Senát Národního shromáždění R. Čs. r.1923.

1. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1633.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo, se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 55 zák. čl. XXXV z r. 1874 (notářského řádu) zní: >Notář jest oprávněn také svým povoláním, na žádost stran sepisovati podání pro úřady vůbec, pro soudy však jen v nesporném řízení, jakož i soukromé listiny; jest však povinen každé podání jím sepsané podepsati.<

§ 2.

§ 58 téhož zák. článku se zrušuje.

§ 3.

Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. června 1923 pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Jej provésti náleží ministru spravedlnosti.

§ 55 zák. čl. XXXV z r. 1874 (notářského řádu platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi) opravňuje sice veřejné notáře sepisovati podání a to na jiné úřady vůbec, na soudy však jen v nesporném řízení, ale § 58 ustanovuje, že smí notář sepsati toliko veřejnou listinu, soukromé listiny však nikoliv ani tehdy, byl-li o to požádán stranami. Naproti tomu § 5 not. řádu z 25. července 1871, č. 75 ř. z. dovoluje notářům vedle působnosti jim vytčené v § 1 také sepisovati podání v nesporném řízení na jakýkoliv úřad a soukromé listiny. Důvod ustanovení cit. § 58 jest asi shledávati v tom, že pro sepsání veřejné listiny, zde tedy notářského spisu, vyžaduje se zvláštních náležitostí, a tudíž větší opatrnosti, čímž měla býti asi chráněna větší právní bezpečnost. Nezachovají-li se tyto, náležitosti, nemá listina moci veřejné listiny, jest však zůstaveno soudci podle zákonných předpisů posouditi, může-li vadný notářský spis považován býti za soukromou listinu. (§ 68 uved. zák. čl.). Jest v tom jakási nedůslednost: notář nesmí sice ani na požádání stran sepsati soukromou listinu, ale přehlédne-li některou náležitost, sepisuje notářský spis, může tato listina míti platnost soukromé listiny. Tam kde zákon předpisuje ku platnosti právního jednání, aby sepsán byl notářský spis (§ 54 zák. čl. XXXV z r. 1874 rovnající se asi § 1 zákona z 25. července 1871, č. 76 ř. z.), nelze ovšem upustiti od tohoto požadavku: Jsou to smlouvy mezi manžely, pak s osobami, jimž pro tělesné vady jest stíženo jednání (slepými, hluchoněmými) a darovací bez skutečného odevzdání; tu třeba jest zvláštní opatrnosti. Není však příčiny, aby jiné smlouvy jako obyčejné kupní, nájemní a pod. nebo listiny o jednostranném právním jednání (dluhopisy, kvitance atd.) notář nesměl sepsati v prostší, méně solemní formě než notářským spisem, může-li je sepsati v této formě, a může-li je jako soukromé listiny sepsati kdokoliv jiný, i neprávník. Ustanovení toto jest také důvodem, že soukromé listiny sepisují namnoze obecní (obvodoví) notáři nebo pokoutníci vůbec, a že pozemkoknižní agenda jest takto většinou v rukou těchto osob, načež si důvodně stěžují právní zástupci, a to jak veřejní notáři, tak i advokáti. Obecním (obvodovým) notářům, kteří podle zákona z 22. března 1920, č. 211 a nařízení z 18. února 1921, č. 71 Sb. z. a n. jsou nyní státními úředníky, nelze dovoliti, aby po živnostensku za plat konali právní úkony mimo obor své působnosti.

Poněvadž pak proti snížení notářské sazby uvádí se také, že předepsaná forma notářského spisu jako solemnější odůvodňuje vyšší sazbu a na snížení sazeb se všeobecně naléhá, jest oprávněn návrh, aby shora uvedená ustanovení notářského řádu (§§ 55 a 58) byla změněna, pokud se týče zrušena. Návrh tento nečelí nijak proti stavu advokátnímu. Neboť veřejní notáři mohou dnes sepsati jakoukoliv smlouvu nebo listinu o jednostranném jednání ve formě notářského spisu, mohou též (§ 81 cit. zák. čl.) již zřízenou soukromou listinu notářsky potvrditi (solemnisovati) a proto povolení, že mohou i sami sepsati soukromou listinu o takových právních jednáních nemůže postihnouti advokátní stav, jemuž se neodnímá tím jeho oprávnění ani agenda. S druhé strany staví se oba tyto stavy na roveň.

Vláda projevuje přání, aby tato osnova byla přikázána v obou sněmovnách ústavně-právnímu výboru ku projednání a to ve zkráceném řízení podle §§ 55 jedn. ř., ježto závisí od včasného uzákonění možnost snížiti i notářskou sazbu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, na něž se naléhá a stručná osnova zkrácené řízení připouští.

V Praze dne 5. dubna 1923.

Náměstek předsedy vlády:
J. Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.