Senát Národního shromáždění Čs. r. 1923.

I. volební období.

8.zasedání.

Tisk 1749.

Jako před 100 roky daly základ k novému kulturnímu životu parní lokomotiva a elektrický telegraf, doplněný později telefonem, stejně přinášejí té doby lidstvu nové podmínky životní nejnovější vědecké a technické vynálezy aeroplán, použitý prvně prakticky asi před 15ti lety a radiotelegraf a radiotelefon, krátce radio, vyzkoušený teprve za světové války.

Ačkoliv oba velkolepé vynálezy vyžadují ještě značného zdokonalení, než jich bude lze plně využíti, přece již dnes pociťujeme jich převahu nad staršími zmíněnými vynálezy, tušíme jich veliký význam a můžeme proto si uvědomiti, jak hluboce zasáhnou v nejbližší budoucnosti do vývoje hospodářského, státně-sociálního i vědeckého.

Předloha projednávaného právě zákona týče se nejnovějšího vynálezu, radia, jež se značně rozšiřuje, jehož se používá též jako prostředku dorozumívacího a upravuje výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny.

Radiové zprávy šíří se z vysílací stanice elektromagnetickými vlnami, rychlostí 300.000 km (jako světlo) za vteřinu, prostorem éterovým, na všechny strany po povrchu a do jisté výše nad povrchem celé zeměkoule (bez drátu, tedy rozdílně od drátových telegrafů a telefonů) a pronikají i pevné předměty, jako dřevo, zeď a j. mimo kovy (rozdílně od paprsků světelných).

Stanic vysílacích jest zatím poměrně málo, neboť jsou složité a nákladné, největší má Francie. Od jích síle závisí energie vlny a její nosnost. Spojení Evropy s Amerikou radiofonií jest dosaženo. Drátové spojení na větší vzdálenosti a tedy i kabely pozbývají své dřívější ceny a významu.

Stanici přijímací může míti každý. Jich cena jest asi 900 Kč. Kdo má stanicí přijímací a ne též vysílací, může jen zprávy z vysílacích stanic přijímati.

Elektromagnetické vlny, vysílané z vysílací stanice bezdrátové telegrafie nebo telefonie do prostoru éterového, přirozeně čím dále tím více se seslabují, avšak přece lze je zachytiti, pokud stačí energie, neobmezeným počtem stanic přijímacích na celé zeměkouli a sesíliti různými přístroji tak, jako by byly sděleny drátovým telegrafem nebo telefonem.

Radiotelefonické zprávy lze vysílati i přijímati též z aeroplánů, vznášejících se ve vzduchu, kde malá vysílací i přijímací stanice se umístí a tímto způsobem může býti letec stále spojen se zemí, může posílati i přijímati zprávy. Stejně tak i pokud se lodí týče.

Z toho důvodu, že lze zprávy vysílati a přijímati bez ohledu na vzdálenost a na státní hranice a bez součinnosti a za stížené kontroly státních orgánů a úřadů, jest sice radiotelegrafie a radiotelefonie prostředkem pro pokrok a rozvoj lidstva velmi důležitými, avšak zároveň může býti pro bezpečnost a zájem státu též prostředkem nebezpečným.

Bez náležité kontroly se strany státu, když by různé pochybné živly mohly zneužíti radiotelegrafu a radiotelefonu v době, kdy bezpečnost státu našeho následkem rozvrácených a neklidných poměrů v okolních státech není úplná, mohla by dosavadní tolerance naší státní správy míti nedozírné následky, a rovněž když by na využití tohoto moderního prostředku dorozumívacího se strany státu se přihlíželo pouze se stanoviska obchodního a úplně liberálního, bez ohledu na zájem státu, dálo by se tak na škodu státu.

Bez řádné úpravy vysílání se strany státu byl by znemožněn radiotelegrafní a radiotelefonní provoz vůbec, což by mělo za následek značné ztráty pro stát, obchod a průmysl.

