Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1724.

ze dne.....

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon ze dne 10. prosince 1918, čís. 65 Sb. z. a n., platí obdobně i na rok 1924 se změnami níže uvedenými.

1. V §§ 1, 3 a 6 nahradí se období >1918/19< rokem >1924< a v §u 6 rok >1917< rokem >1923<.

2. Ustanovení §u 2, odst. 1., mění se takto:

>Na rok 1924 zařadí se do berních společností (§ 12, odst. 1., 2., 6. a 7. zákona o osobních daních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z.) poplatníci, kteří dne 1. ledna 1924 provozovali výdělkový podnik aneb vykonávali zaměstnání směřující k zisku, podle celoroční výše všeobecné daně výdělkové, předepsané jim na rok 1923; při tom dlužno přihlížeti ku všem přírůstkům a úbytkům (§§ 64 a 67 zákona o osobních daních), které do 30. dubna 1924 budou provedeny. <

3. Ustanovení §u 5 se mění takto:

>Sazba daně výdělkové uloží se jen na rok 1924.<

4. Ustanovení §u 7 zní:

>O jednotné zdanění nesamostatných závodů vedlejších se závodem hlavním (§ 37, odst. 2. a 4., zákona o osobních daních) může poplatník žádati nejpozději do konce dubna 1924. <

5. Ustanovení §u 8 zní:

>Každý poplatník jest povinen podati u berní správy, v jejímž obvodě má daň býti předepsána (§ 38 zák. o osobních daních), prohlášení o okolnostech rozhodných pro vyměření daně (§ 39 zákona o osobních daních ), jakož i o výsledku provozování podniku (zaměstnání), a to nejdéle do konce dubna 1924.<

6. Ustanovení §u 9 zní:

>Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, platí pro uložení všeobecné daně výdělkové na rok 1924 pravidla zákona o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (ve znění zákona ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z., císařského nařízení ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z., a článku II. zákona ze dne 17. března 1921, čís. 123 Sb. z. a n.), jakož i ostatních pro tuto daň platných zákonů a nařízení.<

Ustanovení článku III. zákona ze dne 28. dubna 1922, čís. 144 Srb. z. a n., platí též pro všeobecnou daň výdělkovou, uloženou podle tohoto zákona na rok 1924.

Platnost ustanovení §§ 1 až 3 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 336 Sb. z. a n., rozšiřuje se na rok 1924.

Článek III.

Na rok 1924 buďtež vybírány válečné přirážky k dani z příjmu podle ustanovení §§ 4 až 8 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 336 Sb. z. a n., a k ostatním daním přímým podle ustanovení §§ 1 a 2 zákona ze dne 17. února 1922, čís. 90 Sb. z. a n, avšak s tou odchylkou, že válečná přirážka k dani pozemkové z vinic a zahrad a z lesů snižuje se z dosavadních 400% na 200% a ze 600% na 400%.

Ustanovení platná na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Článek IV.

Zárobková daň III. třídy.

Pro podniky a zaměstnání podroben zárobkové dani III. třídy, ukládané daňovou komisí (daňové poverenictvo), vyměří se daň na rok 1924 znovu podle ustanovení o této dani dosud platných se změnami níže uvedenými.

(1) Daň uloží se na základě výnosu v poplatném podniku (zaměstnání) v roce 1923 skutečně docíleného.

(2) Netrval-li poplatný podnik ještě celý rok 2923 nebo vznikl-li poplatný podnik teprve v roce 1924, uloží se daň na základě pravděpodobného ročního výnosu stanoveného podle provozovacích poměrů; které lze očekávati pro prvních dvanáct měsíců od počátku provozování, případně pro kratší zbytek roku berního. Jsou-li v době ukládání daně provozovací výsledky rozhodné doby již známy, uloží se daň podle nich.

(3) Výnosem dle odst. 1. rozumí se čistý výnos zjištěný podle pravidel platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro daň dôchodkovou (z příjmu), upravený podle zásad stanovených v článku III., bod 2. zákona ze dne 28. dubna 2922, čís. 144 Sb. z. a n. Tím se mění ustanovení §u 8 zák. čl. XXVI: 1916 o částečném zavedení dôchodkové daně.

Sazba daně činí při ročním výnosu:

 § 4.

