Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

7. zasedání.

Tisk 1712.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne . . . . . ,

jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 17. února 1922, č. 75 Sb.

z. a n., upravujícího organisaci odborných škol pro ženská povolání a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Hlava I.

O učilištích pro ženská povolání.

§ 1.

Učiliště pro ženská povolání (odborné školy pro ženská povolání) jsou takové vyučovací ústavy, v nichž se při vyučování věnuje hlavní zřetel šití a úpravě prádla, ženského i dětského oděvu, vaření a naukám i zručnostem k vedení domácnosti potřebným.

§ 2.

Učiliště pro ženská povolání jsou:

a) veřejná,

b) soukromá.

Oddíl 1.

O veřejných učilištích pro ženská povolání.

§ 3.

Veřejná učiliště pro ženská povolání jsou ta, která jsou vydržována

a) státem,

b) státem za součinnosti jiných činitelů tak, že stát nese náklad osobní, ostatní činitelé náklad věcný,

c) veřejnoprávními korporacemi.

§ 4.

Veřejná učiliště podle § 3 a) i b). zřizují se rozhodnutím vlády.

§ 5.

(1) Ke zřízení veřejného učiliště podle 3 c) je potřebí povolení ministerstva školství a národní osvěty.

(2) Toto povolení předpokládá průkaz:

a) že je učiliště potřebí, o čemž sluší vyslechnouti ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, pokud má vysvědčení na odchodnou nahrazovati průkaz způsobilosti při živnostech obecně ženami provozovaných,

b) že zakladatelé a vydržovatelé učiliště zaručují nepochybným způsobem řádné vybavení učiliště a jeho vydržování,

c) že jsou zabezpečeny bezvadné místnosti školní nejen pro nejbližší dobu, nýbrž pro celé vybudování učiliště.

(3) Před udělením povolení ke zřízení učiliště není dovoleno ohlašovati veřejně jeho zřízení, prováděti zápis - byť i provisorně - ani ustanovovati ředitele a učitelské síly.

§ 6.

Při učilištích podle § 3 b) i c) budiž zřízeno kuratorium, které je jeho správním orgánem. V kuratoriu buďtež vedle vydržovatelů zastoupeni: příslušná obchodní a živnostenská komora, učitelský sbor školy a interesované spolky a organisace.

§ 7.

Při učilištích podle 3 a) může býti rovněž zřízeno kuratorium, jehož členy jmenuje ministr školství a národní osvěty vyslechnuv návrhy příslušné obchodní a živnostenské komory, učitelského sboru a jiných interesovaných činitelů.

§ 8.

Složení kuratoria, jeho práva i povinnosti, organisace učiliště, práva a povinnosti sboru učitelského a požadavky formální kvalifikace pro jednotlivé kategorie učitelů stanoví se normálním organisačním statutem, který vydá ministerstvo školství a národní osvěty. Odchylky od normálního organisačního statutu, pokud jsou podle zvláštních poměrů jednotlivých učilišť nutny, vyžadují povolení ministerstva školství a národní osvěty.

§ 9.

Překročí-li kuratorium meze své působnosti, neplní-li své povinnosti, neschází-li se, nezachovává-li statut, nebo jestliže podniká nebo trpí jednání, která jsou s to ohroziti školu v jejích naučných a výchovných úkolech, může býti ministerstvem školství a národní osvěty rozpuštěno. Než se ustaví kuratorium nové, převezme funce kuratoria tříčlenná komise, kterou jmenuje ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 10.

Vyučování na veřejných učilištích pro ženská povolání děje se podle normální učebné osnovy vydané ministerstvem školství a národní osvěty. Odchylky podle místních poměrů povoluje ministerstvo školství a národní osvěty vyslechnuvši kuratoria.

§ 11.

Kázeň na veřejných učilištích pro ženská povolání udržuje ředitel a učitelský sbor podle školního řádu vydaného ministerstvem školství a národní osvěty.

§ 12.

Dozor nad veřejnými učilišti pro ženská povolání vykonává ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 13.

