Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

1. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1588.

o vládním návrhu zákona na ochranu republiky.

Čím delší doba uplývá od obnovení státní samostatnosti naší, tím živěji a palčivěji pociťovány jsou nedostatky trestního zákonodárství našeho, v jehož oboru - stejně jako pro jiné obory právního života našeho - ihned při převratu zákonem ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu Československého (Sb. z. a n. č. 11) ponechány v prozatímné platnosti veškeré dotud platné zákony, zejména tedy dřívější trestní zákony i trestní řády rakouský, uherský a vojenský: bylot' tehdy nezbytně nutným, aby pro zachování souvislosti dřívějšího právního řádu se stavem novým, pro uvarování zmatků a pro úpravu nerušeného přechodu k novému státnímu životu zachovány byly v prozatímně platnosti veškeré dosavadní zákony a nařízení.

Nový právní řád ve státě, založený na ústavě usnesené revolučním Národním shromážděním, čím dále tím nutněji vyžaduje, aby na místě dosaváde prozatímně platných starých trestních zákonů rakouského i uherského - z nichž rakouský platný již od r. 1852 jest jen málo pozměněným vydáním trestního zákona z r. 1803, - vydán byl jednotný trestní zákon pro celé státní území naše.

Jsou sice již v plném proudu práce pro toto veliké dílo unifikace trestního zákonodárství, připravované na širokém základě, avšak při povaze věci a rozsahu látky nutno počítati s tím, že celková úprava nového trestního práva československého vyžadovati bude ještě léta příprav, porad a zákonodárných prací, má-li nové trestní právo co nejvíce vyhovovati netoliko ze základu změněným poměrům ústavním, ale také modernímu vědeckému nazírání a pokroku novodobé trestní pravovědy.

Naléhavé a neodkladné potřeby doby vynutily si již opětně, že Národní shromáždění usneslo se na zákonech, jimiž některá zastaralá a nevyhovující ustanovení trestních zákonů dotud platných byla zrušena, změněna nebo doplněna.

Takováto naléhavá nutnost bezodkladné změny a doplnění trestních zákonů nastala také v poslední době pokud se týče trestních činů politických a některých jim blízkých trestních činů a to nejenom v důsledku zvýšené agitace živlů státu našemu. nepřátelských, ale i následkem četných a závažných zákonných mezer v platném trestním. právu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, následkem čehož nebylo lze odkládati aspoň s částečnou úpravou trestního zákona.

Výsledkem této částečné úpravy jest předložený právě návrh zákona na ochranu republiky, jejž možno právem nazvati první unifikační trestní novelou naší.

Nutnost této novelisace vyplynula především z celkové situace státu našeho, jak dána jest již vznikem jeho z trosek rozbořené monarchie rakousko-uherské, z povinnosti a potřeby ochrániti základy státu, jeho ústavu a na ni vybudované státní zřízení, zabezpečiti klid a pořádek a tím umožniti nerušený vývoj státu i jeho obyvatelstva.

Nejedná se o zákon výjimečný a není ho také třeba: Pro výjimečné doby vystačí stát náš zákonem o mimořádných opatřeních ze dne 14. dubna 1920, Sb. z. a n. č. 300, vydaným revolučním Národním shromážděním, podle kterého lze dočasně omeziti určité svobody ústavní listinou zaručené. Zákon na ochranu republiky, jak jej poslanecká sněmovna schválila, jest trvalou a řádnou úpravou těch ustanovení trestních zákonníků, které jednají o trestních činech politických a jim příbuzných a bude moci býti ve většině svých ustanovení přejat do budoucího trestního zákonníka československého.

Nejedná se o zákon zbytečný, nýbrž o státní nezbytnost vyvolanou netoliko zjištěnými nedostatky prozatímně platných trestních zákonů, ale i kategoricky diktovanou potřebou bezodkladně potlačiti a na trvalo znemožniti snahy čelící k rozvratu státu, k ohrožení jeho bezpečnosti a veřejného klidu a pořádku.

Nejedná se o zákon nebezpečný pro stát a jeho obyvatelstvo, nebezpečným bude zákon na ochranu republiky jen potud, pokud jest nebezpečným každý trestní zákon pro pachatele trestných činů, bude tedy nebezpečným jen pro nepřátele státu, jeho ústavnosti a jeho zřízení, pro útočníky na ústavní činitele a pro ohrožovatele bezpečnosti republiky a rušitele obecného míru a veřejného pořádku.

Nejedná se o zákon protiústavní práv a svobod občanských, ústavní listinou zaručených zákon na ochranu republiky šetří dostatečně, omezuje je přípustnou měrou jen v těch případnostech a potud, kde a pokud toho vyžaduje vyšší zájem státní anebo nutný ohled na práva a svobody jiných spoluobčanů státních.

