Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1590.

Ve výborové schůzi dne 15. března 1923 bylo projednáno a schváleno usnesení poslanecké sněmovny v záležitosti osnovy zákona o telegrafech, beze změny a sice z důvodů v níže položené zprávě uvedených. Řečená osnova má toto znění:

ze dne.....................1923

o telegrafech.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Zřizovati, udržovati a provozovati telegrafy na území Československé republiky jest výhradným právem státu.

(2) Výjimky stanoví tento zákon (§ 3, odst. 3.).

(1) Telegrafem ve smyslu tohoto zákona se míní elektrický telegraf nebo telefon, a to drátový i bezdrátový (radiotelegraf), jakož i elektrická návěštní zařízení.

(2) Slovem radiotelegraf se míní v tomto zákoně i radiotelefon.

(1) Výkon práva, vyznačeného v §u 1 tohoto zákona, může stát propůjčiti koncesí. Podmínky určí vládní nařízení.

(2) Koncese potřebují též radiotelegrafy na lodích, jež nejsou majetkem československého státu a plují pod československou vlajkou nebo ve vodách území československé republiky, jakož i radiotelegrafy na veškerých vzducholodích československé státní příslušnosti, jež nejsou majetkem československého státu, a na vzducholodích kterékoliv cizí státní příslušnosti uvnitř československých hranic. Výjimky z tohoto ustanovení platí pouze tam, kde jinak stanoví mezinárodní smlouvy, zavazující Československou republiku.

(3) Koncese nepotřebují drátové telegrafy uvnitř budov nebo na souvislých pozemcích téhož vlastníka, pokud jejich souvislost není ani přerušena cizím pozemkem, vodou veřejnou nebo cizí vodou soukromou, ani zatížena služebností vozové cesty.

(4) Telegrafy, zřízené podle odstavce 1 až 3, jsou soukromé. Všechny ostatní telegrafy jsou státní.

(5) Soukromé telegrafy, uvedené v odst. 3., nesmějí bez státního dovolení býti připojeny na státní nebo cizí soukromé telegrafy, ani překročovati říšské hranice a mohou býti podrobeny státnímu dozoru. Podrobnosti určí ministerstvo pošt a telegrafů.

Státní telegrafy se zřizují na účet státu zůstávají jeho majetkem, byť i zájemníci přispěli na jejich zřízení.

(1) Radiotelegrafní zařízení lze vyráběti, prodávati, přechovávati a z ciziny dovážeti toliko se svolením a pod dozorem státu.

(2) Udíleti povolení k výrobě, prodeji, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení jest vyhrazeno ministerstvu průmyslu, obchodu a živností; při čemž spolupůsobí ministerstvo pošt a telegrafů. Podmínky a náležitosti tohoto povolení určuje zvláštní zákon.

(1) Věci telegrafní spravuje ministerstvo pošt a telegrafů (poštovní a telegrafní správa), vyjímajíc to, co stanoveno v §§ 7 až 9 tohoto zákona.

(2) Jemu přísluší zejména:

a) vykonávati právo podle § 1 a udíleti koncese podle § 3 tohoto zákona; koncese pro radiotelegrafy na vzducholodích se udělují k návrhu ministerstva veřejných prací;

b) dozírati na výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních zařízení podle § 5, odstavec 1. tohoto zákona;

c) spolupůsobiti, uděluje-li se povolení k výrobě, prodeji, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení (§ 5, odst. 2.);

d) vykonávati dozor na telegrafy;

e) vydávati předpisy o používání telegrafů;

f) stanoviti podmínky, za nichž se zřizují státní telegrafy;

g) stanoviti poplatky za používání telegrafů;

h) upravovati vnitřní službu a provoz telegrafů;

i) zastupovati československou poštovní a telegrafní správu na mezinárodních telegrafních (radiotelegrafních) kongresech a konferencích a jejím jménem sjednávati s cizími telegrafními (radiotelegrafními) správami zvláštní dohody.

(1) Zvláštními úmluvami mezi správou poštovní a telegrafní a státní správou železniční se upravuje, jak zřizovati a udržovati telegrafní vedení k potřebě státních drah a jak vykonávati telegrafní službu za poštovní a telegrafní správu ve stanicích těchto drah.

(2) Úprava telegrafních věcí u drah soukromých s veřejnou dopravou se děje v železničních koncesních podmínkách podle obdoby zásad, smluvených pro dráhy státní (odst. 1.), u ostatních soukromých drah v koncesi podle § 3 tohoto zákona.

(3) Úmluvy o dopravě železničních telegramů a železničních fonogramů mezi správami drah s veřejnou dopravou sjednává případně schvaluje ministerstvo železnic.

