Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.
I.volební období.
6. zasedání.
Tisk 1555.
Vládní návrh
Zákon
ze dne..............
o plemenitbě hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů, ovcí a koz.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
1. Ustanovení všeobecná.
§1.
Chovatelé koní, hovězího dobytka, vepřů, ovcí a koz smějí plemenice těchto zvířat připouštěti jen k plemeníkům vybraným (licentovaným).
§ 2.
(1) Výběr plemeníků a to býků, kanců, beranů a kozlů obstará >Komise prochov hospodářských zvířat<, ustanovená župním úřadem na základě tohoto zákona.
(2) Náklad, spojený s výběrem těchto plemeníků, hradí se z prostředků obecních.
§ 3.
(1) Povinnost opatřovati a chovati v dostatečném počtu plemeníky, vyjmenované v § 2, přísluší obci.
(2) Plemeníci obci chovaní nazývají se plemeníky veřejnými.
(3) O počtu veřejných plemeníků, které obec musí opatřiti a chovati, rozhoduje komise pro chov hospodářských zvířat, na základě počtů plemenic, zjištěného každoročně do konce ledna soupisem hospodářských zvířat, který obstará obecní starosta.
(4) Veřejné plemeníky chová obec buďto sama, anebo je za účelem krmení a ošetřování umístí u soukromníků na smlouvu.
§ 4.
Podrobné předpisy o sestavení komise pro výběr plemenných hřebců (komise licenční), jejím jmenování, případně rozpouštění, o jejím funkčním období, o obvodech a rozsahu její působnosti, dále o postupu při výběru plemenných hřebců, o vlastnostech od těchto plemeníků požadovaných, o vydávání licence, době její platnosti, případně jejím zrušení, dále o podmínkách pro chování licentovaných hřebců a pravidlech pro jejich připouštění, o výši skočného a vedení připouštěcích protokolů, jakož i o vydávání připouštěcích lístků, dále o podmínkách, za kterých může býti nařízena nucená kastrace hřebců, a administrativních opatřeních při jejím provádění a konečně o občasném předvádění všech plemenných koní, budou vydány vládním nařízením.
§ 5.
(1) Náklad na opatřování a chování veřejných plemeníků, vyjmenovaných v §u 2 odst. 1., hradí se zálohou z prostředků obecních.
(2) Vydání toto uhradí se obecní pokladně tím způsobem, že je obecní starosta rozvrhne na chovatele plemenic příslušného druhu hospodářských zvířat, bera zřetel k počtu plemenic každého chovatele.
(3) Rozvrh nákladu (odst. 1.) budiž v obci u obecního úřadu po 14 dní vyložen k veřejnému nahlédnutí, což tudíž obecním úřadem vyhlášeno způsobem v obci obvyklým. V této lhůtě může každý chovatel podati proti rozvrhu stížnost k okresnímu úřadu, jehož rozhodnutí jest konečné. Stížnost tato nemá, účinku odkládacího.
(4) Příspěvky takto určené musí chovatel zapraviti u obecního starosty.
(5) Bližší ustanovení a základu, způsobu a době rozvržení těchto nákladů, jakož i o způsobu jich vymáhání, budou vydána nařízením.
§ 6.
Vláda se zmocňuje, aby rozdělila území státní k návrhu zemědělských rad na chovné obvody určitých plemen. Do takto ustanovených chovných obvodů smějí býti zaváděna jiná plemena v § 1 tohoto zákona vyjmenovaných hospodářských zvířat, po slyšení zemědělských rad, toliko s povolením ministerstva zemědělství.
§ 7.
