Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

l. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1607.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA PRVNÍ.

§ 1.

(1) Kdo bez hospodářské potřeby nebo nad její míru kupuje cizí platidla a drahé kovy za domácí platidla nebo tato prodává za cizí platidla a drahé kovy, trestá se za přečin tuhým vězením od šesti měsíců do dvou let.

(2) Stejně trestá se, kdo při právním jednání, jehož předmětem jsou platidla tuzemská nebo cizozemská nebo drahé kovy, zachová se způsobem, o němž musel podle svého povolání, vědomostí nebo zkušeností poznati, že může škoditi československé měně.

(3) Kdo se činů uvedených v předchozích odstavcích dopustí v úmyslu, aby poškodil československou měnu, trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let.

(4) Vedle trestu na svobodě budiž uložen trest peněžitý od 1.000 Kč do 1,000.000 Kč. Na jeho místo nastoupí v případě nedobytnosti při přečinu tuhé vězení od 24 hodin do tří měsíců, při zločinu těžký žalář od jednoho týdne do šesti měsíců.

§ 2.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením

(1) upravila obchod cizozemskými platidly a drahými kovy,

(2) stanovila předpisy pro dovoz i vývoz cizozemských platidel, drahých kovů a československých státovek a jich poukazy do ciziny,

(3) vydala bližší ustanovení o poskytování úvěrů do ciziny a nabývání úvěrů z ciziny, jakož i o nakládání platidly a úhradami z ciziny došlými,

(4) určila, do kdy a jakým způsobem jsou ústavy a firmy oprávněné přijímati peněžní vklady, povinny veškeré u nich v cizích hodnotách uložené úsporné vklady likvidovati, a jak mají s likvidačními přebytky naložiti.

§ 3.

Přestupky nařízení vydaných podle § 2 tohoto zákona trestají se, není-li čin přísněji trestný, pokutou od 1.000 Kč do 500.000 Kč, na jejíž místo nastoupí, není-li dobytna, vězení od dvaceti čtyř hodin do tří měsíců.

HLAVA DRUHÁ.

§ 4.

(1) Kdo neprávem zhotoví nebo zhotoviti dá náhražky zákonných platidel, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za přestupek peněžitým trestem od 1.000 Kč do 50.000 Kč nebo vězením od jednoho týdne do šesti měsíců.

(2) Stejně se trestá, kdo taková náhradní platidla pro oběh vydá, je do oběhu uvádí, v něm udržuje, jimi v oběhu platí nebo je za platidlo přijímá.

(3) Kdo se dopustí přestupku podle předchozích odstavců, ač již pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, potrestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení tři léta, tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců, se kterým může býti spojen trest peněžitý od 1.000 do 100.000 Kč.

§. 5.

Kdo náhradní platidla vydá, jest povinen hodnotu za ně přijatou odvésti státu.

§, 6.

(1) Zakazuje se rušiti přirozený oběh zákonných platidel.

(2) Vláda se zmocňuje, aby učinila nařízeními opatření potřebná k ochraně tohoto nerušeného oběhu.

(3) Kdo jedná úmyslně proti těmto nařízením aneb jinak zachová se způsobem, o němž musel podle svého povolání svých vědomostí a zkušeností poznati, že jest s to porušiti přirozený oběh zákonných platidel, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za přestupek na penězích od 100 Kč do 10.000 Kč aneb vězením od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce.

(4) Kdo se dopustí přestupku podle předchozího odstavce, ač už pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, trestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení více než tři léta, tuhým vězením od jednoho do šestí měsíců, se kterými může býti spojem trest na penězích od 1000 Kč do 100.000 Kč.

HLAVA TŘETÍ.

Společná ustanovení.

§ 7.

(1) Pro případ, že by hlavní trest na penězích nebylo lze dobýti, jest stanoviti v rozsudku nebo nálezu náhradní trest vězením v mezích sazby trestu na svobodě.