Od zárobkové daně III. třídy na rok 1924 osvobozen jest výdělek z najatých pozemků a hospodářství, které pachtýř a jeho rodina v obyčejném zemědělském obhospodařování sami obdělávají, byť i přibírali občas a výjimečně dělníky.

Ustanovení §u 19, odst. 1., bod 1. zákonného článku XXIX:1875 pozbývá na berní rok 1924 platnosti při zdaňování výdělků z hospodářských pachtů.

Prohlášení bývalých měst s regulovaným magistrátem a s právem municipálním za velké obce podle zákona ze dne 22. března 1920, čís. 210 Sb. z. a n., nemění se dosavadní daňová povinnost řemeslníků pracujících s pomocníky. Zmínění řemeslníci v dotčených bývalých městech jsou nadále podrobeni zárobkové dani III. třídy podle §u 2, odst. III.; lit. b), zákonného článku XXIX:1875 a nevztahuje se na ně ustanovení §u 2, odst. I., lit. f), téhož zákonného článku.

Zárobková daň III. třídy z požitků v §u 5 zákonného článku XXXIII: 1916 uvedených zůstává hořejšími ustanoveními nedotčena a vyměřuje se i na rok 1924 podle dosavadních ustanovení.

Platnost ustanovení článku I., §§ 1 až 3, článku II. a III. zákona ze dne 12. srpna 1922, čís. 294 Sb. z. a n., rozšiřuje se na rok 1924.

Majetková daň, zavedená zákonným článkem XXXII: 1916 a upravená zákonným článkem IX:1918, dále zárobková daň I. třídy dle §u 2, odst. I.; lit. a) až d), zákonného článku XXIX: 1875, zárobková daň II. třídy (zák. čl. XXIX:1875, resp. V: 1908), zárobková daň IV. třídy (zák. čl. XXIX: 1875 s pozdějšími dodatky), jakož i všeobecná státní dôchodková přirážka (zák. čl. XLVII: 1875 a XLVI: 1883) nevybírají se na berní rok 1924.

Článek VII.

Na rok 1924 buďtež vybírány válečné přirážky k dani dôchodkové (z příjmu) podle ustanovení článku I, §§ 4 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a n., a k ostatním daním přímým podle ustanovení §§ 1 a 2 zákona ze dne 17. února 1922, čís. 89 Sb. z. a n., avšak s tou odchylkou, že válečná přirážka k dani pozemkové z vinic a zahrad a z lesů snižuje se z dosavadních 400% na 200% a ze 600% na 400%.

Ustanovení platná v celém území republiky Československé.

Článek VIII.

Platnost ustanovení §u 32 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem rnunicipálním prodlužuje se na rok 1924. Tím se však ničeho nemění na ustanovení §u 1 zákona ze dne 3. července 1923, čís. 143 Sb. z. a n., o finančních a právních výhodách na podporu soustavné elektrisace.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení s výjimkou §u 6 článku IV., kteréžto ustanovení platí ode dne působnosti zákona ze dne 22. března 1920, čís. 210 Sb. z. a n., provedením pověřuje se ministr financí.

Uplynutím berního roku 1923 zaniká platnost několika zákonů, jimiž byla přechodně změněna a upravena různá ustanovení o přímých daních. U některých ze zmíněných ustanovení byla stanovena doba platnosti do konce roku 1923 v předpokladu, že bude možno uvésti v život chystanou reformu daní přímých již počátkem roku 1924, u jiných pak se předpokládalo, že změnou hospodářských poměrů pozbudou opatření ta koncem roku 1923 na svém významu. Jelikož reforma daní přímých nedostala se ještě k projednávání v Národním shromáždění a hospodářské poměry se neustálily dosud takovou měrou, aby mimořádná opatření, učiněná ku zabezpečení rozpočtové rovnováhy, mohla býti nadále postrádána, jeví se nutnost upraviti některé otázky daní přímých znovu na rok 1924. Úprava má se obmeziti pouze na jediný rok, jelikož vláda doufá, že předloha zákona o reformě daní přímých, kterou podá pravděpodobně. ještě v podzimním zasedání Národního shromáždění, bude moci býti tak včasně projednána, aby nabyla působnosti zákona od počátku roků 1925, čímž dočasná. opatření, o která tu jde, pozbudou významu, a pak také proto, že se zamýšlí obmeziti mimořádná opatření, která ukládají poplatníkům zvýšená břemena, pouze na tu dobu, pro kterou vzhledem k hospodářským a rozpočtovým poměrům jeví se toho nejnutnější potřeba. Při této příležitosti nelze mlčením pominouti, že zároveň s reformou přímých daní bude nevyhnutelně třeba postarati se o vydatné snížení přirážek samosprávných svazků.

