní propouštění a definitivní dáváni na dovolenou s čekatelným, na druhé straně pak noví přijímáni a tak počet státních zaměstnanců zbytečně rozmnožován, jeví se potřeba na přechodnou, určitě omezenou dobu zjednati možnost překládati státní zaměstnance z oboru státní správy, v němž působí, do oboru jiného s výhradou, že zůstanou ve svém služebním odvětví.

Vládní návrh omezoval toto zmocnění na dobu do konce roku 1923.

Při projednávání tohoto návrhu vysloveny byly vážné obavy, že by ho mohlo býti zneužíváno k utiskování neoblíbených zaměstnanců, což důvodová zpráva vládní popírá s poukazem k tomu, že se tak neděje přes to, že první odstavec § 67 a odstavec 2 § 22 služební pragmatiky z roku 1914, jež připouští podobné přeložení v témže resortu na místa nejodlehlejší a přikázání i ke pracím, které nenáležejí k obyčejným úkonům téhož služebního odvětví.

Aby však tyto obavy byly úplně rozptýleny, vykonala poslanecká sněmovna některé změny návrhu vládního, které podstatně omezily disposiční právo návrhu původního. Byla za tím účelem pojata do §u 1 tato ustanovení:

1. že se přeložení může státi jenom k tomu konci, aby vyrovnán byl nedostatek jednoho oboru státní správy z přebytků oboru jiného;

2. že při tom jest nejdříve přihlížeti k dobrovolným přihláškám kvalifikovaných zaměstnanců; a

3. že přeložený zaměstnanec bude ponechán ve stupni platovém, ve kterém jest v den přeložení,

Zmocnění však bylo usnesením poslanecké sněmovny prodlouženo až do konce roku 1924.

Krom toho zvýšil sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny tyto výhrady tím, že usnesl se do důvodové zprávy vložiti tato ustanovení;

1. Předpisy o jmenování zůstávají tímto zákonem nedotčeny;

2. v návrzích na přeložení podle tohoto zákona jest vždy uvésti veškeré okolnosti směrodatné, jakož i účinky, které bude mít přeložení nejen pro státní správu, nýbrž i pro zaměstnance;

3. přeložení děje se vždy z moci úřední, tudíž i v případě, že se zaměstnanec bude překládati na základě přihlášky;

4. výbor očekává, že pokud to služební zájem bude připouštěti, bude při překládání přihlíženo též k osobním, rodinným a hospodářským poměrům zaměstnanců.

Sociálně-politický výbor senátu usnesl se v uvážení těchto důvodů doporučiti senátu přijetí usnesení poslanecké sněmovny tím více, že senát přijal předlohu, snižující požitky státních zaměstnanců, v očekávání, že tímto předem ohlášeným zákonem bude pokud možná vyvarováno hromadnému redukování a propouštění státních zaměstnanců.

Paragraf 2 předlohy vyjímá z překládání do jiných resortů soudce z povolání. Stalo se tak zajisté nejenom z toho důvodu, že soudců je v oboru ministerstva spravedlnosti nedostatek, ale i proto, aby zákonem zaručená neodvislost soudcovská nemohla býti uvedenými námitkami brána ani v tu nemenší pochybnost. Totéž však platí o učitelích vysokých škol a jejich svobodě vyučovací, zaručené zákonem ze dne 13. února 1919, č. 79 Sb. z. a n., v němž se profesorům vysokých škol § 2 zaručuje, že nemohou nižádným způsobem býti omezováni ve své vědecké a vyučovací činnosti, a tato neodvislost garantuje se jím ustanovením hned následujícího § 3, jenž zní: >Profesoři vysokých škol nemohou býti přeloženi proti své vůli na jinou vysokou školu.< Sociálně-politický výbor senátu pokládá za vyloučené, že by vláda nebo poslanecká sněmovna zamýšlely předloženou osnovou zákona tuto výsadu, propůjčenou v zájmu vědy a vědeckého bádání vysokoškolským profesorům, rušiti, což přítomný zástupce vlády výslovně potvrdil, a proto usnesl se v důvodové zprávě zdůrazniti, že jenom za tohoto předpokladu navrhuje přijetí i § 2 a vůbec celé předlohy beze změny, ve znění tisku č. 1544.

V Praze dne 21. prosince 1922.

R. Jaroš v. r.,

předseda.

Jos. Smrtka v. r.,

zpravodaj.