Senát Národního shromáždění R. Čs. r.1923.

I. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1619.

Antonín Janda, městský policejní kapitán v Pezinku, podal k zmocnění županátu v Bratislavě trestní oznámení na neznámého tehdy pisatele článku >Keď neprajník republiky má policajného kapitáňa protektorom<, uveřejněného v čísle 68. roč. XIX. >Robotnických Novin<, v jehož obsahu shledává Antonín Janda urážku své cti. V trestním řízení vypověděl zodpovědný redaktor >Robotnických Novin< Ferdinand Benda, že pisatelem citovaného článku jest senátor František Zimák. Poněvadž podle uherského zákona, na Slovensku dosud platného, zodpovědný redaktor odpovídá za obsah uveřejněného článku pouze podpůrně, není-li totiž pisatel znám, má býti nyní stihán výhradně senátor František Zimák a sedrie v Bratislavě žádá proto za jeho vydání.

V článku citovaném píše se o tom, že iredentistická společnost v Pezinku uspořádala bez dovolení úřadů, tedy bez zaplacení povinných poplatků, za účinkování cikánské kapely v hostinci Maxe Kohna zábavu. Hudba hrála písně hanobící Slováky, což rozčililo dělný lid, který v zástupu se před hostincem Kohnovým shromáždil a proti provokaci protestoval. Skupina dělníků došla k městskému policejnímu kapitánovi Jandovi a žádala jej, aby nepovolenou zábavu zakázal. Kapitán Janda vyslal tam své orgány, kteří měli úkol poslati účastníky zábavy domů. Ale Max Kohn zdráhal se uposlechnouti daného rozkazu, postavil se mezi dveře a prohlásil, že on béře zodpovědnost za nedovolenou zábavu a že nedovolí tuto zastavit. Situace stala se vážnou a lid dával na jevo velikou nevoli. Tu v posledním okamžiku zakročili strážníci a vykázali společnost z Kohnova hostince. K této zprávě připojily >Robotnické Noviny< poznámky, jež týkají se žalobce Antonína Jandy a jimiž on považuje se za dotčena. Článek tvrdí, že proto Max Kohn dovolil si vzepříti se úřednímu rozkazu >... veď bol daný od dobrého priateľa, ktorý je zainteresovaný na >znacionalisování< jeho veľkoputyky a podpredsedu irredentistického spolku v Pezinku< a v další stati pokračuje: >Je divné, že mestský kapitáň Janda, na ktorého sa hromadilo už tolik sťažností z kruhov pezinského slov. obyvatelstva, môže sa držať na tomto mieste. V dobe mobilizácie mali tri politické strany príčiny žiadať u patričných vrchností za odstranenie Jandu, ale po prešlom maďarskom nebezpečenstve zas sa na všetko zabudlo. Nuž musia sa tieto polit. strany obratiť na svojich zastupcov, aby tieto zakročili na rozhodujúcéch miestach. Tak si tu demokraciu ľud nemôže predstavovať, aby priateľstvo so všemohúcnosťou mestkého kapitáňa činilo immuným každého previnilca proti záujmom štátu a poriadku. A dúfáme, že to tak nezostane a ostať nesmie.<

Imuitní výbor navrhuje, aby senát odepřel vyhověti žádostí sedrie v Bratislavě čj. B 447541922-15 za souhlas k trestnímu stíhání senátora Františka Zimáka pro přečin urážky na cti podle § 1, §, 3 č. 1., 2., § 9, č. 6, zák. čl. XLI. z r. 1914 (uher. zák.).

Kolegovi Františku Zimákovi předneseny byly jako senátorovi stížnosti na působení

městkého kapitána Antonína Jandy v Pezinku. Stalo se tak při příležitosti pořádání nedovolené zábavy, jejíž průběhem a rázem místní slovenské obyvatelstvo bylo pobouřeno. Senátor František Zimák napsal o tom do >Robotnických Novin< článek, jímž kritisuje poměry, jaké zavládly v obci Pezinku za působnosti městského policejního kapitána, uvádí nezdravé tyto poměry v souvislost s přátelským poměrem jeho k živlům, které označuje za protistátní, a konečně vytýká, že bez účinku zůstaly stížností podané u nadřízených úřadů na městského kapitána Jandu v době mobilisace.

Po názoru imunitního výboru nemůže býti důvodem pro vydání senátora Františka Zimáka k trestnímu stihání jeho zakročení v této věci, ani tehdy nikoli, jestliže volil pro toto zakročení cestu veřejného tisku.

V Praze dne 23. dubna 1923.

Dr. Stránský v. r.,

předseda.

Dr. Ot. Krouský v. r.,

zpravodaj.