Zákony, jichž platnost koncem roku 1923 vyprší a které nutno nahraditi předloženým návrhem zákona, jsou tyto:

a) zákon ze dne 28. dubna 1922, čís. 144 Sb. z.. a n., o všeob. dani výdělkové pro období 1922/23;

b) zákon ze dne 27. února 1923, čís. 43 Sb. z. a n., jímž se mění některá ustanovení o přímých daních, platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (zárobková daň III. třídy na rok 1923, sistování vybírání zárobkové daně I. a II. třídy a všeob dôchodkové přirážky pro r. 1923);

c) zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 336 Sb. z. a n., jímž se mění některá ustanovení zákona o osobních daních přímých a stanoví se válečná přirážka k dani z příjmu za léta 1921 až 1923;

d) zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a n., jímž se mění některá ustanovení o přímých daních platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a stanoví se válečná přirážka k dani dôchodkové (z příjmu) za léta 1921 až 1923;

e) zákon ze dne 17. února 1922, číš. 90 Sb. z. a.n., o válečných přirážkách ku přímým daním (s vyjímkou daně z příjmu) za léta 1922 a 1923 mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus;

f) zákon ze dne 17. února 1922, čís. 89 Sb. z. a n., jímž se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus stanoví válečné přirážky ku přímým daním (s vyjímkou daně dôchodkové) za léta 1922 a 1923 a dočasně se zrušují některá ustanovení o přímých daních;

g) zákon ze dne 13. července 1922, čís. 229 Sb. z. a n., jímž se prodlužuje platnost ustanovení §u 32 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním na berní léta 1922 a 1923.

V předložené osnově zákona upravují se jednotlivá ustanovení citovaných zákonů podle jejich působnosti tím způsobem, že do části prvé se zahrnují ustanovení platná v území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus, do části druhé ustanovení platná pouze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a do části třetí ustanovení platná v celém území republiky Československé.

K jednotlivým ustanovením budiž uvedeno toto:

K čl. I.: Všeobecná daň výdělková.

Zákonem ze dne 28. dubna 1922, čís. 144 Sb. z. a.n., upraveno bylo ukládání všeob. daně výdělkové pro dvouleté ukládací období 1922123. Dvouleté ukládací období bylo voleno úmyslně, aby se berní správy příliš nezatěžovaly a aby mohly se věnovati dávce z majetku a vypracování starých daňových, nedoměrků. Hospodářské poměry utvářily se však v roce 1922 a 1923 pro velikou většinu poplatných podniků velice nepříznivě, takže všeobecná daň výdělková, uložená na období dvouleté na základě provozovacích poměrů a výsledků z roku 1921, stala se namnoze neobyčejně tíživou. Poměry zmíněné vedly k tomu, že zákonem ze dne 4. července 1923, čís. 150 Sb. z. a n., musela býti povolena úleva na všeobecné dani výdělkové na rok 1923 potud, že při změněných provozovacích poměrech byl poplatníkovi přiznán s jistým obmezením nárok na snížení daně, uložené na rok 1923 na základě provozovacích poměrů a výsledků z roku 1921, na sazbu, která je přiměřena skutečnému výnosu z r. 1922. Tímto nutným opatřením bylo zamýšlené zjednodušení ukládacích prací z valné části zmařeno. Pro rok 1924 zavádí návrh zákona jednoroční ukládací období, v důsledku čehož odpadá nebezpečí, že by základ daně změnami v hospodářských poměrech mohl se znovu státi nepřiměřeně tíživým. Návrh odpovídá jinak úplně zákonu čís. 144/1922, a přebírá zejména ustanovení článku III. cit, zákona, kterým se poskytuje poplatníkovi žádoucí ochrana proti přílišnému zdanění.

