Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923.

I. volební období.

8. zasedání,

Tisk 1743.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Komunálních dlužních úpisů, jež vydala. >Centrallbank der deutschen Sparkassen in der Čechoslovakischen Repulik< v Praze podle § 5 III. svých stanov výměnou za komunální dlužní úpisy vydané akciovou společností >Centrralbank der deutschen Sparkassen< se sídlem ve Vídni, jakož komunálních dlužních úpisů, jež prvejmenovaná banka vydává, v mezích svých stanov na podkladě zápůjček poskytnutých státu, okresům, obcím a jiným veřejnoprávním korporacím, jakož i vodním družtvům, lze užíti jednak k úročnému uložení peněz sirotčích, svěřenských, depositních, nadačních a poštovního šekového úřadu, dále ústavů; podléhajících veřejnému dozoru, jednak za služební a obchodní kauce, tyto však jen do výše bursovního kursu, nikoliv přes jmenovanou hodnotu.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři financí, vnitra a spravedlnosti.

Podle zákona ze 26. července 1902, č. 168 ř. z., mohla Ústřední banka českých spořitelen v Praze a Ústřední banka německých spořitelen ve Vídni upotřebiti svých bankovních dlužních úpisů jednak k ukládání sirotčích, nadačních a jiných kapitálů, jednak za služební a obchodní kauce.

Této výhodě těší se dosud komunálky vydané Ústřední bankou českých spořitelen v Praze.

Německé spořitelny v našem státě, jež podléhaly zmíněné >Centralbank der deutschen Sparkassen< ve Vídni a ukládaly u ní své přebytky, nabyly před státním převratem značných položek komunálek společnosti >Centralbank der deutschen Spakassem < ve Vídni, jež před státním převratem požívaly i na našem území podle zákona ze 26. července 1902, č. 168 ř. z. sirotčí jistoty.

Státním převratem stala se vídeňská ústřední banka, jež tyto komunálky vydala, ústavem cizozemským a její papíry staly se hodnotami cizozemskými.

Rozlukou měnovou znehodnotily se značně tyto papíry a aby spořitelny v našem státě neutrpěly velikých ztrát, zřízena byla v Praze samostatná >Centralbank der deutschen Sparkassen in der Čechoslovakischen Republik<, která, podle § 11 vládního nařízení lze dne 13. září 1920, č. 532 Sb. z. a n., vyměnila všechny tyto v tuzemsku obíhající papíry za své komunálky, znějící na měnu československou. Těm třeba přiznati sirotčí jistotu a rovněž tak zúročitelným komunálním dlužním úpisům nejdéle v 50ti letech umořitelným, jež zmíněná banka jest oprávněna vydávati na podkladě zápůjček, poskytnutých státu, okresům, korporacím s právem vybírati přirážky ku státním daním, jakož i vodním družstvům.

Za závazky banky ručí ku přednostnímu zajištění nároků majitelů komunálních dlužních úpisů veškeré pohledávky, vzniklé ze zápůjček, na jejichž podkladě banka vydala komunální dlužní úpisy, dále zajišťovací zvláštní fond banky, umořovací fond, do něhož plynou kapitálové splátky na zápůjčky, úrokový fond, do něhož plynou úroky ze zápůjček, a konečně veškeré ostatní jmění banky.

Tím způsobem jest zajištěn umořovací a úrokový účel komunálních dlužních úpisů. Poněvadž do ústřední banky německých spořitelen ukládají spořitelny stejně jako do české banky své volné přebytky, musí jim býti umožněno ukládati je též v komunálkách ústřední bankou vydaných. To lze podle § 15 lit. b. zákona o úpravě právních poměrů spořitelen ze dne 14. dubna 1920, 302 Sb. z. a n., toliko tenkráte, když těmto komunálkám bude poskytnuta sirotčí jistota.

Ústavně-právní výbor změnil poněkud stylisaci hlavy návrhu zákona, jakož i znění §u 1, aby obsah lépe ujasnil a doplnil a usnesl se doporučiti senátu Národního shromáždění ku přijetí vládní návrh zákona tak, jak byl ústavněprávnírn výborem změněn.

V Praze, 29. listopadu 1923.

Dr. Frant. Soukup v. r.,
předseda.

Jos. Lukeš v. r.,
zpravodaj.