Odpočivné požitky jsou dvojího druhu: výslužné (odbytné) a zaopatření invalidní, kteréžto poslední u civilních státních zaměstnanců scházejí. Na trvalé výslužné mají nárok ti, kteří dovršili 60. rok věku, nebo byli superarbitračním řízením uznáni trvale neschopnými, mají-li 10 započtených služebních let. Dosud mohl býti pensionován pouze ten, kdo měl 10 započtených let a kromě toho čtyři léta odsloužená v četnické službě. Gážisté, kteří bez vlastní viny stali se za okolností v zákoně uvedených neschopnými, mají vždy nárok na výslužné, po případě po 5 létech.

U civilních státních zaměstnanců podle zákona 74/1896 i pro případ trvalé neschopnosti vzniklé nemocí, nabývá se nároku na výslužné teprve po 5 letech. Toto ustanovení stává se však irrelevantní pravidly obsaženými v § 62 služební pragmatiky. Tato pravidla platí také i pro četnictvo, jsou však precisněji stylisována.

Z moci úřední možno dáti do výslužby osoby, které dovršily 60. rok a nabyly nároku na plné výslužné, nebo jsou-li trvale neschopny své služební místo zastávati. Podobné ustanovení platí též pro civilní státní zaměstnance.

Pensijní základnou jsou požitky dle zákona 186/20 (včetně četnického a starobního přídavku), k nimž se připočítá 50 % pražského místního přídavku. U vrchních strážmistrů, kteří odešli do pense po 1. červenci 1922, jsou pensijní základnou požitky podle zákona 232/22 a u všech gážistů od 1. ledna 1923 tvoří pensijní základnu požitky podle zákona 394/22.

Při stanovení pensijního výměru zjistí se služební doba do pense započítatelná a pak pensijní základna t. j. základní služné (včetně četnického a starobního přídavku) a místní přídavek. Válečná pololetí započítají se pouze do pensijní základny.

Pensijní kvota vypočítá se z pensijní základny takto:

Za prvých deset let 40 % u všech gážistů, dále u výkonného četnictva za každý další rok 2 %, u důstojníků 2,4 %.

Za to však započítává se četnictvu rok za 16 měsíců, kdežto důstojníkům - vyjímaje důstojníky výkonné a velitele oddělení - pouze jednoduše.

Dle těchto ustanovení nabývá výkonné četnictvo práva na výslužné již po 6 létech ztrávených ve službě četnické, jestliže předcházela dvouletá služba vojenská, a nabývá nároku na plné výslužné celkem po 27 letech včetně 2 let vojenských.

Válečná léta započítají se rok za 24 až 28 měsíců, doba ztrávená v zajetí ve světové válce pouze pro legionáře počítá se jako válečná, jinak započítá se doba ta pouze jednoduše.

Pensijní příspěvek činí 8 % pensijní základny jako u zaměstnanců státních, neplatí se však po dobu mobilisace.

Kromě výslužného zavádí předloha také zaopatření invalidní pro ony gážisty, jichž odpočivné požitky nepřevyšují pensijní základny nejvyššího platového stupně IX. hodnostní třídy, jestliže pozbyli nejméně 85 % schopnosti k výdělku za okolností uvedených v § 3 této předlohy a jestliže vyžadují zvláštní péče. Invalidní služné činí místo výslužného 90 pensijní základny. Dále zavádí se válečný přídavek, který činí 600 Kč u gážistů v hodnostních třídách a 400 Kč u ostatních.

Dočasná pense řídí se dle norem platných pro zaměstnance státní. V důsledku obdobné úpravy s civilními zaměstnanci bylo nutno zavésti také i poměr na dovolené s čekaným. V předloze pamatuje se také na přídavek za zranění, který přiznává se nezávisle na výslužném.

Vdovský důchod, příspěvek na vychování a sirotčí důchod upravují se přesně dle pravidel platných pro civilní státní zaměstnance, až na některé nepatrné odchylky týkající se výměry důchodu a nároku naň.

Také úmrtné vyměřuje se dle těchto norem.

Novým ustanovením jsou různá opatření týkající se choromyslných četnických gážistů a osob nezvěstných.

