Senát Národního shromáždění R. Čs. 1923.

I. volební období.

8. Zasedání.

Tisk 1754.

Vládní předloha mnohostí zákonů; jejichž platnost prodlužuje pozměňujíc obsah některých z nich, je sama dokladem, jak nevhodně složitá je posavadní úprava našich přímých daní, tak zvaných válečných přirážek k nim, se kterými vstupujeme již do sedmého roku mírového, a jak málo pokro- čila doposud unifikace se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí v příčině berního práva a zřízení přes to, že potřeba její je krajně naléhavá z důvodů hospodářských i politických. Však otázky tyto řešeny budou teprve všeobecnou reformou přímých daní, kterou vláda připravuje s platností od 1. ledna 1925 a tudíž pro rok 1924 nezbývá než spokojiti se opětným provisoriem, které přináší v na- značených směrech jen nepatrná zlepšení.

I. Prvá skupina ustanovení vládního návrhu týká se území republiky mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus (článek I-III.). Především upravuje se jimi všeobecná daň výdělková. Prozatímní její úprava, která zákonem z 10. prosince 1918, čís. 85 Sb. z. a n., byla zavedena pro léta 1908-1919 a později prodloužena na rok 1920-1921 a posledně zákonem z 28. dubna 1922; čís. 3 44 Sb. z. a n. na období 1922-1923, prodlužuje se opětně, však tentokráte pouze na jediný rok 1924. Důvodem této změny jsou nepříznivé zkušenosti, které v době rychle se měnícího výnosu živností, jakou jest doba naše, učiněny byly s úpravou dvouletou, a které vedly k tomu, že již pro rok 1921 (zákonem ze 17. března 1921, čís. 150 Sb. z. a n.) a opětně pro rok 1923 (zákonem ze 4. července 1923, čís. 350 Sb. z. a n.) připuštěna byla korektura dvouletého předpisu pro poslední rok z každého dvouletí podle výnosu živnosti v roce bezprostředně předcházejícím.

(Článek I. § 1 a 2). Poněvadž ustanovení cit. zákona čís. 144 z roku 1922 dané na ochranu poplatníků (článek III.) má platiti též pro všeobecnou výdělkovou daň uloženou na rok 1924 (čl. I. 3 návrhu), bude i tato daň vyměřována progresivní maximální sazbou 1/2 až 4 %, skutečného výnosu. V rozpočtovém výboru bylo poukazováno na to, že ochrana poplatníka zamýšlená touto sazbou, není ve všech případech úplná, poněvadž podle dalšího ustanovení článku IlI. zákona čís. 144 z r. 1922 nesmí daň býti snížena pod nejnižší sazbu příslušné třídy poplatnictva, t. j. 3 Kč ve třídě IV., 64 Kč ve třídě III., 320 Kč ve třídě II. a 2.200 Kč ve třídě I. a poněvadž pro zařadění poplatníka do třídy pro rok 1924 jest rozhodna vysoké daň předepsaná jemu na rok 1923, pokud se nedomohl snížení, přípustného podle zák. č. 150/1923 zase jen s obmezením, t. j. do jedné poloviny. Oproti těmto obavám uvedl zástupce finanční správy, že poplatníkovi zůstává možnost domáhati se i dalšího snížení daně výdělkové na rok 1924 ze všeobecně přípustných jiných důvodů vedle onoho důvodu, který připuštěn byl výjimečným předpisem článku IlI. zákona čís. 144 Sb. z. a n. z r. 1922, a pro jehož použití jedině platí jako krajní mez nejnižší sazba té které třídy.

Prodlužuje se také vybírání válečné přirážky ze všeob. daně výdělkové ve výměře ustanovené posledně zákonem ze dne 17. února 1922, čís. 90 Sb. z. a n., t. j. přirážky 50 % ve třídě IV., 90 % ve třídě II., 140 % ve třídě III. a 250 % ve třídě I. (čl. III. návrhu). Přes závažné námitky zůstává tedy prozatím při příkré kombinované progresi všeobecné výdělkové daně s válečnou přirážkou od 3/4 do 14%.