(2) Pro případ, že by trest na penězích uložený vedle trestu na svobodě nebylo lze dobýti, stanoviti jest v rozsudku náhradní trest tuhého vězení od jednoho týdne do tří měsíců. Tento trest stanoví soud podle volného uvážení a povahy případu.

§ 8.

Peněžité tresty a pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

§ 9.

V rozsudcích a nálezích jest vysloviti, že cizozemská platidla a drahé kovy, jimiž trestný čin byl podniknut, aneb jež ku spáchání trestného činu jsou určeny nebo jím získány, nebo hodnota takových cizozemských platidel a drahých kovů, jakož i náhradní platidla, dále veškeren zisk z trestného činu, propadají ve prospěch státu, a to i tehdy, nejsou-li vlastnictvím odsouzeného, a bez ohledu na váznoucí na nich práva osob třetích anebo nároky jiných osob k nim.

§ 10.

(1) Při odsouzení pro zločin vysloví soud vždy ztrátu veškerého práva volebního i volitelnosti, při odsouzení pro přečin může ztrátu tu vysloviti.

(2) Cizince, odsouzeného pro zločin podle tohoto zákona, musí soud z území republiky vypověděti, u cizince, odsouzeného pro přečin, může tak učiniti.

§ 11.

Pokus trestných činů podle tohoto zákona jest trestný jako čin sám.

§ 12.

Trestnost zločinů promlčuje se po uplynutí deseti, trestnost přečinů po uplynutí tří let a trestnost přestupků po uplynutí jednoho roku od spáchání činu.

§ 13.

O výkonu trestu vězení a tuhého vězení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí ustanovení zákona ze dne 25. dubna 1920, č. 284 Sb. z. a n.

HLAVA ČTVRTÁ.

§ 14.

(1) Trestní řízení zavádí se z moci úřední, avšak pro trestné činy podle první hlavy tohoto zákona toliko k návrhu ministerstva financí nebo úřadu finančního, jejž ministerstvo financí k tomu určilo.

(2) Tento návrh může býti odvolán, pokud nebylo počato s prohlášením rozsudku soudního prvé stolice nebo nebyl vydán nález v řízení před finančním úřadem

§ 15.

(I) Trestní řízení pro zločiny a přečiny náleží sborovým soudům první stolice (soudům divisním).

(2) Trestní řízení pro přestupky §§ů 4. a 6. náleží okresním soudům (soudům brigádním).

(3) Trestní řízení pro přestupky § 3 náleží finančním úřadům prvé stolice pro správu nepřímých daní. Konají je podle předpisů o trestním řízení správním. O odvolání do nálezů finančních úřadů první stolice rozhodují s konečnou platností finanční úřady druhé stolice.

(4) V řízení před finančními úřady může býti v trestním nálezu uložena též povinnost, nahraditi útraty řízení.

§ 16.

(1) O nároku na vydání hodnoty přijaté vydavatelem za náhradní platidla (§ 5) rozhodne soud na návrh finanční prokuratury (generálního finančního ředitelství v Bratislavě, hlavního finančního ředitelství v Užhorodě) u příležitosti trestního řízení proti vydavateli a nelze-li tohoto před soud postaviti, u příležitosti trestního řízení proti kterékoliv jiné osobě podle § 4 trestně zodpovědné, nepodléhající příslušnosti soudu vojenského. V tomto případě nutno obeslati k hlavnímu líčení vydavatele nebo jeho zákonného zástupce, po případě právního nástupce vydavatelova. Osobám těm přísluší práva obžalovaného.

(2) Rozhodnutí stane se nálezem, vydaným současně s rozsudkem.

(3) Do nálezu toho přísluší stížnost k soudu odvolacímu. Jest ji podati do osmi dnů po doručení nálezu u soudu první stolice.

HLAVA PÁTÁ,

§ 17.

