Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1806.

Oberster Grundsatz einer geordneten und gewissenhaften Staatsverwaltung muss die Reinheit der Personen sein, denen sie anvertraut ist. Man sollte darum meinen, dass es die Regierung als ihre Pflicht betrachtet, sobald von irgend einer beachtenswerten Seite der Vorwurf einer Korruption erhoben wird, den Fall zu untersuchen und im Falle der Berechtigung des Vorwurfes, gegen die Schuldigen mit der vollen Strenge des Gesetzes vorzugehen, im Falle seiner Grundlosigkeit die Oeffentlichkeit davon zu verständigen.

Als die ersten Nachrichten über die Spiritusaffäre in die Oeffentlichkeit gelangten, schlugen die koalierten Parteien im Einverständnis mit der Regierung die Taktik des Totschweigens ein, die Einsetzung eines parlamentarischen Untersuchungsausschusses wurde abgelehnt. Vielleicht wäre auch die Angelegenheit im Sande verlaufen, und der Vorwurf der Korruption unwiderlegt geblieben, wenn nicht der Präsident der Republik unzweideutig zum Ausdrucke gebracht hätte, dass er sich an der gedachten Taktik nicht beteiligen wolle.

Ob der Schritt des Herrn Präsidenten, den die Regierung nach § 66 der Verf. Urk. jedenfalls zu verantworten hat, mit ihrem Wissen und ihrer Zustimmung erfolgt ist, ist uns nicht bekannt. Wohl aber wissezt wir, wie die Kundgebung des Staatsoberhauptes in der Oeffentlichkeit gewirkt hat.

Die Koalitionspresse scheint es nicht für ihre Hauptaufgabe gehalten zu haben, Klarheit in die Spiritusaffäre zu bringen, sondern es handelte sich ihr darum, neue Korruptionsaffären ans Tageslicht zu bringen, um auf solche Weise auch andere Parteien als die an der Spiritusaffäre beteiligten, blosszustellen. So erfuhr man mit wachseridem Erstaunen, dass eine demokratische Republik über eine ungezählte Reihe von Korruptionsaffären verfügt, einzelne Mitglieder der Regierung wurden in diese Kampagne hineingezogen und der Korruption beschuldigt. Weitere Enthüllungen wurden angedroht, sodass man nicht weiss, wo und wann diese Korruptionsangelegenheiten ein Ende nehmen werden.

Allem wurde aber dadurch die Krone aufgesetzt, dass die Regierung dem ganzen Treiben schweigend zusah und mit unbeirrbarer Ruhe die gegen sie und die ihr unterstehenden Organe erhobenen Vorwürfe entgegennahm. >Vertuschen und Totschweigen< schien ihre Losung zu sein.

Als schliesslich der Vorsitzende des Senates zur Demission veranlasst wurde, erblickten Regierung und Koalition in diesem Schritte eine vollständige Erledigung der unangenehmen Angelegenheit und sie atmeten erleichtert auf.

Wir können einen solchen Standpunkt nicht einnehmen. Ob Herr Senator Prašek Präsident des Senates bleibt oder nicht, ist eine ganz untergeordnete Frage gegenüber der noch vollkommen urigeklärten Hauptfrage, wie es sich mit den vielen Korruptionsaffären, von denen die Presse zu berichten wusste, und insbesondere mit der Spiritusaffäre tatsächlich verhält, ob die erhobenen Vorwürfe gegen einzelne Mitglieder der Regierung begründet sind, wer für die Korruptionsaffäre verantwortlich ist und was die Regierung unternehmen will, um einerseits gegen die Schuldigen vorzugehen itnd die Staatsverwaltung von unlauteren Elementen zu reinigen und andererseits welche Vorkommnisse für die Zukunft auszuschliessen.

Es handelt sich hier sicherlich um eine Angelegenheit, die nicht mit dem Schleier des Amtsgeheimnisses verhüllt werden darf, die auch nicht bloss eine interne Angelegenheit der Koalition bilden karin. An ihrer Aufhellung ist vielmehr die gesamte Bevölkerung dieses Staates ohne Unterschied der Nationalität und der Parteizugehörigkeit in hohem Masse beteiligt. Die Bevölkerung hat ein Recht darauf zu erfahren, wie mit ihren stets wachsenden Steuergeldern gebart wird und wie die Organe der Staatsverwaltung ihres Amtes walten. Mag auch die Aufhellung aller hierhergehörigen Fälle noch so unange- nehm sein, so hat die Regierung gleichwohl die Pflicht dem Volk und der Volksvertretung im weitesten Umfange Rechenschaft zu geben.

Wir sehen uns darum veranlasst und halten uns für verpflichtet, an die Regierung die dringende Anfrage zu richten:

1. Wie vermag die Regierung ihr passives Verhalten in den von den Zeitungen erörterten Korruptionsaffären, insbesondere in der Spiritusaffäre zu rechtfertigen?

2. Was hat die Regierung unternominen, um diese Korruptionsaffäre aufzuhellen? Hat sie eine Untersuchung eingeleitet und die Schuldigen sichergestellt? Wie ist sie gegen die Schuldigen vorgegangen und was hat sie getan, um ähnliche Vorkommnisse in der Zukunft zu verhüten?

