Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.
1. volební období.
7. zasedání.
Tisk 1621.
Zpráva
imunitního výboru o žádosti okresního soudu ve Vyš. Svidniku za vydání
senátora Juraja Lažo pro přečin urážky na cti podle § 2 z. čl. 41 z r. 1914 (uher. zák.) (č. 417022).
Okresní soud ve Vyš. Svidniku projednává soukromou žalobu senátora Juraja Lažo proti Juliu Orlovskému, býv. hlavnímu služnému ve Svidniku, Frant. Wieserovi, kancelistovi a jeho manželce L. Wieserové pro přečin urážky na cti podle § 2 z. čl. 41 z r. 1914 (uherský zákon), jehož se dopustili podle tvrzení žalobcova tím, že soukromého žalobce urazili nadávkami. Obžalovaní popřeli trestní čím jim za vinu kladený a obvinili naopak soukromého žalobce senátora Jur. Lažo, že on je provokoval a urazil nadávkami, pročež podali na senátora Juraja Lažo pro urážky ty protižalobu.
Okresní soud ve Vyš. Svidniku poukazuje k ustanovení §§ 18 a 19 cit, zák. čl,, podle nichž soud v takovýchto případech oba odpůrce buď osvoboditi nebo odsouditi může a žádá senát za vydání senátora Juraja Lažo.
Senátor Juraj Lažo prohlásil, že tvrzení Julia Orlovského, Frant. Wiesera a L. Wieserové není pravdivé. Imunitní výbor usnesl se původně na návrhu, aby senát vyslovil souhlas s trestním stíháním. Zatím vyšlo však dotazem u správních úřadů na jevo, že příčinou nepřátelství, které svrchu jmenovaní chovají proti senátoru Juraji Lažovi jest toto: Juraj Lažo jako senátor uplatnil u nadřízených úřadů stížnosti, které tamní občanstvo mělo na Orlovského a Wiesera, pro nepřístojnosti při aprovisační úřední jejich činnosti. Proto senát rozhodl se vrátiti věc výboru imunitnímu k novému jednání a k novému návrhu. Imunitnímu výboru při novém projednávání věci předloženo bylo písemné stvrzení několika občanů, kteří výstupu byli přítomní a potvrzují, že Orlovský, Wieser a Wieserová napadli senátora Lažo nadávkami, že však i potom kol. Lažo choval se celkem chladnokrevně a nepronesl proti útočníkům žádných nadávek. Poněvadž imunitní výbor dospěl k názoru, že kol. Juraj Lažo stal se předmětem útoku se strany Julia Orlovského, Františka Wiesera a L. Wieserové za to, že z podnětu občanstva na úřední činnost Orlovského a Wiesera podal stížnost, plně svoji senátorskou povinnost, navrhuje, aby senát odepřel vyhověti žádosti okresního soudu ve Vyš. Svidniku za vydání senátora Juraja Lažo pro přečin urážky na cti podle § 2 z. čl. 41. z r. 1914 (uher. zák.).
V Praze dne 23. dubna 1923.
Dr. Stránský v. r.,
předseda.
Dr. Ot. Krouský v. r.,
zpravodaj.