Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1569.

Zpráva

ústavně-prvního výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 712)

o nakladatelské smlouvě.

Osnova zákona s důvodovou zprávou ministerstva spravedlnosti ze dne 21. dubna 1921 přikázána byla dne 7. června 1921 výboru ústavně-právnímu.

Týž zvolil ve schůzi konané dne 4. listopadu 1921 po přidělení návrhu sen. dr Adolfu Procházkovi jako zpravodaji, ku přípravnému projednání osnovy subkomitét pozůstávající ze senátorů dr Jaroslava Brabce, dr Roberta Mayr-Hartinga, dr Adolfa Procházky a Antonína Svěceného.

Předsedou subkomitétu zvolen pak senátor dr Brabec.

Prací subkomitétu se súčastňovali: za ministerstvo spravedlnosti odb. přednosta Antonín Hartmann, za ministerstvo školství a národní osvěty: ministerský tajemník dr Stanislav Mojžíš, jako přednosta odboru V., oddělení 2., pak ministerský rada Bohumil Zahradník, odborový rada dr Václav Štech, odborový rada dr Jan Bramberger. Jedné schůze súčastnil se též jako expert universitní profesor dr Karel Hermann Otavský.

Subkomitét konal prvou svou schůzi dne 8. listopadu 1921 a provedl v dalších sedmi schůzích do dne 10. května 1922 první redakci navrhovaného zákona o smlouvě nakladatelské.

K osnově vládní podali dodatečně své návrhy pozměňovací a doplňovací syndikát českých spisovatelů, spolek českých knihkupců a nakladatelů, syndikát výtvarných umělců československých.

Touto první redakcí navrhovaného zákona změněna byla v několika částech podstatně osnova vládní, pročež pro přehlednost byl pořízen zpravodajem první elaborát návrhu zákona, který pak podroben druhému projednání subkomitétu v dalších dvou schůzích do 30. listopadu 1922.

Subkomitét hodlal ukončiti své práce, jakmile v poslanecké sněmovně stalo by se usnesení o vládním návrhu zákona o původském právu k literárním, hudebním, uměleckým a fotografickým dílům, neboť navrhovaný zákon o smlouvě nakladatelské v mnoha svých ustanoveních úzce souvisí s vládním návrhem zákona o právu původském.

Tato osnova vládní, již projednal subkomitét senátního ústavně-právního výboru, pozůstávající z týchž členů jako nynější subkomitét, byla v senátě Národního shromáždění přijata za usnesení zákona již v 78. schůzi 30. listopadu 1921.

Poslanecká sněmovna však o návrhu zákona přijatého senátem dosud se neusnesla, a byla lhůta zákonná podle §u 43 ústavní listiny k usnesení poslanecké sněmovny na žádost téže dohodou obou sněmoven opětně prodloužena a to posledně dne 15. prosince 1922 na další 3 měsíce.

Když však poslanecká sněmovna neusnášela se o vládním návrhu zákona o právu původském, tu subkomitét senátní o osnově vládní o smlouvě nakladatelské pokračoval ve svých pracích a zaslal pak druhý elaborát ku posudku expertům, totiž profesorům české university Karlovy v Praze dr Karlu Hermannu Otavskému a profesoru německé university v Praze dr Ottonu Franklovi.

Jelikož universitní profesor dr Frankel onemocněl, podal pouze universitní profesor dr K. Hermann Otavský, který se též súčastnil schůze subkomitétu dne 10. května 1922, své vyjádření koncem prosince 1922 o druhém elaborátu subkomitétu a navrhl některá pozměnění resp. přeřadění textová, jež měl možnost v krátké době vzíti v úvahu, vyhradiv si další připomínky při podrobnějším rozboru elaborátu subkomitétu; jich však nepodal.

Subkomitét považuje za svou povinnost, aby universitnímu profesoru dr Karlu Hermanu Otavskému vzdal své díky za jeho účastenství na pracích subkomitétu a zejména za jeho vyjádření a za návrhy pozměňovací.

Subkomitét na základě tohoto vyjádření předsevzal dne l6. ledna 1923 třetí redakci osnovy a předložil výsledek svého jednání jako třetí elaborát k rozhodnutí plenu výboru ústavně-právního.