Při dani důchodové (rentové) a dani z příjmu zůstávají i pro rok 1924 podle vládního návrhu v platnosti novoty zavedené zákonem z 12. srpna 1921, č. 336 Sb. z. a n., t. j. zproštění příjmu do 6.000 Kč od daně z příjmu, po případě i od daně důchodové, úlevy pro domácnosti s příjmem nejvýš 15.000 Kč, přispívají-li k němu i členové rodiny, mimo přednostu domácnosti, paušální srážka 15% na služební výlohy při příjmu do 24.000 Kč některých skupin poplatnictva, snížení daně početnějším rodinám při příjmu do 26.000 resp. 52.000 Kč a povinnost zaměstnavatele daň zaměstnanci již předepsanou na vyzvání berní správy odváděti srážkou ze mzdy (čl. II.).

Také válečné přirážky k dani z příjmu v poslední úpravě zák. č. 336/1921 odstupňované od 20 do 600 % k výdělkové dani společností 50-150 %, k dani rentové 100-200 %; potom k dávce z tantiem 200 %, jak byly posledně upraveny zákonem čís. 90/1922, zůstávají i pro rok 1924. Rovněž vál. přirážky k dani pozemkové s jedinou výjimkou daně pozemkové z lesů, u níž se přirážka 600 % zavedená v roce 1921 snižuje opět na dřívější úroveň 400 % a daně pozemkové z vinic a zahrad, která se ze 400 % snižuje opět, jak bylo do roku 1919, na sazbu 200 % platnou i pro všecku ostatní půdu (čl. IlI.). Důvodem je tu velký pokles výnosnosti, nastalý od poslední úpravy přirážek.

II. Ustanovení platná pro Slovensko a Podkarpatskou Rus (článek IV.-VII. vládního návrhu) prodlužují na rok 1924 platnost posavadní přechodné úpravy daně kapitálové, rentové a dôchod- kové (z příjmu), vybírání válečných přirážek k daním přímým se stejnou změnou při dani pozemkové, jak svrchu uvedena pro ostatní území státní. Zůstává také při tom, že ani v roce 1924 nebudou vybírány zárobková daň I., II. a IV. třídy, daň majetková, jakož i všeobecná státní dôchodková přirážka 10-35%ní, ježto zavedením daně z příjmu na Slovensku pozbyly oprávně- nosti.

Pronikavá změna zavádí se při zárobkové dani III. třídy, odpovídající všeobecné dani výdělkové v ostatním území republiky. Místo posavadní 10 % bude předpisována maximální sazbou 1/2 - 4 % z výnosu. Toto sjednocení se sazbou platnou od r. 1922 v ostatním státním území dlužno zásadně uvítati přes to že berním správám bude působiti jisté obtíže, aby přiměly poplatnictvo ku správnému přiznávání výnosu, když tě doposud vzhledem k nemírně vysoké sazbě 10 % spokojovali se na Slovensku a Podkarpatské Rusi vědomě vyměřováním daně na nižším základě. Další úleva poskytuje se při zárobkové dani III. třídy pachtýřům tím, že nemá na příště platiti čtvrtina smluveného pachtov ného jako nejnižší odhad výdělku pachtýřova pro vyměření daně. Úplně pak zprošťují se daně pachtýři drobní.

Na přání finanční správy byl v rozpočtovém výboru článek IV. vládního návrhu doplněn dalším §em 8 tohoto znění: >Ministr financí může podle potřeby sloučiti několik ukládacích okresů daně zárobkové III. třídy a daně báňské v jeden okres, nebo rozloučiti ukládací okres v několik okresů může měniti obvody ukládacích okresů a určovati sídla berních komisí tyto daně vyměřujících.< Finanční správa odůvodňuje tento dodatek tím, že bude nutno uložení zárobkové daně III. třídy na rok 1924 provésti co nejrychleji a tak, aby finanční úřady tímto novým ukládáním byly co nejméně zatíženy. Za tímto účelem, jakož i z toho důvodu, že v důsledku vládního nařízení ze dne 18. října 1923, čís. 204 Sb. z. a n., nastaly značné změny v obvodech finančních úřadů a zřízeny byly expositury finančních ředitelství, jest nutno umožniti finanční správě, aby vhodným sloučením nebo rozloučením dosavadních komisí daňových urychlila a usnadnila uložení zárobkové daně IIl. třídy, berouc ovšem patřičný zřetel jak na potřebu úřadů, tak i na zájem poplatnictva.

