§ 27.

(1) Osobám, jimž bylo uděleno zaopatření invalidní, přísluší místo výslužného invalidní služné ve výměře 90% pensijní základny (§ 6).

(2) Je-li invalidní služné menší výslužného, přísluší invalidovi služné ve výši výslužného. Invalidní služné nesmí však nikdy převyšovati pensijní základny gážisty nejvyššího platového stupně IX. hodnostní třídy.

§ 28.

(1) Invalidní služné platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem toho měsíce, v kterém bylo přiznáno.

(2) Nárok na invalidní služné pomíjí obdobně podle ustanovení § 19, jakož i posledním dnem toho měsíce, ve kterém pominuly nebo se změnily podmínky, za nichž bylo zaopatření invalidní přiznáno.

IV. Válečný přídavek.

§ 29.

(1) Četnickým osobám, které se následkem válečné služby staly neschopnými četnické služby a požívají trvale výslužného (invalidního služného) podle tohoto zákona, přísluší válečný přídavek.

(2) Tento přídavek činí pro:

a) gážisty v hodnostních třídách 600 Kč ročně,

b) gážisty mimo hodnostní třídy 400 Kč ročně.

§ 30.

Nárok na válečný přídavek může býti uplatněn do tří let po skončené demobilisaci, poukazuje se k výplatě prvním dnem měsíce, v kterém byl přiznán, zaniká zároveň s nárokem na výslužné a přestává přechodně na dobu činné služby (na dobu, po kterou se pobírá doplatek k výslužnému),

B. Dočasný odpočinek.

§ 31.

(1) Četnická osoba má nárok na přeložení na dočasný odpočinek, je-li superarbitračním řízením zjištěno, že je k četnické službě nezpůsobilá, avšak lze-li předpokládati, že opět dosáhne způsobilosti k četnické službě.

(2) Nárok vzniká také bez průkazu nezpůsobilosti ke službě, jestliže zmíněné osobě byla udělena dovolená s čekaným.

§ 32.

(1) Četnickou osobu jest přeložiti na dočasný odpočinek, když:

1. následkem nemoci jest déle jednoho roku nepřítomna ve službě, nebo

2. jest dána na dovolenou s čekaným a nebyla povolána do tří let k opětnému nastoupení služby,

pokud v těchto případech snad není podmínek pro přeložení na trvalý odpočinek.

(2) Při počítání jednoroční doby nepřítomnosti ve službě pro nemoc nebudiž doba, ztrávená v poměru dovolené a spadající mezi období nepřítomnosti pro nemoc, považována za přerušení jednoroční doby nepřítomnosti pro nemoc.

(3) Konala-li četnická osoba aktivní službu v době související s dobou nepřítomnosti pro nemoc, považuje se tato služba jen tehdy za přerušení jednoroční doby nepřítomnosti ve službě, dosahuje-li nejméně poloviny trvání bezprostředně předcházející nemoci. V tomto případě počítá se rok teprve od konce služby, konané mezi oběma obdobími nemoci. Byla-li však tato činná služba kratší, sečítají se jednotlivé oddíly nemoci při výpočtu jednoročního trvání nemoci.

§ 33.

(1) Četnické osoby dané na dočasný odpočinek pro neschopnost ke službě jsou povinny na rozkaz nadřízeného velitelství nebo úřadu podrobiti se prohlídce četnického (pokud se týče vojenského nebo úředního) lékaře za příčinou prozkoumání, zda jejich neschopnost ke službě ještě trvá. Při tomto prozkoumání jest zvláště vzíti zřetel též k jejich činnosti na dočasném odpočinku.

(2) Nabude-li četnická osoba na dočasném odpočinku opětně schopnosti ke službě, jest povinna na rozkaz nadřízeného velitelství nebo úřadu ustoupiti činnou službu na místě, jež jest jí určiti v témž služebním odvětví přiměřeně k jejímu hodnostnímu postavení.

§ 34.

(1) Čas ztrávený na dočasném odpočinku nezapočítá se pro postup do vyšších platů. V případě reaktivování započte se čas před přeložením do dočasné výslužby ztrávený v posledně dosaženém stupni služného pro postup do vyšších platů potud, pokud byl započítatelný pro takový postup.

(2) Nemá-li gážista, přeložený na dočasný odpočinek, nároku na běžnou pensi, obdrží odbytné ve výši stanovené v § 4 tohoto zákona. Byl-li gážista, jenž obdržel odbytné, reaktivován v období, podle kterého bylo odbytné vypočteno, budiž vyšší požitek nahrazen nejdéle do dvou let srážkou ze služného a četnického přídavku.