Výbor tento ve schůzi konané dne 28. února 1923 za předsednictví senátora dr Františka Veselého provedl ještě úpravu §u 42, o němž subkomitét předložil dvě alternativy, dále učinil dodatky v §u 3, odst. 2. č. 2., §u 8, odst. 1, a §u 38, odst. 3., usnesl se na definitivním znění navržených změn osnovy a svěřil vypracování zprávy výborové pro plenum senátu senátoru dr Adolfu Procházkovi.

Na osnově, která zůstala základem celého jednání a na jejíž důvody tato zpráva co do nezměněných částí tímto se odvolává, byly provedeny subkomitétem ústavně-právního výboru resp. tímto výborem samým tyto změny: Ku §u 1. Definice nakladatelské smlouvy byla stanovena souhlasně s osnovou. Avšak zvolen jednotný výraz >zadavatel< k označení strany přenechávající dílo nakladateli k rozmnožovaní a rozšiřování, jelikož označení to, byť i málo libozvučné, vyznačuje přece dobře a krátce tuto smluvní stranu.

Zadavatelem může býti, nejen původce a jeho právní nástupce, nýbrž i jiná smluvní osoba, zejména zadavatel díla nechráněného původským právem (§ 7).

K označení díla zvoleny byly ve shodě s projednávaným zákonem o právu původském výrazy: dílo literární, umělecké dílo hudební neb výtvarní, anebo dílo fotografické a vynecháno bylo označení >jevištní<, jež jest již zahrnuto ve vyjmenování díla literárního, resp. uměleckého hudebního.

Odst. 2. §u 1 osnovy >ustanovení tohoto zákona platí všude, kde není jiné úmluvy< vynechán, neb podle nové úpravy §u 42 prohlášena především ustanovení paragrafů citovaných v odst. 2. §u 42 za donucovací (jus cogens), jež nelze smlouvou změniti. Otázky upravené v ostatních ustanoveních zákona mohou smlouvou nakladatelskou, jako smlouvou konsensuální, určeny býti odchylně ujednáním stran a teprve není-li o nich zvláštního ujednání, nastupuje ustanovení zákona, o smlouvě nakladatelské.

Pokud i tento zákon neustanovuje ničeho jiného, tu dále platí podle §u 43 ustanovení obchodních zákonů, jež odkazují v čl. 1. pokud se týče v §u 1 na zvyklosti a v poslední řadě ustanovení obecního práva občanského.

Ku §u 1. a 2. Ustanovení osnovy v §u 1 a 2 o závazcích nakladatelových, všeobecně a o právu mu příslušejícím, totiž z §u 1 věta a závazku nakladatelově a celý § 2 o propůjčení práva zadavatelova, shrnuta v jedno do odst. 2. §u 1 a stanoveny zásadně závazek nakladatelův, jakož i jeho právo, dílo rozmnožovati a rozšiřovati, kteréžto právo, není-li jinak ve smlouvě ujednáno, jest jeho výhradním právem nakladatelským působícím věcně i vůči třetím osobám.

K §u 3. Z odst. 2. §u 3 utvořen nový § 2 s novou stylisací. Místo slov po dobu platnosti nakladatelské smlouvy< zvolena nová stylisace >po dobu trvání nakladatelského poměru<, jakožto širšího pojmu, protože poměr nakladatelský může přetrvati platnost nakladatelské smlouvy.

Vynecháno slovo> po živnostensku< zbavující zadavatele povinnosti v ostatních případech v neprospěch nakladatelův a zvolena určitější znění ku vymezení povinností zadavatelově >ve stejné míře< místo užšího >ve stejném rozsahu< jako to vyplývá pro osoby třetí z práva původského.

Jako odst. 2. §u 2 stanoveno, že zadavatel bez svolení nakladatele není oprávněn zadati dílo téhož obsahu jinému nakladateli po dobu trvání nakladatelského poměru, kromě případu §u 3 odst. 2.

Tím výslovně stanovena zásada vycházejícího z pojmu výhradného správa nakladatelského (viz též § 9, odst. 1.).