III. Třetí skupina předpisů společných (čl. VIII-IX.) prodlužuje opětně o další rok platnost §u 32 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a že daň výdělková předepsaná podniku veřejně účtujícímu se všemi přirážkami nesmí činiti více než 80 % zisku a stanoví účinnost nového zákona.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby vládní návrh zákona s uvedeným dodatkem, jak jest v příloze otištěn, byl senátem schválen.

V Praze, dne 7. prosince 1923.

Ferd. Jirásek v. r.,
předseda.

Dr. Vl. Fáček v. r.,
zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Všeobecná daň výdělková.

§ 1.

Zákon ze dne 10. prosince 1918, čís. 65 Sb. z. a n., platí obdobně i na rok 1924 se změnami níže uvedenými.

§ 2.

1. V §§ 1, 3 a 6 nahradí se období > 1918/19< rokem > 1924< a v § u 6 rok > 1917< rokem >1923<.

2. Ustanovení §u 2, odst. 1., mění se takto:

>Na rok 1924 zařadí se do berních společností (§ 12, odst. 1., 2., 6. a 7. zákona o osobních daních ze dne 25. října 189b, čís. 220 ř. z.) poplatníci, kteří dne 1. ledna 1924 provozovali výdělkový podnik aneb vykonávali zaměstnání směřující k zisku, podle celoroční výše všeobecné daně výdělkové, předepsané jim na rok 1923; při tom dlužno přihlížeti ku všem přírůstkům a úbytkům (§§ 64 a 67 zákona o osobních daních), které do 30. dubna 1924 budou provedeny.<

3. Ustanovení §u 5 se mění takto: >Sazba daně výdělkové uloží se jen na rok 1924.<

4. Ustanovení §u 7 zní:

>O) jednotné zdanění nesamostatných závodů vedlejších se závodem hlavním (§ 37, odst. 2. a 4., zákona o osobních daních) může poplatník žádati nejpozději do konce dubna 1924.<

5. Ustanovení §u 8 zní:

>Každý poplatník jest povinen podati u berní správy, v jejímž obvodě má daň býti předepsána (§ 38 zák. o osobních daních), prohlášení o okolnostech rozhodných pro vyměření daně (§ 39 zákona o osobních daních), jakož i o výsledku provozování podniku (zaměstnání), a to nejdéle do konce dubna 1924.< 6. Ustanovení §u 9 zní:

>Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného platí pro uložení všeobecné daně výdělkové na rok 1924 pravidla zákona o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (ve znění zákona ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z., císařského nařízení ze dne 16. března 1917, čís. 124 -ř. z., a článku II. zákona ze dne 17. březnu 1921, čís. 123 Srb. z. a n.), jakož i ostatních pro tuto daň platných zákonů a nařízení.<

§ 3.

Ustanovení článku III. zákona ze dne 28. dubna 1922, čís. 144 Srb. z. a n., platí též pro všeobecnou daň výdělkovou; uloženou podle tohoto zákona na rok 1924.

Článek II.

Daň důchodová (rentová) a daň z příjmu.

Platnost ustanovení §§ 1 až 3 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 336 Sb. z. a n., rozšiřuje se na rok 1924.

Článek III.

Na rok 1924 buďtež vybírány válečné přirážky k dani z příjmu podle ustanovení §§ 4 až 8 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 336 Sb. z. a n., a k ostatním daním přímým podle ustanovení §§ 1 a 2 zákona ze dne 17, února 1922, čís. 90 Sb. z. a n., avšak s tou odchylkou, že válečná přirážka k dani pozemkové z vinic a zahrad a z lesů snižuje se z dosavadních 400 % na 200 % a ze 600 % na 400 %.

Článek IV.

§ 1.

Pro podniky a zaměstnání, podrobené zárobkové dani IlI. třídy, ukládané daňovou komisí (daňové poverenictvo), vyměří se daň na rok 1924 znovu podle ustanovení o této dani dosud platných se změnami níže uvedenými.

§ 2.

(1) Daň uloží sena základě výnosu v poplatném podniku (zaměstnání) v roce 1923 skutečně docíleného.