(1) Podrobnosti a sestavení, jmenování, případně rozpouštění komise pro chov hospodářských zvířat, o jejích právech a povinnostech, o základu, způsobu a době rozvržení nákladů s její činností spojených, o obvodech působnosti těchto komisí a jejich funkčním období, o podmínkách, podle kterých lze uznati plemeníka způsobilým pro výběr (licentování), o vydání, odepření a platnosti licence, o odvolání se z rozhodnutí komise, o počtu chovaných veřejných plemeníků, o nucené kastraci, dále o opatřování a chování veřejných plemeníků, o součinnosti starosty obce s komisí pro chov hospodářských zvířat a o všem, co s prováděním tohoto zákona. souvisí, budou vydány vládním nařízením.
(2) Ošetřovatelský řád, formuláře pro soupis dobytka, návrh smlouvy s chovatelem veřejných plemeníků, formuláře záznamů připouštěcích a potvrzenek a připuštění i posudkové denníky pro komise pro chov hospodářských zvířat stanoví ministerstvo zemědělství.
II. Ustanovení přechodná.
§ 8.
(1) Pokud nenabude v tam kterém území účinnosti zákon ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, vykonává funkce příslušející podle §u 2 župnímu úřadu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zemská správní komise (zemský výbor), v Podkarpatské Rusi župan; funkce okresního úřadu podle §u 5, odst. 3., v Čechách, na Moravě a ve Slezsku politický úřad I. stolice, pokud jde o města s vlastním statutem, politický úřad II. stolice a v Podkarpatské Rusi služnovský úřad, pokud jde o města se zřízeným magistrátem, župan.
(2) Dokud nebude zřízena na území Podkarpatské Rusi zemědělská rada, vykonává funkce jí tímto zákonem přikázané organisace zemědělců, určená ministerstvem zemědělství.
III. Ustanovení trestní.
§ 9.
(1) Přestupky tohoto zákona, jakož i nařízení na jeho základě vydaných, trestají politické úřady, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnosti I. stolice:
1. peněžitou pokutou od 200 do 2000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) od pěti do padesáti dnů, jde-li o nedovolené připouštění hřebců;
2. peněžitou pokutou od 20 do 200 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) od 12 hodin do 5 dnů, jde-li o přestupky jiných ustanovení o plemenitbě koní;
3. peněžitou pokutou od 20 do 1000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) od 12 hodin do 25 dnů, jde-li o přestupky ostatních ustanovení.
(2) Z trestního nálezu možno se do 14 dnů odvolati k politickému úřadu (administrativní policejní vrchnosti) II. stolice, který rozhoduje s konečnou platností.
(3) Vybrané pokuty podle odstavce 1. čís. 3. tohoto §u plynou do pokladny obecní, kde se odděleně súčtují a použije se jich k úhradě nákladu, spojeného s opatrováním a chováním plemeníků.
(4) Pokuty vybrané podle odstavce 1. čís. 1 a 2 tohoto §u plynou do pokladny státní.
§ 10.
(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem, který bude určen vládním nařízením.
(2) Týmž dnem pozbývají platnosti právní předpisy s ním se nesrovnávající, zejména:
1. zákon ze dne 21. dubna 1887, č. 32 čes. z. z., jenž se týče licencování plemenných býků;
2. zákon ze dne 15. listopadu 1901, č. 47 slez. z. z., kterým se upravuje chování býků plemenných;
3. zákon ze dne 26. května 1909, č. 61 mor. z. z., týkající se zvelebení chovu hovězího a vepřového dobytka;
4. kap. III. uh. zák. čl. XII/1894 o polním hospodářství a polní policii;
5. ministerská nařízení:
ze dne 25. dubna 1885, č. 79 ř. z.,
ze dne 3. února 1866, č. 18 ř. z.,
ze dne 15, května 1874, č. 76 ř. z.,
ze dne 9. listopadu 1875, č. 139 ř. z.;
6. zákon ze dne 18. února 1905, č. 34 mor. z. z.;
7. všechna prováděcí nařízení k předpisům pod čís. 1-6 uvedeným.
IV. Vrchní dozor na provádění zákona.
§ 11.
Vrchní dozor na provádění tohoto zákona po stránce odborné vykonává ministerstvo zemědělství.