(4) Státní správě železniční, náleží zřizovati, udržovati a technicky zabezpečovati železniční telegrafy kromě telegrafních vedení (odst. 1.), vykonávati dozor na ně a upravovati vnitřní železniční službu telegrafní.

§ 8.

Vojenská správa může v míru zřizovati, udržovati a provozovati jen telegrafy, potřebné pro výcvik vojska, a to podle dohody s poštovní a telegrafní správou.

(1) Telegrafy pro vodní službu zřizuje a udržuje poštovní a telegrafní správa na účet ministerstva veřejných prací.

(2) Ministerstvo veřejných prací zřizuje případně povoluje elektrická světelná návěštní zařízení pro vodní službu a vzduchoplavbu.

(3) Ministerstvo pošt a telegrafů sjedná zvláštní dohodu s ministerstvem veřejných prací o tom, jak zřizovati, udržovati a provozovati telegrafy pro vodní službu a vzduchoplavbu.

(1) Státních a soukromých telegrafů, určených veřejnému používání, smí používati každý podle předpisů telegrafních a telefonních.

(2) Poštovní a telegrafní správa jest oprávněna úplně nebo z části zastaviti neb omeziti provoz telegrafní za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, nebo z jiných důvodů veřejného zájmu. Jde-li o telegrafy železniční, může se tak státi jen po dohodě s ministerstvem železnic (státní správou železniční), a jde-li o telegrafy pro vodní službu, jen po dohodě s ministerstvem veřejných prací.

(3) Soukromé telegramy, fonogramy, nebo telefonní hovory, jejichž obsah směřuje proti bezpečnosti státu nebo jeho hospodářským zájmům nebo odporuje zákonům, veřejnému pořádku nebo mravnosti, jsou z dopravy vyloučeny.

(1) Poštovní a telegrafní správa nepřejímá zodpovědnosti za telegramy, jež jí byly svěřeny k dopravě, aniž za výkon telefonní služby a neposkytuje náhrady za škody, které vzniknou, náhodami a skutky v telegrafní nebo telefonní službě.

(2) Poplatky se vracejí pouze v případech, jež jsou vyznačeny v předpisech o používání telegrafů.

(1) Zdarma se dopravují pouze telegramy a hovory služební nebo telegramy a hovory, jimž ministerstvo pošt a telegrafů poskytlo výhod telegramů a hovorů služebních.

(2) Jinak není osvobozen od telegrafních a telefonních poplatků nikdo.

(1) O stížnostech do používání telegrafů, do vyměření telegrafních nebo telefonních poplatků, jakož i o žádostech za jejich vrácení rozhodují poštovní, telegrafní a telefonní úřady, ředitelství pošt a telegrafů a ministerstvo pošt a telegrafů v předepsané instanční cestě.

(2) Příslušnost řádných soudů pro tyto stížnosti a žádosti jest vyloučena.

Telegrafní a telefonní poplatky se vymáhají nuceně správní exekucí; exekučním titulem jest úřední výkaz dlužných poplatků.

(1) Zaměstnanci telegrafní a telefonní služby, poštovní a telegrafní správa, jakož i koncesionáři podle § 3 tohoto zákona a jejich personál, jsou povinni zachovávati telegrafní a telefonní tajemství, a to nejen o obsahu přijatých telegramů (fonogramů), a zprostředkovaných hovorů; nýbrž i o jménech korespondujících stran, o číslech rozmlouvajících účastnických stanic, a vůbec nesmějí vyzrazovati jakýchkoli údajů, týkajících se telegramů (fonogramů) a telefonních hovorů. Ustanovení tato neplatí, pokud jest zákony pod trestem stanovena všeobecná povinnost oznamovati určité trestné činy.

(2) Za války nebo tehdy, byla-li vyhlášena mimořádná opatření podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., může ministerstvo vnitra naříditi censuru telegramů (fonogramů) a telefonních hovorů. V těchto případech; jakož i v případech, jinými zákony stanovených, jest poštovní a telegrafní správa zproštěna povinnosti k příslušným úřadům, zachovávati telegrafní a telefonní tajemství.

(1) Zaměstnanec telegrafní nebo poštovní služby, nebo jiná osoba, ve službě telegrafní použitá, byť i jen dočasně, jakož i koncesionáři podle § 3 tohoto zákona a jejich personál, kteří úmyslně změní obsah telegramů (fonogramů) nebo neoprávněně otevrou, zadrží, zničí telegram (fonogram), nebo neoprávněně jinému vyjeví obsah telegramu (fonogramu), telefonního hovoru nebo jakýkoliv údaj o nich, nebo dovolí vědomě jinému takové jednání, nebo mu umožní vyslechnutí cizího telefonního hovoru, nebo při tom pomáhají, trestají se pro přečin vězením od 8 dnů do 6 měsíců, pokud čin není přísněji trestný podle jiných zákonných ustanovení.

