Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.
I. volební období.
8. zasedaní.
Tisk 1813.
Zpráva
ústavně-právního výboru
k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1795) o usnesení senátu (tisk 1472) o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo býti posluchačem veřejného hlavního líčení.
Poslanecká sněmovna svým usnesením ze dne 14. prosince 1923 připojila se sice v podstatě k usnesení senátu ze dne 29. listopadu 1922 (tisk 1472 sen.), dle něhož omezuje se v určitém směru přístup posluchačů k hlavnímu líčení, ale jinak změnila usnesení senátní.
Z usnesení senátního pojato do usnesení poslanecké sněmovny, byť i se změnou stylistickou, ustanovení, dle něhož přístup k veřejnému hlavnímu líčení nemají osoby nezletilé, leč že toho vyžaduje účel jejich studia na vysoké škole.
Též zásada, že k hlavnímu přelíčení nemají přístupu osoby ozbrojené, přejata z usnesení senátního do usnesení poslanecké sněmovny.
Kdežto však senát tuto zásadu ve svém usnesení provedl důsledně, poslanecká sněmovna ve svém usnesení učinila výjimku z této zásady ve prospěch osob, které jsou povinny nositi zbraň podle své služby.
Též v usnesení poslanecké sněmovny vynechán do usnesení senátního pojatý zákonný znak ozbrojenosti >byť i jen holí<, převzatý z druhého souvětí § 295 tr. ř. čl. zák. XXXIII z r. 1896, kterýžto § 295 tr. ř. dle návrhu vládního a dle usnesení poslanecké sněmovny se zrušuje, tak že ponechává se judikatuře resp. prováděcímu nařízení výklad ozbrojenosti, při čemž ústavně-právní výbor vyslovuje svůj názor že nelze zameziti přístupu ku hlavnímu přelíčení osobě opatřené holí, jíž nutně potřebuje vzhledem ku své tělesné povaze.
Poslanecká sněmovna ve svém usnesení blíže určila, čeho se vyžaduje, aby zabráněn byl přístup ku hlavnímu přelíčení jako posluchačům osobám již potrestaným pro zločin, čímž jinak zachovává se tendence usnesení senátního, aby hlavního přelíčení jako posluchači se nezúčastňovala individua, která z průběhu hlavního líčení berou jen poučení pro svou praksi zločineckou a povalují se v síních soudních, připravujíce se na případy, kdy sami budou státi před soudem jako obžalovaní.
Tím také dosaženo hlavního účelu novelisace trestních řádů v tomto směru.
Poslanecká sněmovna dále nepřevzala z usnesení senátního ustanovení, že přístup ku veřejnému hlavnímu přelíčení může býti odepřen posluchačům pro nedostatek mísa, dále těm, kdož neosvědčí na požádání svou totožnost, pak tomu, kdo se dostaví ve stavu nedůstojném soudnímu jednání.
Tato ustanovení nejsou však zásadního významu pro novelisaci.
V třetím souvětí § 295 tr. ř. čl. zák.XXXIII z r. 1896 ustanoveno jest sice, že předseda může vyloučiti osoby, které se později hlásí, je-li nedostatek místa. Jelikož celý tento § 295 tr. ř. má býti novelou zrušen, pozbude trestní řád dosud platný pro Slovensko a Podkarpatskou Rus tohoto výslovného zákonného ustanovení, kdežto v § 257 vojenského trestního řádu z 5. července 1912 č. 131 ř. z. a zák. čl. XXXIII z r. 1912 toto ustanovení zůstane.
Jinak z povahy věci samé jest zřejmo, že pro nedostatek místa může býti přístup k veřejnému hlavnímu přelíčení posluchačům odepřen, a bude lze tuto věc také vyřešiti nejen dosavadní praxí (vydáváním vstupenek), nýbrž i prováděcím nařízením nebo zvláštním nařízením, aniž by dotčeno bylo zásady veřejnosti hlavního přelíčení.
Ustanovení ohledně osvědčení totožnosti vzhledem k tomu, že přístup může býti odepřen osobám, které byly opětovně trestány pro zločin proti bezpečnosti života, mravnosti nebo majetku, nemá jinak dalšího významu, an shora uvedeného hlavního účelu ohledně osob trestaných pro shora zmíněné zločiny jest dosaženo.
Vyloučení toho, kdo se dostaví ve stavu nedůstojném soudnímu jednání - o čemž má též výslovné ustanovení první souvětí § 295 tr. ř. čl. zák. XXXIII z r. 1896, jenž novelou má býti zrušen - lze provésti, jak také zmiňuje se o tom důvodová zpráva ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny, již pravomocí danou zákonem soudci řídícímu hlavní přelíčení ku za- chování pokoje, pořádku a slušnosti při hlavním přelíčení.
Jinak zrušením prvního a druhého odstavce § 257 vojenského trestního řádu ze dne 5. července 1912 č. 131 ř. z. a zák. čl. XXXIII z roku 1912 souhlasným, usnesením obou sněmoven umožněn oproti dřívějšímu stavu přístup k hlavním líčením před vojenskými soudy i ženám, které dosud podle § 257 voj. trest. řádů shora citovaných z přítomností při hlavních líčeních byly vyloučeny, a také zrušeno ustanovení těchto voj. trest. řádů, dle něhož
při hlavním přelíčení proti obžalovaným důstojníkům aneb osobám důstojníkům na roveň postaveným dovolen přístup pouze důstojníkům a osobám na roveň jim postaveným.
Jelikož tudíž hlavního účelu novely i dle usnesení poslanecké sněmovny dosaženo a jedná se též o unifikaci dotčené části všech trestních řádu v republice Československé dosud platných, navrhuje ústavně-právní výbor senátu, aby přijal za své usnesení vládní návrh zákona v znění, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, otištěném v senátním tisku č. 1795.
V Praze dne 20. února 1924.
Dr Ot. Krouský v. r.,
místopředseda.
Dr Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.