Pro právo původce nebo jeho právního nástupce rozmnožiti a rozšiřovati dílo v souborném vydání (>sebraná díla<), prodloužena lhůta z 10 let na 15 let ode dne původního vydání díla a stanovena povinnost nakladatelova, přenechati zásobu teprve po uplynutí 10 let, aby tím chráněny byly zájmy nakladatele vydávajícího první vydání.* V čísle 1. místo >původní krámské ceny< stanovena vzhledem na značné kolísání cen >krámská cena s knihkupeckou srážkou, (obě) platné v době odkupu<.

Místo slova >spisů< zvoleno slovo >prací< jako širší pojem.

Ku §u 4. Ve smyslu zákona o právu původském změněn zde jako jinde název >původcovo právo< vyznačující vlastně subjekt, jemuž právo náleží, v název >původské právo<, pokud má sloužiti ku vyznačení autorského práva jako právního typu, druhu práva, bez rozdílu, zda právo přísluší původci nebo někomu jinému.

Stylisace odstavce 1. tohoto paragrafu, totiž >ujednáním smlouvy a nebyla-li výslovně ujednána odevzdáním díla< místo navrhované kratší stylisace >nakladatelské právo vzniká smlouvou a zaniká..< ponechána ubyla podle vládní osnovy k ochraně autorů (zadavatelů), by jasně věděli ze zákona, že jsou chráněni zákonem i když neujednávají výslovně smlouvu, zejména podrobné podmínky.

*) Neboť nakladatel uvedl takto dílo ve známost, učinil často značný náklad a byl by často připraven jinak o výtěžek své činnosti.

K §u 5. Připojena slova >bez obtíží a nákladnějších korektur< za účelem ulehčení povinností nakladatelových.

K §u 7, odst. 1. Přemístěna byla slova >dáti dílo do nákladu< vzhledem na stálý název >zadavatel< a byly provedeny jen stylistické změny.

K §u 8. V odst. 1, měla býti vsunutými slovy >zcela nebo částečně (rozmnoženo)<, pak slova >nebo na příslušné nerozmnožené části< vyznačeno, že jest dovoleno původci provésti změny i na části, ještě nerozmnožené a tím určen přesněji rozsah předmětu. Úmyslně bylo ponecháno zde slovo >původce< a nebylo zaměněna slovem >zadavatel<, ježto jen původci přísluší i podle původského práva, aby své dílo opravil, změnil nebo doplnil. Ke konci odstavce byla připojena věta, >leč by zadavatel zaplatil nakladateli z toho vzešlou škodu<, aby takto umožněno bylo původci i tam, kde by byl dotčen jinak nakladatelův zájem, tedy i větší zodpovědností, provésti změny, když zaplatí zadavatel nakladateli z toho vzešlou škodu a aby takto lépe osvětlen byl poměr nakladatele k původci, chráněnému též ustanovením §u 8, odst. 2. tehdy, bylo-li již počato s rozmnožováním.

V odst. 2, škrtnuta slova >a působení< jako zbytečná.

K odstavci 3. připojeny věty o povinnosti původce nahraditi náklady stereotypování z důvodů slušnosti. Zde jakož i jinde zvoleno místo slova >otisk< slovo >výtisk< k jednotnému označení tohoto pojmu, stanovícího hotové dílo.

V odst. 4. přidána slova >vydání neb nový výtisk< za účelem přesnějšího vyznačení předmětu úpravy neb oprav.

Místo >přiměřené lhůty určené nakladatelem< stanovena lhůta >stranami smluvená neb přiměřená (§ 6, odst. 2.) < ve prospěch smluvní volnosti obou stran, resp. vzhledem na určené již stanovení §u 6, odst. 2.

Vynecháno slovo > povinen< vzhledem na právo nakladatelovo odstoupiti od smlouvy, nemá-li dílo smluvených náležitostí (§ 31, odst. 1.).

Ku §u 9, odst. 1. Slova >a není v zákoně jinak ustanoveno< vynechána jako samozřejmá.

Přidána slova >anebo neuplynula doba smluvní neb zákonná (§ 3, odst. 1. č. 1)<, aby vyznačeny byly i další případy, za nichž, když nastanou, může zadavatel s dílem volně nakládati.