(2) Zamýšlel-li vinník zjednati tím sobě nebo jinému majetkový prospěch, trestá. se tuhým vězením od 14 dnů do 6 měsíců, pokud čin není přísněji trestný podle jiných zákonných ustanovení.

(1) Kdo vědomě, nejsa k tomu oprávněn:

otevře dosud nedoručený telegram, určený jinému, nebo se ho zmocní, aby zvěděl jeho obsah, neb aby jej odevzdal jinému za stejným účelem,

zapojí se ať přímo nebo nepřímo do drátového telegrafu,

zachytí telegram (fonogram) nebo telefonní hovor, dopravený cestou bezdrátovou,

trestá se pro přečin vězením od 8 dnů do 3 měsíců.

(2) Uveřejní-li vinník zprávu, o níž nabyl takto vědomosti, neb užil-li jí na škodu jiného, neb aby sobě nebo jinému zjednal majetkový prospěch, trestá se pro přečin tuhým vězením od 14 dnů do 6 měsíců, pokud čin není přísněji trestný podle jiných zákonných ustanovení.

(3) Kdo se zapojí neoprávněně za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, ať přímo ať nepřímo do drátového telegrafu, potrestá se pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let.

(4) Trestní řízení pro přečin podle odstavce 1 až 2 lze zavésti toliko k návrhu poštovní a telegrafní správy nebo na žádost poškozeného.

(1) Kdo zřídí nebo provozuje telegrafy bez povolení ministerstva pošt a telegrafů (s výjimkami uvedenými v § 3, odst. 3. a v §§ 7 až 9), trestá se pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 1 roku.

(2) Dopustí-li se však činu za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, potrestá se pro zločin žalářem od 1 do 5 let.

(3) Telegrafní zařízení propadají ve prospěch státu.

(4) Do té doby, než budou zákonem upraveny podmínky a náležitosti výroby, prodeje, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení, jest trestný podle ustanovení odstavce 1 až 3 i ten, kdo bez státního povolení vyrábí, prodává, přechovává nebo z ciziny dopravuje taková zařízení.

(1) Pokus přečinů jest trestný.

(2) Souditi trestné činy proti tomuto zákonu přísluší sborovým soudům prvé stolice.

(1) Za čin, trestný podle tohoto zákona, může soud vedle trestu na svobodě uznati také na trest peněžitý. Tento trest je vymeziti za přečin od 200 Kč do 50.000 Kč a za zločin od 1000 Kč do 500.000 Kč. Na tento trest je uznati, byl-li čin spáchán ze zištnosti.

(2) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý stanovena bude podle zavinění. Náhradní trest bude vyměřen stejným druhem trestu jako trest hlavní, nepřesahuje dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby a nebude delší jednoho roku.

Peněžité tresty, uložené podle tohoto zákona, připadají státu.

(1) Za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, mohou soukromé telegrafy býti dožadovány státem za náhradu.

(2) Podrobnosti upravuje nařízení.

Tímto zákonem se zrušují: kabinetní list z 16. ledna 1847, dekret dvorské kanceláře z 25. ledna 1847, č. 2581, zák. čl. XXXI z r. 1888, § 327, pokud se vztahuje na telegramy a § 201 zák. čl. V z r. 1878, jakož i veškerá zákonná i jiná ustanovení; dosud platná na území Československé republiky, jež odporují tomuto zákonu.

(1) Zákon tento jest účinný ode dne vyhlášení.

(2) Provedou jej ministři pošt a telegrafů, vnitra, národní obrany, průmyslu, obchodu a živností, spravedlnosti, veřejných prací a železnic.

Dosud jsme neměli telegrafního zákona, který by upravoval celou látku do tohoto oboru patřící, nýbrž byla tu jen řada norem různého původu a různé formy, jež se zabývaly t. zv. telegrafním regalem.

Pod pojem tohoto výsostného práva státního, jenž v moderním právu státním se karakterisuje jako veřejný podnik státní, spadá vedle elektrického telegrafu a telefonu drátového též bezdrátový a pak elektrická návěštní zařízení.

Podrobná úprava v tomto oboru není dnes ještě možnou, poněvadž příští mezinárodní konference zajisté přinesou četné zásadní změny telegrafních norem, jež pak budou také přejímány v zákonodárství zúčastněných států.

Ovšem není možno čekati až na výsledky těchto mezinárodních jednání a proto upravujeme nejnaléhavější otázky telegrafu v tomto rámcovém zákonu, jehož účelem jest jednak shrnouti a doplniti po různu existující předpisy, jednak v našem státu tyto normy dvojího původu (rakouského a uherského) sjednotiti.