(3) Ustanovení §§ů 6 až 19, dále 21 až 24, platí i pro přeložení na dočasný odpočinek.

C. Dovolená s čekaným.

§ 35.

(1) Definitivně převzatým četnickým osobám může ministerstvo vnitra uděliti dovolenou s čekaným v těchto případech:

a) není-li pro změny v organisaci služby pro některou osobu četnické služby schopnou dočasně místa služebního;

b) nastanou-li okolnosti, které další službu četnickou této služby schopné osoby na některém místě téhož služebního odvětví, jejímu hodnostnímu postavení přiměřeném, činí dočasně nepřípustnou z důležitých služebních ohledů.

(2) Čekané vyměří se ve výši posledního služného s četnickým přídavkem, po případě částkou, rovnající se normálnímu výslužnému, které by dotčenému příslušelo při přeložení na odpočinek, je-li tato částka vyšší.

(3) Tyto částky zatěžují četnický rozvrh.

(4) Četnické osoby na dovolené s čekaným musí se před nastoupením činné služby četnické podrobiti prohlídce četnického neb vojenského lékaře, aby byla zjištěna jich schopnost k další činné četnické službě. Až do doby nastoupení služby náležejí jim požitky, stanovené pro dovolenou s čekaným.

(5) Ostatně se četnické osoby na dovolené s čekaným staví na roveň četnickým osobám na dočasném odpočinku.

D. Přídavek za zranění.

§ 36.

(1) Přídavek za zranění se přiznává nezávisle na výslužném a vyměří se pouze podle následků zranění (poruchy zdraví) buď trvale neb dočasně. Nárok na tento přídavek nutno zjistiti superarbitračním řízením.

(2) Předpokladem jest, že událost, na níž se zakládá nárok na přídavek za zranění, souvisela se službou četnickou nebo s polní službou bezpečnostní pod přímým velením vojska.

§ 37.

(1) Gážistům v hodnostních třídách zařaděným, dále gážistům, kterým se vyplácejí místní a drahotní přídavky a mimořádné výpomoci, ve výměře stanovené čl. II. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., přísluší, jsou-li trvale neschopni četnické služby, přídavek za zranění (poruchy zdraví) trvale podle následků zranění, v této roční výměře:

a) když pozbyli bez vlastní zúmyslné viny způsobilosti k četnické službě zraněním nebo těžkou poruchou zdraví, způsobenou při vykonávání činné služby nebo zvláštnostmi četnické služby a nemají nároku na vyšší výměru 600 Kč, dále když

b) za okolností, označených v bodu a):

aa) pozbyli jedné ruky nebo nohy, obou rukou nebo nohou, ale mohou ještě používati loketních a kolenních kloubů, za každou končetinu 1200 Kč,

bb) oslepli na jedno oko 1800 Kč,

cc) pozbyli celé horní nebo dolní končetiny nebo obou horních nebo dolních končetin, za každou končetinu 1800 Kč,

dd) ohluchli na obě uši, pozbyli řeči, nebo utrpěli těžká poškození, která nejsou zvláště uvedena v odstavci b aa) až ff), ale která rovnají se ztrátě celé horní nebo dolní končetiny (poruše zdraví tohoto stupně) 1800 Kč,

ee) oslepli na obě oči, nebo se stali tak slabozrakými, že mohou pouze rozeznávati veliké předměty jen na nejbližší vzdálenost, nebo rozlišovati světlo od tmy 4200 Kč,

ff) jsou úplně ochrnuti 4200 Kč.

(2) Nemůže-li poškozenec trvale vládnouti končetinou, vyměří se mu přídavek jako při ztrátě končetiny.

§ 38.

Ostatním gážistům přísluší za stejných předpokladů tato výměra:

Podle § 37, odstavce 1., bodu a) 360 Kč,

Podle § 37, odstavce 1., bodu b), aa) 480 Kč,

Podle § 37, odstavce 1., bodu b), bb), cc) a dd) 720 Kč,

Podle § 37, odstavce 1., bodu b), ee) a ff) 1680 Kč.

§ 39.

(1) Úhrn přídavků za zranění po případě podle §§ 37 a 38 bodu b) aa) až ff) jedné osobě příslušejících nesmí převyšovati u gážistů uvedených v § 37 tohoto zákona 4200 Kč a u ostatních gážistů 1680 Kč ročně.

