Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1658.

I.

Vládní návrh chce chránit měnu a oběh zákonných platidel a chce učinit přítrž výstřednostem spekulace, která poškozovala měnu československou. Pro budoucnost má býti čeleno takovému podnikání, které na př. v prosinci 1922 uměle sráželo kurs naší koruny, ale zamezováno má býti také spekulační vyhánění kursu do výše, poněvadž i nevčasné a libovolné zvyšování kursu jest na újmu hospodářským zájmům státu, kterýž potřebuje, aby jeho měna byla stabilisována, aby se její vývoj kursový dál klidně a mírným postupem a nikoli překotnými skoky, které slouží pouze spekulaci a nikoli slušným zájmům hospodářským.

Ustanovení § 1 nejsou sice dosti konkrétní, nýbrž jsou široká a ponechávají značnou volnost výkladu, ale není možno předvídati všechny formy, ve kterých se spekulace bude projevovat, a proto bylo nutno zákonu ponechati znění široké, aby do něho bylo možno zahrnouti všechny druhy a formy valutních spekulací.

Stihání děje se při přestupcích a přečinech jen na návrh ministerstva financí neb orgánů, které ono pověří a proto lze očekávati, že bude soudní stihání navrhováno jen v případech nevyhnutelných a závažných, které by nebylo možno jiným způsobem vyříditi.

Nařízení, která budou vydána vládou podle § 2, nahradí opatření, jež částečně už od prosince 1922 bankovním úřadem byla praktikována.

Ústavně-právní výbor připojil k ustanovením o trestech peněžitých doložku >podle majetkových poměrů obviněného<, poněvadž pokládá za potřebno, aby při vyměřování trestů peněžitých bylo přihlíženo k majetkovým poměrům potrestaného, neboť podle nich bude se říditi účinnost trestu, a bylo by neúčelno, aby člověku nemajetnému byla vyměřována pokuta příliš vysoká, které by nikdy zaplatiti nemohl, a člověku zámožnému pokuta nízká, která by nepůsobila jako citelný trest. Nově vložen byl do osnovy § 14, kterým má býti zamezeno, aby nebyli trestáni také úředníci, kteří pouze vykonávali rozkazy svých zaměstnavatelů, nebo představených, avšak odstavcem 2. jest i pro ně vyloučena beztrestnost, jestliže jednali ve vlastním zájmu. V § 18 bylo výslovně uvedeno, že při prohlídkách nutno šetřiti ústavního zákona o ochraně svobody osobní a domovní, poněvadž ústavně-právní výbor chtěl projeviti, že orgány, vykonávající prohlídku, nesmějí porušiti předpisů ústavního zákona.

V § 20 bylo vykonávání zákona uloženo také ministru vnitra, poněvadž podle § 10 odsouzenci pozbývají práva volebního a cizinci mají býti vypověděni z území republiky.

V rozpravě o náhradních platidlech projevil ústavně-právní výbor přesvědčení, že za náhradní platidla nelze pokládati známky, které vydávají živnostenské nebo průmyslové podniky svým zaměstnancům, nebo jiným účastníkům jen pro vnitřní potřebu svoji, a že nelze za ně pokládat také známky hotelové, vydávané cestovními podniky. Rovněž bylo projeveno mínění, že ustanovením tohoto zákona, zejména §§ 5, 6, 9 a 17, nemají být dotčeny soukromoprávní nároky, které snad má držitel náhradních platidel vůči tomu, kdo platidla taková vydal.

Úpravy, které vláda v důvodové zprávě slibuje, a které podle § 2 osnovy mají býti provedeny nařízením, obsahujtež úlevy platné všeobecně, tak, aby jich nemohlo býti využíváno jen pro určité účastníky.

Ústavně-právní výbor proto navrhuje, aby senát Národního shromáždění schválil připojenou osnovu zákona.

V Praze dne 29. května 1923.

Dr B. Franta v. r.,
místopředseda.

Dr Veselý v. r.,
zpravodaj.

II.

Rozpočtový výbor připojuje se k návrhu výboru ústavně-právního.

V Praze dne 29. května 1923.

Dr Karas v. r.,
místopředseda.

Dr Vl. Fáček v. r.,
zpravodaj.

ze dne................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA PRVNÍ.

§ 1.

(1) Kdo bez hospodářské potřeby nebo nad její míru kupuje cizí platidla a drahé kovy za domácí platidla nebo tato prodává za cizí platidla a drahé kovy, trestá se za přečin tuhým vězením od šesti měsíců do dvou let.

(2) Stejně trestá se, kdo při právním jednání, jehož předmětem jsou platidla tuzemská nebo cizozemská nebo drahé kovy, jedná způsobem, o němž musel podle svého povolání, vědomostí nebo zkušeností poznati, že může škoditi československé měně.