Všechna práva, která učilištím pro ženská povolání vydržovaným jinými činiteli nežli státem, jejich učitelstvu i žactvu plynula dosud z práva veřejnosti výslovně propůjčeného, přísluší od platnosti tohoto zákona všem učilištím tohoto druhu, která jsou vydržována podle §u 3 b) i c).

Oddíl 2.

O soukromých učilištích pro ženská povolání.

§ 14.

(1) Učebným předmětům uvedeným v § 1 smí se vesměs nebo částečně vyučovati také na soukromých učilištích.

(2) Učiliště takové je povinno užívati výhradně názvu >Soukromá škola< doplněného udáním vyučovacího účelu a jména vydržovatelova.

§ 15.

(1) Ke zřízení soukromého učiliště pro ženská povolání je potřebí povolení ministerstva školství a národní osvěty.

(2) Povolení toto smí býti uděleno jen odborným organisacím, spolkům a společnostem, leč jen tehdy, když zakladatelé nesledují cílů převážně výdělečných. Povolení toto může býti časově omezeno.

(3) Před povolením nesmí býti ani provisorně prováděn zápis, ani ohlašováno zřízení učiliště prospekty, novinami nebo veřejnými vyhláškami. Nezačne-li se na učilišti vyučovati do roka po té, kdy bylo zřízení povoleno, nebo uplynula-li lhůta, na níž znělo, pozbývá povolení platnosti.

§ 16.

Každé soukromé učiliště pro ženská povolání musí míti správce (správkyni), který je vůči úřadům za učiliště odpověden.

§ 17.

(1) Správce ten musí:

1.) býti československý státní občan,

2.) býti bezúhonný v ohledu státně-občanském i mravním,

3.) prokázati formální způsobilost k učitelskému úřadu na veřejných učilištích,

4.) bydliti v sídle školy a věnovati se správě její jakožto hlavnímu svému povolání,

5.) zpravidla dlíti po čas vyučování v budově školní. Není-li přítomen sám, musí býti přiměřeným způsobem zastoupen některým členem učitelského sboru.

(2) V dohodě s ministerstvem vnitra může ministerstvo školství a národní osvěty výjimečně uděliti dispens od průkazu sub 1. uvedeného.

§ 18.

(1) Učitelé (učitelky) na soukromých učilištích jsou povinni prokázati:

1.) že jsou českoslovenští státní občané,

2.) že jsou bezúhonni v ohledu státně-občanském i mravním,

3.) že mají pro předměty, kterým vyučují, takovou formální způsobilost, jaké se žádá od učitelů na veřejných učilištích pro ženská povolání.

(2) Od průkazu sub 1. uvedeného lze uděliti dispens podle ustanovení posledního odstavce § 17. Učitelům (učitelkám), kteří učili na soukromých učilištích pro ženská povolání nejméně dvě leta před účinností tohoto zákona, dále osobám, které podají průkaz o zdatnosti učitelské v jiném školském oboru nebo o vynikající praktické znalosti vyučovacích předmětů, o něž jde, může ministerstvo školství a národní osvěty uděliti dispens od průkazu formální způsobilosti k vyučování.

§ 19.

Místností určené pro soukromé učiliště pro ženská povolání buďtež před povolením učiliště úředně prohlédnuty, zdali jsou vhodny k účelům školským. O každé místnosti, které se má používati jako učebny, budiž výslovně zjištěno, zda je v ohledu zdravotním nezávadná a přiměřeně světlá. Současně budiž zjištěno, který nejvyšší počet žaček smí v té které učebně býti společně vyučován.

§ 20.

Každé soukromé učiliště pro ženská povolání musí míti ministerstvem školství a národní osvěty schválený organisační statut, z něhož jsou zřejmy: vydržovatel školy, organisace ústavu, přijímací podmínky, trvání školního roku a prázdniny, lhůty, ve kterých se zapisuje, způsob vydávání vysvědčení, školné, zápisné a všechny ostatní, poplatky, které se na učilišti vybírají.

§ 21.

Každé soukromé učiliště pro ženská povolání musí míti i pro jednotlivá svoje oddělení podrobnou učebnou osnovu, podle které se řídí vyučování.

§ 22.