Celá osnova čítá 23 paragrafy a dělí se podle obsahu na šest skupin.

První obsahuje §§ 1-4 a jedná o právu zřizování, udržování a provozování. Principem jest stanoveno výhradné právo státu a připouštějí se výjimky jen ve způsobě koncese státem propůjčované.

Jedině uvnitř budov a na souvislých pozemcích téhož vlastníka, pokud tato souvislost není přerušena, není koncese zapotřebí.

Druhá skupina (§ 5) podrobuje výrobu, prodej, přechovávání a dovoz z ciziny radiotelegrafických zařízení, povolení a dozoru státu.

Skupina třetí (§§ 6-9) upravuje kompetenci jednotlivých ministerstev ve věcech telegrafních.

Skupina čtvrtá (§§ 10-14) stanoví podmínky veřejného používání státních telegrafů a telegrafů soukromých, určených veřejnému používání.

Zásadou jest používání obecné, z něhož se stanoví výjimky ve 2 případech:

1. V § 10 odst. 2. se vyhražuje poštovní a telegrafní správě právo, aby za války neb za mimořádných uvnitř státu nastalých nebezpečenství zastavila neb omezila provoz telegrafní.

2. v § 10 odst. 3., že jsou z dopravy vyloučeny soukromé telegramy, fonogramy nebo telefonní hovory, jejichž obsah směřuje proti bezpečnosti státu neb jeho hospodářským zájmům neb odporuje zákonům, veřejnému pořádku nebo mravnosti.

Rozhodnutí, kdy tomu tak je, závisí ovšem na posouzení každého jednotlivého případu (quaestio facti).

Státní správa neručí za telegramy jí k dopravě svěřené a za výkon telefonní služby a neposkytuje proto náhrady škody z těch důvodů vzniklé (§ 11).

Další skupina pátá (§§ 15-20) upravuje otázku telegrafního tajemství a neoprávněného zřizování a provozování telegrafů. Těmito normami v četných směrech se doplňuje hmotné i procesní právo trestní.

Zásadně se ukládá všem zaměstnancům poštovní a telegrafní služby, koncesionářům a jich personálu povinnost zachování tajemství.

Výjimky jsou stanoveny v § 15 za války a při vyhlášení mimořádných opatření a kde zákon ukládá oznamovati určité trestné činy.

Trestné činy se kvalifikují jako přečiny, přísněji trestané, je-li dokázána zištnost, uveřejnění zprávy neb užití jí na škodu jiného, za zvlášť celku nebezpečných okolností jako zločiny.

V § 17 odst. 1., 2. a 4, vytvořuje se nový delikt návrhový, pro který však není stanovena žádná lhůta praeklusivní a budou tu tedy platiti všeobecné předpisy o promlčení. Jest si přáti, aby při takových návrzích byla zachována největší rigorosnost zejména se strany poštovní a telegrafní správy.

V témže § 17 odst. 3. kvalifikuje se trestný čin spáchaný neoprávněným zapojením do drátového telegrafu (též telefonu, viz § 2) na zločin, stalo-li se tak za války neb za jiných událostí uvnitř státu neb na jeho hranicích, ohrožujících zvýšenou měrou stát neb veřejný klid a pořádek.

V § 18 odst. 2. se za stejných okolností kvalifikuje trestný čin na zločin, když někdo zřídí neb provozuje,telegrafy (telefony) bez povolení ministerstva pošt a telegrafů (s výjimkami uvedenými v § 3, odst. 3., a v §§ 7 až 9).

Rovněž se dopouští přečinu a po případě zločinu, kdo bez státního povolení vyrábí, prodává, přechovává neb z ciziny dopravuje radiotelegrafní zařízení.

V § 20 stanoví se možnost uložiti vedle trestu na svobodě ještě trest peněžitý, který se stává ale závazným, byl-li čin spáchán ze zištnosti.

V poslední skupině šesté se upravuje dožadovací právo státu na soukromé telegrafy.

Z tohoto stručného přehledu zákonodárné látky osnovy zákona o telegrafech jest viděti nejen důležitost a potřeba, nýbrž i naléhavost, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno.

Při podrobném zkoumání znění osnovy nebylo shledáno, že by bylo zapotřebí něčeho měniti, aspoň ne do. té míry, že by eventuelní změna byla důležitější než prospěch státu, který vyplyne z rychlého uzákonění.

Z těchto důvodů rozhodnul se ústavněprávní výbor navrhnouti schválení usnesení poslanecké sněmovny beze změny.

V Praze, dne 15. března 1923.

Dr. Frant. Soukup v. r.,

předseda.

Dr. Jar. Brabec v. r.,

zpravodaj.