V. Ustanovení závěrečná.
§ 12.
Provedením tohoto zákona pověřují se ministři zemědělství a vnitra.
Důvodová zpráva.
Zájem státu na výrobě živočišné jest mimořádný. Po přednosti diktován jest důvody fiskálními a ne na posledním místě i důvody zásobovacími.
Výroba živočišná representuje v zemědělském podnikání značnou národohospodářskou hodnotu, což vyplývá z těchto statistických údajů:
V roce 1920 napočítáno bylo v celé republice Československé:
| hovězího dobytka | 4,390.925 kusů |
| vepřů | 2,058.020 kusů |
| ovcí | 986.611 kusů |
| koz | 1,226.764 kusů |
| koní | 592.269 kusů |
Uvážíme-li, že při sčítání hospodářských zvířat v roce 1920 uplatňovaly se ještě značnou měrou následky válečného a poválečného hospodářství, musíme připustiti, že v dobách normálních dosáhne chov hospodářských zvířat v našem státě početně rozvoje mnohem význačnějšího.
Jest nesporno, že výroba živočišná bude v příštích letech jedním z hlavních zdrojů příjmů naší výroby zemědělské a to v důsledcích potlačení výroby rostlinné světovou konkurencí na trhu obilném a že na rozvoji tohoto odvětví výroby zemědělské záviseti bude daňová schopnost zemědělců. Ale i po stránce zásobování našeho obyvatelstva výrobky živočišnými (masem, tuky, mlékem atd.), má domácí výroba živočišná eminentní význam, neboť dovoz živočišných výrobků z ciziny bývá občasně podvázán zahraničními poměry zvěro-policejními a tu náš trh jest odkázán po přednosti na to, aby hradil spotřebu živočišnými výrobky původu domácího.
Rentabilita výroby živočišné pak může býti zajištěna i tím, podaří-li se v krátké době chov hospodářských zvířat dovésti na takovou výši, aby náš chovný materiál byl schopen kvalitou svou konkurovati za hranicemi státu s chovným materiálem zemí, které v tom směru opírají svoje postavení o starou tradici. Zajištění rentability výroby živočišné nespočívá tedy toliko ve kvantitativním zlepšení chovu hospodářských zvířat, nýbrž hlavně v zlepšení kvalitativním, ve kterémžto směru máme ještě velmi mnoho doháněti za cizinou.
Aby pak v naznačených směrech docílena bylo urychleně zlepšení, jest zapotřebí, zákonnými ustanoveními upraviti ony otázky chovu hospodářských zvířat, jimiž lze podle zkušeností domácích i zahraničních zlepšiti poměry výroby živočišné co nejrychleji.
Zlepšení ve výrobě živočišné dosáhnouti lze nejen rozšířeným pěstováním pícnin, zdokonalením výživy hospodářských zvířat chlévní užitkovou kontrolou, kontrolou výkonnosti, výběrem plemeniva, zaváděním odchovu mladého dobytka na pastvinách jako hlavní podmínky zlepšení odchovu mladého dobytka vůbec, zakládáním kmenových stád, a vychováváním chovatelů přehlídkami a výstavami, spojenými s premiováním nejlépe odchovaných kusů atd., nýbrž i především zákonnou úpravou chovu plemeníků a to proto, že plemeník uplatňuje se v plemenitbě daleko intensivněji než plemenice, která poskytne ročně jen omezený počet potomstva, kdežto tento uplatňuje svůj individuelní vliv na potomstvo v tolika případech, v kolika ho bylo ke plemenitbě použito.
Z toho důvodu zákonnou úpravou výběru (licentování), chování a připouštění plemeníků, dosáhne se nejúspěšnější zlepšení chovu hospodářských zvířat, což jest ve všech evropských státech, po přednosti ve státech západních, již dávno uznáváno, jak a tom svědčí úspěchy, jichž bylo v těchto státech zákonnou úpravou těchto otázek docíleno.
