Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1592.

Opětovně je veřejnost rozrušena konfliktem v báňské těžbě, který v revíru Ostravsko-Karvínském propukl ve stávku horníků. Hospodářskému životu, který průmyslovou krisí tak těžce trpěl a který, jak určité známky nasvědčují, počíná oživovat, způsobeny jsou znovu těžké škody. Veřejnost má tím větší důvod k roztrpčení, že tento konflikt vyvolán byl úplně zbytečně a je vyloženou provokací ostravských majitelů dolů a tamní t. zv. Ředitelské konference.

Je prokázáno, že dělnictvo v dolech Ostravsko-Karvínského revíru přineslo ku zmírnění průmyslové krise a ku zlevnění cen uhlí těžkých obětí. Kolektivní smlouvou v tomto revíru v říjnu loňského roku uzavřenou přistoupilo dělnictvo na redukci mezd ve výši 30-35°/° a zavázalo se ku zvýšení výkonu na 7-7,57 q uhlí na hlavu a šichtu. Vzdor tomu, že tak velká redukce mezd, representující celou třetinu příjmu dělníků, kteří ke všemu byli jen omezený počet dnů v týdnu zaměstnáni, těžce na jejich existence dolehla a že obmezení pracovních dnů má značně škodlivý vliv na výši výkonnosti, dělníci svůj závazek ohledně výkonu nejen splnili, nýbrž značně překročili. Dle provedených zjištění stoupla výkonnost do konce ledna na 8,24 q na hlavu a směnu a v únoru bylo zjištěno stoupnutí další. Tímto výkonem dosahuje výkonnost horníků v revíru Ostravsko­ Karvínském výše předválečné, třebaže při zkrácené po převratu pracovní době.

Přesvědčující doklad o tom, kterak výrobní poměry v revíru Ostravsko-Karvínském se vyvíjely, podávají číslice o mzdách dělníků, jejich výkonu a podílu jejich mzdy na ceně jednoho q uhlí za poslední tři léta.

jeví se tedy v uvedeném období:

pokles mzdy o 36 %, zvýšení výkonu o 31 % a zmenšení podílu mzdy horníků na ceně 1 q uhlí o 52 %.

Tímto jest nade vší pochybnost prokázáno, že dělnictvo ku konsolidaci hospodářských poměrů přispělo měrou uznáníhodnou.

Tím větší je troufalost podnikatelů, že ačkoliv sami nedodrželi závazku, k němuž v říjnové kolektivní smlouvě se zavázali a nevyplatili dělníkům k smluvené průměrné mzdě za výkon nad 7,57 q stanovený příplatek, porušili kolektivní smlouvu vyhláškami na dolech dne 16. ledna 1923 vydanými, jimiž samovolně prodlužovali dobu pracovní, ač každá změna této podléhá dle horního zákona schválení báňských úřadů. To byl počátek konfliktu, který pak vedl ku vypovězení smlouvy a konečně, když jednání mezi oběma stranami rozbilo se o neústupnost podnikatelů, trvajících na prodloužení pracovní doby a dalším zhoršení pracovních poměrů pro dělníky, vyvrcholilo ve stávku horníků v celém revíru. Tak neústupností podnikatelů, jejichž bilance vykazují; vzdor hospodářské krisi, značné zisky, a kteří svým ředitelům a dalším vyšším úředníkům platí statisícové roční příjmy; způsobeny jsou hospodářské mu životu těžké škody. Tento postup ostravských podnikatelů je tím odsouzení hodnějším, že byl v posledních dvou letech proveden opětovně.

Podepsaní se táží:

1. Jsou páni ministerský předseda a ministr veřejných prací ochotni energicky zakročiti proti ostravsko-karvínským důlním podnikatelům a pohnati je k zodpovědnosti pro zaviněné hospodářské škody, které svými neodůvodněnými požadavky způsobili?

2. Jsou pan ministerský předseda a pan ministr veřejných prací ochotni postarati se o to, aby opětovná příčina konfliktu v báňské těžbě a zejména v revíru Ostravsko-Karvínském, kterouž je otázka pracovní doby, byla bud závazným ustanovením nebo cestou zákona upravena?

3. Jsou pan ministerský předseda a pan ministr veřejných prací ochotni ihned energicky zasáhnouti, aby konflikt v revíru Ostravsko-Karvínském byl co nejrychleji urovnán?

V Praze, dne 15. března 1923.