Do soukromých učilišť pro ženská povolání smějí se přijímati jen žačky, které byly propuštěny z povinnosti školní.

§ 23.

Změna školních místností a ustanovení nového odpovědného správce smí se státi jen po předchozím schválení ministerstvem školství a národní osvěty. O žádosti za schválení nových místností budiž provedeno řízení podle § 19.

§ 24.

Organisační statut soukromých učilišť pro ženská povolání smí býti změněn jen po předchozím schválení ministerstvem školství a národní osvěty.

§ 25.

Ohlašování a schvalování učitelských sil bude upraveno zvláštními podrobnými předpisy, které vydá ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 26.

Soukromá učiliště pro ženská povolání jsou podrobena dozoru ministerstva školství a národní osvěty. Správa jejích je povinna podávati počátkem školního roku zprávu o zahájení vyučování a koncem školního roku nebo po ukončení kursu zprávu o průběhu vyučování tak, jak to nařídí ministerstvo školství a národní osvěty, a vésti katalogy žáků dle předpisů platných pro veřejná učiliště pro ženská povolání.

§ 27.

Soukromým učilištím pro ženská povolání může ministerstvo školství a národní osvěty uděliti právo vydávati vysvědčení, jež mají stejnou platnost jako vysvědčení veřejných učilišť téhož druhu, jestliže organisace učiliště, sestavení i formální kvalifikace učitelského sboru a učebná osnova jsou stejné jako na veřejných učilištích stejného typu a jestliže vyučovací výsledky plně uspokojují.

§ 28.

Soukromá učiliště pro ženská povolání, která by nedbala zákonných ustanovení a nařízení úřadů, překročovala vlastní organisační statut, nedbala učebné osnovy, nepřiměřeným způsobem hmotně vykořisťovala žákyně, uváděla nesprávnými údaji v oznámeních a v prospektech obecenstvo v omyl, mohou býti ministerstvem školství a národní osvěty zavřena. Vydržovatel školy je v takovém případě práv ze škody, která by tímto úředním opatřením vzešla učitelům a žákům.

Hlava II.

O domácím vyučování.

§ 29.

(1) Vyučování v učebných předmětech uvedených v § 1, které udílí někdo sám, po případě s pomocí příslušníků vlastní domácnosti, pokud se děje výhradně za účelem výdělečným, nepovažuje se za provozování soukromého učiliště, nýbrž za domácí vyučování.

(2) K domácímu vyučování není třeba úředního povolení.

§ 30.

Domácí učitelé (§ 29), nesmějí dávati žákům formálních vysvědčení prospěchových, t. j. takových, která obsahují známky v jednotlivých učebných předmětech.

§ 31.

Ohlašuje-li někdo domácí vyučování veřejně novinami, prospekty, vyhláškami nebo jiným veřejným způsobem, nesmí je označovati jako školu nebo kursy, nýbrž výslovně jako domácí vyučování.

Hlava III.

Závěrečná a všeobecná ustanovení.

§ 32.

Na samostatné živnostenské školy pokračovací živností oděvních a na občasné odborné kursy pro šití šatů a prádla, výrobu a úpravu ženských klobouků, umělých květin, krajek a pod., které pořádají ústavy pro zvelebování živností, odborné spolky a organisace, vzdělávací spolky a podobné instituce pro své členy, se tento zákon nevztahuje.

§ 33.

Učiliště pro ženská povolání, jehož působnost by nezaručovala řádnou výchovu žactva ve směru státně-občanském nebo mravním, může býti ministerstvem školství a národní osvěty zavřeno.

§ 34.

Soukromá učiliště pro ženská povolání, která byla zřízena před platností tohoto zákona, musejí do 1. srpna 1925 podati průkaz, že vyhověla ustanovením tohoto zákona. Učiliště, která tohoto průkazu do řečené lhůty nepodají, buďtež ministerstvem školství a národní osvěty zavřena.

§ 35.

(1) Přestupky tohoto zákona, pokud nezakládají skutkové povahy činů trestních, náležejících k příslušnosti soudů, trestají se politickými úřady I. stolice pokutou až do 20.000 Kč. Pokuty plynou do státní po- kladny. Při nedobytnosti budiž peněžitá pokuta přeměněna v přiměřený trest vězení (uzamčení) do 6 měsíců.