(2) Nárok na přídavek za zranění je nutno uplatniti do 5 let po události, která tento nárok odůvodňuje.

(3) Z přídavku za zranění nutno hraditi náklad na opravu a nové pořízení prothes.

(4) Přídavek za zranění pravoplatně přiznaný může býti patřičně zvýšen, prokáže-li se pozdějším superarbitračním řízením, že se zdravotní stav poškozencův zhoršil následkem události, která byla základem jeho nároku na přídavek za zranění.

(5) Gážistům přizná se přídavek za zranění podle ustanovení §§ 37 a 38, i když náleželi v době poranění (poruchy zdraví) do stavu mužstva.

§ 40.

(1) Gážisté dočasně neschopní četnické služby, kteří odcházejí z činné služby na dovolenou bez požitků, nebo do dočasné výslužby, mají - jsou-li splněny podmínky § 37 - nárok na dočasný přídavek za zranění ve výši ustanovené v §§ 37 a 38 a to na dobu superarbitračním řízením ustanovenou, nejdéle však na dvě léta, nebo na dobu dovolené bez požitků, neb dobu dočasné výslužby.

(2) Podle výsledku nové superarbitrace poukáže se přídavek za zranění trvale nebo dočasně v přiměřené výši, nebo se zastaví.

§ 41.

Přídavek za zranění platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách obdobně podle ustanovení § 13, nejdříve však prvním dnem toho měsíce, který následuje po představení gážisty superarbitrační komisi.

§ 42.

Nároku na přídavek za zranění pozbývá poživatel:

a) zemřel-li,

b) mešká-li mimo oblast Československé republiky beze svolení příslušných československých úřadův,

c) pozbyl-li československého státního občanství,

d) vstoupil-li do služeb cizího státu bez svolení příslušných československých úřadů,

e) uplynula-li lhůta, po kterou byl přídavek za zranění dočasně přiznán, a

f) zřekl-li se nároku na přídavek za zranění, na dobu zřeknutí.

§ 43.

Přídavek za zranění nepodléhá ani dani ani poplatkům a nemůže býti zabaven.

ODDÍL II.

POZŮSTALÍ PO GÁŽISTECH.

A. Vdovský důchod.

§ 44.

(1) Nárok na vdovský důchod podle § 45 tohoto zákona má vdova po gážistovi, jenž:

a) zemřel v činné službě nebo na dovolené s čekaným nebo bez požitků po 10 započítatelných služebních letech, nebo zemřel za okolností uvedených v § 3, nebo

b) pozbyl života ve službě, nebo

c) zemřel před uplynutím 5 let po vystoupení z poslední do výslužného započítatelné činné služby nemocí, způsobenou bez vlastní úmyslné viny při vykonávání činné služby, nebo způsobenou zvláštností četnické (vojenské) služby, nebo v souvislosti s touto službou, nebo

d) požíval dočasného nebo trvalého výslužného (invalidního služného).

(2) Podmínkou je, že manželství bylo uzavřeno s předepsaným povolením před posledním vystoupením manželovým z činné služby četnické, a bylo-li uzavřeno po šedesátém roce manželova věku, že trvalo aspoň 4 léta nebo že v něm bylo zrozeno nebo počato dítě.

(3) Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li s gážistou ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu pěti let, z nich aspoň po dvě léta za jeho činné služby, a měla-li s ním během tohoto nepřetržitého soužití dítě.

§ 45.

(1) Vdovám po gážistech přísluší důchod vdovský (§ 44) ve výši 2/3 výslužného, kterého požíval manžel, nebo které by mu bylo podle § 6 příslušelo, nejméně však 40% a nejvýše 50% pensijní základny s výhradou označenou v § 47.

(2) Vdově po gážistovi zařaděném do hodnostních tříd, který byl dodatečně povýšen do nejblíže vyšší hodnostní třídy, vyměří se důchod podle pensijní základny nejnižšího platového stupně této hodnostní třídy, nedosáhl-li časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.

§ 46.

Vdovám po gážistech definitivně převzatých k četnictvu a zemřelých v činné službě nebo na dovolené s čekaným nebo bez požitků, které nemají nároku na vdovský důchod podle § 44, odst. 1. bodu a), ježto zemřelý manžel nesloužil ještě plných 10 započítatelných let, patří důchod vdovský ve výši 40% pensijní základny.

§ 47.

U vdov po gážistech v hodnostních třídách a po gážistech s požitky podle čl. I., odst. 1. a čl. II. zákona z 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., nesmí býti důchod vdovský nižší než 1500 Kč a u vdov po ostatních gážistech nižší než 1100 Kč ročně.

