Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1571.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Pro celé území Československé republiky zřizuje se státní soud v sídle nejvyššího soudu.

Složení státního soudu. Státní soud skládá se z předsedy, jeho náměstka a potřebného počtu soudců z povolání a přísedících.

Předsedu státního soudu a jeho náměstka jmenuje na návrh vlády president republiky na dobu tří let.

Předsedu zastupuje jeho náměstek a náměstka soudce z povolání podle služebního pořadí nejstarší.

Potřebný počet soudců z povolání ustanovuje president nejvyššího soudu ze členů

tohoto soudu nebo sborových soudů II. stolice na jeden rok. Na touž dobu ustanovuje jejich náhradníky (§ 5, odst. 1. a 2.) ze soudců znalých vojenského trestního práva. Soudcové z povolání pozbývají svého úřadu, jakmile přestali býti členy nejvyššího soudu.

Kolik má býti přísedících, určí vláda pokaždé podle potřeby. Jmenuje je na dobu tří let president republiky z osob, které mu navrhne vláda.

Týmž způsobem děje se jmenování nových členů na zbytek funkčního období, ukáže-li se toho potřeba.

Přísedící musí býti státními občany Československé republiky, práva znalí, nejméně 40letí, nesmějí býti nezpůsobilými k úřadu porotce (§ 2 zákona z 23. května 1919, č. 278 Sb. z. a n.). Aktivní státní zaměstnanci, vyjímajíc vysokoškolské profesory, nemohou býti přísedícími státního soudu.

Úřad přísedícího smí býti odmítnut nebo složen jen z důvodů závažných. Rozhodnouti o tom náleží předsedovi státního soudu.

Přísedící, pokud konají svůj úřad, jsou soudci po rozumu § 98 ústavní listiny; za porušení svých soudcovských povinností odpovídají jedině disciplinárnímu soudu nejvyššího soudu.

Disciplinárními tresty jsou písemné napomenutí, peněžitá pokuta do 10.000 Kč a ztráta členství ve státním soudě. Na tuto ztrátu uzná disciplinární soud také, vyjde-li na jevo, že přísedící neměl v době svého jmenování některé náležitosti uvedené v odst. 1. nebo že jí později pozbyl.

Státní soud soudí v obdobích, jichž počet a počátek určí podle potřeby jeho předseda.

Hlavní přelíčení před státním soudem koná se před senátem složeným ze šesti členů. Tři z těchto členů jsou soudcové z povolání, z nichž jeden předsedá.

Jde-li o případy, kde jsou obžalovány výlučně osoby podřízené pravomoci soudů vojenských, budiž na místo jednoho soudce z povolání přibrán náhradník ze soudců znalých vojenského trestního práva (§ 2, odst. 4.). Pro případy jiné těchto náhradníků přibírati nelze.

Předseda státního soudu sestaví před počátkem každého kalendářního roku potřebný počet senátů na celý tento rok tím způsobem, že stanoví jejich předsedy a členy, jakož i potřebný počet náhradníků; při tom zároveň určí, v jakém pořadí náhradníci nastupují.

Veškerá rozhodnutí mimo hlavní přelíčení, pokud nenáležejí předsedovi soudu nebo předsedovi senátu, činí státní soud ve shromáždění tří soudců z povolání. Proti těmto rozhodnutím není opravného prostředku.

Takto sestavené stálé senáty vyhlásí se v úředním listě Československé republiky.

(1) člen státního soudu je vyloučen:

1. je-li činem sám poškozen nebo je-li poškozený, obviněný, žalobce neb obhájce s ním příbuzný nebo sešvakřen v pokolení vzestupném nebo sestupném, je-li jeho bratranec nebo sestřenice nebo s ním ještě blíže příbuzný nebo ve stejném stupni sešvakřen, je-li k němu v poměru adoptivním nebo pěstounském, poručenském neb opatrovnickém;

2. byl-li mimo svůj úřad svědkem trestného činu nebo byl-li v této trestní věci vyslechnut jako svědek nebo znalec;

3. byl-li v téže věci vyšetřujícím soudcem, obhájcem, zástupcem soukromého žalobce neb účastníka nebo státním zástupcem.