3. Ist die Regierung bereit, wenn und insoweit sie es bisher unterlassen hat, wenigstens jetzt mit grösster Beschleunigung die Untersuchung der Angelegenheiten durchzuführen und je nach dem Er- gebnis in der oben angedeuteten Weise vorzugehen?

Prag, am 14. Feber 1924.

Dr. Mayr-Harting, Jelinek, Zuleger, Fahrner, Hartl,
Dr. Spiegel, Knesch, Dr. Ledebur-Wicheln, Dr. Hilgenreiner, Luksch, Franke,
Dr. Koperniczky, Hübner, Spics.

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.

I. volební období.

8. zasedání.

Tisk 1806.

Nejvyšší zásadou spořádané a svědomité státní správy musí býti čistota osob, jimž jest svěřena. Měli bychom se tudíž domnívati, že vláda považuje za svoji povinnost, jakmile významná strana pronese výtku korupce, případ takový vyšetřiti a je-li výtka oprávněna, proti vinníkovi zakročiti s plnou přísností zákona, nemá-li výtka podkladu, vyrozuměti o tom veřejnost.

Když první zprávy o lihové aféře pronikly do veřejnosti, nastoupily koalované strany ve srozumění s vládou taktiku umlčení, dosazení parlamentárního výboru pro vyšetření věci bylo zamítnuto. Snad by se také věc byla ztratila v písku a výtka korupce byla by zůstala nevyvrácena, kdyby president republiky nebyl projevil nepochybným způsobem, že se nechce súčastniti zmíněné taktiky.

Zdali krok páně presidentův, za který vláda dle §u 66 ústavní listiny v každém případě musí zodpovídati, stal se s jejím vědomím a s jejím svolením, není nám známo. Víme však, jak projev hlavy státu působil ve veřejnosti.

Zdá se, že koaliční tisk neměl za svojí hlavní povinnost, zjednati jasno v lihové aféře, nýbrž že se mu jednalo o to, vynésti na povrch nové korupční aféry, aby tím také jiné strany nežli ty, jež na lihové aféře jsou súčastněny uvrhl v podezření. Tak dozvěděli jsme se s rostoucím úžasem, že demokratická republika má nesčetnou řadu korupčních afér, jednotliví členové vlády byly strženi do této kampaně a viněni z korupce. Hrozilo se dalším odhalením, takže nevíme, kde a kdy tyto korupční aféry dojdou konce.

Ale vše to bylo korunováno tím, že vláda celému řádění přihlížela mlčky a s neochvějným klidem přijímala výtky, které vznášeny proti ní a proti orgánům jí podřízeným. >Ututlati a umlčeti< zdá se, že jest jejím heslem.

Když konečně předseda senátu pohnut byl k demissi, spatřovaly vláda a koalice v tomto kroku úplné vyřízení nepříjemné věci a oddychly si s ulehčením.

My takovéhoto stanoviska zaujmouti nemůžeme. Zda-li pan sen. Prášek zůstane předsedou senátu či nic, jest otázkou zcela podříznou vůči hlavní otázce, ještě naprosto nevyjasněné, jak se totiž věc ve skutečnosti má s mnohými korupčními aférami, o kterých nás spravil tisk, a obzvláště s aférou lihovou, zda-li výtky proti jednotlivým členům vlády vznesené jsou odůvodněny, kdo za korupční aféru jest zodpověden, a co vláda chce podniknouti, aby jednak proti vinníkům zakročila a státní správu od nekalých živlů očistila, jednak takovéto události pro příště znemožnila.

Jedná se zde zajisté o věc, která nesmí býti zahalována rouškou úředního tajemství, která také nemůže tvořiti pouze vnitřní záležitost koalice. Na jejím objasnění naopak jest vysokou měrou súčastněno veškeré obyvatelstvo tohoto státu bez rozdílu národnosti a stranické příslušnosti. Obyvatelstvo má právo zvěděti, jak se hospodaří se stále rostoucími obnosy daňovými a jak orgánové státní správy úřad svůj konají. Byť by vysvětlení všech případů, sem spadajících, bylo sebe nepříjemnějším, tož vláda přes to jest povinna lidu a zastupitelství lidovému klásti počet v nejširším rozsahu.

Vidíme se tudíž nuceni a považujeme za svoji povinnost, tázati se vlády naléhavě:

1. Jak může vláda ospravedlniti své passivní chování v korupčních aférách, o nichž se šířily noviny, obzvláště v aféře lihové?

2. Co podnikla vláda, aby tuto korupční aféru vysvětlila? Zavedla vyšetřování a zjistila vinníky? Jak zakročila proti vinníkům a co učinila, aby podobným událostem napříště zamezila?

3. Jest vláda ochotna, jestliže a pokud toho posud neučinila, alespoň nyní s největším urychlením provésti vyšetření věci a dle toho, jaký bude výsledek, postupovati způsobem shora naznačeným?

V Praze, dne 14. února 1924.

Dr Mayr-Harting, Jelinek, Zuleger, Fahrner, Hartl,
dr Spiegel, Knesch, dr Ledebur-Wicheln, dr Hilgenreiner, Luksch Franke, dr Koperniczky, Hübner, Spies.