(3) Kdo se činů uvedených v předchozích odstavcích dopustí v úmyslu, aby poškodil československou měnu, trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let.

(4) Vedle trestu na svobodě může býti uložen podle majetkových poměrů obviněného trest peněžitý od 1.000 Kč do 1,000.000 Kč.

§ 2.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením

(1) upravila obchod s cizozemskými platidly a drahými kovy,

(2) stanovila předpisy pro dovoz i vývoz drahých kovů a cizozemských i československých platidel a jich poukazy do ciziny,

(3) vydala bližší ustanovení o poskytování úvěrů do ciziny a nabývání úvěrů z ciziny, jakož i o nakládání s platidly a úhradami z ciziny došlými,

(4) určila, do kdy a jakým způsobem jsou ústavy a firmy, oprávněné přijímati peněžní vklady, povinny, veškeré u nich v cizích hodnotách uložené úsporné vklady likvidovati, a jak mají s likvidačními přebytky naložiti.

§ 3.

Přestupky nařízení vydaných podle § 2 tohoto zákona trestají se, není-li čin přísněji trestný, pokutou od 100 Kč do 500.000 Kč, na jejíž místo nastoupí, není-li dobytna, vězení od dvaceti čtyř hodin do tří měsíců.

HLAVA DRUHÁ.

§ 4.

(1) Kdo neprávem zhotoví nebo zhotoviti dá náhražky zákonných platidel, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za přestupek peněžitým trestem od 100 Kč do 50.000 Kč nebo vězením od tří dnů do šesti měsíců.

(2) Stejně se trestá, kdo taková neprávem zhotovená náhradní platidla pro oběh vydá, je do oběhu uvádí, v něm udržuje, jimi v oběhu platí nebo je za platidlo přijímá.

(3) Kdo se dopustí přestupku podle předchozích odstavců, ač již pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, potrestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení tři léta, tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců, se kterým může býti, podle majetkových poměrů obviněného spojen trest peněžitý od 1.000 do 100.000.Kč.

§ 5.

Kdo náhradní platidla neprávem vydá, jest povinen hodnotu za ně přijatou odvésti státu.

§ 6.

(1) Vláda se zmocňuje, aby učinila nařízeními opatření potřebná k ochraně nerušeného oběhu zákonných platidel.

(2) Kdo jedná úmyslně proti těmto nařízením, trestá se, nejde-li o čin přísněji trestný, za přestupek na penězích od 50 Kč do 10.000 Kč aneb vězením od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce.

(3) Kdo se dopustí přestupku podle předchozího odstavce, ač už pro takový přestupek byl pravoplatně odsouzen, trestá se, neuplynula-li od tohoto odsouzení více než tři léta, tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců, se kterým může býti spojen podle majetkových poměrů obviněného trest na penězích od 1000 Kč do 100.000 Kč.

HLAVA TŘETÍ.

§ 7.

(1) Pro případ, že by hlavní trest na penězích nebylo lze dobýti, jest stanoviti v rozsudku nebo nálezu náhradní trest vězením v mezích sazby trestu na svobodě.

(2) Pro případ, že by trest na penězích uložený vedle trestu na svobodě nebylo lze dobýti, stanoviti jest v rozsudku náhradní trest a to při zločinu těžký žalář od jednoho týdně do šesti měsíců, při přečinu tuhé vězení od dvaceti čtyř hodin do tří měsíců a při přestupcích soudních tuhé vězení od dvaceti čtyř hodin do jednoho měsíce. Tento trest stanoví soud podle volného uvážení a povahy případu.

§ 8.

Peněžité tresty a pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

§ 9.

V rozsudcích a nálezích jest vysloviti, že cizozemská platidla a drahé kovy, jimiž trestný čin byl podniknut, aneb jež ku spáchání trestného činu jsou určeny nebo jím získány, nebo hodnota takových cizozemských platidel a drahých kovů, jakož i náhradní platidla, dále veškeren zisk z trestného činu, propadají ve prospěch státu, a to i tehdy, nejsou-li vlastnictvím odsouzeného, nehledě na vězící na nich práva osob třetích anebo nároky jiných osob k nim.

§ 10.

(1) Při odsouzení pro zločin vysloví soud vždy ztrátu veškerého práva volebního i volitelnosti, při odsouzení pro přečin může ztrátu tu vysloviti.

(2) Odsouzení pro zločin nebo přečin uveřejní se na útraty odsouzeného v jednom denním listě, který soud v rozsudku určí.

