Senát Národního shromáždění R. Čs. r.1923.

I. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1614.

I.

Technicko-dopravní výbor navrhuje, aby senát Národního shromáždění schválil usnesení poslanecké sněmovny učiněné ve 184. schůzi dne 19. a. 20. prosince 1922 ve znění sen. tisku č. 1543.

Osnovu úmluvy a usnesení poslanecké sněmovny podrobil jmenovaný výbor rozboru a úvaze ve schůzi dne 17. dubna 1923 a jakkoliv uvážil, že od doby sjednání úmluvy, t. j. ode dne 13. října 1919, resp. dne 12. dubna 1920 uplynula již tři léta, než dostalo se senátu možnosti, o této jistě důležité věci pojednati a že patrné za tu dobu nabyty nové a jiné zkušenosti v dopravnictví vzduchoplaveckém, přece se ani nezabýval žádnými návrhy na změny, aby uzákonění nezdržoval.

Všeobecný zájem na společném upravení vzduchoplavby stanovením určitých zásad a pravidel je důležitějším než možné zdokonalení těchto pravidel další diskusí, obzvláště když se uváží, že zde je súčastněno 27 států, a že by obtíže změnami vzniklé byly s to toto mezinárodní dílo nejen odložiti, nýbrž i snad zmařiti.

Ostatně je i v budoucnosti možno, po nabytých zkušenostech, sjednávati v dodatcích potřebné změny a tak odčiniti poznané nedostatky, neboť dle čl; 43 může konvence býti počínaje dnem 1. ledna 1922 na rok vypověděna.

Z těchto důvodů je možno doporučiti schválení.

V Praze dne 17. dubna 1923.

Štastný v. r.,

místopředseda.

Dr Jar.Brabec v. r.,

zpravodaj.

II.

Zahraniční výbor navrhuje, aby senát Národního shromáždění republiky Československé schválil usnesení poslanecké sněmovny učiněné ve 184. schůzi dne 19. a 20. prosince 1922 ve znění sen. tisku č. 1543;

13. října 1919 uzavřeli v Paříži zástupci 27 států >Úmluvu o úpravě vzduchoplavby<, kteráž byla podepsána 29. prosince 1919 československým vyslancem v Paříži. K této úmluvě byl sepsán smluvními státy dodatkový protokol z 1. května 1920 a podepsán pařížským vyslancem republiky Československé 1. června 1920. Cílem úmluvy jest kodifikace právních pravidel, které upravují vzduchoplavbu pro potřeby mezinárodní komunikace.

Úmluva původně omezená na smluvní státy byla dodatkovým protokolem rozšířena v tom smyslu, že za výhrad tam uvedených mohou jednotlivé signatární svátky uzavírati se státy, jež nejsou smluvními stranami, samostatné smlouvy ohledně vzájemného dovolení letů nad svými územími.

Úmluva v kapitole prvé uznávajíc svrchovanost každého státu nad vzduchovým prostorem v jeho území, váže smluvní táty k tomu, aby dovolovaly v době míru vzducholodím jiných smluvních států neútočně létati nad jich teritoriem za podmínek šetření předpisů, jež úmluva stanoví. Právo zameziti cizím vzducholodím přístup do určitých pásem, atmosferického prostoru nad svým státním územím zůstává kontrahentům vyhraženo jen z důvodů vojenských nebo v zájmu veřejné bezpečnosti.

V kapitole druhé řeší se otázka státní příslušnosti vzducholodí, již je povinna míti každá vzducholoď. Vyjímaje případy k oprávnění k přeletům vzducholodí nemajících příslušnost některého ze signatárních států podle dodatkového protokolu, vztahuje se úmluva jedině na vzducholodi příslušné do některého ze smluvních států. Státní příslušnost, vzducholodí určuje se podle státu, v jehož rejstříku je immatrikulována. Duplicita státního příslušenství není přípustna.

Kapitola třetí pojednává o modalitách záruky technické zdatnosti vzducholodí, odborné kvalifikace leteckého personálu a používání na vzducholodí radiotelegrafických přístrojů.

Kapitola čtvrtá obsahuje ustanovení, jimiž je vzducholoď povinna říditi se při plavbě nad cizím územím.

Kapitola pátá zahrnuje pravidla, jichž dlužno zachovávati při odletu, plavbě vzduchem a přistání vzhledem k dokumentům vzducholodi, přístupu k leteckým zařízením a signalisaci.

Kapitola šestá stanoví jaké předměty jsou z dopravy vzduchem vyloučeny a pokud smí býti používáno přístrojů fotografických.

Kapitola sedmá vymezuje přesně pojem soukromých létadel, na něž jedině úmluva se vztahuje a odlišuje je od letadel vojenských a létadel výlučně pro státní službu určených.

Kapitola osmá pojednává o utvoření, složení a pravomoci >Mezinárodní komise pro vzduchoplavbu<.

Závěrečná ustanovení v kapitole desáté týkají se rozhodování interpretačních sporů, přístupu ke konvenci a její výpovědi.

Přílohy úmluvy, obsahující ustanovení rázu administrativně technického, jsou;

A. Označování vzducholodí.

B. Certifikát o způsobilosti k plavbě.

C. Lodní knihy.

D. Předpisy o světlech a signálech.

E. Minimální podmínky pro dosažení průkazů pilotů neb vzduchoplavců.

F. Mezinárodní mapy a orientační značky vzduchoplavecké.

G. Shromážďování a rozdělování meteorologických zpráv.

H. Celnictví.

Na zákonné úpravě vnitrostátní vzduchoplavby v mezích konvence pracuje v přítomné době meziministerská komise, jež koná své pravidelné schůze v ministerstvu veřejných prací.

Československá odbočka mezinárodního právnického komitétu leteckého pořádala anketu za účelem definitivního stanovení názvosloví pro právo letecké. Výsledků této ankety bude přiměřeně použito.

Opozděné parlamentární projednání omluvilo ministerstvo zahraničních věcí technickými překážkami.

Vzhledem k tomu, že proti úmluvě nebylo vzneseno žádných podstatných námitek, že ustanovení její, zpracovaná odborníky signatárních států, jeví se pro rozvoj mezinárodní letecké komunikace nutným předpokladem a že většina států signatárních úmluvu již ratifikovala, doporučuje zahraniční výbor senátu schválení úmluvy i s veškerými přílohami a přijetí usnesení poslanecké sněmovny dle senátního tisku č. 1543.

V Praze dne 13. března 1923.

Svěcený Ant. v. r.,

předseda.

Dr Witt v, r.,

zpravodaj .