Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1723.

ze dne ........ 1923

úřadu šekového v Praze.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Poštovnímu úřadu šekovému náleží k poukazu příslušného soudu nebo poručenského (sirotčího) úřadu přijímati, v úschovu a správu peněžní hotovosti, cenné papíry, vkladní.knížky, listiny a skvosty, jež dle všeobecných zákonných ustanovení uložiti jest do uschování soudů nebo poručenských (sirotčích) úřadů.

(2) Podmínky ukládání a poplatky za úschovu a správu určeny budou nařízením.

§ 2.

Za deposita u poštovního úřadu šekového v Praze podle tohoto zákona uložená ručí stát.

§ 3.

(1) Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Provésti jej ukládá se ministrům spravedlnosti, financí. a pošt a telegrafů.

Před státním převratem z roku 1918 byla v zemích t. zv. historických ukládána soudní deposita původně toliko u berních úřadů a u samostatných úřadů depositních, zřízených na území nyní k Československé republice náležejícím, v Praze a v Brně.

Do statutu Rakousko-uherské banky (upraveného zákonem ze dne 21, května 1887, č. 51 ř. z.) pojato bylo v čl. 71 ustanovení, že může Rakousko-uherská banka přijímati do úschovy a správy cenné papíry, které by jinak směly býti uloženy u berních úřadů depositních.

Ustanovení toto bylo provedeno nařízením ministerstva spravedlnosti a financí v dohodě s ministerstvem obchodu a s Nejvyšším účetním dvorem ze dne 21. června 1893, č. 103 ř. z., a nařízením z 31. prosince 1897, č. 2 ř. z. ai 1898. Prodlouženo pak bylo nařízeními ze dne 31. prosince 1898, č. 3 ř. z. ai 1899, a ze dne 12. července 1911, č. 139 ř. z.

Vedle toho vídeňská poštovní spořitelna převzala soudní službu depositní v roce 1911 na základě zákona ze dne 15. září 1909, č. 198 ř. z., a ministerského nařízení ze dne 2. prosince 1909, č. 199 ř. z. (viz. str. 178 věstníku ministerstva spravedlnosti z roku 1911). Vydáno bylo tehdy nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 9. června 1911, č. 30 Věstníku, o nových tiskopisech pro styk s poštovní spořitelnou ve Vídni a vyhlášena současně ustanovení o obchodním styku poštovní spořitelny. Podle těchto ustanovení provede poštovní spořitelna nákup cenných papírů z peněz uložených u ní pro soudní chráněnce a převezme cenné papíry jejím prostřednictvím nakoupené, jakož i jiné cenné papíry náležející do jmění soudních chráněnců proti vydání rentovních knížek v úschovu a správu. Ustanovení ta však o zákon opřena nejsou.

Na území býv. království Českého byla konečně zákonem ze dne 10. května 1909, č. 77 ř. z., který proveden byl nařízením ze dne 15. prosince 1909, č. 201 ř. z., zmocněna Zemská banka česká v Praze převzíti soudní deposita.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou soudní deposita podle § 28 mák. čl. XXXI/1871 uh. a nařízení uherského ministra spravedlnosti ze dne 6. prosince 1881; čís. 39425/1881 J. M. ukládána výlučně u berních úřadů.

Stanoviti způsob ukládání deposit býv. sirotčích stolic příslušelo do pravomoci dřívějších administrativních župních výborů aneb obcí, jimž bylo vedení sirotčí agendy svěřeno, a bylo proto různě upraveno (§§ 285 a násl. zák. čl. XX/1837 uh.). Obce ukládaly deposita svých poručenců skoro výlučně v pokladnách obecních, kdežto župní sirotčí stolice činily tak buď u státních berních úřadů aneb u peněžních ústavů, administrativním župním výborem k tomu určených. Tento nejednotný způsob ukládání deposit poručenců vyžaduje rozhodně nové úpravy. Různé místní zájmy působily mnohdy velmi silně na určování peněžních ústavů ku přijímání deposit poručenců oprávněných a často byly zmocněny i ústavy, jež nikterak nevyhovují podmínkám zákona ze dne 14.dubna 1920, č. 302 Sb. Z. a. n. Obdobná zařízení, jak byla v Rakousku ujednána s Rakousko-uherskou bankou a poštovní spořitelnou ve Vídni a na území bývalého království Českého se Zemskou bankou v Praze, v bývalém Uhersku zavedena nebyla.

Deposita uložená u poštovní spořitelny ve Vídni, jakož i u Rakousko-uherské banky (hlavního ústavu) ve Vídni byla na základě depositní úmluvy uzavřené mezi republikou Československou a republikou Rakouskou (vyhláška ministerstva financí č. 513/1920 Sb. z. a n.) převezena poštov- ním šekovým úřadem do Prahy a u tohoto úřadu prozatímně uložena.

Jelikož však deposita ta nemohou býti bez zákonného zmocnění poštovního šekového úřadu převzata tímto úřadem do úschovny pokud se týče do úschovy a správy, zahájilo ministerstvo spravedlnosti vyjednávání s ředitelstvím tohoto úřadu a s ministerstvem pošt a telegrafů o tom, aby poštovní šekový úřad převzal depositní službu ohledně všech deposit v témže rozměru, jako tomu bylo u poštovní spořitelny ve Vídni, a sice pro území celé republiky.

Ředitelství poštovního šekového úřadu projevilo souhlas a také ministerstvo pošt a telegrafů dopisem ze dne 21. srpna 1922, č. 53449/VII-1922, sdělilo, že poštovní úřad šekový depositní službu soudní, ovšem prozatím pouze ohledně cenných papírů, převezme.

A je-li obstarávání soudní služby depositní tímto úřadem vítaným zařízením pro země mimoslovenské, jest tím více nutným pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde jen úplně nová úprava dosavadních zařízení může zabrániti mnohdy i citelným ztrátám na jmění poručenců a státu samého.

Proto navrhuje ministerstvo spravedlnosti, aby poštovní úřad šekový v Praze zákonem zmocněn byl ku spravování a uschování deposit soudních a deposit poručenských (sirotčích) úřadů.

Pod pojmem >peněžní hotovosti< v § 1 vládního návrhu nerozumí se vklady v úsporném řízení (totiž deposita irregularia), nýbrž peněžité částky; které se uloží na krátkou dobu do úschovy poštovního úřadu šekového s příkazem, aby tytéž peněžní hotovosti byly svého času oprávněnými, po případě úřadům vypláceny (deposita regulária). O vkladech uložených do poštovního úřadu šekového vládní návrh vůbec nejedná.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru ústavně právnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 26. července 1923.

Předseda vlády:
Švehla v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.