Dosavadní zákonná ustanovení.
Zákonodárství zemědělské, pokud v době předpřevratové podléhalo zemskému zákonodárství, nese na sobě individuelní nazírání zákonodárců dřívějších zemských territorií. Tak je tomu i u dosud platných zákonů souvisejících s chovem dobytka.
Čechy:
Jeden z nejstarších zákonů má země česká. Jest to zákon ze dne 21. dubna 1887, č. 32 z. z., o licentování plemenných býků.
Rozsah zákona. Zákon upravuje pouze držení býků, jichž licentování provádí komise ohledací, sestávající ze 3 členů, určených zemským výborem (jednoho člena) a okresním výborem (dva členy) pro obvod okresního zastupitelstva na dobu 3 let.
Provádění zákona upraveno místodržitelským nařízením ze dne 19. září 1888, č. 79097 (č. 51.).
Nařízením tímto ukládá se ohledacím komisím, aby měly na zřeteli zvelebení chovu hovězího dobytka. Z licentování vylučují se býci pod 11 roku a nad 5 let stáří, býci nemocní a nevyhovující.
Z rozhodnutí ohledací komise není odvolání.
Licence jest platna pro ten rok, pro který jest vydána a platí též pro okresy jiné.
Tresní pravomoc svěřuje se obecnímu starostovi s právem odvolacím, při čemž místodržitelství rozhoduje s konečnou platností.
Nedostatky zákona jeví se v tom, že:
1. neupravuje se chování kanců a jiných plemeníků;
2. neukládá povinného chování býků, při jich event. nedostatku;
3. trestní pravomoc starosty obce selhává pro osobní zájmové sféry;
4. nemá podrobnějších ustanovení po stránce odborně-chovatelské (počet býků, jich opatřování a chov atd.).
Morava:
Na Moravě platí zemský zákon ze dne 26. května 1909, č. 61 z. z., o zvelebení chovu hovězího a vepřového dobytka. Zákon tento blíží se potřebám moderního zákona dobytkářského a je nesporno, že vykonal na poměry moravského dobytkářství velmi příznivý vliv.
Rozsah zákona: Citovaným zákonem ukládá se zemskému výboru, aby pro obvod každého berního okresu ustanovil po návrhu zemědělské rady >komisi pro chov dobytka<, která by hájila a podporovala chov hovězího a vepřového dobytka.
Komise je 3 členná a funkční období jest 3leté.
Zemědělské radě jest si vyžádati k návrhu členů komise dobrozdání zájmových korporací okresních (družstev, hospodářských spolků apod.), pokud tyto existují.
Provádění zákona upraveno jest nařízením místodržitelským ze dne 18. března 1910, č. 21 mor. z. z.
Komisím ukládá se nejen prováděti licentování (výběr) býků a kanců, nýbrž i dohlížeti na jich ošetřování, krmení, umístění a t. p. a vyšetřovati a podávati zprávy, zemskému výboru o všech okolnostech, jež na chov dobytka mohou míti příznivý nebo nepříznivý vlivy.
Komise nesmí licentovati v obci více býků a kanců, nežli jest třeba; na jednoho býka smí připadati 80 plemenic (krav a jalovic) a na 1 kance 40-50 prasnic.
Pokud se týče vlastností plemeníků, je předepsáno u býků stáří aspoň 1 roku, naprostý zdravotní stav a exterieur odpovídající interesům chovatelským.
Opatřovati a vydržovati plemeníky ukládá se obcím, v nichž je více než 50 krav a jalovic přes rok starých a alespoň 20 prasnic.
Pro kance stanoveno jest minimální stáří 8 měsíců.
Náklad na udržování plemeníků rozvrhuje obecní výbor na chovatele podle počtu plemenic a podle tohoto rozvrhu stanoví se skočné.
