Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1924.
I. volební období.
9. zasedání.
Tisk 1824.
Odpověď
imunitního výboru
o žádosti zemského soudu v Opavě ze dne 10. července 1923 za udělení souhlasu ku stíhání senátorky dr Marie Herzigové pro přečin podle § 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky a pro přestupek podle § 491 tr. z. a čl. V. z. ze dne 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. ex 1863 (čís. 7350/23).
Dne 29. dubna 1923 konalo zemské vedení německo-nacionální strany v Krnově veřejnou schůzi ve Vrbně s programem: >Přítomnost a budoucnost sudetských Němců.< Na schůzi mluvila též senátorka dr Marie Herzigová, která probírala mírové smlouvy, poměry v Poruří a poměry Němců v republice Československé. Ve své řeči učinila také následující výrok: >Beim Schulwesen, es ist ganz egal, wer im Schulministerium sitzt, Schulraub wird immer betrieben und der Wahlspruch der Čechen ist, nur nehmen und nichts geben.< (>Při školství lhostejno, kdo sedí v ministerstvu školství, loupež na školství se provozuje a heslem Čechů jest, jen brát a nic nedat.<)
Státní návladnictví vyvozuje z této výpovědi, že dr Marie Herzigová veřejně způsobem surovým a štvavým hanobila český národ tak, že to může ohroziti obecný mír v republice a její mezinárodní vztahy, že nařkla ministerstvo školství, že páše napořád loupeže na školách a že tudíž řeč obsahuje skutkovou podstatu přečinu podle § 14 č. 5 zák. na ochranu republiky a přestupku podle § 491 tr. z. a čl. V. zák. ze dne 17. prosince 1862.
Imunitní výbor připouští sice, že inkriminovaná slova zakládají objektivní povahu přečinu § 14 zák. na ochranu republiky a přestupků shora uvedených, avšak nicméně nehodlá se rozhodnouti pro vydání paní dr Marie Herzigové, poněvadž z povahy jmenované paní senátorky, jakož i z okolností, za kterých řečnila, nesdílí podezření, že by byla měla úmysl rušiti obecný mír, nýbrž že použila pouze řečnických obratů, jak se vyskytují velice často beztrestně v žurnálech její strany, že neměla na mysli skutečnou loupež školskou, nýbrž že tím chtěla jen květnatou mluvou posuzovati odůvodněnou redukci některých zbytečných škol německých, a ve výroku >jen brát a nic nedat< nelze spatřovati více než řečnické vyjádření egoismu.
V důsledcích této úvahy dospívá imunitní výbor k návrhu:
Slavný senáte račiž se usnésti, že se žádosti zemského soudu v Opavě ze dne 10. července 1923 za vydání senátorky dr Marie Herzigové pro přečin podle § 14 zák. na ochranu republiky a pro přestupek podle § 491 tr. z. a čl. V. zák. ze dne 17. prosince 1862 nevyhovuje a že se souhlas k tomuto stíhání nedává.
V Praze, dne 7. března 1924.
Dr Ot. Krouský v. r.,
místopředseda.
Dr Stránský v. r.,
zpravodaj.