(2) Odvoláním podaným do 15 dnů od doručení u úřadu I. stolice lze se z nálezu odvolati k politickému úřadu II. stolice, který o odvolání rozhoduje s konečnou platností.

(3) Úřady jsou povinny o každém nálezu zpraviti ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 36.

Zákon tento nevztahuje se na území Podkarpatské Rusi.

§ 37.

Zákonem tímto zrušují se § 1, 2 a 3 zákona ze dne 17. února 1922, Sb. z. a n. č. 75, § 4 tohoto zákona se pozměňuje tak, že lhůta, v níž mají býti školy v tomto §u uvedené postátněny, prodlužuje se do konce kalendářního roku 1934.

§ 38.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 39.

Ministr školství a národní osvěty a ministr vnitra se pověřují, aby zákon tento provedli v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Zákon ze dne 17. února 1922, Sb. z. a n. č. 75 má na zřeteli především postátnění učitelstva dosavadních dívčích odborných škol. Postátnění toto má býti provedeno do 16. března 1924. Předpokladem pro splnění §u 4 cit. zákona bylo očekávané postupné zlepšování situace státních financí. Hospodářská krise má však tak neblahý vliv na státní příjmy, že není možno, aby bylo splněno svrchu zmíněné zákonné ustanovení, neboť by bylo spojeno s přespřílišným náhlým zatížením státního rozpočtu. Je tedy nezbytno původní dvouletou lhůtu prodloužiti o 10 let, aby z postupného postátňování nevyplývalo nutné vyšší roční zatížení než 1-2 miliony korun. Tím ovšem nemá býti řečeno, že by nemělo býti věnováno na postátnění rodinného školství více, nebo že by akce postátňovací nesměla býti skončena dříve, dovolí-li tomu situace státních financí. Je však nutno učiniti včas opatření, aby se státní správa neoctla v trapné situací, že by nemohla splniti nároků vyplývajících ze zákona.

Mění-li se však jíž zákon svrchu zmíněný, je záhodno napraviti i některé nesrovnalosti, které se ukázaly při jeho provádění. Podle § 2 je nezbytným předpokladem pro zřízení rodinné školy, aby byl státem převzat celý osobní náklad. Tím je zřizování škol učiněno úplně odvislým od stavu státních financí. Projektanti, kteří se obětavě uvolí vydržovati takovou školu z vlastních prostředků, nesmějí tak učiniti, neboť dosavadní zákon nezná jiného zřízení odborných škol pro ženská povolání, než za současného převzetí osobního nákladu státem. Pokud stav státních financí nedovolí, aby se vyhovělo každé odůvodněné žádosti, poškozuje odstranění soukromé iniciativy vývoj tohoto školství velmi těžce. Také přesné stanovení typů škol je jistou překážkou pro volný vývoj řečeného školství, které je příliš mladé, než aby se mohlo omeziti jen na určité typy. Je dále třeba upraviti správu řečených škol, otázku zřizování soukromých učilišť a dozoru nad nimi a konečně i otázku vyučování domácího, aby přestalo vykořisťování žactva soukromými a čistě výdělečnými podniky vyučovacími, na něž právem bylo již mnohokráté žehráno jak ve výborech Národního shromáždění, tak zejména také ve státní živnostenské radě.

Poznámky k jednotlivým paragrafům osnovy.

K §u 1.

De inici lze v daném případě podati jen výčtem odborných předmětů, jež jsou charakteristickými pro školy tohoto druhu.

K §u 2.

Dívčí odborné školství vzniklo téměř výhradně mimo státní iniciativu. Jednak bylo zřizováno od korporací veřejnoprávních nebo alespoň s účinnou jejích pomocí, jednak od jednotlivců. Zakladatelé prvého druhu sledovali cíle obecně prospěšné a zřizovali školu za předpokladu, že bude jim přinášeti značné hmotné oběti, aby školu udrželi; zakladatelé druhého druhu počítali s tím, že škola bude se vydržovati sama. S tímto stavem věcí je nutno počítati i pro budoucnost. Školám prvého druhu lze vzhledem na vydržovatele přiznati charakter škol veřejných. Školy druhé kategorie mohou dosíci práva veřejnosti nebo státi se školami veřejnými, přejdou-li na vydržovatele uvedené v §u 3.