(2) Netrval-li poplatný podnik ještě celý rok 1923 nebo vznikl-li poplatný podnik teprve v roce 1924, uloží se daň na základě pravděpodobného ročního výnosu stanoveného podle provozovacích poměrů, které lze očekávati pro prvních dvanáct měsíců od počátku provozování, případně pro kratší zbytek roku berního. Jsou-li v době ukládání daně provozovací výsledky rozhodné doby již známy, uloží se daň podle nich.

(3) Výnosem dle odst.1. rozumí se čistý výnos zjištěný podle pravidel platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro daň dôchodkovou (z příjmu), upravený padle zásad stanovených v článku III. bod 2. zákona ze dne 28. dubna 1922, čís. 144 Sb. z. a n. Tím se mění ustanovení §u 8 zák. čl. XXVI:1916 o částečném zavedení dôchodkové daně.

§ 3.

§ 4.

Od zárobkové daně III. třídy na rok 1924 osvobozen jest výdělek z najatých pozemků a hospodářství, které pachtýř a jeho rodina v obyčejném zemědělském obhospodařování sami obdělávají, byť i přibírali občas a výjimečně dělníky.

§ 5.

Ustanovení §u 19, odst; 1., bod 1. zákonného článku XXIX:1875 pozbývá na berní rok 1924 platnosti při zdaňování výdělků z hospodářských pachtů.

§ 6.

Prohlášením bývalých měst s regulovaným magistrátem a s právem municipálním za velké obce podle zákona ze dne 22. března 1920, čís. 210 Sb. z. a n., nemění se dosavadní daňová povinnost řemeslníků pracujících s pomocníky. Zmínění řemeslníci v dotčených bývalých městech jsou nadále podrobení zárobkové dani III. třídy podle §u 2, odst. III., lit. b), zákonného článku X.XIX:1875 a nevztahuje se na ně ustanovení §u 2, odst. I, lit. f), téhož zákonného článku.

§ 7.

Zárobková daň III. třídy z požitků v §u 5 zákonného článku XXXIII:1916 uvedených zůstává hořejšími ustanoveními nedotčena a vyměřuje se i na rok 1924 podle dosavadních ustanovení.

§ 8.

Ministr financí může podle potřeby sloučiti několik ukládacích okresů daně zárobkové III. třídy a daně báňské v jeden okres, nebo rozloučiti ukládací okres v několik okresů, může měniti obvody ukládacích okresů a určovati sídla berních. komisí tyto daně vyměřujících.

Článek V.

Platnost ustanovení článku I., §§ 1 až 3, článku II. a III. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a n., rozšiřuje se na rok 1924.

Článek VI.

Majetková daň, zavedená zákonným článkem XXXII:1916 a upravená zákonným článkem IX:1918, dále zárobková daň I. třídy dle §u 2, odst. I., lit. a) až d), zákonného článku XXIX:1875, zárobková daň II. třídy (zák. čl. XXIX:1875, resp. V:1908), zárobková daň IV. třídy (zák. čl. XXIX: 1875 s pozdějšími dodatky), jakož i všeobecná stání dôchodková přirážka (zák. čl. XLVII:1875 a XLVI:1883) nevybírají se na berní rok 1924.

Článek VII.

Na rok 1924 buďtež vybírány válečné přirážky k dani dôchodkové (z příjmu) podle ustanovení článku L, §§ 4 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a n., a k ostatním daním přímým podle ustanovení §§ 1 a 2 zákona ze dne 17. února 1922, čís. 89 Sb. z. a n., avšak s tou odchylkou, že válečná přirážka k dani pozemkové z vinic a zahrad a z lesů snižuje se z do- savadních 400 % na 200 % a ze 600 % na 400 %.

Ustanovení platná v celém území republiky Československé.

Článek VIII.

Platnost ustanovení §u 32 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním prodlužuje se na rok 1924. Tím se však ničeho nemění na ustanovení §u 1 zákona ze dne 3. července 1923, čís. 143 Sb. z. a n., o finančních a právních výhodách na podporu soustavné elektrisace.

Článek IX.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení s výjimkou §u 6 článku IV., kteréžto ustanovení platí ode dne působnosti zákona ze dne 22. března 1920, čís. 210 Sb. z. a n., provedením pověřuje se ministr financí.