V přechodných ustanoveních určuje se, že četničtí gážisté aktivního stavu, pokud byli přijati do činné služby v čs. četnictvu, kteří stali se

a) neschopnými četnické služby, nebo

b) dovršili 60. rok, nebo

c) sloužili 40 let, nebo

d) byli propuštěni z činné služby z důvodu organisace čs. četnictva, mají nárok na odpočivné požitky podle tohoto zákona i když byli dáni do výslužby neb propuštěni cestou superarbitrační s odbytným před jeho účinností, t. j. do 31. prosince 1919. Pensijní základnou jsou tu požitky podle zákona 186/1920.

Civilním státním zaměstnancům byly bez rozdílu, kdy sloužily a kdy byli dáni do výslužby, zda za bývalého Rakouska či za republiky, upraveny výslužební požitky jednak zákonem č. 2/1920 a č. 3/1920 a jednak zákonem č. 99/1921. Po této stránce jsou příslušníci četnictva v nevýhodě.

Sociálně-politický výbor pojednal o usnesení poslanecké sněmovny, která na vládní předloze přičinila nepatrné, celkem pouze formální změny, vyslovuje s předlohou a se všemi náměty a výkladem obsaženými v důvodové zprávě sněmovní souhlas a má k jednotlivým, §§ následující připomínky:

V důvodové zprávě vládní praví se, že trvalou neschopností, pro kterou může nastati přeložení na trvalý odpočinek z moci úřední, nutno rozuměti také neschopnost projevenou déle trvajícím špatným popisem kvalifikačním. To odpovídá prvnímu odstavci § 80 služební pragmatiky. Vzhledem k tomu však, že kvalifikační a disciplinární předpisy pro četnictvo nejsou upraveny zákonem, jeví se potřeba učiniti tak, aby tato disparita oproti státním zaměstnancům civilním byla odstraněna. K tomu cíli navrhuje se resoluce č. 1.

Co nutno rozuměti výslužným? Výslužné vyměřuje se podle služební doby a podle pensijní základny.

Pensijní základna rovná se poslednímu služnému s četnickým přídavkem a přídavky uvedenými v §§ 9 a 11 zákona 186/1920 a 50 % pražského místního přídavku, po případě u gážistů IV. hodn. třídy částce 3000 a 6000 Kč.

Poslední služné včetně přídavky a 50 % pražského místního přídavku činí pensijní základnu.

K § 10, odstavec 1., písmeno b):

Praeklusivní lhůtu 30 dnů nutno pojímati tak, že dotyčný obdržel úřední povolání k nástupu a že ji svévolně sám nepřekročil zdržením nástupu služby.

K témuž §, odstavec 1., písmeno c):

Bylo by žádoucno, aby také lékařům a právníkům v civilní státní službě započítána byla nemocniční a kliniční služba a doba právnické činnosti v jiných než státních službách do výslužby. K tomu cíli navrhuje se resoluce č. 2.

K § 10, odstavec 5.:

Jak bylo již uvedeno, vyslouží výkonné četnictvo za 27 let, takže nebude možno v předepsané služební době dosíci ani poslední platové stupnice a u vrchních strážmistrů, jichž požitky upraveny byly zákonem 232/1922, ani ne požitků VIII. hodnostní třídy. Důsledek toho bude ten, že převážná většina bude nucena, přesluhovati. Sociálně-politický, výbor vyslovuje přání, aby této okolnosti nebylo využíváno k předčasnému překládání četnictva do pense.