§ 48.

(1) Nemajetným vdovám po gážistech, kteří

a) utrpěli při výkonu četnické (vojenské) služby neb ve službě při infekčních nemocech poruchu zdraví a zemřeli následkem této poruchy nejdéle do tří let, nebo

b) sloužili aspoň 10 započítatelných let, zemřeli v činné službě nebo do tří let po vystoupení z činné služby následkem poruchy zdraví uvedené v § 3 (vyjímajíc službu válečnou),

může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí zvýšiti důchod vdovský (§§ 45 a 46) až o 50%. Toto zvýšení nesmí však převyšovati u vdov po gážistech zařaděných v hodnostních třídách 2000 Kč, u vdov po gážistech mimo hodnostní třídy 1200 Kč ročně.

(2) Nemajetným vdovám, případně pozůstalým po gážistech, kteří zemřeli pro úraz utrpěný bez svého úmyslného zavinění, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí, jsou-li tu předpoklady § 7, za zvláštních pozoruhodných okolností povoliti vyšší než pravidelné požitky zaopatřovací až do jedné a půlnásobné výše těchto požitků s omezením, zmíněným v poslední větě 1. odstavce.

§ 49.

Nároku na důchod vdovský nemá vdova:

a) nežila-li se zemřelým ve společné domácnosti, leda že tak učinila se svolením manželovým nebo též jeho vinou nebo ze zdravotních důvodů,

b) jejíž manžel pozbyl nároku na výslužné podle ustanovení §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodů d), e) a f),

c) byla-li za života svého manžela odsouzena pravoplatně pro zločin a nepominuly-li ještě v den úmrtí manželova následky trestu.

§ 50.

(1) Vdovy, které nabyly nároku na odpočivné požitky vlastní službou, nepozbývají nároku na důchod vdovský podle tohoto zákona.

(2) Bude-li pro obor civilní správy v tomto směru zavedeno jiné pravidlo, bude platiti i pro obor správy četnické.

§ 51.

(1) Důchod vdovský přísluší předem v měsíčních nedělitelných částkách počínaje prvním dnem měsíce, následujícího po dni úmrtí manželova.

(2) Nárok na zvýšený důchod podle § 48 počíná se dnem, který ustanoví ministr vnitra.

§ 52.

(1) Nároku na důchod vdovský pozbývá vdova:

a) zemřela-li,

b) provdala-li se,

c) mešká-li mimo oblast republiky Československé beze svolení příslušných československých úřadův,

d) pozbyla-li československého státního občanství,

e) byla-li odsouzena rozsudkem trestního soudu k trestu, s kterým podle zákona jest spojena ztráta nároku na výslužné. V případech výjimečných, hodných zvláštního zření, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí povoliti další výplatu důchodu zcela nebo z části,

f) zřekla-li se nároku na důchod, na dobu zřeknutí,

g) byla-li odsouzena trestním soudem k trestu na svobodě delšímu než 6 měsíců, na dobu odpykání trestu, nebyla-li výplata důchodů zastavena trvale. V případech výjimečných, hodných zvláštního zření, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí nevinné rodině odsouzené vdovy na dobu trestu povoliti výplatu důchodu zcela nebo z části.

(2) Nárok na důchod vdovský pomíjí vždy koncem měsíce, ve kterém se sběhla událost, působící pozbytí nároku na tento důchod.

§ 53.

(1) Vdova, jíž byla výplata důchodu zastavena proto, že se znovu provdala (§ 52, odst. 1., bod b), může si vyhraditi právo na dosavadní důchod vdovský pro ten případ, že by znovu ovdověla, nebo může, zříkajíc se této výhody, přijmouti odbytné.

(2) V prvním případě nabude zase nároku na bývalý důchod tehdy, když druhý manžel zemřel, anebo když druhé manželství bylo pravoplatně zrušeno nebo prohlášeno za neplatné.

(3) Když však vdova má z druhého manželství nárok na důchod vdovský z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, přísluší jí pouze jeden důchod, a to v částce vyšší.

(4) Výplata důchodu vdovského počne se v těchto případech 1. dnem toho měsíce, který následuje po dni úmrtí, nebo po dni, kterým se počíná právní působnost soudního rozhodnutí.

(5) Odbytné může býti vyžádáno do tří let počínajíc dnem provdání a rovná se, jsou-li v den provdání nezaopatřené děti, požívající příspěvku na vychování, jednomu a půlročnímu, není-li těchto dětí, tříletému důchodu vdovskému.