(1) Za účelem dohledu nad zachováním zákona a nařízení na jeho základě vydaných jsou orgány ministerstva financí, vzniklo-li odůvodněné podezření, že zákon a tato nařízení jsou přestupovány, nebo jakýmkoliv způsobem obcházeny, oprávněny prováděti prohlídky obchodních kněh, hospodářských, živnostenských a jiných zápisů bank, peněžních ústavů, závodů a jednotlivců, vyžádati si od majitele podniku neb osoby, kterou svým zastupováním pověřil veškeré doklady k tomu sloužící a podle volného uvážení přibrati k těmto úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumání týče, jsou oprávněny žádati, aby k znalcům, ustanoveným úřadem, byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jimi navržený.

(2) Náklady přibrání znalce tvoří část nákladu řízení trestního.

(3) Ministerstvo financí může podle potřeby pověřiti dohledem bankovní úřad ministerstva financí, nebo jeho právního nástupce ve funkci cedulové banky. V tomto případě přísluší výkonným orgánům bankovního úřadu ministerstva financí nebo zmíněného právního nástupce bankovního úřadu všechna oprávnění, příslušející orgánům ministerstva financí samého.

§ 18.

(1) Tento zákon nabude účinnosti patnáctého dne po vyhlášení.

(2) Ustanovení § 2 věty druhé zákona ze dne 24. června 1920, č. 418 Sb. z. a n. o úřadu pro zahraniční obchod se zrušuje, pokud se jím tomuto úřadu vyhražuje spolupůsobení ve věcech valutárních.

(3) Činy, jež jsou jen ukončením určité činnosti před účinností tohoto zákona zahájené, nemohou býti stíhány jako přečiny a zločiny podle tohoto zákona, leč by šlo o zakončení činnosti, která byla zahájena v úmyslu, poškoditi československou měnu.

§ 19.

Výkon zákona ukládá se ministrům financí, spravedlnosti a národní obrany.

Světové hospodářství je po otřesech vyvolaných válkou, po částečném zániku stávavších a po překotném vznikání poměrů nových ve stadiu nepřetržitých přerodů. Životní podmínkou zdaru a rozkvětu československého státu, odkázaného svými průmyslovými výrobky, nyní i v budoucnosti, především na světová odbytiště a při nákupu nutných surovin a životních potřeb na světové trhy, jest, aby se potřebám, podmínkám a zákonům vývoje světového hospodářství rychle přizpůsoboval a aby se chránil před škodami vhodnými a zejména rychle měnitelnými opatřeními, zvláště na poli devisové politiky.

Má-li účele toho býti dosaženo, bude třeba dosavadní soustavu vázanosti obchodu oběhu cizozemských platidel zachovati i nadále a rozšířiti ji částečně i na obchodování drahými kovy, poněvadž lze jimi, zastupují-li funkcí peněz, docilovati těchže výsledků a škodlivých účinků, jako platidly jejich hodnotu představujícími.

Doba nynější není ještě zralá k tomu, aby obchod a oběh cizozemských platidel mohl býti uvolněn. Všechny důvody, dosavadní vázanosti, t. j. nebezpečí thesaurace cizích platidel, útěku kapitálu do ciziny, výstřelků mezinárodní a domácí spekulace, nutnost zajistiti našemu hospodářskému životu potřebná cizozemská platidla k nákupu surovin a jiných nezbytných životních potřeb a podobně, trvají stále ještě a nabyly v poslední době akutnosti v té míře že stav našeho národního hospodářství nemůže býti považován ještě za tak organicky ucelený, aby mohl bez nebezpečí náhlých otřesů vzdorovati všem škodlivým zásahům doma i z ciziny. K tomu přistupuje stále stoupající finanční rozháranost hospodářských poměrů sousedních států, důležitých to našich odbytišť, jako okolnost zvláště závažná.