(3) Cizince, odsouzeného pro zločin podle tohoto zákona, musí soud z území republiky vypověděti, u cizince, odsouzeného pro přečin, může tak učiniti.

§ 11.

I pokus trestných činů podle tohoto zákona je trestný.

§ 12.

Lhůta promlčecí stanoví se u zločinců deseti roky, u přečinů třemi roky a u přestupků jedním rokem od spáchání činu.

§ 13.

O výkonu trestu vězení a tuhého vězení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 284 Sb. z. a n.

§ 14.

(1) Zaměstnanci jsou trestni jen tehdy, jestliže nejednali z příkazu svého zaměstnavatele, jeho zástupce anebo svého představeného.

(2) Tím se nemění trestná odpovědnost těch osob, v jejichž zájmu a s jejichž vědomím bylo podniknuto jednání podle tohoto zákona trestné.

HLAVA ČTVRTÁ.

§ 15.

(1) Trestní stihání zavádí se z moci úřední, avšak pro přečiny a přestupky podle první hlavy tohoto zákona toliko k návrhu ministerstva financí nebo úřadu finančního, jejž ministerstvo financí k tomu určilo.

(2) Tento návrh může býti odvolán, pokud nebylo počato s prohlášením rozsudku soudního prvé stolice nebo nebyl vydán nález v řízení před finančním úřadem.

§ 16.

(1) Trestní řízení pro zločiny a přečiny náleží sborovým soudům první stolice, u osob vojenských soudům divisním.

(2) Trestní řízení pro přestupky §§ů 4 a 6 náleží okresním soudům, u osob vojenských soudům brigádním.

(3) Trestní řízení pro přestupky § 3 náleží finančním úřadům prvé stolice pro správu nepřísných daní. Konají je podle předpisů o trestním řízení správním. O odvolání do nálezů finančních úřadů první stolice rozhodují s konečnou platností finanční úřady druhé stolice.

(4) V řízení před finančními úřady může býti v trestním nálezu uložena též povinnost, nahraditi útraty řízení.

§ 17.

(1) O nároku na vydání hodnoty přijaté vydavatelem za náhradní platidla (§ 5) rozhodne soud na návrh finanční prokuratury (generálního finančního ředitelství v Bratislavě, hlavního finančního ředitelství v Užhorodě) v trestním řízení proti vydavateli a, nelze-li tohoto před soud postaviti, v trestním řízení proti kterékoliv jiné osobě podle § 4 trestně zodpovědné, nepodléhající příslušnosti soudu vojenského. V tomto případě nutno obeslati k hlavnímu líčení vydavatele nebo jeho zákonného zástupce, po případě právního nástupce vydavatelova. Osobám těm příslušejí práva obžalovaného.

(2) Rozhodnutí stane se nálezem, vydaným současně s rozsudkem.

(3) Do nálezu toho přísluší stížnost k soudu odvolacímu. Jest ji podati do osmi dnů po doručení nálezu u soudu první stolice.

HLAVA PATÁ.

§ 18.

(1) Vzniklo-li odůvodněné podezření, že zákon a nařízení podle něho vydaná jsou přestupovány, nebo jakýmikoliv způsobem obcházeny, jsou minsterstvo financí neb orgány jím pověřené, oprávněny za účelem dohledu nad zachováváním zákona a nařízení prováděti prohlídky obchodních knih, hospodářských, živnostenských a jiných zápisů bank, peněžních ústavů, závodů a jednotlivců, vyžádati si od majitele podniku neb jeho zástupce veškeré doklady k tomu, a podle volného uvážení přibrati k těmto úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumání týče, jsou oprávněny žádati, aby ke znalcům, ustanoveným úřadem, byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jimi navržený.

(2) Při prohlídkách musí úřady šetřiti předpisů ústavního zákona ze dne 20. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n. o ochraně svobody osobní a domovní.

(3) Náklady přibrání znalce jsou částí nákladů řízení trestního.

§ 19.

(1) Tento zákon nabude účinnosti patnáctého dne po vyhlášení.

(2) Ustanovení § 2 věty druhé zákona ze dne 24. června 1920, č. 418 Sb. z. a n. o úřadu pro zahraniční obchod se zrušuje, pokud se jím tomuto úřadu vyhrazuje spolupůsobení ve věcech valutárních.

(3) Činy, jež jsou jen ukončením určité činnosti před účinností tohoto zákona zahájené, nemohou býti stihány pro přečiny a zločiny podle tohoto zákona, leč by šlo o zakončení činnosti, která byla zahájena v úmyslu poškoditi československou měnu.

§ 20.

Vykonávání zákona ukládá se ministrům financí, spravedlnosti, národní obrany a vnitra.