Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1674.

Zákonem říšským ze dne 11. února 1893, č. 22 ř. z. bylo povoleno obci pražské vyvlastňovací právo nemovitostí v celém rozsahu dle § 365 občanského zákonníka pro obvod asanační na dobu desíti let. Zákon ten byl vždy prodlužován na tutéž dobu. Asanační obvod týkal se hlavně V. čtvrti Prahy, některých sousedících obvodů, a části Nového Města (II. čtvrti) u nynějšího nábřeží Palackého a Riegrova.

Zákonem říšským z téhož dne č. 23 byly osvobozeny nové stavby a přestavby v asanačním obvodu od domovní daně nájemní na dobu dvaceti let.

Zemským zákonem z téhož dne č. 23 z. z. byly osvobozeny stavby v asanačním obvodu pražském od přirážky zemské na dobu dvaceti let, a zemským zákonem z téhož dne č. 27 od přirážky obecní a školní.

Bylo to tehdy velice nutno. Pátá čtvrt města, i část Nového Města pražského byla v inundační poloze; ukázalo se to velmi r. 1890 při povodni, která strhla část Karlova mostu, kdy bylo zaplaveno a poškozeno mnoho domů a celé ulice.

Bylo nutno asanovati; nové domy byly postaveny nad nejvyšší vodou, zmizely křivé, úzké uličky, nezdravé byty, v nichž byly nízké světnice, obydlené množstvím lidí, byly vybudovány domy nové, ale zmizely velké dvory, zahrádky, a na místo nich byly postaveny budovy moderní, kde v místnostech nesousedících s ulicí nejsou poměry dobré. Pražská asanace bude míti potřebí jednou reasanaci. Zastavěno bylo mnoho procent stavenišť, v rohových domech až 94, ba 95%. To nebyla pravá asanace, to bylo jen nejzazší využitkování stavebních míst.

Lhůta platnosti zákona končila 7. dubna 1923. Teprve tento den podala vláda návrh na prodloužení s odůvodněním:

Praktické zkušenosti, které byly dosud s obdobnými zákony učiněny, nasvědčují tomu, že akce asanační jen tehdy bude úspěšně skončená, bude-li povolení daňových výhod spojeno s možností expropriace příslušných objektů, neboť bez expropriace četné jiné podobné zákony naprosto selhaly a znamenaly pouze zákonem přisouzenou výhodu pro majitele určitých objektů na útraty celku.

Z důvodů těch trvá vláda na těsné souvislosti obojích ustanovení, která nyní i formálně se spojují v jeden zákon; z té příčiny i povolení daňových výhod omezuje se pouze na stavby, jež provedeny budou v téže době, na kterou vztahuje se ustanovení o vyvlastnění.

Vláda nemůže však doporučiti, aby platnost obou zákonů prodloužena byla - jak obec Pražská žádá - na neurčito neb alespoň na 15 let, ježto přítomné poměry jsou značně neustálené, mohou se rychle a podstatně měniti a proto se nedoporučuje vázati se zákonem na dobu příliš dlouhou. Mimo to lze očekávati, že v dohledné době dojde k vydání jednotného zákona vyvlastňovacího, ke kterému v ministerstvu vnitra již se konají přípravy. Konečně jest zajisté za nynějších poměrů obci Pražské mnohem snadnější, vymoci si včas další prodloužení platnosti zákona, nežli tomu bylo dříve za Rakouska. Doporučuje se tudíž, aby oba zákony shora uvedené byly prodlouženy opětně jenom na 10 let.

Poslanecká sněmovna usnesla se 8. května 1923, aby zákon byl prodloužen.

Výbor ústavně-právní souhlasí s usnesením poslanecké sněmovny a navrhuje, by osnova zákona byla přijata tak, jak se o ní usnesla sněmovna poslanců a jak jest otištěna v sen. tisku č. 1638.

V Praze, dne 7. června 1923.

Dr. Soukup v. r.,
předseda.

Dr. B. Franta v. r.,
zpravodaj.

Rozpočtový výbor ve své schůzi konané v pátek, dne 8. června 1923, pojednal o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu tisk 4081, kterým se prodlužuje platnost zákona o vyvlastňování k úpravě asanačního obvodu hlavního města Prahy a povolují se daňové výhody pro stavby v tomto obvodu a přistoupil na toto usnesení beze změn.

V Praze, dne 8. června 1923.

Dr. Karas v. r.,
místopředseda.

Josef Kouša v. r.,
zpravodaj.