Zákon připouští, aby zemědělská rada vymezila území chovatelská se souhlasem zemského výboru. Komise jsou povinny toto vymezení obvodů chovných při licentování býků zachovávati.
U kanců může býti obec osvobozena od jich chovu, je-li dostatek kanců vhodných v soukromém držení. Rozhodování o tom ponechává se komisi pro chov dobytka.
Zemský výbor má právo - nevyhoví-li obec ustanovením zákonným - na útraty obce opatřiti potřebný počet býků za součinnosti komise a zemědělské rady.
Licence má platnost jen pro obec, pro kterou byla vydána.
Trestní ustanovení prováděti přísluší okresním politickým úřadům.
Odvolati lze se k zemské vládě. Rozhodne-li tato souhlasně s první instancí, není dalšího odvolání.
Zemský výbor může ukládati též obcím pokuty za nesplnění zákonných ustanovení. Pokuty připadají, k účelům chovatelským té obce, ve které se přestupek stal.
Nedostatek zákona jeví, se v tom, že z povinnosti přispívati na společné držení býků a kanců vylučuje chovatele větší, kteří mají více než 25 krav anebo 15 prasnic, pokud chovají si vlastní plemeníky pro vlastní plemenice.
Slezsko:
Zemským zákonem slezským ze dne 15. listopadu 1901, č. 47 z. z., upraveno jest pouze držení býků.
Rozsah zákona: Licentování býků provádí komise jmenovaná zemským výborem na dobu- 6ti let (komise pro ohledání skotu).
Provádění zákona upraveno jest vyhláškami zem. presidenta ze dne 30. listopadu 1902, č. 27817, čís. 62 z. z, a ze dne 10. července 1910, č. V-435/12, č. 29 z. z.
Zákon sice ukládá obcím pečovati o potřebný počet býků, ale připouští i licentování (výběr) soukromých býků k veřejné potřebě. Počet plemenic stanoven jest 80 kusy na 1 býka.
Náklad na opatření a vydržování býků hradí obec zálohou ze svých prostředků, poplatky (skočné) odvádí se obecní pokladně a diference koncem roku rozvrhne se na ony chovatele, kteří nedrží svého vlastního býka, podle počtu krav a jalovic.
Licence může býti udělena na býka od 11 roku stáří na dobu 1 roku.
Zemský výbor může opatřiti na náklad obce potřebný počet býků.
Trestní opatření vyhražuje se obecnímu starostovi.
Nedostatky zákona. Zákon dovoluje mimo býky obecní chovati též býky soukromé.
Po stránce odborné nevymezuje pravomoci licentních komisí. Neupravuje chov plemeníků ostatního hospodářského zvířectva. Pravomoc trestní svěřuje obecnímu starostovi.
Slovensko:
Nejobsáhlejší zákonná ustanovení, týkající se zvelebení chovu hospodářského zvířectva, má býv. zákonodárství uherské.
Nevykazuje sice samostatného zákona, nýbrž ve XII. článku uherského zákona z r. 1894 o polnom hospodárstve a polnej policii obsahuje ve III. části ustanovení o plemenitbě hospodářských zvířat. K zákonu tomuto připíná se nařízení uherského ministerstva zemědělství č. 48.000 z r. 1894, které ve III. části obsahuje prováděcí nařízení o plemenitbě hospodářských zvířat s přílohou, obsahující pokyny pro licentování plemeníků.
Ustanovení tato byla doplňována instrukcemi jednotlivých župních úřadů podle místních poměrů, za souhlasu ministerstva zemědělství.
Zákonná ustanovení tato doplněna jsou velmi vhodně VII. čl. uh. zákona z roku 1888 a XVII. čl. uh. zákona z r. 1900 o zriadení zvieracieho zdravotnictva a zoštátnení verejnej služby dobytčího lékárstva.