Osnova zákona ukládá vládě k dosažení shora vytčených cílů, aby upravila nařízením veškerá právní jednání, jichž předmětem jsou cizozemská platidla v nejširším toho slova smyslu (valuty, t. j. cizozemské kovové mince, státovky a bankovky, devisy t. j., kromě směnek na cizí měnu znějících také šeky, akkreditivy, poukázky a veškeré druhy výplat na cizí místa), tedy obchodování jimi, jejich dovoz, vývoz, poukazy do ciziny a způsob; jak třeba nakládati s poukazy z ciziny došlými, dále ona právní jednání, jež mají za předmět sice měnu československou, ale týkají se jejího dovozu, vývozu, poukazů nebo poskytování úvěrů do ciziny.

Ovšem jest nutno, úpravu devisových předpisů přizpůsobiti poměrům, podmínkám a zákonům vývoje světového hospodářství a dbáti toho, aby tato úprava, pokud, jde o oprávněné zájmy a potřeby přívozu a vývozu, které jsou s potřebami celku slučitelny, byla provedena v souhlasu s oněmi požadavky, které pro náš domácí průmysl a obchod z jeho světových styků vyplývají, a aby domácím výrobcům bylo umožněno zúčastniti se světové konkurence ku prospěchu domácích spotřebovatelů. Jest nezbytno, přizpůsobovati vydatná nařízení zavčas nastalým změnám, buď jejich pozměněním nebo generelním zmocněním bankovního úřadu, aby v mezích v nařízeních přesně vytčených podle stavu devisového trhu a podle celkové potřeby cizích platidel poskytovaly určité úlevy od platných předpisů.

Vláda bude dbáti toho, aby nabývání devis a valut zbaveno bylo podle možnosti všech zdlouhavostí a formalit, devisové disposice zatěžujících, a to zvláště tam, kde odstraněním těchto obtížností bylo by možno ulehčiti také státním financím. Musí také býti postaráno se o to, aby úsporné vklady uložené v cizích hodnotách u bank a peněžních ústavů byly včas likvidovány. Nutnost ta plyne z všeobecného zákazu thesaurace cizích hodnot a z potřeby, odstraniti hospodářsky nezdravý a neudržitelný zjev, že určité vrstvy domácího obyvatelstva ukládají přebytky svých příjmů ve měně, jejíž stálé kursové záchvěvy chovají v sobě bezprostřední nebezpečí značných majetkových ztrát.

Mimo tato opatření nutno chrániti se proti vědomým záměrným zásahům jednotlivců a zájmových skupin, které vměšují v přirozený tento vývoj své osobní, zištné nebo jinaké skupinové zájmy, a snaží se mu uděliti směr jiný, než jakým by se zmíněný hospodářský vývoj podle svých věcných podmínek bral. Jest nutno tyto škůdce pohrůžkou přísných trestů od jejich rušivého počínání co možná odstrašovati. Jde tu především o snahu vyloučiti spekulační transakce, jejichž hromadným nebo intensivním zásahem v přirozený vývoj devisového trhu může býti snadno vyvolán náhlý, do hospodářských rozvah velmi citelně a destruktivně zasahující otřes tohoto trhu a vyvolán zde stav všeobecné nejistoty, nálady, panik a jiné zjevy se zhoubnými účinky.

Předložená osnova zákona, potírá ustanovením § 1 tuto stohlavou, velmi těžce zranitelnou hydru, spekulační, nadanou podivuhodnou schopností nabývati proměnlivě vždy nových a nových tvářností v přizpůsobování se daným poměrům, již v její nejprostších formách, t. j. nákupu a prodeji cizích platidel za účelem, docílení differenčních zisků.

Tato zákonná opatření jeví se tím nutnějšími, čím jasněji bylo v poslední době shledáno, jak účinně působí rozkladný jed spekulační davově nákazy na poválečnou duši společnosti, pachtící se za lichými a bez úporné fysické nebo duševní námahy zdánlivě snadno dosažitelnými zisky.