Druhé souvětí odst. 1. přestylisováno s citací §u 3, odst. 3. č. 1., vynechána slova >původní a platnou< vzhledem na ustanovení §u 3, odst. 1., č. 1. a škrtnuta slova >není-li jiné úmluvy< jako samozřejmá.

Druhý odst. §u 9 jednající o přepracování díla v dílo úplně nové, škrtnut, jelikož jde tu o samostatné nové dílo, jež chráněno jest jako původní dílo (§ 6, 8, 29, 30, č. 2. zákona o právu původském) a nejde pak o dílo téhož obsahu (§2, odst. 2.), třebas by spracovávalo tutéž látku.

V nynějším druhém odstavci (dříve třetím) vsunuta byla za účelem příkladného vyjmenování občasných děl slova >(v časopisech, ročenkách, kalendářích a j.)< škrtnuta slova >jakož i< a vsunuta slova >vůbec, pak< důsledkem nové stylisace.

Dále vsunuta slova >v původní řeči< vzhledem na právo původce, pak jeho právního nástupce vydati kdykoliv dílo v jiné řeči (§ 3, odst. 1., č. 2.). V odstavci 4. vsunuta v závorce slova >(výhradné reprodukční právo)< vzhledem na ustanovení §u 3, odst. 2.

Slova >pro vždy< škrtnuta, aby nebylo výkladu, že jedná se zde jenom o případ propůjčení reprodukčního práva na všechnu dobu.

Místo slov >má právo< zvolen výraz >může< jako všeobecnější.

Místo stylisace >zapůjčiti k reprodukci< použito slov >umožniti reprodukci<, jakožto volnější výklad připouštějících.

Naproti tomu připojenými slovy >pro tento účel< vyslovena ochrana nakladatelova před zneužitím jeho vlastnictví ku jiným účelům, nežli uvádí odstavec tento.

Ku §u 10, odst. 1. Vsunuta slova >neb všechna< ku přesnějšímu stanovení počtu vydání.

Věta o výslovné výhradě jiné odměny nebo jiných podmínek při dalším vydání, přestylisována přesněji na větu >leč že si zadavatel výslovně vyhradí něco odchylného<, totiž o smluvních podmínkách. Mají býti tím i upozorněni autoři, že třeba výslovně si vyhraditi jiné odchylné ujednání.

V odst. 2., vsunutím slov >u literárních neb hudebních děl< a vynecháním slov >nebo jiných rozmnoženin< obmezen zákonitý počet 1000 výtisků pro jedno vydání jen na díla literární neb hudební, jelikož při dílech výtvarných neb fotografických jsou jiné zvyklosti co do počtu rozmnoženin.

Druhá věta tohoto odstavce o určení menšího počtu výtisků nakladatelem škrtnuta, jelikož jest to samozřejmým důsledkem smluvním.

Odst. 3. místo slov >určený počet rozmnoženin< dána slova >zákonem stanovený počet výtisků< (a contrario smluveného počtu výtisků) a slovo >rozmnoženin< nahrazeno podle ustanovení předcházejícího odstavce slovem >výtisků<.

V odst. 5, místo slova >jiného< postaveno přesnější slovo >určitého< a místo pojmu >uveřejnění< (viz § 7 zákona o právu původském), dán v tomto zákoně o smlouvě nakladatelské obvyklý výraz >rozmnožení a rozšiřování<.

Ku §u 11. V odstavci 1, místo slova >původce< zařazeno slovo >zadavatele< jakožto širšího pojmu. Připojeno k slovu >výtisky< slovo >rozmnoženiny<, aby nepovstaly pochybnosti o těchto předmětech.

Na návrh nakladatelů bylo pak stanoveno, že při rozmnožení díla v několika vydáních najednou, platí počet 200 výtisků, (rozmnoženin) pro všechna tato vydání, jelikož více vydání najednou pořizuje se právě z důvodů technických neb obchodních a smluví-li se, že bude vytištěno současně několik vydání, jest to ve skutečnosti jediné vydání o nákladu vyšším, než jest určen v § 10 a jen formelně se označí jako různá, a proto není důvodu, aby byly výtisky počítány podle udánlivého počtu vydání. Jinak mohou si strany smluviti i jiný počet vždy.

