Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1703.

Výbor ústavně-právní projednal vládní návrh zákona v subkomitétů i v plenu svém a navrhuje, aby, senát přijal vládní osnovu zákona za své usnesení ve znění, jak ji schválila poslanecká sněmovna N. S. ve 211. schůzi dne 12. května 1923 a jak je obsažena v sen. tisku č. 1640.

K jednotlivým ustanovením navrženého zákona uvádí se:

Dle § 4 odst. 4. trest na svobodě nesmí se odpykávati v soudní věznici nebo trestnici.

Dle důvodové zprávy k § 4 (tisk 3901, str. 36) však bude snad v praxi někdy při nedostatku místa ve vojenských ubikacích provádění tohoto pravidla působiti obtíže.

Aby na základě tohoto odstavce důvodové zprávy nezahostila se praxe oproti zákazu § 4 odst. 4. stanovenému, nutno zdůrazniti, že vláda dala svým zástupcem ujištění, že kázeňské tresty na svobodě nebudou vykonávány ve vojenských trestnicích neb soudních věznicích.

Poslanecká sněmovna vynechala původní odstavec pátý § 6, dle něhož povolati potrestaného do činné služby k odpykání uloženého trestu nebylo přípustno.

Ústavně-právní výbor uznal, že není potřebí obnoviti tento vynechaný odstavec, an povolání do činné služby jest přípustno jen z důvodů uvedených v branném zákoně, nikterak však k nástupu kázeňského trestu.

V § 9 ohledně promlčení není výslovného ustanovení co do nového běhu přerušeného promlčení.

Nutno proto zde vysloviti, že platí předpisy vojenského trestního zákona pro nový běh přerušeného promlčení.

Ohledně příslušnosti kárného výboru dle § 14, odst. 4. vychází z ustanovení zákona, že ministerstvo národní obrany nemůže určiti kárný výbor, který by nebyl věcně (§ 13) příslušným a že jedná se tu pouze o změnu příslušnosti místní.

Výbor ústavně-právní navrhuje dále senátu přijetí následujících

1. K § 3 (1a):

Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila Národnímu shromáždění ku projedání návrh zákona o kázeňském a kárném právu příslušníků četnictva.

2. K § 12, odst. 6. a § 37:

Senát Národního shromáždění prohlašuje, že vzhledem na ustanovení § 24 ústavní listiny (zákona ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.) a na § 12. odst. 6. a § 37 tohoto zákona kázeňské řízení podle části I. tohoto zákona proti vojenským osobám, které jsou členy Národ-ního shromáždění, přípustno jest jen se souhlasem příslušné sněmovny a odepře-li sněmovna souhlas, že jest stíhání navždy vyloučeno.

Vláda se vyzývá, aby tato zásada vyslovena byla ve služebních předpisech, jež vydány budou podle § 11 tohoto zákona.

3. K § 13, odst. 5.:

Senát Národního shromáždění prohlašuje, že ohledně vyloučení dle § 13 odst. 5. tohoto zákona platí obdobně ustanovení hlavy VII. zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z. a zák. čl. XXXIII. z r. 1912, i když jde o výbor, který se schází mimo závěrečné projednání.

Vláda se vyzývá, aby tato zásada vyslovena, byla v prováděcím nařízení.

V Praze, dne 2. července 1923.

Dr Frant. Soukup v. r.,
předseda.

Dr Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.

Nutnou podmínkou dobré armády jest kázeň. Kázeň se udržuje nejen poučováním a předpisy, nýbrž i tresty. Pravomoc trestati nemůže býti u vojska ponechána libovůli trestajících, ale musí býti upravena buď předpisy nebo zákonem. Čím jasněji a přesněji jest určeno, kdo, z čeho, jak a koho smí trestati, tím více se prospívá dobré kázni. Kázeňské a kárné právo bylo v armádě naší stanoveno předpisy prozatímního řádu služebního. Vláda, uznávajíc a cítíc nedostatečnost pouhých výnosů ministerských v tak důležité věci, předložila sněmovně poslanecké návrh zákona (tisk 3941), kterým se má způsobem přesnějším, lepším a spolehlivějším upraviti kázeňské a kárné právo vojenské, jakož i odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním. Tímto zákonem upravené vojenské právo kázeňské a kárné odpovídá nynějším požadavkům lidskosti a také duchu demokratické státní ústavy naší. Podle návrhu branného a ústavně-právního svého výboru (tisk 4135) upravila poslanecká sněmovna, pozměnila a doplnila tento vládní návrh. Úprava tato v nejednom směru vládní předlohu značně zlepšila.

Změny, které provedla poslanecká sněmovna, jsou z velké části jen povahy stylistické. Ale i některé velmi dobré změny věcné byly provedeny. Tak v části II. se odlišně od návrhu vládního stanoví, že složení kárného výboru sestaveno je ze zvolených gážistů, tedy gážistů vyšlých ze svobodné volby svých druhů. Důležitým jest také doplněk ustanovení o obhájcích v tom směru, že má obviněný právo vzíti si obhájce z řad vojenských gážistů nebo z osob zapsaných do seznamu obhájců ve věcech trestních.

Takto pozměněný původní návrh vládní jako usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1640) ze dne 12. května 1923 projednal branný výbor senátu ve schůzi dne 7. června 1923 a po věcném rozhovoru se usnesl navrhnouti:

Slavný senáte, račiž předložené usnesení poslanecké sněmovny beze změny přijati a schváliti.

V Praze, dne 7. června 1923.

V. Klofáč v. r.,
předseda.

Frant. Valoušek v. r.,
zpravodaj.