Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1593.

über den von den Mährisch-Ostrauer Kohlenbaronen provozierten Berbarbeiterstreik in Mähr.-Ostrau.

Im Mähr.-Ostrauer Steinkohlenrevier haben am Montag, den 12. März l. J. über 40.000 Bergärbeiter die Arbeit eingestellt. Diese Arbeitseinstellung haben die Mähr.­ Ostrauer Kohlenbarone durch ihre beharrliche Provokation der Bergarbeiter verschuldet. Dieses Vorgehen der betreffenden Kohlenbarone ist ein neuerlicher Beweis dafür, dass sie die Absicht verfolgen, die Bergarbeiter zu willenlosen Sklaven herabzudrücken.

Ohne Rücksicht auf den geltenden Kollektivvertrag haben die erwähnten Kohlenbarone am 16. Jänner l. J. auf allen Gruben im Ostrauer Steinkohlenrevier eine Kundmachung angeschlagen, der zufolge an Samstagen die Schichtdauer von 6 auf 8 Stunden verlängert werden sollte. Nachdem die Bergarbeiter dieses Diktat der Kohlenbarone ablehnten, kündigten diese den Lohnvertrag bis Ende Jänner l. J. Seither haben die Vertreter der Bergarbeiter bei allen Verhandlungen bezüglich der Erneuerung des Kollektivvetrages das denkbar weiteste Entgegenkommen bewiesen, um den von den Kohlenbaronen heraufbeschworenen Konflikt friedlich beizulegen. Die Kohlenbarone stellten jedoch, offenbar als Beauftragte der Organisation der čechoslovakischen Industriellen, derart masslose Forderungen, dass sie von den Bergarbeitern nicht angenommen werden konnten.

Neben der Beseitigung der samstägigen 6 Stundenschicht fordern die Ostrauer Kohlenbarone eine Einschränkung inbezug der unetgeltlichen Hausbrandkohle und andere Verschlechterungen mehr, insbesondere verlangen sie aber eine neuerliche Steigerung der Pflichtleistung auf 9 Meterzentner per Schicht. Das ist ein Förderanteil auf einen Arbeiter, wie er vor dem Kriege nie erreicht wurde.

Der auf einen Bergarbeiter entfallende Förderanteil von 6,25 Metz. im Jänner 1921 ist auf 8,24 Metz. im Jänner 1923 gestiegen; während in der gleichen Zeit der Schichtlohn aller Arbeiter von 63 K 1G h auf 40 K 46 h sank. Die Lohnkosten selbst sanken in der Vergleichszeit von 10 K 10 h auf 4 K 96 h per Meterzentner. Das ist eine Senkung der Lohnkosten um 51 % und eine Steigerung des Förderanteiles um 32 %. Durch diese hier angeführten wenigen Tatsachen ist wohl die Frechheit der Ostrauer Kohlenbarone hinreichend gekennzeichnet. Dieses zynische Vorgehen der Ostrauer Kohlenbarone wird auch noch durch das Benehmen des Vorstandes des dortigen Revierbergamtes, den Ministerialrat Herrn Dr. Pfeiffer, noch gesteigert. Denn bei allen Unterhandlungen machen eben die Bergarbeiter die Wahrnehmung, dass sich der erwähnte Vertreter des Ministeriums für öffentliche Arbeiten nicht so benimmt, wie es sich für ein unparteiisches Regierungsorgan gebührt.

Die Gefertigten fragen daher:

1. Was gedenkt der Herr Minister zur Beilegung des gegenwärtigen Konfliktes in Mähr.-Ostrau zu tun?

2. Gedenkt der Herr Minister derartige Vorkehrungen zu treffen, dass die ständigen Provokationen der Ostrauer Kohlenbarone endlich aufhören?

Prag, am 16. März 1923.

Jarolim, Dr. Heller,

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

6. zasedání.

Tisk 1593.

V Moravsko - Ostravské kamenouhelné pánvi zastavilo dne 12. března t. r. přes 40.000 horníků práci. Toto zastavení práce zavinili Moravsko-Ostravští uhlobaroni neustálým provokováním horníků. Toto jednání dotyčných uhlobaronů jest novým důkazem toho, že jest jejich úmyslem snížiti horníky na otroky bez veškeré vůle.

Neberouce zřetele na platnou kolektivní smlouvu vyvěsili zmínění uhlobaroni dne 16. ledna t. r. na všech jamách v Ostravské kamenouhelné pánvi vyhlášku, dle níž se v sobotu má prodloužiti trvání směny ze šesti na osm hodin. Když horníci tento diktát uhlobaronů zamítli, vypověděli tito mzdovou smlouvu do konce ledna t. r. Od té doby projevili zástupcové horníků při celém jednání ve příčině obnovy kolektivní smlouvy ochotu pokud možno dalekosáhlou, aby smírně urovnali konflikt, jejž uhlobaroni vyvolali. Uhlobaroni kladli však, patrně z rozkazu organisací československých průmyslníků požadavky tak nesmírné, že jich horníci nemohli přijati.

Vedle odstranění sobotní šestihodinné směny žádají Ostravští uhlobaroni omezení pokud jde o bezplatné uhlí pro domácí spotřebu a mnoho jiných zhoršení, zejména však žádají opětovné zvýšení povinné výkonnosti na 9 q za směnu. To jest podíl jednoho dělníka na těžbě, jakého před válkou nikdy nebylo dosaženo.

Podíl na těžbě, vypadající na jednoho horníka množstvím 6.25 q v lednu 1921 stoupl v lednu 1923 na 8.24 q; kdežto v téže době klesla mzda za směnu u všech dělníků ze 63 K 16 h na 40 K 46 h. Mzdové útraty samy klesly v době právě srovnávané z 10.10 K na 4.96 K za 1 q. Tj. zmenšení mzdových útrat o 51 % a zvýšení podílu na těžbě o 32 %. Těmito několika málo zde uvedenými skutečnostmi jest zajisté s dostatek prokázána drzost Ostravských uhlobaronů. Toto cynické jednání Ostravských uhlobaronů stupňováno jest také ještě chováním přednosty tamního Revírního horního úřadu, ministerského rady pana dra Feiffera. Neboť při veškerém jednání pozorují právě horníci, že se zmíněný zástupce ministerstva veřejných prací nechová tak, jak by se slušelo na nestranný orgán vládní.

Podepsaní táží se tudíž

1. Co zamýšlí pan ministr učiniti na urovnání nynějšího konfliktu v Moravské Ostravě?

2. Zamýšlí pan ministr učiniti taková opatření, aby neustálé provokace Ostravských uhlobaronů konečně přestaly?

V Praze, dne 16. března 1923.