Pro uložení daně rozhodnými jsou provozovací poměry z roku bezprostředně předcházejícího (1923), případně, netrval-li podnik po celý rok 1923, z doby 12 měsíců od počátku provozování podniku, nebo konečně při podnicích během roku 1924 nově vzniklých, z kratší části roku berního.

K čl. II.: Daň důchodová (rentová) a daň z příjmu.

Platnost ustanovení §§ 1 až 3 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 33b Sb. z. a n., rozšiřuje se beze změny na rok 1924. Proti tomu nelze zajisté činní námitek, poněvadž tato ustanovení, jimiž bylo zvýšeno daně prosté minimum., jimiž byly poskytnuty značné výhody pro příslušníky poplatníků a i v ostatních směrech zvýšeny hranice poplatného příjmu ve prospěch poplatníků, vesměs jsou poplatníkům příznivější než dříve.

K čl. III.: Válečné přirážky.

Dosavadní válečné přirážky v území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus byly stanoveny k dani z příjmu zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 336 Sb. z, a n., a k ostatním daním přímým zákonem ze dne 27. února 1922, čís. 90 Sb. z. a n., a dosahují této výše:

k dani z příjmu 20% až 600% (při ročním příjmu přes 20 milionů);

k pozemkové dani: a) z vinic a zahrad 400% z lesů 600%.

b) z ostatní půdy 200%;

ke všeobecné dani výdělkové dle výše základní daně 250%, 140%, 90% a 50%;

k výdělkové dani podle II. hlavy zákona o osob. daních podle druhu poplatného podniku 150% (případně 80% - 140%) 80% a 50%;

k dani důchodové (rentové) 100% a 200%;

k dávce tantiemové 200%.

Vláda - jak již při více příležitostech prohlásila - pokládá válečné přirážky za zjev přechodného rázu a má úmysl postupně válečné přirážky odstraňovati. Úmysl tento prokázala vláda již tím, že pro léta 1922 a 1923 snížila válečné přirážky u všeobecné daně výdělkové a u zárobkové daně III. třídy, pokud sazby daňové nepřesahují 2.000 Kč, o 10%. Toto snížení zůstává předloženým návrhem nezměněno.

Pro rok 1924 odhodlává se vláda navrhnouti další snížení válečných přirážek u daně pozemkové ze zahrad a vinic z dosavadních 400% na 200% a z lesů z dosavadních 600% na 400%, jelikož změněné hospodářské poměry činí výměru dosavadních přirážek u zmíněných druhů kultur nesnesitelně vysokými. Úbytek na přirážkách tímto opatřením způsobený bude činiti přibližně 14,000.000 Kč. U jiných kultur ponechávají se válečné přirážky k dani pozemkové pro rok 1924 nezměněny v dosavadní výši a také u ostatních přímých daní se nemůže vláda odhodlati k zmírnění válečných přirážek pro rok 1924, jelikož by každý další úbytek na válečných přirážkách ohrožoval rovnováhu státního rozpočtu, v němž příjem na válečných přirážkách jest zahrnut částkou přes 600 milionů. Podstatnou změnu ve výši válečných přirážek bude zajisté možno provésti zároveň s reformou, přímých daní, o jejímž pravděpodobném brzkém projednávání byla již shora učiněna zmínka.

K čl. IV.: Zárobková daň III. třídy.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bylo v roce 1923 upuštěno od všeobecného ukládání zárobkové daně III. třídy pro nové tříleté ukládací období, které dle platných ustanovení mělo zahrnouti berní léta 1923 - 1925; jelikož se očekávalo, že od.roku 1924 bude provedena reforma daní přímých a s ní unifikace daňových předpisů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Zárobková daň III. třídy byla tedy jen na rok 1923 upravena (čl. I. zákona ze dne 27. února 1923, čí. 43 Sb. z. a n.).a to tím, že daň uložená daňovou komisí na berní rok 1922 zůstala v platnosti i pro berní rok 1923. Pouze na žádost poplatníkovu nebo berní správy měla býti daň na rok 1923 opravena, jestliže bylo prokázáno, že se poměry poplatného podniku nebo zaměstnání v tříletém období 1920 až 1922, podstatně změnily proti poměrům oněch let, dle kterých byla daň pro rok 1922 skutečně uložena (léta 1917-1919). V těchto případech bylo tedy zpravidla opraviti daň pro 1923 na tu sazbu, která odpovídá průměrnému výtěžku docílenému v poplatném podniku v létech 1920-1922.

