Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1591.

Podmínkou poplatkových úlev při konvertování hypotečních pohledávek jest, aby úrok z pohledávky nové byl trvale aspoň o 1/4 % nižší úroku z pohledávky staré anebo, konvertuje-li se pohledávka neumořovatelná nebo vypověditelná v nevypověditelnou a umořovatelnou, aby úrok nebyl zvýšen nad posavadní míru.

Všeobecné stoupání úrokové míry počavší již před vypuknutím světové války a pokračující v následujících letech bylo příčinou, že zákonem z 9. července 1913 čís. 135 ř. z. a později opět císařským nařízením ze 6. září 1915 čís. 265 ř. z. bylo ministerstvo financí zmocněno, aby s účinností stanovenou posledně do konce 1918 povolovalo jednotlivým peněžním ústavům zvýšiti přechodně úrok z konversní zápůjčky beze ztráty poplatkové úlevy při konversi získané.

Po roce 1918 nebylo již zákonného podkladu pro ponechávání a pro další přiznávání této výhody, však pod tlakem poměrů na peněžním trhu peněžní ústavy nejenom nemohly úroku přechodně zvýšeného snižovat, nýbrž musely jej namnoze dále a nově zvyšovati i při zápůjčkách konversních, při čemž opomíjely případy takové finančním. úřadům oznamovat a poplatky z konverse dodatečně platiti, jak byly podle zákona povinny.

Účelem vládní předlohy bylo odstraniti amnestováním tento protizákonný stav a prodloužiti výhody podle zákona z roku 1913 a císařského nařízení z roku 1915 poskytnuté i přes rok 1918 až do příštího návratu normálních úrokových poměrů. Souběžným účelem bylo pak zbaviti ministerstvo financí práce s vyřizováním jednotlivých žádostí o přiznání obdobné výhody při dalším zvyšování úroku a nahraditi individuelní přiznávání výhody předpisem všeobecným, účinkujícím přímo ze zákona.

Však vládní osnova obmezovala tuto novou úpravu zase jen na ony případy, ve kterých bylo v úvěrním ústavu již před koncem roku 1918 zvýšení úrokové míry povoleno; jen v těchto případech měla posavadní výhoda potrvati a mohl býti úrok ještě i dále zvýšen až do 5 1/2 %, kteroužto hranici mělo ministerstvo financí v budoucnosti podle poměrů na peněžním trhu po případě i zvyšovati a posléze snižovati v zájmu dlužníků.

Rozpočtovému výboru nezdálo se toto omezení býti spravedlivým, neboť z výhody zákona byly by bývaly vyloučeny právě ony ústavy, které - jako zejména mnohé spořitelny - nejsouce podniky výdělečnými, odkládaly zvyšování úroků v zájmu dlužníkově tak dlouho, pokud jim jen bylo možno, a přikročily ke zvýšení úroků z konversních zápůjček až v roce 1919, ba namnoze teprve v letech pozdějších, a rozšířil rozpočtový výbor tedy.dotyčné předpisy na všecky případy zvýšení, které nastaly anebo nastanou kdykoli při zápůjčkách vzniklých z konversí před 31. prosincem 1921 provedených.

Také maximální sazba 5 1/2 % pro přípustné zvýšení zdála se býti příliš nízkou, neboť peněžní ústavy, zejména i spořitelny byly poměry v posledních letech donuceny ke zvýšení úroku ze zápůjček i nad tuto míru. Aby tedy nemuselo ministerstvo snad při samém počátku účinnosti zákona použíti svého zmocnění a zvyšovati přípustnou úrokovou míru nařízením, pojal rozpočtový výbor již do osnovy zákona samého sazbu 6 %.

Podle těchto zásad byla pak celá vládní osnova v dohodě referenta s ministerstvem financí a po vyslechnutí zástupců svazů československých spořitelen a hypoteční banky úplně přepracována, při čemž pamatováno také na doplnění výslovným předpisem, že do úroku mají býti započítávány i jiné poplatky ústavem vedle úroku požadované (§ 1 odst. 4.) a že ve případech, kde státní pokladna zaplacený již poplatek z konverse vrací, má se ho dostati dlužníkovi, zaplatil-li jej původně on a nikoli peněžní ústav ze svého (§ 5). V důsledku sevšeobecnění zákona bylo ovšem nutno zase uložiti ústavům povinnost předkládati seznamy pro evidenci povolených úlev (§ 2 a 3). Zmocnění ministerstva financí ku stanovení přípustné úrokové míry nad anebo pod sazbu 6 % ponecháno v původním všeobecném znění osnovy (§ 7) vědomě, aby ministr financí zněl volnost podle potřeby k úpravě buď všeobecné nebo k úpravě různé pro jednotlivé druhy ústavů (banky, spořitelny, záložny) anebo i pro ústavy jednotlivé. Původně navrhované lhůty 30tidenní k přizpůsobení úrokové míry resp. k podání povinných oznámení prodlouženy na 60 dnů.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby se senát usnesl na připojené osnově zákona.

V Praze dne 14. března 1923.