K §u 3.

V krajích menšinových nebo hospodářsky ještě zaostalých musí se zpravidla uchopiti zakládání odborných škol správa státní, poněvadž by jinak školy takové sotva vznikly, ač jich je právě tam zvláště potřebí. Jinde lze přenechati iniciativu činitelům místním, od nichž lze pak žádati, aby přinesli škole hmotné oběti. § 3 b) má na zřeteli stav, který měl v dosavadním dívčím školství odborném přivoditi zákon ze dne 17. února 1922, Sb. z. a n. č. 75.

§ 3 c) dává možnost, aby vznikly veřejné školy i bez hmotné nebo s menší hmotnou podporou státní, než je uvedena v §u 3 b), což bude pro vývoj školství zvláště důležito v dobách, kdy stav státních financí nedovoluje zakládání škol podle §u 3 a) i b). Je samozřejmo, že školy vydržované podle §u 3 c) mohou se přeměniti ve školy vydržované podle §u 3 b) a že všechny školy mohou býti úplně postátněny.

K §u 4.

Rozhodnutí se vyhrazuje vládě protože jde kromě věcí kompetence různých ressortů se dotýkajících především také o systemisaci míst ve státní službě.

K §u 5.

Při zřizování škol podle §u 3 c) je třeba záruk, aby nevznikaly školy, jejichž existence není potřebou odůvodněna, a které by pak ohrožovaly prosperitu škol již zřízených. Dále je potřeba záruk pro subsistenci a vývoj školy v zájmu učitelstva i žactva do ní vstupujícího. Je také třeba zabrániti tomu, aby úřad povolující nebyl ve svém šetření a rozhodování zakladateli předbíhán nebo stavěn před hotovou událost.

K §u 6 a 7.

Kuratoria jsou při školách tohoto druhu již zřízena a dobře se osvědčují.Ulehčují značně státní administrativě, která tak celý dosti rozsáhlý školský odbor může svládnouti nečetným úřednickým aparátem. Mimo to jsou kuratoria jakýmsi mostem mezi školou a praktickým životem, což je pro školu odbornou věcí neocenitelnou, ba zhusta nepostradatelnou. Při školách podle §u 3 a) vydržovaných není kuratorium obligatorní, poněvadž tam, kde je nutno zříditi školu jen z prostředků státních, místní poměry okamžité sestavení kuratoria často ani nepřipouštějí. Bude však snahou ministerstva školství a národní osvěty, aby byla kuratoria zřízena i na těchto školách všude, kde tomu poměry dovolí.

K §u 8-12.

Normální statut a normální učebná osnova již existují a byly dosavadními vydržovateli dobrovolně recipovány. Ministerstvo školství je třeba zmocniti, aby ty obecné věci správní, které následkem postupného vývoje podléhají jistým změnám, normalisovalo a podle potřeby nově upravovalo.

Má-li kuratorium býti platným článkem správy školské, musí své funkce řádně konati. Je proto nutno, aby ministerstvo školství a národní osvěty mělo možnost kuratorium rozpustiti a nahraditi.

Dozor je soustředěn v ministerstvu školství, neboť je inspekce zodborněna a škol není tolik, aby to opravňovalo k několikanásobnému obsazení každého odboru, jež by umožnilo dislokaci.

K §u 13.

Nestátním dívčím školám odborným bylo dosud přiznáváno právo veřejnosti, když organisace školy, sestavení, formální kvalifikace i honoráře učitelského sboru, umístění školy a její učebné výsledky vyhovovaly požadavkům, které se v těch věcech kladou na státní školy téže kategorie. Právo veřejnosti dávalo vysvědčením ústavů nestátních stejnou platnost jako by byla získána na školách státních, kvalifikovalo službu ztrávenou na nestátní škole, jako by byla ztrávena na škole státní atd. Jelikož. školy vydržované dosud podle §u 3 b) a c) právo veřejnosti vesměs mají, nejde zde o novum, když se postaví na roveň školám státním přímo zákonem.