Jelikož reforma a unifikace daňových předpisů dosud uzákoněna nebyla, jeví se nutnost, upraviti znovu přechodně ukládání zárobkové daně III. třídy na rok 1924.

Zárobková daň III. třídy vyměřuje se podle dosavadních zákonných ustanovení (zák. čl. XXIX; 1875) sazbou 10% z průměrného výnosu poplatného podniku a jest tedy její sazba daleko vyšší nežli sazba všeobecné daně výdělkové v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kde v důsledku ustanovení článku III; zákona ze dne 28. dubna 1922, čís. 144 Sb. z. a n., jehož platnost se prodlužuje článkem I. této osnovy také na rok 1924, nemá daň přesahovati ½% - 4% docíleného poplatného výnosu. Rozdíl v daňovém zatížení poplatnictva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi proti poplatnictvu v ostatních, území republiky snažila se finanční správa vyrovnati interními opatřeními, jimiž bylo působeno na ukládaní orgány, aby základ pro vyměření zárobkové daně III. třídy stanovily tak, aby daň byla přibližně stejnou se všeobecnou daní výdělkovou, ukládanou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jelikož přes zmíněné opatření docházejí stále stížnosti do nepoměrně vyššího daňového zatížení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, odhodlává se vláda na přání slovenských kruhů upraviti základ daňový a sazbu daně zárobkové III. třídy pro rok 1924 stejným způsobem, jako tomu jest u všeobecné daně výdělkové v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

V §§ 4 a 5 vyhovuje návrh zákona odůvodněným přáním zemědělských kruhů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi za odstranění většího daňového zatížení zemědělských pachtů proti území, ve kterém platí zákon o osobních daních, jednak tím, že přiznává na rok 1924 osvobození od zárobkové daně III. třídy pro drobné pachtýře (obdobně jako v §u 3, odst. 2., zákona o osobních daních), jednak pak tím, že pro rok 1924 zrušuje ustanovení §u 19, odst. 1" bod 1., zákonného článku XXIX: 1875, kterým se pro zdanění výdělku z hospodářských pachtů stanoví nejmenší výnos ve výměře 25% smluveného pachtovného. Pokud tedy pro rok 1924 zůstane povinnost k dani zárobkové III. třídy u hospodářských pachtů v platnosti, bude daň předpisována jedině podle výtěžku docíleného v rozhodné době bez ohledu na výši smluveného pachtovného.

Ustanovením §u 6 návrhu zákona má se uzákoniti, že prohlášení bývalých měst za velké obce podle zákona ze dne 22. března 1920, čís..210 Sb. z. a n., nemá za následek změnu v daňové povinnosti řemeslníků pracujících s pomocníky. Dle dosud platných ustanovení jsou totiž řemeslníci pracující s pomocníky podrobeni pouze v městech zárobkové dani III. třídy, kdežto ve velkých a malých obcích jsou zmínění řemeslníci podrobeni zárobkové dani I. třídy, dle §u 2, odst. III., lit. b), zák. čl. XXIX: 1875. Shora zmíněný zákon čís. 210/1920 byl vydán jedině za účelem úpravy politické správy na Slovensku a nebyla jím zamýšlena nijaká změna v dosavadní daňové povinnosti poplatníků dotčených měst. Hospodářské a výdělkové poměry poplatnictva v bývalých městech se formálním prohlášením jich za velké obce také v žádném směru nezměnily, a není tu důvodu, aby v takových obcích byly dosavadní předpisy daně zárobkové III. třídy měněny v zárobkovou. daň I. třídy.

Na zárobkovou daň III. třídy z požitků v. §u 5 zák. čl. XXXIII 1916 uvedených (tantiemy) nemá ustanovení článku IV. žádného vlivu a budou tedy požitky tyto i pro rok 1924 zdaněny dosavadním způsobem.

K čl V.: Daň kapitálová á rentová a daň dôchodková (z příjmu).

Zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a n., zavedena byla má Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro obor daně z příjmu táž daňová škála, jaká platila pro ostatní území republiky, a byly zároveň zákony na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platící přizpůsobeny zákonodárství ostatního území. Ustanovení zmíněného zákona rozšiřují se na rok 1924 beze změny z týchž důvodů, které byly uvedeny ke článku II.

K čl. VI.: Dočasné zastavení vybírání některých daní a všeobecné dôchodkové

Vybírání majetkové daně (dle uherských zákonů) zárobkové daně I. třídy dle §u 2, odst. I. lit. a) až d), zákonného článku XXIX: 1875, zárobkové daně II. a IV. třídy a všeobecné státní dôchodkové přirážky ku jednotlivým druhům daní přímých bylo až do konce roku 1923 zastaveno (čl. III. zákona ze dne 17. února 1920, čís. 132 Sb. z. a n., resp. §u 3 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 332 Sb. z. a n., čl. IV. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a n. a čl. II. zákona ze dne 27. února 1923, čís. 43 Sb. z. a n.). Důvody, které vedly ku zastavení vybírání zmíněných daní a přirážek, trvají nezměněně dále a jest v zájmu daňové stejnoměrnosti, aby se tyto daně, které jakožto doplněk uherského daňového systému pozbyly oprávněnosti zavedením daně z příjmu, také pro rok 1924 nevybíraly.

K čl. VII.: Válečné přirážky.

O válečných přirážkách na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí totéž, co bylo řečeno ku článku III.

Dosavadní válečné přirážky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byly stanoveny k dani dôchodkové (z příjmu} zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a n., a k ostatním daním přímým zákonem ze dne 17. února 1922, čís. 89 Sb. z. a n. a dosahují k dani dôchodkové (z příjmu), k dáni pozemkové a k zárobkové dani III. třídy (včetně této daně z tantiem) téže výše jako válečné přirážky ku obdobným daním v území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus; odchylně stanoveny jsou přirážky válečné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi:

k dani domovní třídní 60%;

k výrobkové dani podniků veřejně účtujících podle druhu poplatného podniku 60%, 80% a 100%

k dani kapitálové a rentové, vkládané podle přiznání, 60%.

k dani dolové 60%.

K čl. VIII: Prodloužení platnosti §u 32 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís, 329 Sb. z. a n.

Platnost §u 32 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., který poskytl podnikům veřejně účtujícím úlevu daňovou ustanovením, že předepsaná daň výdělková s přirážkou válečnou a všemi přirážkami samosprávných svazků nesmí činiti více než 80% berně vyšetřeného zisku po odečtení zaúčtované daně výdělkové a úroků z. půjček dle §u 94 zák. o os. d. př., byla zákonem ze dne 13. července 1922, čís. 229 Sb. z. a n., prodloužena na berní léta 1922 a 1923, poněvadž vysoká normální sazba(10%) daně výdělkové a další trvání vysokých přirážek obecních, okresních i zemských v roce 1922 a 1923 činily zatížení společností daní výdělkovou hospodářsky nesnesitelným.

Poněvadž však dlužno očekávati, že v té příčině dnešní poměry v roce 1924 valné změny nedoznají a že tudíž zatížení společností výdělkovou daní vzhledem k dosavadnímu trvání vysokých přirážek obecních, okresních i zemských bude ještě stále hospodářsky nesnesitelno a často by vyčerpalo i převýšilo docílený bilanční zisk, a tím platební schopnost po případě i další trvání společnosti samé ohrozilo, odhodlala se finanční správa navrhnou ti prodloužení platnosti ustanovení §u 32 cit. zák. i na berní rok 1924.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným podle §§ 55 jedn. řádu sněmoven; zároveň doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí:

Jest v zájmu jak finanční správy, tak i poplatnictva, aby ustanovení touto osnovou navrhovaná byla vyhlášena ještě před počátkem příštího berního roku (1924), jelikož se jimi znovu stanoví a částečně i proti dosavadním předpisům podstatně mění daňová povinnost poplatníků pro příští berní rok, kteréžto okolnosti vyžadovati budou nových nutných disposic se strany finanční správy za účelem včasného uložení daní a jsou značné důležitosti pro informování poplatnictva o rozsahu příští jejich daňové povinnosti.

V Praze, dne 8. listopadu 1923.

Předseda vlády:
Švehla v. r.

Ministr financí:
Inž. Bečka. v. r.