Rozsah zákona: V každém administrativním okresu zřizuje se na dobu 6 let >okresné polnogazdovské povernictvo<, jehož členy jsou: okresní hlavní služný (jako předseda), okresní zvěrolékař, hospodářský učitel (pokud jest v obvodu odborná škola), zástupce veřejné lesní správy a 6 členů zvolených zastupitelstvem, z nichž 2 musí býti praktičtí chovatelé.
Tento sbor vypracuje statut, podle něhož provádí se nejen licentování (výběr), nýbrž ustanovují se jeho další úkoly, jako podávati zprávy o činnosti při valných shromážděních chovatelů, činiti návrhy na využitkování pastvin, pečovati o vysazování užitkového stromoví, dozírati na správu nemovitého majetku obecního, dozírati k řádnému chovu býků, opatřovati je nákupem a činiti návrhy okresnímu hlavnímu služnému a stoličnímu županu o všech věcech, jež vyžadují zasáhnutí úřadů.
Výlohy tohoto sboru hradí se z licentních poplatků a ze stoličního fondu; schodek rozvrhne se na obce stoličního obvodu.
Licentování podléhají: býci, kanci, berani.
Provádění zákona: Licentování provádí se každoročně do konce května. Počet plemenic na 1 plemeníka stanoví komise podle místních poměrů a sice 40 až 70 krav, 30 prasnic a 45-60 ovcí.
Chovati plemeníky ukládá se obcím, pokud nejsou opatřováni společně chovateli (radou majitelstva).
Nepostará-li se obec o dostatečný počet plemeníků, učiní tak okresní polnogazdovský výbor na její útraty.
Malé obce mohou se sdružiti k společnému chování býků. Pouze ministerstvo zemědělství může obce zbaviti této povinnosti. Velcí chovatelé smí chovati k potřebě své a svých zřízenců vlastní plemeníky. Licentující komise má právo naříditi kastraci nevhodných plemeníků.
Nařízení uherského ministerstva orby č. 48.000 z r. 1894, vymezuje přesně chovatelské obvody jednotlivých rázů, rozeznávajíc při tom skupiny a to:
u hovězího dobytka:
1. dobytek červenostrakatý,
2. horský dobytek šedivý (kříž. montafon),
3. uherský stepní,
u vepřového dobytka:
domácí dobytek >mongolica<;
u ovcí:
1. merino,
2. valašská a >cigárka<.
Plemeníci jiných typů nesmějí se licentovati.
Licentní výkon (výběr) obstarává 3členná komise a to: okresní hlavní služný neb jeho zástupce, zvěrolékař a jeden z prakt. zemědělců za poplatek pro jednotlivé druhy ustanovený.
Z rozhodnutí této komise lze se odvolati k II. instanci.
Některé župy vydaly instrukce, které v podstatě doplňují cit. nařízení. Tak župa bratislavská instrukcemi schválenými uher. ministerstvem orby z 25. února 1915, čís. 15324, zavedla též licentování kozlů (na 60 koz 1 kozla), připouštějíc kozly sárské a u vepřového dobytka mimo >mongolicu< připouští >yorkshiry<.
Instrukce tato připouští zastupování hlavního služného (jakožto předsedy) zemědělským inspektorem (župním).
Neschopné plemeníky má komise právo dáti vykastrovati na útraty majitele. Zákon na Slovensku dosud platný jest ze zákonodárství v zemích republiky Československé vlastně zákonem nejúplnějším a vliv jeho na chov skotu, vepřů a ovcí jest patrný ve vyrovnanosti stád vyjmenovaných druhů hospodářských zvířat na Slovensku.
Zákon pomíjel toliko úpravu chovu koz, které se v posledních letech i na Slovensku rozmnožily, a jest nutno i zde zákonnou úpravou zasáhnouti. Mimo to zákon na Slovensku dosud platný nevyhovuje svou administrační strukturou potřebám doby a vzhledem ku zřízení zemědělské rady na Slovensku nutno jej přizpůsobiti potřebám této nové organisace.