K §u 14-15.

Čistě soukromé za účelem výdělečným zřízené školy pro ženská povolání jsou pramenem četných stížností, jak bylo podotčeno již v úvodě. Zejména statní živnostenská rada velmi důrazně vyslovila požadavek, aby zřizování čistě soukromých škol tohoto druhu vůbec bylo znemožněno. Ke kroku tak radikálnímu nelze se odhodlati, neboť soukromá iniciativa je v určitých případech neocenitelnou, poněvadž vede k cíli nejsnáze a nejrychleji a je jí potřebí zhusta ve školství menšinovém a téměř vždy při zakládání pokusném. Poněvadž je to hlavně moment zištnosti, z něhož plynou nesrovnalosti, na něž si veřejnost stěžuje, je třeba, aby byla zištnost při vyučování školském omezena na míru nejmenší. K tomu stáčí, bude-li se chrániti především název >škola<, jehož používáním bývá obecenstvo nejvíce uváděno v omyl, před zneužíváním k účelům vyučování čistě výdělečného.

Výslovného označení školy podle §u 14-28 zřízené jakožto školy >soukromé< je v daném případě potřebí, aby každému, kdo na takové učiliště vstupuje, bylo již ze vnějšího označení patrno, že jde o školu, která se vydržuje z vlastních prostředků, především ze školného.

Aby bylo lze zásady svrchu uvedené uplatniti, je potřebí zřízení soukromých škol podmíniti úředním povolením, jemuž nesmí býti se strany zakladatelů předbíháno opatřeními, které by mohly tvořiti prejudici pro volné rozhodování úřadů.

K §u 16-26.

Ze snahy vyhraditi v daném případě užívání názvu >škola< jen těm soukromým učilištím, která jsou svým vnitřním uspořádáním a účelem blízka školám veřejným, plyne i nutnost upraviti formální kvalifikaci a ustanovování odpovědného správce i učitelského sboru, otázku ubikace, správy i provozu školy, učebné osnovy, přijímání žáků a státního dozoru podobným způsobem, jako jsou všechny ty věci uspořádány na školách veřejných.

K §u 27.

I nyní mohou školy soukromé dosíci práva veřejnosti.

K §u 28.

Do zákona je nutno pojmouti ustanovení o případném zrušení školy, kteréž ustanovení lze celkem převzíti z cís. nař. ze dne 27. června 1850, ř. z. č. 309, jímž se dosud soukromé školy řečeného druhu řídily.

K §u 29-31.

Domácí vyučování je třeba upraviti tak, aby nebylo bráněno udíleti a bráti poučení tímto způsobem. Musí však býti učiněno opatření, aby každému, kdo chce touto cestou dojíti poučení, bylo zřejmo, že nejde o vyučování školské, podléhající pedagogicko-didaktickému dozoru školských úřadů. Osobám domácí vyučování udílejícím musí býti zabráněno, aby provozováním pokoutního školského vyučování neuváděly obecenstvo v omyl.

K §u 32.

Živnostenské pokračovací školství bude upraveno zvláštním zákonem, o němž se pracuje. Také občasnou vzdělávací a lidovýchovnou činnost spolků a organisací, pokud nemá rázu školního a pokud k ní nevedou motivy výdělečné, nemá zákon tento omezovati.

K §u 34.

Dosavadním soukromým školám musí býti dána jistá lhůta, aby se mohly novým předpisům přizpůsobiti nebo svou činnost likvidovati.

K §u 35.

Administrativní opatření v §§ 28 a 33 uvedená mohou býti učiněna nezávazně na trestním řízení podle §u 35.

K §u 37.

Důvody pro zrušení §u 1, 2, 3 a pro změnu §u 4 zákona ze dne 17. února 1922, Sb. z. a n. č. 75, jsou uvedeny svrchu.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru kulturnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 11. října 1923.

Náměstek předsedy vlády a

ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně v. r.