V odst. 2. přesněji určen počet sešitů tištěných za reklamními účely. Místo >velkého nákladu< použito výrazu >velkého rozsahu a hromadného odbytu<, aby takto vyznačen byl odbyt rozsáhlý, v massách. K tomuto § 11 se připomíná, že může býti něco jiného ujednáno smlouvou. Poslední odstavec, jednající o zvláštním označení volných výtisků (rozmnoženin) byl škrtnut, ježto jak zástupci nakladatelů, tak i syndikátu spisovatelů souhlasně se vyjádřili, označení to nemá významu a bylo by ponižujícím pro autory.

V §u 12 připojeno, že též insert pokládá se za reklamu.

V poslední větě o úpravě reklamních výtisků (rozmnoženin) stanoveno, že jen zásadní úprava vyžaduje souhlasu zadavatelova, čímž dána nakladateli volnost při úpravě podrobností (zásadní a contrário detailního).

V §u 13, odst. 2. vynechána slova >neodvratná překážka< a >znemožňují<, jelikož neodvratná překážka tautologicky vyjadřuje totéž, co vyšší moc >(vis major)< a znemožňování vyžaduje též vyšší moci.

Dále vynechána slova >za smluvená vydání a náklad< a vsunuto slovo >smluvenou<, jelikož tím zřejmě stanovena jest povinnost nakladatelova. Jako smluvenou odměnu srozuměti nutno celý smluvený honorář.

V odst. 3. místo slova >sám< stanoveno positivněji >řádným obchodním dopisem zvláštního popudu<.

Odst. 4. přestylisován souhlasně s ustanovením §u 23 zákona o právu původském.

V §u 14, odst. 1. vynecháno slovo >ještě< jako zbytečné a stanoveno přesněji >v souborném díle< místo >souborné dílo< jakožto širší výklad.

V §u 15, odst. 1. stanoveno místo >byly zničeny otisky< přesněji >úplně neb částečně zanikly výtisky<, čímž oproti >zničení< zvolen příhodnější výraz >zánik<.

Slovo >napřed< škrtnuto jako zbytečné.

Zde jedná se o exempláry nadcházející se na skladě u nakladatele, které zanikly a nepřicházejí více do odbytu, při čemž je lhostejno, zda zánik stal se vinou nakladatele nebo bez jeho viny. >V zániku< jest též obsažena již ztráta, ovšem pokud lze výtisky pokládati za zaniklé, t. j. tak, že nepřijdou již vůbec do odbytu.

Odst. 2. vzhledem na zvolený výraz >zánik< místo >zničení< přestylisovány přesněji a zvoleny jednotné výrazy >výroba a úprava< místo >tisk, brožování, vazba, výroba<.

Dále bylo umožněno zvýšiti procento v případech prokazatelně nadprůměrných.

Vsunuta byla do poslední věty za slovo >výtisky< slova >nebo rozmnoženiny<, aby byly odstraněny pochybnosti, stejně jako v odst. 3.

Dále v odst. 3. nahražen výraz >zničeny< slovem >zanikly< a vynechává jako zbytečná slova >knihkupce< pak >knih a reprodukcí uměleckých děl<.

Ku §u 16 vsunuto slovo >předem< za účelem přesného učení doby dohodnutí.

V §u 17 zvoleno interativní slovo >prováděti< místo >provésti<, aby bylo projeveno, že ani postupně nemůže nakladatel nic měniti sám.

V §u 18 vsunutím slov >co nejdříve, není-li jinak ujednáno< byla stanovena přesněji povinnost nakladatelova co do doby počátku rozmnožování díla.

Ku §u 19, odst. 1. ponechán místo nevystihujícího slova >oprava< pouze obvyklý název >korektura<, jejíž případy vypočteny příkladmo.

V odst. 2. místo >otisk (rozmnoženina)< postaven správný název >korektura<.

Ponechán pouze obvyklý název >revise<.

Škrtnuta slova >souborných děl<, an jejich význam vyžaduje zachování práva revise, jíž není potřebí u periodických časopisů a novin bez vyšší umělecké kvalifikace.