Dr J. Karas v. r.,

místopředseda.

Dr Vl. Fáček v. r.,

zpravodaj.

ze dne ............ 1923,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

I. Konverse, v kterých jest úroková míra zvýšena v den účinnosti tohoto zákona.

(1) Poplatkové úlevy platné při konversi hypotečních pohledávek, a to úlevy platné podle zákonů ze dne 9. března 1889, č. 30 ř. z., ze dne 26. prosince 1893, č. 209 ř. z, a ze dne 27. prosince 1899, č. 262 ř. z., ve všech případech a úlevy platné podle zákona ze dne 22. února 1907, č. 49 ř. z., v těch případech, které podle data dluhopisu nebo postupní listiny vznikly do 31. prosince 1921, nezanikají, jestliže úroková míra byla po 31. prosinci 1918 zvýšena nad sazbu, jež by podle uvedených zákonů měla za následek zaniknutí poplatkových úlev. To však platí jen tenkráte, jestliže tato úroková míra, pokud pohledávka ještě trvá, nepřevyšuje v den účinnosti tohoto zákona 6 %.

(2) Ustanovení odstavce 1. neplatí tenkráte, když jest při hypotečních zápůjčkách takových konvertujících ústavů, které vkladních nebo spořitelních knížek nevydávají, úroková míra v den účinnosti tohoto zákona zvýšena nad sazbu při konversi původně stanovenou o více než 1 %;

(3) Převyšuje-li úroková míra v den účinnosti tohoto zákona uvedenou nejvyšší sazbu (odst. 1. a 2.), nezaniknou poplatkové úlevy, bude-li tato sazba do šedesáti dnů po účinnosti tohoto zákona snížena aspoň na uvedenou nejvyšší sazbu.

(4) Pro úsudek o zvýšení úrokové míry se pokládají správní příspěvky a jiné periodické platy, vedle úroků smluvené, za úroky. Byl-li smluven úrok nikoliv ve výši pevné, nýbrž ve výši nejmenší a největší nebo jen v největší, rozhoduje tato největší výše. Liší-li se od sebe úroková míra knihovní, ke knihovnímu zápisu určená a neknihovní, rozhoduje ta, která jest nejvyšší. Úroky z prodlení jsou bez významu.

(1) Seznam konversí, v nichž poplatkové úlevy podle předešlého paragrafu nezaniknou, nutno do šedesáti dnů po účinnosti tohoto zákona předložiti finančnímu úřadu I. stolice (okresnímu finančnímu ředitelství, úřadu pro vyměřování poplatků). Vzorec pro tento seznam bude ustanoven nařízením, jež také ustanoví, které změny údajů v seznamu uvedených nutno ohlašovati.

(2) Seznam předloží konvertující ústav, má-li na území, na něž se tento zákon vztahuje, sídlo nebo pobočný závod nebo zastupitelství. Seznam se předloží finančnímu úřadu I. stolice příslušnému podle sídla konvertujícího ústavu anebo jeho pobočného závodu nebo zastupitelství.

(3) Nemá-li konvertující ústav náležitostí v předešlém odstavci uvedených, předloží seznam dlužník, a to finančnímu, úřadu příslušnému podle polohy hlavní vložky zatížených nemovitostí.

(1) Nebude-li úroková míra, podle § 1 odst. 3. ve lhůtě tam uvedené snížena, přestává platnost konversních úlev poplatkových a nutno ve lhůtě a u úřadů uvedených v § 2 předložiti seznam konversí, jichž se to týká, vyhotovený podle vzorce, který bude stanoven nařízením.

(2) Poplatky dotud slevené dlužno zaplatiti a to z té části pohledávky (a při poplatku vkladním i z poměrné části vedlejších závazků), která nebyla při překročení sazby, podle konversních zákonů (§ 1 odst. 1.) přípustné, ještě zaplacena. Byla-li konverse provedena výmazem a dluhopisem, zaplatí se poplatek podle stupnice II. Jednak z kvitance a jednak z dluhopisu. Byla-li konverse provedena postupní listinou, zaplatí se poplatek podle stupnice II. z této listiny. Kromě toho se v obou případech zaplatí poplatek vkladní. Sazba těchto poplatků se řídí při poplatcích stupnicových datem vyhotovení listin a při poplatcích vkladních datem podání žádosti za knihovní zápis.

(3) Poplatky, byla-li konverse provedena ústavem majícím v území, pro které platí tento zákon sídlo nebo pobočný závod nebo zastupitelství, zaplatí konvertující ústav a to přímo bez úředního vyměření ve lhůtě určené v § 2 odst. 1. u finanční pokladny příslušné podle téhož § odst. 2. Provedl-li konversi ústav jiný, zaplatí poplatky dlužník a to na základě vyměření úřadu v § 2 jmenovaného.

(4) Bude-li opominuto splniti povinnosti ustanovené v odst. 1. a (pokud jde o ústav podle odst. 3. věty 1.) v odst. 2. včas, budou požadovány bez zavedení trestního řízení poplatky stupnicové ve výši trojnásobné a poplatky vkladní ve výši dvojnásobné, nehledíc k pořádkové pokutě podle § 11.