Proto jsou některá ustanovení předloženého zákona přísná, avšak diktována byla jedině zájmem státním, který jde nad zájem osobní a obchodní.

Hned v prvé době nemůže se Československá republika říditi v této věci vzory zákonodárství, jiných, států, zejména velikých, jako jest Amerika, Anglie, Francie, jichž přírodní hranice, sousedství a vnitřní složení jsou zcela jiné, než republiky Československé. Zákonité předpisy, týkající se radiotelegrafie a radiotelefonie v Německu jsou mnohem přísnější než tento zákon. V Německu jsou pod dozorem v tomto směru též vysoké školy a povolení radioamatérům se vůbec odpírá.

Vzhledem k tomu, že nekontrolovaná výroba, prodej, přechovávání a dovoz z ciziny zařízení radiotelegrafických a radiotelefonních chová v sobě vážné nebezpečí pro stát za neurovnaných dosud politických poměrů v Evropě, nedovoluje zákon tento volnou výroba, prodej; přechovávání a dovoz, nýbrž vyhrazuje povolení toto ministerstvu průmyslu, obchodu a živností, za spolupůsobení ministerstva pošt a telegrafů a dozor uděluje poštovní a telegrafní správě.

Účelem tohoto omezení není snad privilej, monopolisace, vyloučení konkurence nebo brzdění domácí výroby a její zdokonalení či diktát cen, nýbrž požadavek, aby vládě dána byla vzhledem k tomu, že zákon jest povahy politické, určitá pravomoc, aby radiotelegrafie a radiotelefonie nebylo proti našemu státu zneužíváno.

Různé a četné útoky proti tomuto zákonu mají asi původ stejně, jako bylo při projednávání zákona na ochranu republiky, buď v ne plné informovanosti veřejnosti a v přehlížení té okolnosti, že nejedná se o obyčejný předmět běžného obchodu nebo v dotčení hmotných zájmů určitých známých osobností.

Jest jen zapotřebí, aby zákon tento byl v praxi správně vykládán a používán. Záruku proto máme v demokratické ústavě a v parlamentní vládě. Zákon není nezměnitelným a musí vyhovovati potřebám té které doby.

Zmírnění a zjednodušení zákona bude lze zavésti ihned, jak se poměry ve střední Evropě uklidní a až ukáže krátká praxe u nás, jak dalece smí býti ustanoveni zákona liberální a jakých úlev si vyžádá výroba a obchod - bez újmy zájmů státních.

Ani vědecké bádání a technický pokrok v oporu radiotelegrafie a radiotelefonie není a nesmí býti zákonem tímto dotčen a tím méně stížen.

Jeví se tedy - vzhledem k uvedenému - z různých stran pronášené obavy a úvahy, povahy více méně sugestivní, žádající plnou svobodu obchodování s radiovými předměty a zařízeními, neodůvodněnými, státu škodlivými a ne dosti věcnými.

Povolení k výrobě, prodeji, přechovávání a dozoru zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní vyhrazeno ministerstvu jako nejvyššímu úřadu proto, že se jedná o věc mimořádné důležitosti, dále že jen ministerstvo má té doby více odborně zapracovaného úřednictva a konečně, že by se vyřízení žádostí nižšími instancemi mohlo zdržovati tím, že aby v některých případech chtělo býti známo stanovisko nejvyššího úřadu. Pro první dobu nebude ani žádostí mnoho. Ministerstvo rozhoduje podle volného uvážení (jako při kinematografech zem. polit. správa) bez udání důvodů proto, že při rozhodování zde vždy též o zájem státu a při investicích též otázky hospodářské, aby se snad do tohoto odvětví průmyslu nesložilo více kapitálu než by bylo a hlediska národohospodářského prospěšno a aby nemusil býti stanoven numerus clausus dotyčných podniků. Těžko též někdy odůvodniti spolehlivost, která jest nutná a se žádá.