V odst. 3. místo >rozmnoženiny< uvedeno správně >korektury nebo revise<.

Poslední věty jednající o domněnce schválení výtisků přestylisovány a doplněny vzhledem na změny předcházejících odstavců a stanovena lhůta přiměřená >rozsahu a jiným okolnostem<.

Odst. 4. přestylisováním zkrácen vynecháním požadavku výslovného schválení původcem, pak s vynecháním slov >tisk, odlitek a pod.<, jelikož pojmenováním >technické provedení< zřejmě označen jest předmět.

V odst. 5. vsunutím slov >i pak< zdůrazněno, že i po předložení technického provedení reprodukce může původce žádati zastavení vydání.

Ku § 20, v odst.2. učiněn z důvodu slušnosti rozdíl mezi zvýšením již určené krámské ceny, jež může nakladatel učiniti jen se souhlasem zadavatelovým, kdežto ku snížení potřebuje souhlasu zadavatelova jen, když by se to dotýkalo, zadavatelova oprávněného zájmu.

Ku § 21. V odst. 1. škrtnuta poslední věta >i když není odměna výslovně určená<, jelikož i zásada úplaty bez ohledu na výslovné určení odměny jasně vyslovena v předcházející větě a opak vycházející z okolností, nutno dokázati.

Odst. 2. jednající ohledně výše úplaty, přestylisován s vynecháním názvu svazů, jež jako změnitelné soukromoprávní útvary společenské nelze do zákona pojati a s vyznačením kolektivní povahy úmluv jako i s přesnějším udáním výslovného neb nepřímého ujednání výše úplaty místo pouhého >určení její výše<.

Odst. 3. rovněž přestylisován a zkrácen, stanoven jako příslušné forum obecný soud nakladatele, tedy dle výše požadované úplaty okresní neb sborový soud I. stolice, a rozhodnutí po vyžádaní si posudku znalců po případě i z příslušného oboru literatury.

Rozhoduje soud co do výše úplaty v nesporném řízení, kdežto při spornosti jiných okolností, resp. úplatnosti samé, nutno domáhati se rozsouzení sporem, též jen pro nesporné řízení platí ustanovení odstavců 4. a 5.

Ku § 23. V odst. 1. škrtnuta poslední věta >jinak osvědčí-li důvodný zájem<, jelikož toto právo zadavatelovo není věcně odůvodněno.

Odst. 4. přizpůsoben výslovným ustanovením podle obsahu § 11., odst. 2., nikoliv jen pouhým odkazem na toto ustanovení.

Ku §u 24. Do odstavce § 1, vsunuta slova >ujednaný neb< k vyznačení i smluvního závazku.

Další věty o počtu volných exemplářů při současnosti několika vydání škrtnuty, jelikož dle předcházející věty platí počet exemplářů beztoho pro každé vydání.

V odstavci 2. místo >může žádati< vysloveno určitě >že přísluší< a to s vynecháním dolejší hranice >alespoň< přesným udáním >20 volných výtisků<.

V odstavci 3. vzhledem, na zvláštní povahu souborného díla neb časopisu ponecháno nakladateli právo dáti zadavateli separáty jako volné výtisky. Též přesně určeno, že volných výtisků příspěvku vydaného v novinách nelze vůbec žádati, což jest odůvodněno pravidelnou nepatrností příspěvku.

V odstavcích 4., 5. a 6. stanoveny přesně dle zvláštní povahy výtvarného díla vydaného ve volných listech, resp. při obrazových dílech, je-li text jen doprovodem a při literárních dílech ilustrovaných pak při uměleckých a obrázkových sešitech, kolik uměleckých a obrázkových sešitech, kolik volných exemplářů obdrží každý zadavatel.

V §u 25. připojen jako jinde výraz >rozmnoženiny<.

V §u 26 a 27 místo >původci< postaven širší název >zadavatel<.

K §u 28. V odstavci 1. připojena klausule >není-li jinak ujednáno<, aby možnost jiné úmluvy oproti povinnosti nakladatelově byla stanovena.

