Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1599.

Vítězné státy vypracovaly v Paříži při mírovém jednání úmluvu (pakt) o Společnosti národů. Tato úmluva o Společnosti národů jest obsažena ve všech mírových smlouvách, jež byly u nás schváleny Národním shromážděním.

Když připuštěni byli do Společnosti národů též neutrálové, navrhli různé změny zmíněné úmluvy, které byly svěřeny Radě Společnosti národů ku projednání.

Z navržených změn schválilo celé shromáždění Společnosti národů v Ženevě dne 5. října 1921 14 Protokolů, z nichž Protokol 11. 12., 13. a 14. týkají se změny článku 16. úmluvy Společnosti národů.

Čl. 16. úmluvy stanoví:

>Uchýlí-li se některý člen Společnosti národů k válce, nedbaje závazků, které na se vzal podle

čl. 12., 13. nebo 15., má se ipso facto za to, jakoby se byl dopustil válečného činu proti všem ostatním členům Společnosti národů. Tito členové se zavazují, že s ním přeruší ihned všechny vztahy obchodní nebo finanční, že zakáží všechny vztahy mezi osobami sídlícími na území jejich a osobami sídlícími na území státu, který porušil úmluvu, a že zastaví všechny finanční, obchodní nebo osobní styky mezi osobami sídlícími na území kteréhokoliv jiného státu, ať je členem Společnosti národů či není.<

Opatření hospodářského nátlaku, jež tento článek má na zřeteli, má se provésti ihned, to jest v okamžiku, který doporučí Rada Společnosti národů.

Některá z těchto opatření dala by se sice provésti ihned podle platného právního řádu, avšak jiná vyžadovala by vydání zvláštního zákona.

Poněvadž žádný zákon nelze vydati ihned, neboť jest zapotřebí k tomu různých více času vyžadujících formalit (zejména svolání Národního shromáždění, nezasedá-li, projednání osnovy zákona ve výboru a v plenech senátu a poslanecké sněmovny), nastal by tím průtah, jenž by zavinil, že opatření, o něž jde, nemohla by býti provedena, jak žádá citovaný čl. 16. ihned.

Z toho důvodu, aby mohl býti splněn mezinárodní požadavek, který naše republika schválením mírových smluv a úmluvy o Společnosti národů a tedy též citovaného článku 16. na se vzala, bylo zapotřebí zmocniti vládu, aby mohla učiniti cestou nařizovací i taková opatření hospodářského nátlaku, k nimž by jinak bylo zapotřebí zvláštního zákona.

Poněvadž nelze předem jednotlivá opatření vypočísti v zákoně, ježto bude záležeti vždy na dotyčném případě, jakých opatření bude zapotřebí, jest znění § 1 zákona všeobecně formulováno, avšak hospodářský nátlak týká se pouze vztahů obchodních a finančních, jakož i styků osobních.

Opatření hospodářského nátlaku mohou zasáhnouti též do osobní svobody a do majetkových práv občanstva; proto bylo nutno nařízení vlády náležitě vymeziti.

O to postaráno jest ustanovením § 2 tohoto zákona, podle něhož nařízení takové musí býti předloženo do 14 dnů od vyhlášení Národnímu shromáždění, a nezasedá-li, Stálému výboru podle § 54 ústav, listiny ku dodatečnému schválení, jinak pozbývá 15. den platnosti; stejně tak, jestliže schválení se výslovně odepře buď některou sněmovnou nebo Stálým výborem od toho dne, kdy na tom některá ze jmenovaných korporací se usnesla.

Stejně jest vláda povinna opatření hospodářského nátlaku ihned zrušiti, jakmile pominul důvod, pro který bylo povoleno.

Ustanovení ta jsou obdobna předpisu § 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., kterým se vláda zmocňuje učiniti opatření. Člen Společnosti národů, který způsobených válkou.

Členové Společnosti národů jsou shodni v tom, že si vzájemně poskytnou pomoc při provádění hospodářských a finančních opatření k úpravě mimořádných poměrů dopustí se porušení některého závazku vyplývajícího z této úmluvy, může býti ze Společnosti národů vyloučen usnesením všech ostatních členů.

Sankce článku 16. nastupují, když člen Společnosti národů přikročí k válce bez ohledu na závazky, jež na se vzal článkem 12., 13. a 15., nebo v případě článku 17., odst. 1. a 3.

Výbor zahraniční senátu projednal ve schůzi dne 11. dubna 1923 vládní osnovu zákona, kterou schválila též poslanecká sněmovna N. S. ve 197. schůzi dne 9. března 1923, a usnesl se tento výjimečný zákon, jednak vzhledem k tomu, že účelem jeho jest zabezpečení míru, jednak že vyplývá z povinnosti splniti mezinárodní závazek, který republika Československá vůči Společnosti národů na se vzala, a vědomí, že zákona toho vládou nikdy nebude nikterak zneužito, doporučiti též senátu přijetí osnovy zákona ve znění poslaneckou sněmovnou schváleném a obsaženém v senátním tisku č. 1572.

V Praze dne 11. dubna 1923.

Antonín Svěcený v. r.,

předseda.

Jos. Lukeš v. r.,

zpravodaj.

II.

Ústavně-právní výbor senátu projednal usnesení poslanecké sněmovny (sen. tisk 572) o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby při opatřeních hospodářského nátlaku podle článku 16. úmluvy o Společnosti národů použila cesty nařizovací, jakož i usnesení zahraničního výboru senátu a nemá proti navrhovanému zákonu se stanoviska ústavního a právního žádných námitek. Zmocnění, které se pro specielní případ vládě uděluje, jest podmíněno dodatečným schválením Národního shromáždění, případně Stálého výboru a jest povinností vlády požádati nejpozději do 14 dnů od vyhlášení nařízení za dodatečné jeho schválení.

Vzhledem k uvedenému připojuje se ústavně-právní výbor k návrhu výboru zahraničního a doporučuje přijetí osnovy zákona beze změny.

V Praze dne 12. dubna 1923.

Dr Frant. Soukup v. r.,

předseda.

Jos. Lukeš v. r.

zpravodaj.