Obsáhlou revisní činností ministerstva financí bylo zjištěno, že spekulační horečka zachvacuje nejen spekulanty z povolání, nýbrž také, a to v míře velice povážlivé, i kruhy výdělečně činné, vyvolává zvláště v těchto kruzích účinky pro státní hospodářství velmi závažné a pustošivé, odnímá jim vzhledem na naděje na zisk ze spekulačních obchodů vážnou vůli k pokračování v jejich vlastní výdělečné činnosti, spojené ovšem v době nynějších hospodářských krisí a stagnace s možností sice velkých ztrát, ale malých zisků, a svádí tyto kruhy k bursovní hře, kterou pod pláštíkem předstíraných hospodářských potřeb provádějí.

Zvláště pozoruhodnou jest tu pak ta okolnost, že nebývá použito docílených spekulačních zisků ku posilnění vlastního závodu, nýbrž většinou k osobnímu obohacení se; výdajům neplodným, nebo k thesauraci cizích platidel.

Ohniska této nezdravé činnosti, banky peněžní ústavy a firmy k obchodování devisami a valutami oprávněné, staly se při tomto stavu věcí velkými hernami, kde plýtváno a hazardováno nejen hospodářskými statky a existenci závodů i jednotlivců, nýbrž i životními zájmy celých výdělečných skupin, potřebami konsumentstva a neméně i životními finančními zájmy státu.

Osnova zákona, vycházejíc z uvedených poznatků, prohlašuje devisové a valutové transakce, ať byly zřejmě nebo jen zastřeně diktovány spekulačními nebo jinými pohnutkami, všeobecně za trestné činy tam, kde nebylo pro ono jednání hospodářské potřeby, nebo bylo jednáno proti vysloveným zákazům. Osnova doufá, že stanovená výše a přísnost trestů spolu s jejích tresty vedlejšími (propadnutí předmětu trestného činu, ztráta práva volebního i volitelnosti, vyhostění cizinců a pod.), bude důraznou výstrahou a pokládá za nutné, jako korektiv nemožnosti, vystihnouti výpočtem všechny druhy a formy možného obcházení vydaných zákazů, vysloviti, vedle přísné sankce soudně trestného přečinu, při oněch jednáních, o nichž pachatel podle svého povoláni, svých vědomostí a zkušeností musel seznati, že jsou zájmu měny škodlivy, zavésti i citelné potrestání administrativní oněch jednání a opomenutí, která příčí se zákazům zvláště vydaným, u nichž se však, ani u osoby v těch věcech obeznalé, nedá dokázati, že je poznala co škodlivé naší měně.

Odstavec třetí § 1 má na mysli jednání plynoucí z pohnutek jiných než ziskuchtivých, nebo z pohnutek sice ziskuchtivých, ale ovládaných v prvé řadě úmyslnými záměry poškoditi československou měnu jako takovou, podkopávati na příklad oním jednáním důvěru ciziny nebo domácího obyvatelstva ve finanční mohoucnost státu a pod.

Ustanovením § 15 poskytuje osnova zákona záruku, že soudní stíhání devisových a valutových trestných činů bude zahájeno pravidelně jen tehdy, když skutková podstata trestného činu byla aspoň po stránce objektivní již finančními úřady přezkoumána, a poskytuje možnost, aby po případě i tam, kde skutková podstata trestného činu jest i po stránce subjektivní sice dána, ale jsou tu zvláštní okolnosti, na které by bylo třeba vzíti zřetel, mohla býti věc smírným způsobem urovnána a od potrestání upuštěno.

Dosavadní příslušnost politických úřadů ke stíhání devisových a valutových přestupků předloženou osnovou zákona jest zrušena. Změna příslušnosti byla nutnou jednak z důvodů účelné unifikace tohoto oboru správního trestného práva v zemích historických a na Slovensku, kde administrativ ní soudnictví jest částečně ještě v rukou samosprávy, která za daných poměrů neposkytuje oněch záruk, jichž pří nové úpravě tohoto oboru veřejného práva nelze postrádati, jednak také proto, že přestupky devisových, valutových a měnových nařízení, jsou podle své právní podstaty přestupky materiálního práva finančního.