Obdobně jako u civilních státních zaměstnanců ukládá se gážistům povinnost platiti pensijní příspěvek ve výši 8 %. K tomu nutno připomenouti následující: Pensijní příspěvek ve výši 8 % stanoven byl zákonem 541/1919, a to pro všechny zaměstnance stejně bez ohledu na to, za jakou dobu vysluhují. Až do října 1919 platili však státní úředníci vzhledem k tomu, že vysluhují již za 35 let, 4,3 %, kdežto zřízenci pouze 1,6 % (Zákony: 105/1906 a 34/1907) a to proto, poněvadž vysluhují až za 40 let. Bylo by tudíž spravedlivo, aby služební doba zřízenců byla rovněž zkrácena na 35 let. Obava, že by zřízenci předčasně odcházeli do pense, není odůvodněna, neboť odchod do pense jest podmíněn 60. rokem věku. Výhoda 35leté služební doby spočívá hlavně v tom, že za každý rok po 10 služebních letech započítá se do pense 2,4 % z pensijní základny, kdežto při 40 létech pouze 2 %. Stane-li se zřízenec předčasné neschopným k službě, jest oproti úředníku zkrácen za každý rok o 0,4 %, ačkoliv platí oba stejný pensijní příspěvek. Z toho důvodu navrhuje se resoluce č. 3.

K § 24, odstavec 1.:

Toto ustanovení jest sice shodno s dosavadním stavem, avšak bylo by spravedlivo, aby i gážistům mimo hodnostní třídy přiznalo se v případech obdobných výslužné nejblíže vyšší stupnice platové.

K § 27, odstavec 1.:

Osobám, jimž bylo uděleno zaopatření invalidní, přísluší místo výslužného ivalidní služné ve výměře 90 % pensijní základny t. j. z posledního služného včetně četnického přídavku a přídavků dle zákona 186/1920 v §§ 9 a 11 uvedených a včetně 50 % pražského místního přídavku.

K § 48, odstavec 1.:

Bude nutno stanoviti, kdo jest považován za nemajetného. Po smyslu zákona 394/1922 pokládá se za nemajetného ten, kdo nemá větší příjem 4000 Kč ročně.

Sociálně - politický výbor jednomyslně vyslovil svůj úžas nad tím, že pokud se týče přídavku za zranění, činí se rozdíl mezi gážisty v hodnostních třídách a mimo hodnostní třídy a nad příliš nízkou výměrou těchto přídavků, zejména pro výkonné četnictvo. Stejně pozastavil se nad tím, že opravy a nové pořízení prothes má se hraditi z přídavku za zranění.

Ustanovení toto odpovídá dosavadní praxi

Nevlastní děti nutno podle posledního vládního nařízení pokládati za vlastní.

Bylo by žádoucno, aby v obdobných případech bylo s pozůstalými po gážistech mimo hodností třídy stejně naloženo jako v hodnostních třídách.

K § 71, odstavec 5.:

Navrhuje se resoluce č. 4.

Četnické osoby třeba stran pensijních požitků děliti na dvě hlavní skupiny a to:

Četnické gážisty v hodnostních třídách zařaděné vyjímajíc důstojníky výkonné, jež dosavad byli v jedné skupině s mužstvem četnickým, pak generály vyšlé ze řad vojska, jež náleželi v pensijní skupinu ministerstva národní obrany, jakož i pozůstalé po zmíněných četnických osobách. Na tyto osoby, pokud byly ze stavu cislajtánského četnictva, vztahují se zákony ze dne 27./12. 1875 č. 158. ř. z. a zák. ze dne 25./12. 1894 č. 1 ř. z. z r. 1895, konečně četnický pož. předpis z roku 1897, II. díl (translajtánští příslušníci měli tytéž pense podle zákonného čl. LI z r. 1875).

80 % zvýšení pensí bylo na tyto osoby uplatněno zákonem ze dne 27. ledna 1921, č. 48 Sb. z. a n. s účinností od 1. ledna 1920.

Zákon ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n. s účinností od 1. ledna 1921 nebyl na tyto osoby ještě rozšířen a stane se tak novým zákonem, jejž vypracuje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí. Pouze drahotní přídavky byly těmto osobám poskytnuty v tomto rozsahu §em 109 zák. ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., s účinností od 1. ledna 1920.

Jednotlivcům z těchto osob daných do pense po 1. lednu 1920 upravuje se pense podle posledně citovaného zákona s odvoláním na § 101 četn. pož. předp. z roku 1897.