V odstavci 2. vysloveno ohledně litografie, že jen originály pro litografii pokládají se za původní dílo, což jest technicky odůvodněno.

V odstavci 3. stanoveno, že nakladatel, na nějž nebylo předvedeno výhradně reprodukční právo smí dále prodati stoček vyhotovený jiným než původcem jen s výslovným svolením zadavatelovým, takže nakladatel s výhradným reprodukčním právem není tím omezen.

Ku §u 29. V odstavci 1. za právního nástupce nutno rozuměti každého právního nástupce, tedy i jednotlivého (singulárního).

Odstavec 2. přestylisován a vysloveno, že souhlas zadavatele ku přenesení práv vyhrazených nakladateli může býti odpírán jen z důležitých příčin, čímž se chrání nakladatelé před šikanováním. Když zadavatel se nevyjádří na dopis nakladatelův nastává domněnka, že nesouhlasí; ji vyvrátiti ve sporu náleželo by pak nakladateli.

Věty o zániku závazku dřívějšího majitele byly vynechány vůbec, aby nebyl zkrácen autor o jednoho solidárního věřitele, jehož by ztratil tím, že závazky pomíjejí.

Závazky ty trvají, pokud nebylo ujednáno ničeho jiného.

Místo >určité< skupiny neb oboru, dáno slovo >příslušné<, aby tím vyznačeno bylo, že jedná, se tu o dotyčnou skupinu neb obor, jež se právě týkají zadaného díla.

V §u 30, odstavci 1. zdůrazněno i v předposlední větě, že nutno, aby dílo dodáno bylo včas.

V §u 35, v druhém odstavci stanoveno především přesně, že zadavatel nabývá práva volně nakládati dílem, zaniklo-li nakladatelské právo uplynutím doby (§ 4, odst. 1.), dále změněno z důvodu slušnosti dřívější nakladatelům nepříznivé ustanovení v ten rozum, že nakladatel i po zániku nakladatelského práva uplynutím doby jest ještě oprávněn vyprodati zbylé výtisky (rozmnoženiny) podle nakladatelské smlouvy řádně pořízené, s čímž i syndikát spisovatelů souhlasil.

V §u 38, v odstavci 3. rozšířeno bylo právo zadavatele odstoupiti od smlouvy i na případ zahájení vyrovnávacího řízení, aby takto uchráněn byl bezdůvodné škody.

Vynechána ustanovení o jistotě za nedospělé závazky, ježto jest slušno, aby právo zadavatelovo, odstoupiti od smlouvy, v těchto případech bylo bezpodmínečné. Bylo by to zbytečné omezování práva zadavatelova a není zde také zájmu pro nakladatele.

V §u 39, odst. 2, vsunuto jako jinde, slovo >výtisky<.

V §u 40, v odst. 1, příspěvek omezen na případy, kdy redaktorem neb nakladatelem byl přijat neb vyžádán. Dodání jeho může se stati nejen nakladatel, nýbrž i redaktoru, pročež vynecháno slovo >nakladateli<.

Místo >původce< (může vypověděti) dáno slovo >zadavatel< jako širší pojem.

Před >škodu< vsunuto slovo >náhradu<, jelikož právě tato se může požadovati.

V odstavci 2, též postaveno místo >původce< slovo >zadavatel<.

§ 41 osnovy ponechán v zákonu, an také § 47 německého zákona a článek 393 švýcarského zákona jednají o smlouvě mezi autorem a jeho pomocníky a jedná se tu o smlouvu o dílo.

§ 42 úplně přestylisován. Vytčeno především v odst. 1., že ustanovení paragrafů citovaných nelze úmluvou změniti.

V odst. 2, vysloveno pak, že tato ustanovení donucovací (jus cogens) vztahují se i na smlouvy v době účinnosti zákona již existující.

Tím tato ustanovení nutno aplikovati též na tak zvané staré smlouvy, takže staré smlouvy nesmí býti v nesouhlasu s těmito donucovacími ustanoveními.

Původce neb jeho právní nástupce má tu dle §u 3 odst. 1. právo rozmnožiti a rozšiřovati dílo v svobodném vydání, po uplynutí 15 let po vydání díla.