Princip porot zásadě zachován a nově přičleněný státní soud, jemuž přísluší souditi nejtěžší trestné činy podle zákona na ochranu republiky, vybudován na zásadě soudů kmetských: soudcům z povolání postaveny v něm na roveň práva znalí, tedy odborně kvalifikovaní soudci laikové. Vyloučení určitých, v zákoně přesně vytčených tiskových zločinů a přečinů z příslušnosti porotních soudů pojato bylo do zákona za úplného souhlasu povolaných zástupců stavu novinářského, stejně jako za tohoto souhlasu změněno a částečně zpřísněno trestní stíhání zanedbání povinné péče při tiskopisech.

Sluší však zdůrazniti, že tato do oboru tiskového práva zasahující ustanovení zákona na ochranu republiky mají ráz prozatímnosti, definitivní úprava jejich vyhrazena zůstává novému tiskovému zákonu, jehož projednání v době co nejbližší uznává se za nutné a potřebné a to jak se zřetelem na žádoucí povznesení úrovně veřejného tisku a tím i úrovně veškerého veřejného života našeho, tak i se zřetelem na naléhavé stesky a potřeby příslušníků stavu novinářského, které odkladu delšího nestrpí.

Stát náš přichází sice později s vydáním zákona na ochranu republiky, než státy v nejbližším našem sousedství, které - zejména pak státy vybudované na dřívějších územích zrušené monarchie rakousko-uherské - ze stejných důvodů a za stejných poměrů nuceny jsou chrániti svou státní existenci, bezpečnost a zřízení před nepřáteli vnějšími a vnitřními: s těmito cizími zákony však zákon náš snese zcela dobře, srovnání, jak co do svých zásad a pojmů trestních činů, tak i co do jejich trestání, trestní sazby našeho zákona jsou daleko mírnější než sazby kteréhokoliv obdobného zákona cizího.

Ústavně-právní výbor senátu projednav podrobně zákon v celku i jednotlivá jeho ustanovení; jednomyslně se usnesl doporučiti senátu schválení zákona ve znění jak byl usnesen ve sněmovně poslanecké bez jakýchkoliv změn. Ústavně-právní výbor, byl si při tomto rozhodnutí svém plně vědom toho, že jest příkazem chvíle zabezpečiti ústavní základy státu, nerušené vykonávání práv a povinnosti ústavních jeho představitelů, klid a pořádek ve státě, tedy nejdůležitější a nejcennější právní statky znova nabyté státní samostatnosti, jejichž účelná a účinná ochrana zjednána býti může jenom vhodným a účelným zákonem trestním.

Nepřehlížeje podstatných obtíží, které spočívají v tom, že mnohé ze zásad zákona na ochranu republiky různí se od zásad platných v dosavadních trestních zákonnících a vytyčují zásady budoucího československého trestního zákona, s jehož duchem mají souhlasiti a do systému jeho zapadati, vyslovuje ústavně-právní výbor důvěry plné přesvědčení, že osvědčené soudcovstvo republiky československé, do jehož rukou svěřen bude nejdůležitější úkol nového zákona - praktické jeho provedení - bude plně s tento zodpovědný úkol, a že důsledným, cílevědomým a nestranným prováděním zákona také ono přispěje k velikému účelu zákona a tím i ke vzpružení a povznesení mravního i právního vědomí občanstva, které ději válečnými i událostmi poválečnými tolik pokleslo.

Pokud se týče jednotlivých ustanovení zákona, ústavně-právní výbor uznal a schválil důvodnost a správnost výkladů a vysvětlivek připojených v důvodové zprávě ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny (tisk 4021 posl. sněm.) k jednotlivým paragrafům zákona.

K návrhu zpravodajovu schválil ústavně-právní výbor rovněž resoluci usnesenou v poslanecké sněmovně, kterou se vládě ukládá, aby s urychlením předložila návrh zákona, kterým se jednotné upravují následky odsouzení trestního.

I navrhuje ústavně-právní výbor, aby senát

1. schválil usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona na ochranu republiky ve znění senátního tisku čís. 1570,

2. usnesl se na této

resoluci:

"Vládě se ukládá, aby s urychlením předložila návrh zákona, kterým se jednotným způsobem pro celé státní území a při odsouzení ať soudem občanským či vojenským upravují následky odsouzení trestního, zejména pokud jde o ztrátu odpočivných a zaopatřovacích platů a ztrátu kvalifikace a hodností, kterých odsouzený nabyl svým předchozím vzděláním."

V Praze dne 15. března 1923.

Dr. Frant. Soukup v. r.,

předseda.

Dr. Ant. Klouda v. r.,

zpravodaj.