Druhou skupinu tvoří četničtí důstojníci výkonní, gážisté bez hodnostní třídy (vyjímajíc četnické sluhy, nynější kancelářské zřízence, jež podléhají normám civilním) a ostatní osoby četnického mužstva, jichž pense byly dosavad upravovány zákonem ze dne 4. května 1896, č. 74 ř. z. a z 29. ledna 1897 č. 42 ř. z. Na tyto osoby bylo 80 % zvýšení pensí s účinností od 1. září 1919 rozšířeno zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 3. Sb. z. a n. z r. 1920.

Nová úprava pense a drahotních přídavků s účinností od 1. ledna 1921 byla u nich provedena po zákonu ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n.

V důsledku ustanovení § 26 odst. 1., zák. ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n., bylo lze rozšířiti ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 stran minimálních pensí a dvoutřetinových vdovských pensí na poslednější osoby teprve návrhem nového zaopatřovacího zákona pro četnictvo.

Ustanovení zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n. stran drahotních přídavků platí pro osoby obou skupin dané do výslužby po 31. prosinci 1922, jakož i pozůstalé po těchto osobách.

Poněvadž pense vyměřují se podle posledně požívaného služného, vztahuje se návrh nového zaopatřovacího zákona pro četnictvo samočinně i na vrchní strážmistry, velitele stanic jakož i ony, jež konají rovnocennou službu a pozůstalé po těchto osobách, a to počínajíc 1. červencem 1922.

Poslednější zákon má nabýti účinnosti dnem 1. ledna 1920. Týž vztahuje se i na příslušníky bývalého translajtánského četnického mužstva, pokud byli převzati do aktivního stavu čs. četnictva. Kdož z nich do aktivního stavu čs. četnictva nevstoupili, mají pense podle předpřevratových maďarských norem, jež byly jednotlivcům z nich, kteří jsou bezesporně příslušníky čs. státu a neprovinili se ve smyslu zákona z 19. března. 1920, č. 194 Sb. z. a n., počínajíc dnem 1. ledna 1921, upraveny nařízeními ze dne 8. srpna 1922, č. 247 a 248 Sb. z. a n.

Poslednější úpravu provedlo administrativní oddělení úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v dohodě s generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě, pokud se týče civilní správa Podkarpatské Rusi v dohodě s hlavním finančním úřadem v Užhorodě.

Sociálně - politický výbor doporučuje schválení osnovy zákona ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a obsaženém v senátním tisku čís. 1645, jakož i schválení dole uvedených resolucí.

V Praze, dne 6. června 1923.

R. Jaroš v. r.,
předseda.

R. Pánek v. r.,
zpravodaj.

Rozpočtový výbor ve schůzi, konané dne 8. června 1923 schválil usnesení, poslanecké sněmovny, jímž se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací a doporučuje, aby v důsledcích usnesení sociálně-politického výboru byla osnova zákona schválena senátem v plném znění.

V Praze, dne 8. června 1923.

Dr. Karas v. r.,
místopředseda.

Jos. V. Klečák v. r.,
zpravodaj.

1. Vláda se vyzývá, aby předložila návrh zákona, kterým by se upravovaly kvalifikační a disciplinární poměry příslušníků četnictva dle zásad platných pro civilní státní zaměstnance jak jsou obsaženy ve služební pragmatice (zák. ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z.).

2. Vláda se vyzývá, aby lékařům, právníkům a technikům ve státní službě započítala dobu jejich odborné činnosti ztrávenou v jiné než státní nebo jí na roveň postavené službě, až do dvou let pro výměru výslužného.

3. Vláda se vyzývá, aby předložila návrh zákona, kterým by se některým zřízeneckým kategoriím, jichž služební výkony spojeny jsou s jistým risikem nebo větší námahou, snížila služební doba na 35 let.

4. Vládě se ukládá, aby v případech, že by vydání spojené s umístěním a ošetřováním choromyslného gážisty podle § 71 odst. 5. tohoto zákona ohrožovalo existenci rodiny, navrhla této rodině udělení vyživovacího příspěvku až do výše normálních zaopatřovacích požitků, nejméně však ve výměře minimálních částek těchto požitků stanovených tímto zákonem.

Tato otázka budiž analogicky řešena také pro ostatní státní zaměstnance.