§ 54.

(1) Za okolností hodných zvláštního zření může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí povoliti zaopatřovací požitek zcela nebo z části vdově, která nemá nároku na důchod vdovský, poněvadž nebyly splněny podmínky stanovené v § 44, odst. 2.

(2) Nevinné vdově po osobě, která pozbyla nároku na požitky podle §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodu f), pokud by této vdově náležel v době, kdy nález nabyl pravoplatnosti, nárok na vdovský důchod, může ministr vnitra v dohodě s ministrem financí v případech hodných zvláštního zření, přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře jejího normálního vdovského důchodu ode dne úmrtí manželova.

(3) Ministr vnitra může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvku na výživu a podle výsledku výplatu těchto požitků přechodně neb trvale zastaviti.

B. Příspěvek na vychování a sirotčí důchod.

§ 55.

(1) Manželským nebo pozdějším sňatkem legitimovaným nemanželským a adoptovaným dětem po gážistech, spadajících pod ustanovení §§ 44 a 46, jakož i schovancům náleží příspěvek na vychování ve výši 1/5 vdovského důchodu (§§ 45-47) pro každé z nich.

(2) Předpokladem práv jest:

a) u dětí adoptovaných a u schovanců, že se adopce nebo přijetí stalo ještě v činné službě gážisty, že on dítě úplně vydržoval až do své smrti, že dítě jest a zůstává nemajetno,

b) u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetny a že žily s gážistou až do jeho smrti v jeho domácnosti nebo byly ještě za činné služby jeho zplozeny a otcovství bylo soudně zjištěno, nebo mimosoudně uznáno.

§ 56.

Příspěvek na vychování pro jedno dítě nesmí přesahovati ročně 1200 Kč a úhrn příspěvku na vychování pro všechny děti nesmí převyšovati důchod vdovský (§§ 45-47).

§ 57.

(1) Dětem úplně osiřelým neb jim na roveň postaveným - pokud nepozbyly pro svoji osobu nároku na zaopatřovací požitky - patří sirotčí důchod v celkové částce 1/2 důchodu vdovského (§§ 45-47), nejvýše však pro jedno dítě 2000 Kč.

(2) Jestliže by však úhrn normálních příspěvků na vychování, který by dle § 55 býval náležel matce (maceše), převyšoval důchod sirotčí, budiž tato převyšující částka poukázána jako přídavek k důchodu sirotčímu podle hlav, a to tím způsobem, že kdykoliv některé dítě pozbude práva na důchod, srážejí se příspěvky na vychování, které na toto dítě připadají a to tak dlouho, až ona převyšující částka je úplně vyčerpána a zbude toliko úplný sirotčí důchod.

(3) Důchod sirotčí i s přídavky nesmí býti větší nežli důchod vdovský podle §§ 45-47.

§ 58.

(1) Na děti jmenované v § 55, odst. 2., bodech a) a b) se ustanovení § 57 nevztahuje. Jsou-li tu vedle těchto dětí také děti manželské, mající právo na důchod sirotčí, nesmějí příspěvky na výchovu oněch s důchodem sirotčím a přídavky těchto přesahovati hranici uvedenou v posledním odstavci § 57.

(2) V případech § 54 mohou se povoliti příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem.

(3) Mají-li nebo získají-li děti v § 55, odst. 2., bodech a) a b) jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování, nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, započte se tento požitek do příspěvku na vychování, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona.

§ 59.

Běžné normální zaopatřovací požitky vdovy a dětí po gážistovi, který zemřel ve výslužbě, nesmějí dohromady převyšovati normální výslužné zemřelého.

§ 60.

(1) Příspěvek na vychování (důchod sirotčí) nepřísluší sirotku (chovanci) po gážistovi, jenž pozbyl nároku na výslužné podle ustanovení §§ 14, 18 a 19, odst. 1., bodů d), e) a f).

(2) Nároku nemá též sirotek (schovanec), jenž byl za života svého otce odsouzen pravoplatně pro zločin a nepominuly-li ještě v den úmrtí otcova následky trestu.

§ 61.

(1) Příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínajíc prvním dnem měsíce, který následuje po dni úmrtí gážisty nebo vdovy.

(2) Pro pohrobky počíná se nárok na tyto požitky dnem narození.

§ 62.

(1) Nárok na příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) pomíjí obdobně podle ustanovení § 52 (vyjímajíc ustanovení odst. 1., bodu f ), a dále