(2) Obviněný i veřejný žalobce (§ 8) má právo zamítnouti soudce z povolání, může-li uvésti a osvědčiti jiné podstatné důvody proti jeho úplné nestrannosti.

(3) Každý člen soudu, u něhož se vyskytne některý důvod uvedený v odstavci prvním nebo druhém, je povinen oznámiti to ihned předsedovi státního soudu. Předseda učiní toto oznámení presidentovi nejvyššího soudu.

(4) O vyloučení nebo zamítnutí člena státního soudu rozhoduje s konečnou platností předseda státního soudu nebo, jde-li o vyloučení předsedy státního soudu, nejvyšší soud.

(5) Obviněný může zamítnouti dva přísedící bez udání důvodu (§ 19). Je-li několik obviněných, vykonávají toto právo zamítací společně. Neshodnou-li se, rozhoduje větší počet hlasů, při rovnosti hlasů je odmítnut ten, kdo v seznamu přísedících je uveden na místě pozdějším.

(6) Právo zamítací uvedené v odstavci druhém a pátém lze vykonati nejpozději osmý den před hlavním přelíčením.

(7) Došlo-li k vyloučení nebo zamítnutí člena státního soudu, učiní předseda státního soudu čeho třeba, aby byl senát doplněn.

Předseda státního soudu, jeho náměstek a soudcové z povolání vykonají do rukou presidenta nejvyššího soudu přísežný slib, že budou šetřiti zákonů a věrně plniti své soudcovské povinnosti. Stejný slib vykonají přísedící před svým prvním soudcovským úkonem do rukou předsedy státního soudu, který je před tím upozorní na jejich práva a povinnosti.

Veřejným žalobcem u státního soudu je vrchní státní zástupce v sídle státního soudu nebo jeho náměstek.

O potřebný pomocný personál, místnosti a věcné potřeby postará se justiční správa.

Přísedícím přísluší náhrada za ztrátu času, a nebydlí-li v místě soudu, také náhrada za cestu, nocleh a stravu ve výši, která se určí nařízením.

Stejným způsobem se ustanoví, jaká náhrada přísluší obhájcům zřízeným z moci úřední. Tyto náklady zakládá stát s výhradou práva k náhradě proti osobě, která je povinna nésti útraty trestního řízení.

Nedostaví-li se přísedící k hlavnímu přelíčení bez dostatečné omluvy, může mu předseda senátu uložiti peněžitou pokutu, přiměřenou jeho majetkovým poměrům a podle okolností též náhradu útrat zmařeného hlavního přelíčení. Přísedící má právo do osmi dnů podati proti tomu námitky, o nichž rozhodne s konečnou platností tříčlenný senát (§ 5, odst. 5. ).

Sbíhá-li se s trestným činem, o němž přísluší rozhodovati státnímu soudu, jiný trestný čin, náleží státnímu soudu konati trestní řízení také o tomto trestném činu, je-li s oním ve skutkové souvislosti. Státní soud může však takovou trestní věc vyloučiti a odkázati ji soudu, jenž by jinak byl příslušný.

O řízení před státním soudem platí obdobně ustanovení trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., pokud tento zákon nestanoví odchylek.

Přípravné řízení koná se u soudu příslušného podle obecných pravidel, a to podle ustanovení trestního řádu pro ten soud platného.

Před podáním spisu obžalovacího je provésti vyšetřování (přípravné vyšetřování, vyhledávací řízení).

Po skončeném vyšetřování podá státní zástupce soudu uvedeného v § 13 do čtrnácti dnů obžalovací spis u státního soudu v předepsaném počtu stejnopisů, připoje veškeré spisy.

Státní soud rozhodne z povinnosti úřední o své příslušnosti a přípustnosti obžaloby podle zásad uvedených v §§ 211 a 213 až 215 tr. ř., s úchylkami uvedenými v následujících paragrafech. Proti tomuto rozhodnutí není opravných prostředků.