(5) V případech odstavce 1. lze dluh konvertovati na dluh níže zúročitelný s použitím zákona ze dne 22. února, 1907, čís. 49 ř, z., s tou úchylkou, že při dluhu dosavadním rozhoduje pro poskytnutí úlev úroková míra, v den účinnosti. tohoto zákona skutečně placená, je-li vyšší než úroková, míra knihovní. Konverse může být provedena do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona. Věřitel tuzemský jest povinen přijmouti zaplacení pohledávky po tříměsíční výpovědi, bez zřetele k příznivějším pro sebe ustanovením smlouvy dosavadní. Ustanovení příznivější pro dlužníka se nemění.

(6) Provede-li se konverse, budou poplatky podle odstavce 2. a 3. zaplacené nebo předepsané vráceny nebo odepsány. K vrácení nebo odepsání může dáti podnět dosavadní věřitel i dlužník do tří měsíců ode dne vydání nového dluhopisu nebo postupní listiny. Poplatky, které se vrátí peněžnímu ústavu, jest tento ústav povinen zúčtovati ku prospěchu dlužníkovu, jestliže je zaplatil k jeho tíži.

V těch případech, v kterých poplatkové úlevy podle § 1 nezanikají, pomíjejí následky spojené s tím, že byla úroková míra, podle zákonu v § 1 uvedených přípustná, překročena a že nebylo vyhověno ohlašovací povinnosti s tím spojené.

(1) Zaplacené nebo předepsané poplatky, jež se ustanovením předcházejících §§ 1. a 4 příčí, budou vráceny nebo odepsány, bude-li to zažádáno do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona.

(2) Takové poplatky, které byly vráceny podle předešlého odstavce konvertujícímu ústavu, jest tento ústav povinen súčtovati ku prospěchu dlužníkovu, jestliže je zaplatil k jeho tíži.

II. Konverse, v kterých bude úroková míra zvýšena po účinnosti tohoto zákona.

(1) Poplatkové úlevy, platné podle zákonů a v případech uvedených v § 1, nezaniknou ani tenkráte, bude-li úroková míra zvýšena způsobem v § 1 uvedeným po účinnosti tohoto zákona.

(2) Stane-li se tak, jest nutno do šedesáti dnů po platnosti zvýšené úrokové míry předložiti seznam konversí, jichž se věc týká. Při tom platí obdobně ustanovení § 2. a vzorec k němu vydaný.

III. Všeobecná ustanovení.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby nejvyšší. úrokovou míru v § 1. odst. 1. a 2. uvedenou podle okolností, vyhláškami měnil.

(2) Bude-li tato úroková míra proti stavu platnému v době vydání vyhlášky snížena, bude platit obdobně ustanovení § 1 odst. 3. a 4. a §§ 2. a 3. Místo uvedeného tam dne účinnosti tohoto zákona se rozumí den, od kterého změněná úroková míra nabude účinnosti.

(3) Bude-li však úroková míra zvýšena, bude obdobně platiti ustanovení § 6.

(1) Výhoda, tohoto zákona pomine, jestliže se úroková, míra dodatečně zvýší nad sazbu podle tohoto zákona (§§ 1 a 7) přípustnou.

(2) V takovém případě nutno do šedesáti dnů po platnosti zvýšené úrokové míry předložiti seznam konversí a podle okolností zaplatit poplatky podle obdoby § 3 a dovolaného v něm § 2. Vzorec pro seznam konversí bude ustanoven nařízením.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou určil den, kterým účinnost tohoto zákona pomine.

(2) Do šedesáti dnů od tohoto dne jest nutno - nestalo-li se tak již dříve - snížiti úrokovou míru na sazbu přípustnou podle zákonů v § 1 uvedených. Seznam konversí, v kterých byla úroková míra takto snížena, nutno předložiti obdobně podle § 2. Vzorec pro tento seznam bude ustanoven nařízením.

(3) Nebude-li úroková míra nejdéle ve lhůtě v odstavci 1. uvedené snížena, platí obdobně § 3.

Finanční správa jest oprávněna - nehledíc k ustanovení § 9 zákona ze dne 22. února, 1907, č. 49 ř. z., - u všech peněžních ústavů nebo dlužníků, jichž se týkají konverse, jež byly podle zákonů, uvedených v § 1 do 31. prosince 1921 provedeny, nahlížeti do obchodních záznamů za tím účelem, aby se zjistilo, že nebyla ustanovení zákonů v § 1 uvedených a tohoto zákona přestoupena.

Přestupky ustanovení tohoto zákona a neuposlechnutí nařízení a úředních příkazů, jež budou provedení tohoto zákona vydány, lze trestati pořádkovými pokutami až do 25.000 Kč; za každý opětující se případ a za každou neúspěšnou upomínku lze uložiti další pořádkovou pokutu v uvedené výši.

(1) Tento zákon se na Slovensko a Podkarpatskou Rus nevztahuje.

(2) Jeho provedením se pověřuje ministr financí.