Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.
I. volební období.
6. zasedání.
Tisk 1581.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne.....1923
o přesunu příslušnosti ve věcech vyvlastnění na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zák. čl. XLI:1881.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Působnost ve věcech vyvlastnění podle zák. čl. XLI:1881, kterou mělo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle čl. XVIII:1889 ministerstvo obchodu, přechází na ministerstvo vnitra s těmi odchylkami:
1. práva vyvlastňovací podle §u 5 zák. čl. XLI:1881 usídlí ministerstvo vnitra v dohodě s příslušným odborným ministerstvem,
2. povolení k předběžným pracím podle §u 7, odst. 1, téhož zák. čl. udílí příslušné odborné ministerstvo,
3. požární obvod a bezpečnostní opatření podle §u 18 téhož zák. čl. ustanovuje ministerstvo železnic,
4. o rekursu podle §u 20, odst. 2, téhož zák. čl. rozhoduje při železnicích ministerstvo železnic a při vodních cestách ministerstvo veřejných prací,
5. dočasné vyvlastnění práva výčepního podle §u 81 téhož zák. čl. nařizuje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem obchodu,
6. povolení k zabrání nemovitostí podle §u 86 téhož zák. čl. udílí příslušné odborné ministerstvo.
§ 2.
Nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 4. září 1920, č. 59/1920 (1750 res. pl.), o dočasné úpravě příslušnosti ve věcech vyvlastnění pozbývá platnosti.
§ 3.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Na území dříve uherském bylo ve věcech vyvlastnění podle zák. čl. XLI:1881 o vyvlastnění původně příslušno ministerstvo veřejných komunikací, které zák. čl. XVII I: 1889 bylo přeměněno v ministerstvo obchodu.
Pro Slovensko vydal sice ministr s plnou mocí pro správu Slovenska na základě §u 14 zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n., zvláštní nařízení ze dne 4. září 1920, č. 59/1920 (1750 res. pl.) o dočasné úpravě příslušnosti ve věcech vyvlastnění, kterým příslušnost ve zmíněné věci byla až do další úpravy zákonné přenesena na ministerstvo vnitra.
Jelikož však nařízení toto má platnost pouze pro Slovensko a na území Podkarpatské Rusi, příslušnost ve věcech vyvlastnění nebyla jinak zákonem upravena, zůstalo ve věcech vyvlastnění na území Podkarpatské Rusi příslušným ministerstvo obchodu.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku pak je ve všech případech, ve kterých příslušnost není přikázána úřadu jinému, příslušno ministerstvo vnitra, aby v nejvyšší stolici rozhodlo o vyvlastnění, a ministerstvu obchodu jest agenda vyvlastnění přirozeně zcela cizí, pročet doporučuje se, aby působnost ve věcech vyvlastnění byla také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi soustředěna u ministerstva vnitra.
Co do podrobností se uvádí:
K §u 1.
Nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 4. září 1920, č. 59/1920 (1750 res. pl.), platí pouze pro Slovensko, a byla tamtéž nařízením tímto otázka příslušnosti ve věcech vyvlastnění, přenesené na ministerstvo vnitra, řešena prozatím způsobem vyhovujícím. Jest třeba, aby otázka tato byla i pro území Podkarpatské Rusi jednotně rozřešena.
To se má provésti tím, že se příslušnost rozhodovati podle zák. čl. XLI: 1881 (všeobecného zákona vyvlastňovacího) v nejvyšší stolici přenáší na ministerstvo vnitra s některými odchylkami, kdežto ve všech případech, kdy podle speciálních zákonů rozhoduje na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jiný úřad, než ministerstvo vnitra, působnost onoho úřadu tímto zákonem zůstane nedotčena.
Odchylky, o něž jde, totiž že právo vyvlastňovací podle § 5, zák. čl. XLI:1881, na základě něhož podnik může se o vyvlastnění ucházeti, udílí ministerstvo vnitra v dohodě s příslušným odborným ministerstvem a že dočasné vyvlastnění práva výčepního podle §u 81 téhož zák. čl. nařizuje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem obchodu, jsou navrženy v zájmu věci.
Další odchylky navržené pod č. 2, 3, 4 a 6, podle nichž rozhoduje příslušné odborné ministerstvo, navrhují se z té příčiny, že v podobných případech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku rozhodují odborná ministerstva a nikoliv ministerstvo vnitra.
Ku konci se uvádí, že zákonem tímto nemá pro budoucnost býti prejudikováno jinaké úpravě příslušnosti ve věcech vyvlastnění speciálními zákony.
K §u 2.
Ustanovení §u tohoto jest pouhým důsledkem ustanovení § 1.
K §u 3.
Znění §u 3, totiž že zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a nikoliv 30 dnů po jeho vyhlášení, navrhuje se z té příčiny, aby co nejdříve byla odstraněna nesrovnalost ta, že jmenovitě na Podkarpatské Rusi jsou nuceny o vyvlastnění rozhodovati úřady, kterým působnost tato jest cizí.
Vláda projevuje přání, aby tento návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě 14 dnů.
V Praze, dne 8. března 1923.
Náměstek předsedy vlády a ministr vnitra:
Malypetr v. r.