Soukromý účastník nemá práva podati obžalobu podpůrnou (§ 48 tr. ř.).

Uzná-li státní soud, že je příslušný a že obžaloba je přípustná, vysloví, že obviněný se dává v obžalobu. Zároveň rozhodne o uvalení nebo dalším trvání vazby, jakož i o tom, má-li se některá věc vyloučiti z trestního řízení. O svém rozhodnutí dá věděti obviněnému zároveň se spisem obžalovacím a veřejnému žalobci (§ 8).

Prohlásí-li se státní soud nepříslušným, uvědomí o tom obviněného i státního zástupce podavšího obžalovací spis. Tomuto státnímu zástupci náleží, aby do osmi dnů u příslušného soudu buď podal nový spis obžalovací neb učinil jinaké návrhy.

Totéž platí, vyloučil-li státní soud některou trestní věc ze společného řízení a odkázal-li ji soudu jinak příslušnému.

Má-li sborový soud první stolice, soud porotní nebo soud vojenský, před nímž se koná hlavní přelíčení, za to, že věc náleží před státní soud, vysloví usnesením svou nepříslušnost. Rozhodnouti o tom náleží v řízení před soudem porotním soudnímu sboru samému. Proti takovému usnesení není opravného prostředku.

Má-li soud rozhodující o námitkách proti obžalovacímu spisu za to, že je příslušný státní soud, vysloví toliko nepříslušnost soudu, u něhož byl podán spis obžalovací, uveda tento důvod.

V obou těchto případech náleží státnímu zástupci, aby do osmi dnů buď podal státnímu soudu nový spis obžalovací neb učinil jinaké návrhy.

Výrok státního soudu, jímž se prohlásil nepříslušným, je pro všechny jiné soudy závazný, leč by skutkový podklad tohoto výroku podstatně se změnil po rozhodnutí státního soudu.

Předseda senátu, když uvědomuje obviněného o rozhodnutí podle § 15, vyzve ho zároveň, aby se prohlásil, chce-li, hledě na spis obžalovací, činiti návrhy na provedení dalších průvodů nebo jinaké zjištění. Zároveň vyzve jej, aby do určité lhůty oznámil, zřídí-li si obhájce; neučiní-li tak, zřídí se mu neodkladně obhájce z moci úřední z osob oprávněných k obhajování u soudů Československé republiky.

Usnese-li se státní soud, aby obviněný byl vzat do vazby neb aby v ní byl ponechán, zařídí předseda senátu, aby byl dodán do věznice, určené pro vyšetřovance státního soudu.

Den hlavního přelíčení nařídí předseda senátu tak, aby obsílka byla obžalovanému doručena nejpozději čtrnáct dnů před tímto dnem, leč by obviněný výslovně souhlasil se zkrácením této lhůty.

Spolu s obsílkou buďtež obviněnému oznámena jména členů nalézacího soudu a jména náhradníků a budiž poučen o právu zamítacím.

Hlavní přelíčení koná se zpravidla v sídle státního soudu. Podle potřeby může však státní soud se usnésti, že hlavní přelíčení se bude konati na jiném místě republiky.

Hlavní přelíčení koná se podle pravidel platných pro sborové soudy první stolice.

Zastupování obžaloby při hlavním přelíčení může ministerstvo spravedlnosti přenésti na některého státního zástupce.

Státní soud rozhodne v každém případě ve věci samé, i když nabude přesvědčení, že čin, jehož se obžalovaný dopustil, náleží pod jiné ustanovení trestního zákona nežli je v obžalobě uvedeno.

Při rozhodování věci řídí se státní soud ustanoveními trestních zákonů, jichž by bylo užíti soudu příslušnému podle obecných pravidel.

Úhrnný a sjednocený trest podle § 517 trestního řádu zák. čl. XXXIII. z r. 1896, stanoví státní soud vždy sám v neveřejném sedění. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

Přísedící hlasují před soudci z povolání.