Tolik o těch ustanoveních osnovy, jež jednají o ochraně československé měny. O druhé materii v tomto návrhu zákona zpracované, ochraně o oběhu zákonných platidel, třeba říci toto:

Podle § 1 zákona ze dne 10 dubna 1919, č; 187 Sb. z. a n. přísluší právo, vydávati v oblasti československého státu zákonná platidla a raziti mince, výhradně státu. Přes to vyskytly se v oběhu různé náhražky zákonných platidel, vydané bez souhlasu ministerstva financí. Vydání jich nebylo po výtce třeba, neobmezily se na drobné, zněly i na částky několika korun a mimo účel, aby vydavatel získal tím, že při konečné výměně za zákonná platidla nebude jich mnoho k výměně předloženo, sloužily i jiným účelům, s hlediska státního nevítaným.

Trestní řízení pro takové případy nebylo provedeno, takže nelze říci, zda námitky činěné proti potrestání podobných pachatelů podle § 19 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n. jsou odůvodněny. Pro některé případy - přijde vždy na povahu jednotlivého případu - významu jim upříti nelze. Podřadění pod § 325 trestního zákona, jenž ostatně na území Slovenska a Podkarpatské Rusi nemá korrelatu, bylo také obtížné. Při užití § 19 zákona ze dne 14. dubna 1920 působilo obtíže, že příslušný pro celé území republiky jest zemský trestní soud v Praze, dále že trestem jest jen trest peněžitý, přes to ale věc patří před sborový soud a tím samým už se protáhne, zvláště ale z té příčiny, že zmateční stížnost jde na nejvyšší soud, prací přetížený, a tedy neschopný tak rychlého vyřízení, jaké v zájmu veřejném jest žádoucí.

Navrhují se proto v druhé hlavě této k osnovy ustanovení, jež umožní na celém území státním rychlým trestním řízením stíhati zhotovení a oběh náhradních platidel.

Vedle toho chrání se přirozený oběh zákonných platidel proti vědomému porušování. Podnět k tomuto ustanovení byl dán zjevy, které doprovázely stažení pětikorun s datem 15. dubna 1919. Zdráhali se totiž obchodníci přijímati tyto pětikoruny, i když ještě platily, a tím porušili citelně oběh papírových korun. Dále vyskytla se pověst, že papírové koruny budou staženy a vyměněny za nové, ale se srážkou. Nastalo odmítání papírových korun a finanční ministr byl nucen vydati uspokojující veřejné prohlášení. Také se vyskytly případy, že byly odmítány dvacetikorunové státovky, určité, prý neplatné serie.

Jaké formy rušení oběhu zákonných platidel v budoucnosti se mohou objeviti, nedá se říci. Zajisté, že nemusí jíti jen o falešné pověsti a rušivá jednání na nich založená, lze konstruovati celou řadu druhů přímého porušování tohoto oběhu změnou zvyků obchodních, platebních podmínek apod. Ta okolnost, že nelze dnes všechny ty formy určiti a podle nich určitou skutkovou povahu již v samém zákoně sestrojiti, donutila vládu k tomu, že, vypočítavši v zákoně jednotlivé způsoby porušování přirozeného oběhu zákonných platidel, vyhradila ještě cestě nařizovací, aby podle toho, jaká forma porušení tohoto oběhu se v budoucnosti objeví, vydány byly zákazy, jejichž překročení tresce se podle tohoto zákona.

K ustanovením, jež jsou společná pro obě materie, netřeba bližších odůvodnění. Zmíniti by se jen bylo, že při výkonu revise podle § 17 tohoto zákona musí ovšem úřady šetřiti předpisu ústavního zákona ze dne 20. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n. o ochraně svobody osobní a domovní.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán k podání zprávy výborům rozpočtovému a ústavně-právnímu.

V Praze dne 13. dubna 1923.

Náměstek předsedy vlády:

J. Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský v. r.