To platí pro všechny případy, tedy i když dle staré smlouvy nakladatel má právo uspořádati další vydání nebo bylo-li dílo dáno za odměnu smluvenou jednou pro vždy nebo bezplatně.

Dle §u 13 i tenkráte, když bylo propůjčeno nakladatelské právo pro všechna vydání, jest nakladatel povinen po rozebrání dřívějšího vydání uspořádati nové vydání a když tak neučiní po 2letech ve lhůtě dodatečně dané, má právo zadavatel domáhati se náhrady škody a mimo to buď od smlouvy odstoupiti anebo na jejím splnění trvati.

Když však výše úplaty ani výslovně ani nepřímo nebyla ujednána, tu dle §u. 21, odst. 2. řídí se v výše úplaty kolektivní smlouvou v době uzavření smlouvy trvající pro takový druh děl ujednané a není-li takového ujednání tu důsledkem ustanovení §u 21, odst. 2., dle ustanovení §u 21, odst. 3., rozhodne o výši úplaty soud.

Zadavatel má dále právo dle §u 24 při každém novém vydání díla na ujednaný neb obvyklý počet nových výtisků (rozmnoženin) a na dodání dalších výtisků (rozmnoženin díla) za cenu, za kterou nakladatel je sám ve svém obchodě dodává (§ 25).

Dále všechna práva vyhrazena nakladatelskou smlouvou nebo zákonem zadavateli přecházejí na jeho dědice nebo právní nástupce (§ 29).

Je-li nakladatelské právo propůjčeno pro určitý náklad nebo pro určitý počet rozmnoženin, končí nakladatelský poměr jakmile byly rozebrány. Zaniklo-li nakladatelské právo uplynutím doby, nabývá zadavatel práva volně nakládati dílem (§ 35).

To jsou tudíž ustanovení ve prospěch zadavatelů dle starých smluv.

K §u 43 vysloveno v odst. 1., že subsidiárně, pokud tento zákon neustanovuje ničeho jiného, platí pro nakladatelskou smlouvu v prvé řadě ustanovení všeobecného obchodního zákona (čl. 1. zák. ze dne 18. prosince 1865 ř. z. čís. 1. rok 1863 a § 1zákonného článku XXXVII z r. 1875), totiž obchodní právo, pak obchodní zvyky a v druhé řadě ustanovení obecného práva občanského.

Ustanovení §u 1172 a 1173 obec. obč. zákona ve znění III. dílčí novely (čís. nařízení z 19. března 1916 ř. z. č. 69) a §ů 515 až 533 zákonného článku XXXVII z r. 1875 pozbývají ovšem pak účinnosti.

Dle §u 44 nabývá zákon účinnosti prvním dnem 2. kalendářního měsíce, následujícího po vyhlášení, aby takto ustanovení jeho mohlo vejíti v delší době ve veřejnou známost.

Zákon provedou účastnění ministři.

Zákon při veškerém zřeteli na oprávněné zájmy nakladatelů chrániti má práva původce (zadavatele), aby nebylo sporů mezi ním a nakladatelem.

Ústavně-právní výbor doporučuje senátu, aby přijal osnovu vládní pozměněnou a doplněnou dle návrhů výborových, jak dole jest uvedena.

V Praze, dne 28. února 1923.

Dr. František Veselý v. r.,

místopředseda.

Dr. Adolf Procházka v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne......1923

o nakladatelské smlouvě.

§ 1.

(1) Nakladatelskou smlouvou přenechává zadavatel (původce, jeho právní nástupce neb jiná smluvní osoba) nakladateli dílo literární, umělecké dílo hudební neb výtvarné anebo dílo fotografické, aby je rozmnožil a rozšiřoval na vlastní účet.

(2) Nakladateli vzniká ze smlouvy závazek i není-li ve smlouvě jinak ujednáno, výhradné právo dílo rozmnožiti a rozšiřovati i vůči třetím osobám (nakladatelské právo), pokud zadavateli příslušelo.

§ 2.

(1) Zadavatel není oprávněn po dobu trvání nakladatelského poměru beze svolení nakladatele dílko téhož obsahu zadati jinému nakladateli vyjma případu § 3 odst. 2.