Proti rozsudku státního soudu je přípustna jedině dovolací stížnost na nejvyšší soud z těchto důvodů:

1. že byl porušen trestní zákon (§ 281, č. 9 až 11 tr. r.),

2. že byla hrubě porušena některá stěžejní zásada trestního řízení.

Důvod uvedený pod č. 2 lze uplatňovati toliko, měla-li vytýkaná vada rozhodující vliv na výrok o vině.

Zmateční stížnost k zachování zákona je přípustna.

Dovolací stížnost mohou podati ve prospěch obžalovaného obžalovaný, jeho zákonný zástupce a obhájce; je-li obžalovaný nezletilý, může proti jeho vůli dovolací stížnost podati zákonný zástupce i obhájce.

V neprospěch obžalovaného může ji podati toliko veřejný žalobce (§ 8).

Jinak platí o podávání dovolací stížnosti a řízení o ní obdobně ustanovení § 284 až 293 tr. ř. a zákona ze dne 31. prosince 1877, č. 3 ř. z. z roku 1878. Při tom užíti jest o dovolacím důvodě, uvedeném v §u 22, odst. 1, č. 2, ustanovení platných o zmatečním důvodu, uvedeném v § 281, č. 4 tr. ř.

O všech opravných prostředcích rozhoduje nejvyšší soud.

Jakmile rozsudek nabude právní moci, zašle státní soud veškeré spisy sborovému soudu první stolice svého sídla, a jde-li o osobu podřízenou vojenské soudní pravomoci, divisnímu soudu téhož místa. Těm náleží postarati se, aby byl rozsudek vykonán podle platných ustanovení. Jim přísluší také učiniti veškerá další rozhodnutí přikázaná jinak soudu nalézacímu. Rozhodovati o návrhu na obnovu trestního řízení a rozhodovati v případech §§ 410 a 411 tr. ř. zůstavuje se státnímu soudu samotnému.

Státním zástupcem rozumí se v §§ 14, 16, 17 a 20, jde-li výlučně o osobu podřízenou jinak vojenské soudní pravomoci, vojenský prokurátor.

Státní soud je příslušný také pro trestné činy spáchané před účinností zákona na ochranu republiky, pokud obžaloba v této době nenabyla ještě právní moci.

První jmenování soudců z povolání platí do konce roku 1923, první jmenování předsedy soudu, jeho náměstka a přísedících do konce roku 1925.

V příloze stanovené znění zákonných ustanovení prohlašuje se za autentické.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.

Jeho provedení ukládá se ministrům spravedlnosti a národní obrany.

Sborový soud druhé stolice má obžalobu prozatím zamítnouti, shledá-li toho potřebu, aby se nějaká formální vada odstranila, nebo aby se věc lépe vyjasnila.

Žalobce má pak vyšetřujícímu soudci ve třech dnech učiniti své případné návrhy nebo podati znovu obžalobu (§§ 27 a 46).

Má-li sborový soud druhé stolice za to, že obžalobě odporuje některý z důvodů dále uvedených, má rozhodnouti: obžaloba se nepřipouští a řízení se zastavuje. Tyto důvody jsou:

1. že skutek, který se dává obviněnému za vinu, není činem trestným k soudu příslušejícím;

2. že tu není dostatečných důvodů, z nichž by obviněný mohl se považovati za podezřelého z takového skutku;

3. že jsou tu okolnosti, pro které skutek přestává býti trestným nebo pro které stíhání skutku jest vyloučeno; konečně,

4. že tu schází podle zákona potřebná žádost nebo přivolení osoby k tomu oprávněné. Netýče-li se tento výrok všech článků obžaloby, má sborový soud zároveň naříditi, že ty články, ohledně nichž výrok byl vydán, mají ze spisu obžalovacího odpadnouti.

Je-li důvod, z něhož se obžaloba nepřipouští, také některému spoluobžalovanému ku prospěchu, který žádných námitek neučinil, má sborový soud si počínati tak, jako by byl tento spoluobžalovaný námitky učinil.