V Čechách je vydání zákonné úpravy chovu plemeníků nutností, ve Slezsku účelnou potřebou. Jelikož však po názoru zemědělských korporací má se zákonná úprava vztahovati nejen na záležitosti chovu dobytka hovězího a vepřového, ale i na záležitosti chovu ovcí a koz, na kteréžto druhy hospodářských zvířat není pamatováno v zemském zákonu moravském, a ježto otázka chovu koz není upravena zákonem platným ani na Slovensku, jest nutno vydáním celostátního zákona o plemenitbě hospodářských zvířat upraviti záležitosti tyto jednotně v celém území státním, aby se provádění zjednodušilo a sjednotilo.
Ministerstvo zemědělství mělo původně v úmyslu předložiti návrh zákona o zvelebení chovu hospodářských zvířat v širším slova smyslu. Zákonem tímto, který byl již vypracován, měla býti řešena otázka povinných organisací chovatelských s přesně vymezenou působností pro tyto organisace. V poradách, ve věci této ministerstvem zemědělství svolaných, bylo však po dlouhých úvahách přec jen rozhodnuto od tohoto návrhu zákona, upustiti a omeziti se toliko na zákonnou úpravu plemenitby hospodářských zvířat a to dobytka hovězího, vepřů, ovcí a koz a sice podle zkušeností získaných při provádění moravského zemského zákona a zvelebení chovu hovězího a vepřového dobytka.
Posléze rozhodnuto bylo též, aby zákonem tímto dán byl základ i pro úpravu plemenitby koní.
Chov koní liší se totiž podstatně od chovu ostatních druhů hospodářského zvířectva. Na něm interesován jest přímo stát s hlediska vojenského. Proto omezuje se osnova tohoto rámcového zákona toliko na vyslovení povinnosti (§ 1), že chovatelé koní smějí plemenice (klisny) připouštěti jen k plemeníkům vybraným. Další podrobnosti zákona, vyjma ustanovení §§ 6 a 9, nedaly se proto pro chovatele koní upraviti souběžně se zájmy chovatelů ostatních druhů hospodářských zvířat a jelikož i prakse při výběru plemenných hřebců jest vzhledem k tomu, že hřebce téměř výhradně opatřuje stát, zcela jiná, ponecháno upravení podrobností cestě nařizovací, za kterýmžto účelem sunut byl do původní osnovy zákona samostatný § 4, podle kterého mají býti podrobnosti k zákonu, pokud jde o chov koní, vydány vládním nařízením.
Rozdíl tento jest též z §u 9 osnovy, v němž podle doporučení zemských poradních sborů pro chov koní stanoveny jsou daleko vyšší pokuty na některé přestupky zákonných ustanovení o plemenitbě koní (viz §9, odstavec 1., čís. 1), než jaké byly stanoveny při přestupcích zákona o plemenitbě ostatních druhů hospodářských zvířat (§ 9, odstavec 1., čís. 3). Také pokuty vybrané podle §u 9, odstavec 1. čís. 1 a 2, plynou do pokladny státní, jelikož veškeré výdaje na opatřování a chování plemenných hřebců a jejich licentování (výběr) hraženy jsou z prostředků státních.
Po stránce věcné sjednán byl návrh zákona se zemědělskými radami a jest tedy návrhem, který v hrubých rysech vyhovovati může potřebám celostátním. Odchylky formální vzhledem na odlišnost hospodářských poměrů v jednotlivých částech území státního jsou možny toliko vládním nařízením, jímž rozvedeny budou jednotlivé §y zákona do podrobností; v této pružnosti lze spatřovati velikou přednost zákona.
Vládá projevuje přání, aby tento návrh zákona byl přikázán v senátě výboru národohospodářskému, v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému, k podání zprávy vždy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 4. ledna 1923.
G. Habrman v. r.,
náměstek předsedy vlády.
Dr Hodža v r.,
ministr zemědělství.