Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1587.

o ražbě československých dukátů.

Jedním z posledních činů zesnulého ministra financí dra Aloise Rašína v oboru cílevědomé a velkorysé jeho měnové politiky byl návrh na ražbu československých zlatých dukátů. Přes různé problematické peněžní theorie, ku kterým světová válka se svým papírovým hospodářstvím zavdala úrodný podnět, ukázal se právě peněžní rozvrat všech zemí, které toto papírové hospodářství bezmezně provozovaly, že jedinou záchranou a návratem k spořádaným a pravidelným hospodářským poměrům bude obnovení kovové měny. To jest onoho stavu, až jednotka peněžní jako míra hodnot bude opět záležeti v určitém, zákonem stanoveném množství drahého kovu, dnes ovšem drahokovu jedině možného, zlata. Tím stane se tato jednotka peněžní, ať již nazývána bude korunou neb frankem neb jinak, pevným měřidlem hodnot, neboť cena jednotky té rovna bude ceně zlata, která poměrně ze všech statků nejstálejší má hodnotu. Tak jedině bude lze provésti konečnou stabilisaci měny, po které se dnes tak často volá a která jest tak důležitá pro obchod vnitřní i mezinárodní. Proto také bohaté státy západní setrvaly a setrvají i budoucně pevně při měně zlaté.

Pohříchu stát náš nemůže dnes ještě přikročiti k takové stabilisaci měny na základě zlata. I kdyby si dostatečné množství zlata z ciziny pro svůj zlatý poklad opatřil - dle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 347 Sb. z. a n. o cedulové bance československé, bude zapotřebí jak známo, aby 35% všech obíhajících bankovek bylo kryto drahým kovem a zlatými devisami není - prozatím žádné záruky, že by bylo lze zlato to trvale upoutati a že by opět samočinně nezmizelo. Neboť základní zásadou zlaté měny jest, aby papírové bankovky kdykoliv na požádání na zlato u banky byly směnitelné. Tato zásada ovšem tam, kde předpoklady pro zlatou měnu jsou dány, zůstává jen theoretickou, to jest nikdo ve skutečnosti směnění svých bankovek za zlato nežádá,poněvadž ho nepotřebuje. Ale nepotřebuje a nežádá zlata tenkrát, je-li v domácí bankovky úplná důvěra a není-li tedy po zlatých penězích žádné sháňky k účelům thesauračním. Hlavně ale nepotřebuje se zlata, jestli jest mezinárodní platební bilance naproti cizině trvale aktivní, převažuje-li tedy číslice vývozu trvale dovoz a je-li i zadlužení domácí země naproti cizině menší než naopak. Pak není žádného nebezpečí, že by bankovky vyměňovány byly za zlato a že by toto zlato unikalo do ciziny za účelem placení tamních závazků. Pak nastává teprvé okamžik příhodný k zavedení zlaté měny.

Jest zřejmo, že hospodářský náš život jest okamžiku toho ještě velmi vzdálený a že jen všestrannou pílí, výrobností a šetrností se k cíli tomu budeme moci přiblížiti. Také tento předložený zákon nemá do konce za účel zavedení nějaké zlaté měny. Neboť měnou jsou jen takové peníze, které jsou neobmezeným zákonným platidlem, to jest které musí každý k vyrovnávání svých závazků přijímati a kterými každý může libovolně platiti.

Tomu tak nemá býti při zamýšlených t. zv. svatováclavských zlatých dukátech. Dukáty tyto mají býti jen t. zv. obchodními mincemi, to jest penězi, jichž užívání jest dáno v libovůli smluvních stran. Také hodnota jich bude sice vnitřně stálá, to jest odpovídati přibližně 1/290,5 kilogramu ryzího zlata, ale pokud vyjadřovati se bude v hodnotě naší papírové měny, která ovšem není stálá, bude míti hodnotu kursovou. Po této stránce bude tedy náš zlatý dukát zbožím.

Ale přes to, že ražba dukátů nebude formálním krokem k zavedení zlaté měny, sluší ji přece vítati z různých důvodů. Důvody ty jsou rázu spíše psychologického. Jednak může býti příslušníkům československého státu hlubokým uspokojením viděti po staletích opět vlastní zlaté mince v oběhu, mince na kterých ražena bude každému posvátná postava sv. Václava, vévody země české, jež bývala symbolem naší státní samostatnosti. Jednak existence zlatých mincí bude znamením rostoucí naší hospodářské i finanční síly a konečně i mince ty, jež bude volno na soukromý účet raziti, ukojí hlad po legitimní thesauraci, projevující se dnes ještě pošetilým způsobem v hromadění vnitřně nehodnotných mincích drobných.

Co do jednotlivých podrobností předlohy, obsahují ustanovení mincovně technická obvyklého rázu. Tak co do stříže a ryzosti nových dukátů, i co do jich váhy (§ 1), zevní úpravy;(§ 2), t. zv. remedia (zákonně přípustné úchylky) (§ 3) a ovšem i ustanovení, kterým výslovně nová mince prohlašuje.se za minci obchodní (§ 4). Prvních 1000 dukátů zvláště očíslovaných (jubilejních) bude raženo na účet státní, ostatní bude lze raziti ve státní mincovně na účet soukromý. Se všemi těmito ustanoveními lze souhlasiti. Jediná pochybnost snad jest, nebylo-li by bývalo praktičtější přizpůsobiti již nyní nové svatováclavské dukáty co do jich váhy a ryzosti některé platné soustavě mincovní, ku př. latinské soustavě frankové a raziti tedy z 1 kg ryzího zlata nikoliv dukátů 290 1/2, nýbrž 344 1/2, takže by československý dukát se pak rovnal hodnotou svou zlatému 10franku. Tím by se při event. budoucím zavedení zlaté frankové měny u nás tyto dukáty proměnily prostě v kurantní mince a prohlášeny by byly pak za zákonné platidlo. Ovšem by tím dotčena byla historická kontinuita mezi těmito dukáty novými a staročeskými a mimo to by nyní již dukátů takových mohlo býti používáno snadněji k platům do ciziny jako zlatých franků. Proto zpravodaj nepokládal za vhodno v tomto směru nějakou změnu ve vládním návrhu a usnesení poslanecké sněmovny navrhnouti.

Rozpočtový výbor senátu navrhuje tudíž, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo ve znění tisku číslo 1564 senátem beze změny schváleno.

V Praze, dne 14. března 1923.

Dr J. Karas v. r.,

místopředseda.

Dr Horáček v. r.,

zpravodaj.